Cesta k poznání vlastního těla

Měření bazální teploty

Měření bazální teploty je jeden ze způsobů symptotermální metody, který umožňuje ženám poznat své tělo a zjistit, kdy u nich dochází k ovulaci. Poslouží všem, ať už jako antikoncepční metoda či pomůcka při snažení.

Proč měřit

Ženské tělo je poměrně složitý organizmus. Během menstruačního cyklu je žena vystavena působení proměnlivých hladin ženských hormonů, jejichž spolupůsobení je odpovědné za důležité procesy, jako je dozrávání vajíček, jejich uvolnění z vaječníků, růst děložní sliznice, příchod menstruace a další. Většina těchto procesů se děje víceméně skrytě (což se samozřejmě netýká příchodu menstruace, jež se dá těžko přehlédnout), měření bazální teploty je však metodou, která ženám zprostředkovává pohled do vlastního těla, umožňuje jim zmapovat menstruační cyklus, určit plodné a neplodné dny a stanovit termín příští menstruace. Měření bazální teploty je poměrně přesná metoda, ať už se snažíte otěhotnět nebo se naopak otěhotnění pokoušíte vyhnout.

Co je vlastně bazální teplota

Bazální teplota je nejnižší teplota, jíž tělo dosahuje v klidu. Je třeba si uvědomit, že každý člověk má danou určitou hladinu teplot, od které se měření odvíjí. U ženy je tato hladina ovlivňována dvěma skupinami hormonů - estrogeny a gestageny.

Bifázická křivka - za vše můžou hormony

Základním principem, na kterém funguje metoda měření bazální teploty, je rozdělení menstruačního cyklu na dvě fáze:

  • první se nazývá folikulární a během ní naměříme teploty nižší,
  • druhá se nazývá luteální a při ní naměříme teploty vyšší.

Obě fáze od sebe dělí ovulace. Ovulací nazýváme krátký okamžik uvolnění vajíčka z vaječníku, které pak putuje vejcovodem, kde se může setkat se spermií. Všeobecným mýtem je domněnka, že k ovulaci dochází v polovině cyklu, ale jak uvidíme dále, není tomu vždy tak.

Pokud zakreslíme naměřené nízké teploty z folikulární fáze a vyšší teploty z luteální fáze do grafu, vznikne nám tzv. bifázická křivka.

Graf bazální teploty pak vypadá třeba takto (po kliknutí se grafy otevřou v novém okně):

Rozdíl teplot mezi folikulární a luteální fází se pohybuje kolem 0,2 - 0,5°C, takže zvláště při té spodní hranici může být těžké odhalit ovulaci. Vše chce ale cvik a alespoň tříměsíční pozorování.

Zde příklad nižšího rozdílu teplot mezi oběma fázemi cyklu:

A nyní něco k teoretickému základu metody měření bazální teploty.

Během folikulární fáze, což je fáze od počátku menstruace do ovulace, jsou produkovány hormony ze skupiny estrogenů. K tomuto dochází zejména v dozrávajících Graafových folikulech ve vaječníkách (odtud plyne název této fáze) a tyto hormony snižují bazální teplotu, proto je tato fáze známá také jako období nižších teplot. 1-2 dny před ovulací dosahují estrogeny své maximální hodnoty, což se může (ale také vůbec nemusí) projevit poklesem teploty.

Délka folikulární fáze je rozmanitá, může trvat 11 dnů, 21 dnů, ale jsou i případy, kdy ovulace nastává velice brzy po menstruaci a folikulární fáze tak trvá třeba jen 5 - 7 dní, každopádně se jedná o případy značně ojedinělé, podobně jako folikulární fáze trvající 30, 40, nebo dokonce i 50 a více dní.

Příklad grafu s delší folikulární fází:

Po ovulaci nastává luteální fáze, která trvá až do příchodu menstruace a je charakterizována vzestupem teploty, proto je to také období vyšších teplot. Za tímto vzestupem jsou hormony ze skupiny gestagenů, a to zejména progesteron, který je produkován hlavně žlutým tělískem (žluté tělísko neboli corpus luteum - odtud název této fáze), jež vzniká z prasklého Graafova folikulu po ovulaci.

Platí pravidlo, které říká, že ovulaci lze považovat za proběhnuvší, pokud je bazální teplota alespoň 3 po sobě jdoucí dny vyšší než v 6 předcházejicích dnech, a za den, kdy proběhla ovulace, se považuje poslední den nízkých teplot (tzv. pravidlo 3 po 6).

Dvojitá ovulace je hodně vzácný úkaz, ke kterému dochází nejdéle do 48 hodin po první ovulaci. Z grafu by ale pravděpodobně nebyla patrná, jelikož progesteron uvolněný po první ovulaci již má za následek zvýšení teploty.

Délka luteální fáze se u jednotlivých žen liší, avšak u jedné ženy je na rozdíl od folikulární fáze zpravidla neměnná. Pohybuje se v délce zhruba od 12 do 16 dnů, může být i kratší, pokud však nedosahuje délky ani 10 dní, následkem může být problém s otěhotněním. Pokud je znám den, kdy došlo k ovulaci, lze celkem přesně předpovědět počátek menstruace (spolehlivost této metody závisí na správném stanovení délky luteální fáze, což vyžaduje měření po dobu alespoň 3 cyklů).

Délka luteální fáze je na rozdíl od folikulární omezena na horní hranici - to je dáno životností žlutého tělíska, které, pokud nedojde k otěhotnění, po určité době zaniká, hladina progesteronu tak klesá a příchod menstruace je vlastně následkem náhlého poklesu této hladiny.

Luteální fáze je sice obdobím vyšších teplot, může se přesto stát, že teplota jednou či víckrát klesne na hladinu teplot předovulačních - to může být způsobeno buď:

  • estrogeny, které jsou v menším množství i v luteální fázi produkovány žlutým tělískem vedle progesteronu a jejichž hladina dosahuje maxima pár dní po ovulaci a i přes působící progesteron mohou teplotu snížit,
  • hormonální poruchou, kdy žluté tělísko produkuje méně progesteronu,
  • uhnízděním oplodněného vajíčka, tzv. implantačním poklesem (viz dále).

K dalšímu poklesu teploty během luteální fáze může dojít ke konci tohoto období. Tento pokles je znám jako předmenstruační a na vině je prudký pokles hladiny progesteronu po zániku žlutého tělíska. Ale není tomu tak vždy. Opět je třeba vysledovat, jak se vaše tělo chová, zda k poklesu dochází postupně 1-3 dny před začátkem menstruace, nebo až během ní. U někoho dochází k poklesu dokonce až po skončení menstruace vlivem působení zbytkového progesteronu z předešlého cyklu.

V tomto grafu vidíme pokles 4. den po ovulaci a zároveň pokles několik dnů před začátkem menstruace:

Těhotenství

Těhotenská křivka se od běžné křivky může lišit. Slovíčko "může" je důležité mít na paměti. Ve spoustě případů se křivka v raném těhotenství vyvíjí stejně jako obvykle po ovulaci.

Těhotenství se ale v grafu může projevit dokonce několik dní po ovulaci. Jedním z těchto projevů je již zmíněný implantační pokles. Jedná se o výrazný jednodenní pokles zpravidla mezi 7. - 10. dnem (eventuelně se uvádí dokonce 5. - 12. den) po ovulaci, po kterém následuje opět vzestup teplot. Tento pokles může být doprovázen i krátkodobým špiněním či lehkým krvácením.

Těhotenská křivka s implantačním poklesem může vypadat například takto:

Nutno podotknout, že každý pokles v luteální fázi neznamená uhnizďování a zároveň křivka bez poklesu neznamená, že k otěhotnění nedošlo.

V tomto grafu si však můžeme všimnout ještě dalšího jevu a tím je další zvýšení teplot po uhnízdění oplodněného vajíčka. To je dáno opět hormonálně a na vině je hormon zvaný lidský choriový gonádotropin (hCG), který se začne vylučovat do těla po uhnízdění. Opětovné zvýšení bazální teploty vytváří tzv. trifázickou křivku.

Zde pro lepší představu trifázické křivky stejný graf, jen bez implantačního poklesu:

Opět si musíme uvědomit, že ani trifázická křivka neznamená vždy těhotenství.

Nejjistějším ukazatelem těhotenství na základě měření bazální teploty je dlouhodobý vzestup teploty. Již víme, že po určité době od ovulace, nedojde-li k otěhotnění, zaniká žluté tělísko a tím klesá hladina progesteronu a s ní i teplota. Pokud ale dojde k úspěšnému uhnízdění oplodněného vajíčka, již zmíněný těhotenský hormon neboli hCG udržuje žluté tělísko dále při životě a podporuje ho v produkci hormonů.

Proto, pokud trvá období vyšších teplot déle než 18 dní, s největší pravděpodobností se jedná o těhotenství.

(Druhou, ale zřídka se vyskytující příčinou déle trvajícího období vyšších teplot, je přítomnost cysty žlutého tělíska. Tento druh cyst zapříčiňuje, že bazální teplota zůstává zvýšená a menstruace nepřichází.)

Zvýšená teplota trvá celý první trimestr těhotenství. Poté žluté tělísko zaniká, jeho funkci přebírá placenta a teploty se vracejí na nízkou hladinu.

Ostatně život a praxe měření bazální teploty částečně popřely i pravidlo trvale zvýšené teploty po celý začátek těhotenství. Kromě poklesu, který lze přičíst implantaci vajíčka, může dojít i k dalším mírným či větším výkyvům v naměřených teplotách. Často k tomu dochází v období příchodu očekávané menstruace a tento pokles může být provázen špiněním, ba dokonce i krvácením. Takový stav je nezřídka považován za menstruaci, jen oproti menstruaci je krvácení obvykle slabší. Těhotenský graf tedy může vypadat i takto:

A nakonec ještě k jednomu často zmiňovanému mýtu. Ne výjimečně narazíme na informaci, že o těhotenství se jedná pouze v případě, že bazální teplota je vyšší než 37°C. Není tomu tak. Vždy záleží na výchozích teplotách, které jsou určeny jedinečností každé ženy. Proto u ženy, jejíž předovulační teploty se pohybují v rozmezí zhruba od 35,8 do 36,1°C a poovulační v rozmezí 36,3 až 36,5°C, nemusí ani v těhotenství teplota překročit 37°C. Naopak pro ženu, jejíž hladina teplot v předovulačním období je položena výše, kupříkladu mezi 36,4 až 36,7°C, je teplota 37°C a více po ovulaci celkem běžná.

Anovulační cyklus

Anovulací označujeme stav, kdy u ženy nedochází k uvolnění vajíčka, tedy k ovulaci. Anovulační cykly se mohou čas od času objevit u každé ženy, a to i bez zjevné příčiny. Častější výskyt zaznamenáme u žen na začátku a na konci reprodukčního období - u mladých dívek se jedná o několik měsíců či roků po první menstruaci, u zralých žen se anovulace vyskytuje v období před menopauzou. Takové cykly jsou běžné i u kojících žen.

Další příčinou anovulačních cyklů může být nemoc, stres, zvýšená námaha, výraznější nárůst nebo naopak ztráta hmotnosti, změna životního stylu, cestování...

Anovulační cykly mohou být krátkodobé, pak není třeba panikařit - ovulace se znovu objeví po odeznění příčiny, nebo dlouhodobé, mající většinou původ v poruše zdravotního stavu trvalejšího rázu (mimo jiné jde například o syndrom polycystických ovarií, poruchu funkce některé ze žlaz s vnitřní sekrecí - hypofýzy, štítné žlázy a dalších). Dlouhodobé anovulační cykly jsou pak překážkou otěhotnění.

V grafu bazální teploty se anovulace nejčastěji projeví kolísáním teplot a hlavně není patrný poovulační vzestup, křivka není bifázická a může vypadat třeba takto:

Jak měřit

Bazální teplota je teplota klidová, proto je třeba měřit v klidu, po minimálně tří-, ale spíše až po šestihodinovém spánku. Zároveň platí: čím stereotypnější denní režim, tím méně odchylek.

  • Bazální teplota se měří ihned po probuzení, ideální je teploměr položit k posteli na dosah ruky (vstávání a hledání teploměru může výsledek měření zkreslit).
  • Bazální teplotu měřte vždy ve stejnou hodinu. Pokud je v týdnu doba měření v 6:00 ovlivněna vstáváním do práce, je potřeba tento čas dodržet i v nepracovní dny. Není nic jednoduššího, než si nastavit budík na 6:00, změřit a pokusit se znovu usnout - opět jde jen o zvyk. Pokud se probudíte ještě před zazvoněním budíku např. ve 4:00 za účelem návštěvy toalety nebo vás vzbudí hluční sousedé a chystáte se jim vyhubovat, změřte ve 4:00. Naměřená teplota pak bude pravděpodobně nižší než v obvyklou dobu měření, nicméně i s tímto problémem si lze poradit, viz Odchylky v měření.
  • Bazální teplota se měří stále stejným teploměrem. V úvahu přichází rtuťový teploměr, jehož nevýhoda je delší doba měření - měří se 5 minut, nebo teploměr digitální, který výsledek oznámí do cca 1 minuty, nicméně nedosahuje takové přesnosti.
  • Bazální teplota se měří na stále stejném místě (a stejně hluboko). Teplotu je možno měřit v ústech, v pochvě nebo v konečníku. Neměří se v podpaží. V ústech může teplota kolísat, proto jsou nejspolehlivější zbývající dva tělesné otvory, ale na rozdíl od poševního způsobu lze v ústech měřit pohodlně i po dobu menstruace. V pochvě a konečníku bývá teplota vyšší než v ústech, proto nelze místa měření kombinovat.

Co může ovlivnit teplotu

Výsledek měření může být ovlivněn mnoha způsoby. Jedním způsobem je špatné měření, čemuž se lze vyhnout při dodržení výše uvedených pravidel. Ale existují i další vlivy, které mohou výsledek zkreslit. Může se jednat o okolnosti zdravotního stavu - nemoc provázená zvýšenou teplotou, užívání léků, zejména léků obsahujících gestageny (Utrogestan, Provera, Duphaston, Agolutin), jelikož teplotu zvyšují, dále se jedná o podmínky spánku - výsledek může ovlivnit také teplota vnějšího prostředí (jednou spánek v přetopené místnosti, podruhé po širákem), druh přikrývky, materiál pyžama... Všechny okolnosti spánku by měly zůstat po dobu měření pokud možno nezměněny. V neposlední řadě je třeba zmínit faktor, který ovlivňuje teplotu velice podstatně, a to je alkohol.

Odchylky v měření

V návaznosti na předchozí odstavce je dobré si říci, co s naměřenými odchylkami. Ať jsou způsobené tím, že k měření dojde v jiný čas, nebo byl předchozí večer náročný na množství vypitého alkoholu, nebo v lepším případě se ozvala chřipka, není vhodné nechat tyto vychýlené teploty bez povšimnutí - za pár dní již zapomeneme, proč je ta či ona teplota tak podivně nízká nebo naopak vysoká, a můžeme mít potíže s analýzou grafu. Existují tři možnosti, jak s odchylkami naložit.

  1. První možností, která není příliš doporučována, je korekce teploty, což se týká zejména měření v jinou hodinu. Zde vycházíme z pravidla, že bazální teplota mezi 4. a 10. hodinou stoupá přibližně o 0,1°C za hodinu. Takže pokud je běžnou hodinou měření 6:00 a výjimečně se měří v 7:00 a výsledek je 36,6, lze odečíst 0,1°C a výsledkem je teplota, která by byla pravděpodobně nameřena o hodinu dříve, tedy 36,5°C. Ale je to metoda dost nepřesná z toho důvodu, že pravidlo vzrůstu teploty o jednu desetinu stupně každou hodinu nemusí platit u každé ženy, proto se dá připustit pouze výjimečně.
  2. U odchylek z jiných důvodů korekce příliš nepřichází v úvahu (nelze např. za každé vypité pivo odečíst jednu desetinu stupně) a je lepší vychýlenou teplotu z grafu vynechat. Místo odchýlené hodnoty tak bude v grafu pouze spojnice sousedních teplot.
  3. Poslední možností je naměřenou teplotu zavést do grafu jako každou jinou, jen si k ní (nebo do menstruačního kalendáře) poznamenáme příčinu odchylky.

Měření bazální teploty jako pomocník k otěhotnění

Při měření bazální teploty se můžeme přesvědčit, zda v našem těle probíhají správně základní procesy důležité pro otěhotnění. Už víme, jak poznat ovulaci, anovulaci a jak se přesvědčit, že luteální fáze je dostatečně dlouhá na to, aby v našem těle mohlo dojít k otěhotnění.

Tyto informace jsou zajisté důležité, ale samy o sobě nestačí. Po zjištění, že vše probíhá, jak má, přistoupíme k druhému kroku, a tím je správné načasování pohlavního styku.

Obecně se za plodné dny považují 3 dny před ovulací, dále den, kdy dojde k ovulaci, a 1 den po ní. Celkem tedy 5 dní. V tomto období se doporučuje mít pohlavní styk obden, přičemž nejvyšší pravděpodobnost otěhotnění je údajně z pohlavního styku 2 až 1 den před ovulací. Díky změnám v hlenu děložního čípku, který se stává v plodných dnech řidším a prostupnějším, jsou spermie schopné přežít i několik dní, než bude vajíčko uvolněno. Uvádí se životnost až 5 dní, schopnost oplodnit vajíčka je ale o něco nižší, zhruba 72 hodin (odtud vyplývají ony 3 plodné dny před ovulací). V den ovulace je pravděpodobnost opět vysoká, ale přecejen o trochu nižší, a to z následujícího důvodu. Spermiím trvá určitou dobu, než se dostanou k vajíčku. Okamžikem ovulace však vajíčko začíná "stárnout" a postupně se snižuje schopnost jeho oplození, která je omezena 24 hodinami od uvolnění, proto plodné dny trvají maximálně jeden den po ovulaci a vyšší pravděpodobnost otěhotnění je tudíž v případě, že spermie jsou připraveny na místě dříve, než dojde k samotné ovulaci.

Takže časování pohlavního styku vypadá poměrně jednoduše, má to však jeden háček.

Metoda měření bazální teploty nám umožňuje určit datum ovulace a období plodných dnů až zpětně.

Již známe pravidlo 3 po 6, neboli 3 dny po sobě vyšší teplota než během předchozích 6 dnů, tzn., že ovulaci můžeme potvrdit až 3. den po jejím průběhu, kdy už je na pohlavní styk pozdě.

Jak tedy časovat pohlavní styk, když vlastně nevíme, kdy k ovulaci dojde? Nejsnadnější je z alespoň 3 grafů vypozorovat, kdy u vás dochází k ovulaci, následně od nejdřívější ovulace odečíst 3 dny a od tohoto období se začít snažit - jak již bylo uvedeno, stačí obden, a pokračovat až do trvalého vzestupu teploty. Například pokud během 3 cyklů došlo k ovulaci 13. den, 17. den a 12. den, pak můžeme považovat 9. den cyklu za teoretický počátek plodných dnů.

Další možností je spojit měření bazální teploty ještě s další metodou určování plodných dní a ovulace. V úvahu přichází sledování stavu čípku (je docela obtížné), kvality hlenu děložního čípku nebo sledování dalších příznaků blížící se ovulace, které mohou být ryze individuální (bolest podbřišku, bolest v kříži apod.). To vše ale vyžaduje dlouhodobější pozorování těchto znaků plodnosti.

Celkem vhodné se proto jeví použití ovulačních testů. Ovulační testy samy o sobě dokážou víceméně přesně předpovědět blížící se ovulaci, nejsou však zárukou, že k ovulaci skutečně dojde. Pouze detekují zvýšení hladiny luteinizačního hormonu (LH), který způsobuje uvolnění vajíčka. Z mnoha důvodů však k prasknutí folikulu a ovulaci nemusí dojít i přesto, že hladina LH je zvýšená a ovulační test pozitivní. Proto je kombinace měření teploty a ovulačních testů ideální metodou.

Pozitivní ovulační test znamená, že k ovulaci může dojít do 48 hodin, pohlavní styk tedy časujeme buď v den prvního pozitivního testu, nebo den následující. Z grafu bazální teploty pak vyčteme, zda k ovulaci skutečně došlo.

Na závěr důležitá poznámka. Ať už se graf po ovulaci vyvíjí standardně nebo ne, vždy je třeba počkat na termín předpokládané menstruace, kdy se teprve doporučuje dělat těhotenský test. Už víme, že neobvyklý graf s poklesem uprostřed luteální fáze nemusí v každém případě znamenat uhnízdění, a naopak, že zcela obyčejně se jevící křivka může být nakonec těhotenská. Proto berte měření pouze jako doplňkovou metodu pro úspěšné početí a nečiňte předčasné závěry, ať už ve prospěch těhotenství, nebo "netěhotenství".

Pokud cítíte, že každodenní měření je pro vás náročné na psychiku, raději neměřte. Psychika je pro otěhotnění velice důležitá a pokud se celý den zabýváte jen tím, jaktože dnes teplota ještě nestoupla, nebo co to bylo ráno za podivný pokles, svému duševnímu stavu tím nepomůžete.

Měření bazální teploty jako antikoncepční metoda

Tzv. metoda plodných a neplodných dnů je přirozeným druhem antikoncepce. Její použití je však poněkud riskantní v případě, že menstruační cyklus není pravidelný. Proto lze opět doporučit dlouhodobé pozorování před tím, než se naplno svěříte do rukou této metody. Ale na rozdíl od sledování grafů za účelem poznávání pochodů ve vašem těle z důvodu touhy po otěhotnění, kdy se i v době seznamování s metodou můžete milovat dle libosti, v případě využití měření bazální teploty jako antikoncepce se doporučuje začít praktikovat nechráněný sex až ve chvíli, kdy si budete jisti, že jste své cykly sledovaly dostatečně dlouho.

Pokud si nepřejete otěhotnět, platí pro vás víceméně to, co bylo řečeno o plodných dnech, ale obráceně a s menšími úpravami. Řekli jsme si, že spermie mohou oplodnit vajíčko do 72 hodin, v tomto případě však budeme raději počítat s celými 5 dny jejich životaschopnosti (přecejen se mezi nimi mohou objevit i rekordmanky). Pokud tedy máme vypozorovanou nejdřívější ovulaci kupříkladu 10. den cyklu, pak musíme pro jistotu vždy počítat již 5. den cyklu jako teoreticky plodný. Ale i v případě, že k ovulaci došlo během několika posledních cyklů až 17. den, neznamená to, že se najednou nemůže objevit dříve. Proto je opět dobré seznámit se s fyzickými projevy nastupující nebo probíhající ovulace (hlen, čípek, bolesti podbřišku a další), které vám mohou pomoci odhalit dřívější příchod ovulace.

O mnoho jednodušší je to se stanovením neplodných dnů po proběhnuté ovulaci. Znovu se vracíme k pravidlu 3 po 6 - pokud 3 po sobě jdoucí dny byla teplota vyšší než během předchozích 6 dní, považujeme již 4. den za neplodný a nechráněnému styku se můžeme oddávat až do menstruace.

Shrnutí

Na závěr jen malé shrnutí. Vysvětlili jsme si princip a postup měření bazální teploty, objasnili základní pojmy a na místě je jen znovu připomenout, že se jedná pouze o metodu pomocnou - nemůže vám stoprocentně zaručit otěhotnění, ani se na ni nemůžete s naprostou jistotou spolehnout jako na antikoncepční metodu. V domácím prostředí je to však pravděpodobně nejpřesnější a nejkomplexnější metoda sebepozorování, zvláště v kombinaci se sledováním dalších znaků plodnosti, jako je kvalita hlenu a stav děložního čípku.

Článek pro vás sepsala:

brouzdalka

Nejlepší rádkyně

  • buccaneerka2
    78%
  • Sedna
    69%
  • Kamkri
    45%
  • urbiek
    45%
  • terryk
    45%
  • rimest6
    33%
  • inah91
    24%
  • Francy
    24%
  • Risu
    21%
  • interstellar
    18%
  • zaplatilkova
    12%

Aktivita na WomenZone

TOPlist