Už nemůžu... vzdávám to... a nemám to komu říct
posledních pár týdnů už vážně nevím, co mám dělat. Já se fakt snažím, dělám všechno proto, abychom mohli mít miminko, chodím na jedno vyšetření za druhým, beru milion vitamínů, bylinek a podpůrných prostředků, cvičím hormonální jógu, a je to prostě k ničemu. mám strach že nikdy neotěhotním, vlastně už s tím tak nějak počítám. nevím co budu dělat kdybych měla zůstat celý život bez dětí. nechci to, neumím si to představit, a adopci také nechci zvážit. poslední dva dny jenom sedím a pláču a ani to nemám komu říct, protože nemám žádnou blízkou kamarádku. mým nejlepším přítelem je můj manžel, ale tohle je věc, kterou mu říct nemůžu a nedokážu... snažím se být ta, která nás drží nad vodou a dává nám naději.. když mu řeknu, že už nevěřím že otěhotním, hodně ho to ovlivní. přitom ze všeho nejvíc bych potřebovala jeho obejmutí a uklidnění, že všechno bude v pořádku. já už si nic jiného nepřeju, jenom mít to miminko. jenže už to trvá vážně dlouho a on se o tom začal bavit se svou rodinou (hlavně maminkou a manželkou svého bratra, která má tři malé děti), a tyto dvě ženy mi teď volají a radí mi věci, které dělám od samého začátku a nikam to nevede! bojím se, že ztratím milovaného člověka (manžela) protože mu nemůžu dát to, o čem pořád mluví a po čem tolik touží. bojím se, že zůstanu sama a nikdy se nenaplní můj sen mít rodinu. bojím se, že až mi za pár týdnů udělají vyšetření průchodnosti vejcovodů tak zjistí špatný výsledek a to, že nemůžu mít děti. Protože jsem blbá krá*a a darovala jsem opakovaně vajíčka aniž bych si uvědomovala, co to obnáší a že mi to může zničit život. jak je možné, že někdo otěhotní omylem z jednoho sexu mimo ovulaci s kondomem, aniž by o to stál, a jiný se může snažit věčnost a je to k ničemu. já už fakt nemůžu.... přemýšlím že od manžela odejdu sama, abych ho tím netrápila a mohl si najít plnohodnotnou ženu, která mu dá rodinu....
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.1.2017 13:10
Ahoj. Nevím, jestli ti to nějak pomůže, ale toto je moje zkušenost. My jsme se snažili cca rok a půl - takže oproti některým žádná dlouhá doba. Ale moc dobře si pamatuju to zoufalství. Když jsme se pro mimi rozhodli, mě bylo 22 a manželovi 25. Měla jsem diagnostikováno PCOS a bylo mi řečeno, že největší šance bude hned po vysazení HA, kdy ještě budou vaječníky "oblbnuté". Bydlíme daleko od obou rodin a v místě bydliště nemáme moc známých, natož kamarádů či kamarádek, kterým bychom se jeden nebo druhý svěřovali. Takže jsme taky měli jen jeden druhého... Začala jsem s měřením bazální teploty a kontryhelovým čajem. V prvním cyklu (únor 15) jsem s těhu ani nepočítala. A tak nějak jsem doufala, že další měsíc... Najednou byl červenec a ono pořád nic. A PCOS se začal naplno projevovat - nenabíhala ovulace, dlouhé cykly i kolem 50 dní, silně bolestivá menstruace. Navíc jsem se dostala do blbé situace - mladá, vdaná a bezdětná. Díky tomu mě nevzali na navazující studium na VŠ (je to divné, ale je to tak), v práci, kde jsem pracovala při studiu jsem dostala kvůli redukci zaměstnanců výpověď a nastoupila jsem do šílené práce jen proto, abych nějakou měla, a jinou jsem nemohla najít... Tak jsem se upnula na těhotenství. Při každé příchozí menstruaci jsem byla úplně na dně. Zaručeně to znamenalo týdenní depresi, celou tu dobu hádky s manželem (pak už jen kvůli blbostem), probrečené večery. Každá cesta k rodičům znamenala ještě horší situaci - už máte rok po svatbě, jak to že nejsou ještě vnoučata?!? A navíc začaly být těhotné jak některé kamarádky, tak kolegyně z práce. A já jsem na to nemohla přestat myslet. Pořád jsem se v tom vrtala, hledala různé způsoby, jak si k těhotenství dopomoct - bylinky, doplňky stravy, informace o lécích atd. Jen jsem se tím snažila nezatěžovat manžela (hrozně ho to trápilo), bylo to prostě stejné jako u vás. Vánoce a Nový rok 15 už jsme v podstatě jen probrečela. Po novém roce jsem tedy zašla za doktorkou, že už to bez léků asi nepůjde a od půlky ledna 16 jsem začala brát nějaké hormony na úpravu cyklu. První měsíc euforie, že to konečně bude dobré. Ale pak se dostavily vedlejší účinky jak po psychické tak po fyzické stránce, ovu stejně nenabíhala a já byla tam, kde před braním léků. V březnu 16 pak nečekaně otěhotněla manželova sestra a tchýně otočila - teď nemůžete mít děti i vy, já dvě vnoučata nezvládnu. A to mě úplně dorazilo. Ráno jsem s odporem odcházela do práce, tam si přetrpěla 8 hodin teroru, přišla domů a jen si lehla, hodinu brečela a pak nebyla ničeho schopná. K rodičům jsme radši nejezdili - naši by mi jen dávali najevo, že je mrzí, že jsem nedodělala VŠ, mám blbou práci a ani nejsem těhotná a o tchýni už jsem psala... To hle trvalo do konce dubna 16. Pak jsem náhodou viděla video s MUDr. Lázničkovou z Centra naděje a pomoci v Brně. Mluvila o tom, že když to otěhotnění nejde, je nutné si uvědomit pár věcí - milování nesmí být jen za účelem početí, hormonální léky mnohdy jen rozhodí organismus a ničemu nepomohou, adopce je sice krajní řešení, ale je potřeba o ní umět uvažovat a přemýšlet, upnutí se k jinému cíli bývá mnohdy cestou k těhotenství. Nějak mě to oslovilo a tak jsem si našla o CENAPU další informace a zkusila toto: přestala jsem brát hormony, zkusila cvičení dle Mojžíšové spolu s rehabilitací na aktivaci pánevního dna (stačil měsíc a ovu naběhla!), kontryhelový a maliníkový čaj do ovu (ale nijak pravidelně, prostě když jsem si vzpomněla), měření BT jen do ovu. Zintenzivnila jsem hledání nové práce, začala absolvovat kurzy na rozvoj znalostí (excel, jazyky...), začali jsme s manželem plánovat dovolenou a společné aktivity bez ohledu na to, co kdybych náhodou byla těhu, stala jsem se dárcem krve a hlavně jsem začala zjišťovat, co je potřeba k tomu, abychom mohli adoptovat miminko... A byl přelom přelom června a července 16 a bylo to všechno nějaké hektické. Pohovor na vysněné místo, čtyři oslavy pětadvacetin, dvoje zapíjení miminek (moc nepiju, ale bez dvou, tří skleniček vína se to neobešlo). A pak sobota 25 km výlet v tom nejšílenějším horku a lehký úžeh, neděle návštěva příbuzných s vinným sklepem a povinná degustace, pondělí a úterý hned po práci na koncerty (zpívám ve sboru) a návraty domů kolem půlnoci, ve středu darování krve. Prostě děs. A ve čtvrtek, kdy jsem měla dovolenou, mi to ráno bylo nějaké divné, tak jsem si jen tak udělala test a tam dvě čárky!!! A za půl hodiny telefonát z pohovoru, že by mě vzali...
A co tím sáhodlouhým slohem chci říct? Moc bych ti doporučila to cvičení dle Mojžíšové (umí pomoci i při neprůchodnosti a navíc ti suprově zpevní břicho, stačí jedna návštěva u fyzioterapeutky a pak už jen cvičíš doma). Pak samozřejmě můžeš zkusit ty bylinky atd. Ale hlavně si zkus najít jiný cíl, na který se upneš. Nové bydlení, nová práce, zvířátko (štěně, kotě...) a hlavně nějaký společný zájem nebo cíl s manželem (my zvolili na střídačku jeden týden kultura, druhý týden sport). Zkus si prostě říct, že až to přijde, tak to přijde. Že miminko ve svém životě ráda přivítáš, ale tehdy, až se ono samo rozhodne k tobě přijít...
Vím, že to zní divně a nesmyslně. Když jsem tohle před těmi Vánocemi 15 někde četla, ťukala jsem si na čelo. Ale když se mi to pak podařilo v hlavě nějak porovnat, všechno se změnilo. Vztah s manželem byl najednou jak na začátku chození, psychicky jsem se necítila dlouho lépe a věřím, že právě to nám k miminku pomohlo. Přeji ti mnoho štěstí a síly! -
6.1.2017 12:15
Myslím, že byste se měla sebrat a někam s manželem odjet, změnit prostředí, změnit myšlení, vykašlat se na chvíli na neustálou snahu o oplodnění. Hlava je mocná věc. To se Vám opravdu celý život se všemi jeho krásami smrskl jen na tu jedinou myšlenku OTĚHOTNĚT??? Popřemýšlejte o tom, dost možná bude problém v přístupu, v urputné snaze a strachu.
-
6.1.2017 11:47Promin ze neodpovidam, jak si predstavujes, ale pises ze se snazite nekolik tydnu?
-
6.1.2017 12:11Mrzi me ze se vma nedari otehotnet. A vim ze kazdy do tebe bude tlacit ze je to psychikou at tolik na to nemyslis ale ono to proste nejde taky jsme si tim prosli. Po roce snazeni jsme sli do car kde nam doporucili iui a kdyby se zadarilo tak ivf. Nejaky problem nezjistili me sice delali jen hormonalni profil a manzel spermio a imuno. Prvni iui se nezadarilo a pak jsem si rekla dost ze si takhle nemuzu nicit zivot a den co den brecet proc se nedari. Zacali jsme planovat dovolenou a dalsi ms uz neprisla. Ono neco na te psychice bude ... celou dobu jsem resila kdy mam ovulaci a kdy bude sex. A myslim ze by sis mela s manzelem promluvit protoze takhle se utrapis kdyz se nemas ani komu sverit. A jak uz tady bylo reseno muzete se vydat do CAR ... vetsine pripadu i pomuze jen ten pocit ze se to bude resit nejak dal a nez do CAR dojdou otehotni. Drzim palce a hodne sil
-
6.1.2017 12:32
Moje rada zní přestat se snažit. Úplně. Na nějakou dobu. My se s manželem snažili tři roky. Ač jsme neměli žádný větší problém otěhotnět, vždy jsem cca v 7tt potratila. Prošli jsme si veškerým vyšetřením a výsledek? Oba jsme zdraví mladí lidé. Nikdo nám to nedokázal vysvětlit, proč se to děje. Ale divím se, že vám CAR nenabídli, protože my už byli odhodláni předat se do rukou profesionálů a začít nejdříve s iui a pak s ivf. Naštěstí nebylo třeba. Rozhodli jsme se, že už nám to leze na mozek, začali si užívat bez plození dětí, jeli na dovolenou, sportovali a na konci léta si řekli, že to zase zkusíme. Povedlo se v podstatě hned. Lékaři mě podrželi léky a teď začínáme 6. měsíc. Holka, vzmuž se. Vím, že teď ti to přijde nereálné, ale jednou to vyjde! A pokud tě manžel miluje, proč by tě opouštěl jen kvůli tomu, že nemůžete mít děti? Na tohle jsme nikdy ani nepomysleli. A čím více se člověk snaží a užírá se těmito myšlenkami, tím spíše to nevyjde. Držím palce!
-
6.1.2017 12:00Ahoj, je mi moc líto, že se vám mimčo nedaří, ale psychika je mocná věc. Často je všechno v pořádku a nejde to kvůli psychice. Nám se první mimčo zadařilo, až když jsem na to snažení přestala myslet a odhodlala se, že to začnu rešit v CAR. Nepíšeš, zda i manžel podstoupil nějaké vyšetření, konkrétně tedy spermiogram. Problém může být i v manželovi. Jestliže se snažíte víc jak rok, určitě bych navštívila CAR. Tam vám udělají všemožné vyšetření a možná přijdou na to, proč to nejde. Ale taky se může stát, že bude vše v pořádku a je to prostě tou psychikou. Je to ale těžké na to nemyslet, to je jasný
Hlavně to nevzdávej a asi bych si o tom s mužem promluvila. -
6.1.2017 12:27Ahoj, to je tak citlivé...cesta však existuje...pokud manžel je opravdovým přítelem...manželovi se svěřit, otevřít se mu, sdělit obavy...pokud je nejlepším přítelem, tak to pochopí...příjme...obejeme...a obava se rozplyne...a tím, že to bude řečeno a prokomunikováno, tak se to uplně rozpustí a bude možné otěhotnět...zabývám se vlivem psychiky a také výživy...vše souvisí...nevím jestli je to dovoleno tady dát telefonní či mailový kontakt...ale mohu elektivně pomoci...ta rada se svěřením funguje...není nic funkčnejšího na zdravou funkci fyzického těla, než vypovádání se (uvolnění stresu a napětí) a empatické přijetí druhou osobou nám nejbližší a jíž se situace týká stejně tak jako nás samotných
a pak podpořit tělo přirozenou výživou...a děťátko bude moci přijít...je totiž postaráno o to, že duše ženy...i duše partnera budou v souladu a duše dítěte bude chtít do tohoto partnerského vztahu přijít -
6.1.2017 12:27
Každý to má jinak, takže někdo "zvládá" psychicky i pět let, někdo už po roce propadá beznaději. (První se podařilo po roce, o druhé se ted snažíme půl roku. A taky už někdy vyšiluju, protože chci mít MD v kuse a bude mi 30 a manželovi 38 a z toho důvodu bychom chtěli co nejdříve. Ale všem v okolí jsme říkali, že chceme děti brzo po sobě a ted mě to štve, když to někdo řeší a radí-rada od kamarádky, co poprvé otěhotněla napoprvé a u dalšího napodruhé...to fakt neberu. Manžel ma špatný spermiogram, tak víme, kde je asi trochu problém). Takže tvoji beznaděj chápu, ale za a) jsi mladá, do třicítky můžeš mít odrozeno
b) ještě máte před sebou spoustu možností. A neboj se, že když se objeví problém, nejde vyřešit. Být na tvém místě, nechám si napsat žádanku na speemiogram a rovnou se někam nahlásím do CARU. Dle výsledků spermio se bude postupovat. Asi udělají i tobě nějaký testy (mě třeba zjistili zvýšenou činnost štítné žlázy, švagrová otěhotněla 2x pomocí nativního cyklu, její problém byl v tom, že vajíčka měla moc tvrdý obal...). Takže může být nějaký skrytý problém. Nebo můžete zkusit IUI, IVF třeba až jako poslední možnost. Ještě zkus přestat cvičit (teda jako cvičit ano, ale ne kvůli otěhotnění), z vitamínu nech jen listovku...Vím, že je to ohraný, ale měli jsme jít na IVF a poslední cyklus jsem otěhotněla přirozeně, prostě jakoby to ze mě spadlo a věřila jsem, že mi pomůžou a otěhotním. Přeji at to brzy vyjde. -
6.1.2017 13:22Ahojky,taky si myslím že na to má vliv hodně psychika.Já s přítelem se snažíme už přes rok a pořád nic v prosinci jsem podstoupila laparoskopii na průchodnost vejcovodu a přítel podstoupil spermiogram a vše máme v pořádku.Měřím teplotu a taky jsem zkoušela i ovu testy.Myslim,že byste si měli spolu sednout a probrat to než dělat takovýdle rozhodnutí aby si ho opustila.
-
6.1.2017 12:13
Já jsem třeba otěhotněla po třech letech a to díky laparoskopii...teď se snažíme druhým rokem a na laparoskopii jdu znovu..a i kdyby to zjistili neprůchodnost,tak pořád je tu cesta ivf..tak nepanikař a určitě to přijde..a manžel má za sebou spermiogram?
-
6.1.2017 12:34
Je třeba vypnout na chvíli se přestat snažit.Jste mladí,nic Vam neuteče a psychika hraje velkou roli!
-
6.1.2017 13:04
K tomu darování-nemyslím si, že by neprůchodnost byla zposobena darováním.. jediné co by se mohlo stát je, že už prostě budeš ve 30ti v přechodu, vyčerpaná zásoba a hotovo.. Ale pokud ti vajíčka dozrávají a jsou ok, tak to s darováním nespojuj..Já byla darovat třikrát před asi 10ti lety.a před měsícem mi dělali test na zásobu vajec a jsem v normě..
Jinak nepíšeš zda je manžel ok. Máte spermiogram? Máte genetiku? Máte vyšetření reakce tvého těla na jeho spermie??
a další věc-nikdy jsem nevěřila na psychiku. Jsem pragmatik. Ale pravda je jedna-ty holky co do toho vlítnou s kondomem a ještě mimo plodné dny-ty na to určitě nemyslej..A taky mám kamarádku,co nemohla otěhotnět 10 let. manžel 2000 spermií-normální je 12milionů.Tak si adoptovali synka a měsíc na to zjistila, že je v tom Takže ono na té psychice něco bude.. 
Být tebou, tak si s manželem sednu a v klidu proberu možnosti.není to jen tvoje věc! jedete v tom oba! chyba může být i u něj!! nejlepší je najít si jiný směr a smířit se s tím, že se může stát že miminko prostě nebude... naučit se s tím žít.. nesexovat pro miminko ale pro radost a z lásky... a věřím, že pak ti test dvě čárky ukáže!!! nemám to z knih. Mám to stejně jako ty.Já už teda dvě děti mám,ale snažíme se s novým partnerem rok a nejde to. Má blbej spermiogram... Tak jsem si s ním sedla..a prostě jsme se smířili s tím, že třeba mim nebude. Stráááášně se mi ulevilo..Už mi lezly krkem všechny ty ovulace,hleníky,testíky,teplotky....a věřím, že to teď přijde..až to budu nejmíň čekat -
6.1.2017 13:14
taky jsem dvakrát darovala vajíčka, jako chudá VŠ studentka, své dceři bych to zakázala, ale co... Chyby děláme všichni, druhý jsem odnesla gynekologickou JIPkou, protože jsem měla volnou tekutinu v celém břiše... My se o první snažili v mých 29ti, protože mi doktor doporučil, že bychom měli začít, jinak se nemusí povést nikdy, povedlo se v měsíci, kdy jsem řekla, že zrovna počkáme (nechtěla jsem doma znamení váhy, tak mám doma váhu, pospíšila si před termínem, aby to stihla). O druhé jsme začli s první MS (10 měsíců po porodu), 2x samovolný potrat, třetí těhotenství +/- pár dní začalo na druhé narozeniny dcerky, takže po cca 14 měsících snažení a opět, v době, kdy prioritou byla rekonstrukce baráku, sex jsme měli 2x za měsíc a s chlapem jsme sami dělali sádrokartony, teď už věřím, že donosím, končím 1. trimestr. Kamarádka se taky na CAR obrátila v 25ti, má problémy se štítnou žlázou, zjistili ji nějaké alergie na sperma a pod, ale podařilo se hned první oplodnění, takže bych to kvůli věku nezavrhovala, lepší se tam aspoň poptat. A k tomu, že to partner řekl, neber to tak, že by Ti tím chtěl ublížit, ani ony nechtějí, ono totiž někdy přiznat, že ten problém je, problém sice nezměnší, ale vnitřně pomůže se s ním tak nějak srovnat. Nás když se ptali kolegové partnera, kdy plánujeme druhé, tak jsem jim prostě natvrdo řekla, až se zadaří, že zatím jsem dvakrát potratila a až to přijde, budu ráda. Nedělala jsem ze sebe chudinku, jen nejsem zastáncem toho, že přirozené věci je nutný nějak tabuizovat a vymýšlet si... A nedá mi to se zeptat, šel chlap na spermio?
-
6.1.2017 13:22holky uz ti vetsinu napsaly,co si z toho vyberes je na tobe,urcite bych byla pro CAR,tam udelaji vic testu - uz jen proto,ze obyc gyndari je pojistovna neproplati a jim ano,zadanku nepotrebujes.Mne CAR pomohl i v tom,ze jsem mela pocit,ze uz na to nejsme sami,ze je nekdo,kdo nam pomuze. Vysadila bych vsechny podpurne preparaty,muzou se navzajem bit a nemusi ti sedet,nechala bych listovku a HLAVNĚ - promluv si s manželem. Pokud o tom mluví s mamkou,segrou,svagrovou,pak o tom mluvit potrebuje
-
6.1.2017 14:03
Zdravím, souhlasím se většinou žen, které zde psaly. Opravdu měli byste se přestat snažit, a upírat se jenom na mimčo, a mít sex jenom kvůli mimčo. Zapomeňte na to, užívejte si život, jezděte na dovolenou, něco si náplanujete a tak.
-
6.1.2017 14:44
Přidávám svou zkušenost, s přítelem (oběma nám není ještě ani 25) se snažíme mimčo 2,5 roku (předtím 5 let užívání antikoncepce), občas mě taky přepadla úzkost, že je asi něco špatně u jednoho z nás. Teďka v prosinci před vánoci jsme si zajeli na víkend do Prahy a týden na to jsem šla na preventivku na gyndu, kde jsem s Dr. začla řešit neplodnost a možnost léčby. Ale to jsem netušila, že ve zmiňované Praze, kde jsme si užívali dovolenku jsme počali mimi, dnes jsem 5+2 dle ultrazvuku a doufám, že bude vše v pořádku
opravdu psychika dělá divy a někdy je potřeba vypnout a prostě na nic nemyslet nicméně držím palce, moc dobře vím jak těžké to je -
6.1.2017 20:17
Přidávám svou momentální zkušenost, pocity... my jsme se s přítelem taky dlouho snažili. Nakonec jsme navštívili CAR. Jako první příteli udělali spermiogram. To nevyšlo vůbec dobře. Podstoupili jsme ještě spoustu vyšetření. Všechny nám dopadli dobře. Jen mě zjistili leidenskou mutaci. Jinak vůbec nevěděli proč spermiogram vychází tak špatně. Koncem října jsme šli do IVF. Bylo to ze začátku těžké. Píchání injekcí mi nahánělo hrůzu ale říkala jsem, co pro mimi neudělat. Pak jsem měla nálady jak na horské dráze. Pak přišel den odběru vajíček. Týden po tom to byl pro mě nejhorší týden v životě co se týče zdravotně. Hrozná bolest břicha, nemohla jsem se ani hnout. Pak nastal hyperstimulacni syndrom a lékaři mi nedoporučovali transfer embrya. Jen dodám že nám zbylo jen jedno jediné. Hodně jsem přemýšlela ale mé rozhodnutí bylo na poslední chvíli a rozhodla jsem se pro transfer. Hyperstimulacni syndrom polevil a já se cítila dobře. Pak nejdelších 14 dni do testu. Nevydržela jsem a udělala cca po 10 dnech . A co jsem neviděla. // jako hrom. Nadšeně jsem to řekla partnerovi. Nejšťastnější chvíle. Užívala jsem si těhotenství. Týden před vánoci jsme byli na kontrole. Byla jsem 7+0 tt. Srdíčko bylo ale nepravidelné. Dr. řekla že je to normální prosperující tehu. A za týden na kontrolu srdeční akce
Partner se na UTZ tolik těšil. Pak jsme na UTZ neviděli srdeční akci a plod vůbec nepovyrostl. Výsledek byl jasný. Ihned jsem dostala doporučení na revizi. Na revizi jsem nastoupila 23.12.2016. Vánoce naprosto zničené a moje psychika teď? Na bodu mrazu. Cítím se hrozně. Přišla jsem o to nejcennější co jsem měla. Tak tolik se teď bojím otehotnet aby se to ne opakovalo. Sestry přítele jsou těhotné. O tom co se nám stalo NIKDO neví. Jen my dva. Je pro mě hrozně vidět malé oblečky na holčičku a poslouchat jak se na miminko těší. Strašně mě to ničí všechny ty řeči. Každý den brečím a říkám si proč my..
A tobě dám radu. Neupínej se na těhotenství. Zajděte si na spermiogram a nic jiného nedělej. Milujte se když chcete a ne když máš ovulaci. Vím jak je těžké na to nemyslet ale psychika je všemocná.ja jsem momentálně na dně a také se bojím to příteli říct jak se cítím. Pochopí mě jen na chvíli. Dusím to v sobě. A ty vůbec nemysli na rozchod a nějaké opuštění. NESMYSL. Přeji hodně štěstí a sil ať se brzy zadaří. -
7.1.2017 4:16
Neboj nejsi sama kdo se dlouho snaží otěhotnět 😊 já už čekám přesně rok a doufám že to teď vijde 😃 jinak už taky přestávám doufat v přírodě a asi si zajdi k panu doktorovi pro radu a prášky který mi radí kamarádky ..
neboj si Dobrá manželka a musíš čekat .. co já bych za to dala mít miminko a být matkou ale holt musím čekat a čekat a též nechápu proč mladí dívky i hned otěhotní a jsou na interakci a my který chceme tak to jde ale za dlouho
