je mi 16 a chtěla bych již miminko
Ahojky holky potřebovala bych s něčím poradit nebo spíš by mě zajímal váš názor.
Je mi 16 let.Jsem v prváku na ekonomce a mám přítele s kterým teď budu 3 roky, takže spolu jsme už celkem dlouho.Snad i mohu říct, že nebyl jediný den co by jsme za ty 3 roky nebyli spolu.(Je to můj první vztah)Máme opravdu krásný vztah No asi proto, protože jsem nikdy nebyla ten typ co potřebuje mít hodně moc kamarádek a každý víkend někde "pařit" oblékat se jako s prominutím .....(vy víte) a mít hodně kluků jak to v táhle době většina 15letých holek dělá.Už v 15 letech mě popadl "pud" mateřství a strašně moc si od té doby přeju miminko.Samozřejmě vím, že jsem ještě mladá a, že mi sem budete psát, že si tím zkazím mládí, ale jak už jsem psala nikdy jsem o diskotéky a o tyto věci nestála a myslím si, že ani stát nebudu. Mám skvělé rodiče kteří by mi se vším pomohli, ale i tak bych chtěla slyšet váš názor.
jinak mému příteli je 21.
Ještě chci jen dodat, že nejsem z náké špatné rodiny a že nejsem lehká holka.Přítele miluji a proto bych si hrozně přála aby jsme byli už byli 3, dodala jsem to jen proto, protože na mladičké maminky takhle lidé většinou koukají :-/
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.1.2015 20:20Nemyslím si, že se setkáš s moc velkým pochopením proto, aby sis dobrovolně 'udělala' v šestnácti dítě. Ono můžeš mít pud mateřství, ale sama si ještě dítě a pořádně nemůžeš vědět do čeho bys šla. Určitě by jsi nejdříve měla odmaturovat a pak, když už nechceš nejdřív mít nějakou praxi, tak začít pracovat na miminku. Dřív je to nezodpovědnost a nejvíc by tím trpělo akorát to dítě. Nikde není psáno, že s přátelem zůstanete spolu. Až budete spolu žít a řešit každodenní záležitosti, tak můžete zjistit, že takhle to nejde a jít každý svou cestou. Samozřejmě se vám to stát nemusí, ale jste ještě mladí. Ono jestli jste spolu tři roky a furt jen spolu, tak si ani neměla pořádně šanci poznat nějaké kamarádky a jiné lidi, co když tě to chytne, přeci jen nová škola, noví lidé, co pak s mimčem? Tři roky počkat by bylo určitě nejrozumnější.
Apropos, tenhle dotaz je tu co půl roku. -
25.1.2015 22:36Také se přidám s komentářem...chceš si pořídit dítě v 16, dobře narodilo by se v 17, ale to je prašť jak uhoď už. Takže se ptám...máš partnera, kterého znáš a víš, že se na něj můžeš ve všem spolehnout? Podotýkám, že znát znamená bydlet spolu alespoň půl roku v jedné domácnosti, protože jinak ho nemůžeš poznat, i když se vídáte denně. Dále, máš pro dítě postel a zázemí? Tím není myšlena postel a zázemí u rodičů doma (to je jejich zázemí, které připravili pro tebe, abys měl teď, kde bydlet), dále...kde vezmeš peníze na jídlo, oblečení, zdravotní péči (víš vůbec kolik stojí plínky?), když tohle všechno nedokážeš zajistit ani sobě, vše ti jistě platí ZASE rodiče a ona ta rodičovská není taková hitparáda, ze které bys vše utáhla a pak až skončí bude co? Jak budeš financovat školku, školu a další a další věci, které jsou s dítětem spojené, když budeš mít vlastně základní vzdělání? A opět se dostáváme k rodičům...začínám mít pocit, že to dítě by vlastně bylo tak trochu tvých rodičů... Takže můj závěr zní...pokud se nedokážeš postarat sama o sebe, ať už v bydlení či se zabezpečit po finanční stránce, tzn. bez pomoci rodičů, je pořídit si dobrovolně dítě v 16 letech velmi, ale velmi NEZODPOVĚDNÉ! Ale dělej, jak uznáš za vhodné....
-
26.1.2015 14:32Pokud ti není 18, tak ani nejseš za své dítě právně odpovědná... Jako nezletilá můžeš být zákonným zástupcem svého dítěte, jen pokud prokážeš, že jsi schopná se o něj plně postarat (máš kde bydlet, pokud studuješ, má se o tebe kdo finančně postarat...) Pokud toto prokážeš, soud ti může plnou zodpovědnost dát... Pokud jsi nikdy nepracovala, dostaneš automaticky čtyř-letou rodičovskou dovolenou. To znamená, prvních 9 měsíců mateřské asi 7800 Kč, dále už jen 3600 Kč. To je dost málo na to, abys dítě i sebe nakrmila, zaplatila pleny a oblečení! Po porodu musíš podat u soudu návrh na určení otcovství, aby dítě mělo otce v rodném listě a bude mu vypočátáno výživné. Rovnou tě upozorňuji, že kdyby vztah nevydržel a přítel chtěl dítě do své péče, bude mít velkou šanci, vzhledem k tomu, že ty sama se o něj finančně rozhodně postarat nedokážeš a nemáš ani vlastní bydlení... Chápu, že chceš miminko, ale dítě je především velká zodpovědnost! Máte vlastní bydlení? Dokáže se přítel finančně postarat o 3 lidi? A jak si představuješ svůj život? Nechci, aby to znělo nějak špatně, ale se základní školou moc dobrou práci neseženeš... Měla by sis dodělat aspoň maturitu, začít pracovat, pořídit si s přítelem vlastní bydlení a pokud to všechno utáhnete z jednoho platu, klidně si hned po škole pořiďte dítě... Když si lidé pořídí dítě, tak je vždy na prvním místě, chápu, že si myslíš, že tě táhne nějaký pud, ale v tomhle případě by to od tebe bylo dost sobecké... Navíc je ti jen 16 a přítel je tvůj první. Neříkám, že je to tak vždy, ale většinou první láska nevydrží. V 16ti jsem také myslela, že mám skvělého přítele, ale věř mi, že za 5 let, budeš chtít úplně něco jiného, než v 16ti. Mám 2 kamarádky, které si děti pořizovaly před 20tým rokem, ale ani jedna není dneska šťastná... První nakonec zůstala sama se dvěma dětmi, protože po porodu je miminko pro vztah velký zápřah, i když jste dospělí. S přítelem se začali hádat, pořád se jen rozcházeli a scházeli, až to nakonec úplně ukončil. Druhá si po pěti letech od porodu svého přítele vzala, ale vlastně jen kvůli dceři, šťastná s ním moc není, odmaturovala těhotná a dnes nemůže najít práci, protože je bez praxe a ještě s malym děckem, vím, že kdyby měla možnost a peníze, už by asi dávno odešla... V první řadě by ste si měli vyzkoušet společné bydlení. Chodit a někým a opravdu s ním žít je totiž velký rozdíl. Spousta párů se rozejde právě proto, že nejsou schopni žít v jedné domácnosti... Pak musíš dodělat školu! Dítě není závazek na pár let mateřské, uvědom si, že se může stát, že přítel bude najednou bez práce nebo zůstaneš sama a budeš se muset postarat! Nemůžeš čekat, že ti rodiče budou dotovat tvé dítě... Miminko chceš ty, takže není správné očekávat, že tě rodiče budou finančně podporovat! Bydlení u nich s děckem je také sobecké, pokud není možnost, tak se postarají, ale když budou chodit do práce nevyspalí, protože malýmu rostou zoubky a celou noc probrečí, věř mi, že z toho rozhodně nadšení nebudou... Navíc říkáš, že toužíš po miminku, ale už nepíšeš, jestli po něm touží tvůj přítel... Mysli na to, že už se to nedá vrátit a je dost pravděpodobné, že za pár let ti bude líto, že místo cestování musíš hledat brigády, aby ste vše utáhli, místo zábavi s přáteli uspáváš dítě a místo nového telefonu nebo hezkého oblečení musíš obracet každou korunu a jsi závislá na příteli, bez kterého bys domácnost neutáhla... Pokud jseš aspoň trošku zodpovědná, dodělej si maturitu, najdi si alespoň na rok nějaké zaměstnání a zkuste si s přítelem bydlení ve vlastním. Když budeš i pak chtít miminko, vztah vám bude klapat a finančně budete zajištění, pak si ho klidně pořiď
-
25.1.2015 21:15
Ja začala toužit po miminku v 19letech měla jsem pocit že slyším tikat biologické hodiny a tak jsme se dohodli s přítelem že si miminko pořídíme ale prvně jsem šla do práce vysadila antikoncepci a otěhotněla jsem po 5ti měsících ale o miminko jsem přišla pak jsem po pár měsících otěhotněla znovu.. A miminko čekáme teď na duben kdy je mi už 21 let! Máme svůj byt prostě zázemí a víme že jsme schopni se o miminko postarat a finančně ho zabezpečit..my chtěli miminko ne naší rodiče aby nám pak pomáhali.. Takže pokud miminko chceš tak je to jen a jen na tobě ale docela mi přijde sobecké to házet na rodiče, měl by mít přítel práci a být schopný se o vás postarat a ne se spoléhat na rodiče! Já se na miminko připravila, moje sestra 17let je tak praštěná že hned co se.dověděla o mém těhotenství vysadila HA a hned chce taky miminko a řeknu ti moje mamka je ta z ženských co je unešená z každého miminka a co by jich chtěla mít doma plno, ale ze segry jsou doma nešťastní a to víme že mamka by ji v tom taky nenechala i když s tím nesouhlasí! Ale ty starosti navíc co by jim přinesla!! A mit doma navíc holku bez školy..
-
25.1.2015 20:39
Docela Ti rozumím, dnešní nastavení hodnot je na prd. Rodíme stále později a stežujeme si na komplikace. Ale dobře si to rozmysli. Nebudeš plnoletá a všichni s Tebou tak budou zacházet, nemluvě o tom, že ve vztahu nejsi sama a i ten chlap musí být připraven Ti pomáhat, oželit zábavu a finančně zaopatřit rodinu. Bydlet u rodičů je na hovno, budou Ti do všeho mluvit...Jestli máš tak silné pudy, tak se věnuj přípravě na miminko . Zjisti si vše o těhotenství, promysli si porodní plán, nastuduj si kojení a vůbec komplikace v šestinedělí. Nakup pár kousků do výbavy. A pokud i tak budeš po miminku toužit, začněte později, ať jsi plnoletá aspoň v době porodu...
-
25.1.2015 22:28No,myslím si,že bys měla počkat. V 16ti sice po miminku toužíš,ale co přítel,chce dítě? A jak píšou holky,není od tebe fér udělat si dítě a spoléhat na to,že se postarají tvoji rodiče. Já jsem taky chtěla dítě hned po dodělání školy,střední škola je nutnost! Ale naštěstí jsem si uvědomila,že chlap kterého mám,není vhodný na založení rodiny (hodně pil,furt coural někde s kámošema...) našla jsem si jiného přítele a s tím jsem už osm let. Byli jsme zamilovaní a chtěli si to užít,sami dva a vybudovat si zázemí,což je důležité! Nakonec se mi malý narodil,když mi bylo 27 a nelituji. Měla jsem nějaké úspory na věci pro miminko,měli jsme dobré zázemí a byli jsme finančně zajištění. Mám za sebou 8let v práci a s tím i jistotu,že se po mateřské budu mít kam vrátit. Není fér vůči mimču,přivést ho do nejistoty. A upřímě,pochybuju o tom,že v 16ti bych byla schopná se postarat o miminko. Je to radost,to ano,ale taky nekončící starost. Nelze ho odložit,když tě přestane bavit. A dodělávat si školu společně s péčí o prcka,to je řehole a málo holek to zvládne. Samozřejmě,že takové jsou,ale když tři roky počkáš,nic ti neuteče a budeš mít vzdělání. Můžeš při škole dělat brigádu a šetřit si,ať máš na výbavu pro mimčo,celkově si vše připravit.. Ale hlavní je,domluvit se i s partnerem,jestli chce dítě..
-
25.1.2015 23:25Ahoj, vím o čem píšeš, ve tvém věku jsem byla věř nebo nevěř ve stejné situaci... ale naštěstí jsem na nic nespěchala. Taky jsem si jím byla naprosto jistá, milovala ho nade vše. Byl to taky můj první přítel, všechno bylo úžasný, chtěli jsme se vzít, mít děti.. Naštěstí teda nám oběma bylo jasné, že nejdřív je třeba dokončit alespoň středoškolské vzdělání, protože bez práce nejsou peníze a ať to zní jakkoli zle, z lásky není člověk živ.. a ani miminko se bez peněz neobejde. Za další tři roky jsem školu dokončila, sestěhovali jsme se k sobě a za další rok bylo po vztahu.. Neříkám, že takhle dopadne váš vztah.. ale myslím si, že v šestnácti vidíš všechno trošku jinak než ve skutečnosti. Víš co, pokud máš opravdu tak tolerantní rodiče, jak říkáš. Zkus si s nimi o miminku promluvit. Zeptej se jich, jestli jsou opravdu připravení, aby ti místo se školou pomáhali s hlídáním miminka
Je to hezký, že jsi takhle založená - rodinný typ To dneska není moc moderní. Každopádně být tebou to moc dobře promyslím, protože když už do toho vlítneš, není cesta zpátky 
-
26.1.2015 10:01
Já chtěla dítě od 15 let. V mých 10 letech s emi narodil první bratranec, ve 13 letech druhý. Všichni kolem byli rádi, když jsem je zabavila, nejdřív vození v kočárku, poté zábava, hraní ni s nimi, atd. Toužila jsem a těšila se na své, kterého jsem se nemohla dočkat. Dodělala jsem ZŠ, SŠ a šla na VŠ. Tu jsem sama ukončila a hledala si práci. V té době jsem hlavně našla pro sebe ideálního muže. Miminka jsem se dočkala ve 22 letech a jsem za to ráda. Dříve bych do toho nešla. Dokud bych neměla pracujícího partnera a neměla aspoň něco odpracováno sama, tak to nemá smysl. Kdo by nás živil? Z čeho bysme žili?
Proč by se o nás měli starat rodiče? -
25.1.2015 20:12
doporučuji aspoň dokončit školu, i když se ti to bude zdát jako strašně dlouhá doba, rychle to uteče a možná se ti i trochu pozmění priority. No a taky si pozjišťuj, jak bys na tom byla finančně, kdybys jako nezletilá otěhotněla a co za úřady byste museli kvůli tomu oběhat. Nevím, jestli by se to nehlásilo i sociálce.
-
25.1.2015 20:16
Být tebou bych počkala až doděláš skolu... není jednoduchý s dítětem studovat a být jen se základním vzděláním taky není jedoduché.. Taky jsem vždycky chtěla miminko co nejdřív, ale teď zpětně vidím, že je to opravdu komplikace... když se to nestane náhodou, tak bych opravdu počkala...
-
25.1.2015 23:58
Docela ti rozumím tikali mi v 17 s přítelem jsem byla tři roky ale znám ho už od školky. Jeho rodiče maj spoustu peněz a slibovali jak by všechno zařídili a jak by tu myšlenku podpořili. Jenže pak jsem si tak nějak všimla, že nikdy nevíš co se stane. Jednou jsem jeho mamce něco odmítla a bylo peklo. Ještě že jsem tenkrát na myšlenku která mě lákala nekývla. Nyní to vidím dost pozitivně. Je mi 23 a miminko bych pořád moc chtěla ale studuju vysokou a vím že pak půjdu na chvilku do práce. A to hlavně pro ten pocit, že vím, že když se cokoli stane nebudu závislá ani na příteli ani na jeho či mých rodičích. Je to přeci jen takové ošemetné. Pořídit špunta a doufat, že to ostatní zařídí lidé kolem tebe. Vždyť to je takový nevím ty by ses třeba nestyděla za to že tě žíví?
-
25.1.2015 20:19
Ahoj, já taky chtěla vždycky brzo děti, ale nejdříve dodělat školu (při dětech se dodělává sakra těžko!). Takže jsme se s přítelem po 6 letech vzali (mi bylo 22) pospíšila jsem si, abych dodělala výšku, v lednu jsem měla státnice (Mgr.) a v březnu se nám narodilo miminko (bylo mi 23). Teď mám 25 a máme druhé a myslím si, že už jsem na děti stará. Je to vtipné, když někdo neuvažuje o dětech ještě ani ve 30, pro mě byla 25 hranice do kdy chci mít děti a všechno mi to vyšlo. Každopádně bych ti doporučila popřemýšlet a dodělat aspoň střední školu. Vysoká se dá stihnout rychleji, když si zjistíš, co je potřeba a zamakáš. Kámoška studuje výšku se dvěma dětma už 8 let a furt ji nemá (párkrát už přerušila) .. u střední školy by t obyl daleko větší průšvih
-
25.1.2015 22:55Ahoj jestli se nestydis písní mi zpráv chci si s tebou o něčem pronluvit
(neboj nebudu odsuzovat -
25.1.2015 23:54
Tady jde vidět, ze v 16 letech to vidí slečny moc jednoduše, jsem čerstvá maminka a mlada (20) s pritelem jsme spolu 6let, moc jsme si miminko přáli, jsme šťastní, ALE mám hotovou školu zaměstnána jsem byla takže do porodu jsem pobirala ne mocenskou, nebyla jsem bez peněz, pořídili jsme si byt, bydlime samy a jsme schopni se o sebe postarat a uživit i miminko. Miminko neni opravdu jen radost ale i finanční starost a zodpovědnost, já bych nezvládla dodelavat si školu po porodu, jen starost o dítě uvařit a uklidnit me vyžití dost tedy je to pro me vše nové takže mluvím o momentálních pocitech
-
25.1.2015 20:51
Ja v 17 chtela dite a byla sem na skole udelala sem si ho s pritelem a po materske sem skolu dodelala maly chodi do skolky jsou mu 4,5 roku ja sla na dalsi skolu a je mi 23 a vse krasne zvladame rodice jsou za vnouvce stastny pomahaji a pritel je uzasny
Jde to kdyz nejste jen od uzivani uzivani zivota jde i s ditetem prave snim si teprve uzivam
