Znáte někoho kdo to vzdal?
Ahoj, mám nezvyklý dotaz pro tento web...
Znáte někoho kdo se snažil o dítě a pak to vzdal a radši se smířil s tím, že žádné nebude?
Ptám se proto, že s přítelem jsme se před 2 roky začali snažit o dítě. Oba jsme ho moc chtěli, jenže pak jsme zjistili, že to přirozeně nepůjde a už zkoušíme kde co...
Teď mě poslali na vyšetření průchodnosti vejcovodů, úplně jsem zpanikařila, že to proste podstoupit nedokážu. Nakonec jsem tam šla a vyšetření v pohodě přežila, ale stejně nevím jestli to zvládnu dál...teď nám doporučují IVF (už jsme byli na pár inseminacích) a já mám pocit, že tady moje cesta končí, že dítě prostě z IVF nechci. Termín máme domluvený až za 2 měsíce...ale já prostě mám pocit, že tohle ne! Stalo se to některé z Vás nebo jste slyšely o někom takovém??
Děkuji za všechny reakce, je fajn vědět, že v tom nejsem sama 
- 03.08.2016 21:18:39 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
-
Asistovaná reprodukce v kostce
Umělé oplodnění
Mnoho párů dlouho se snažících o početí potomka se často obrátí na specializované centrum pro léčbu neplodnosti (IVF centrum, neboli centrum asistované reprodukce CAR). Jak v takovém případě postupovat, co čekat a na co se připravit?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.8.2016 14:58třeba já
teda můj případ je asi trochu jiný v tom, že už jedno dítě máme, o druhé jsme se snažili 4 roky a poslední možnost je už jen IVF, ale do toho prostě nejdu, neodsuzuju to, ale vnitřně se mi to příčí už proto, že mám pocit, že když to nejde, tak to má asi nějaký důvod. kdyby pak to dítě bylo třeba postižené nebo se něco stalo mě, vyčítala bych si, že jsem si to vydupala a takhle to dopadlo... -
3.8.2016 15:56ano znam. kamaradka se snazila 3 roky a bez uspechu. je to krestanka, tak nechtela podstupovat umele oplodneni, ale rozhodli se pak adoptovat mimiko. jak se zamerili na adopci, otehotnela, takze ted maji 2 holcicky, jednu svoji, jednu adoptovanou
-
3.8.2016 21:28Znám paní, která to vzdala po 10 letech - ale vzdala v uvozovkách - adoptovali si holčičku. A dva měsíce po adopci byla paní v jiném stavu - nakonec má dvě dcery
. Na IVF ani IUI nikdy nebyla.
Tvoje dilema chápu, sama jsem si nebyla jistá, zda by pro mě IVF bylo cestou...ale na druhou stranu netvrdím, že bych po x letech snažení nezměnila názor.
Teoreticky jsem se nicméně klonila spíš k adopci - tady se trochu ztotožňuju s tím, co píše petulinkaa13 - otázku umělého oplodnění vnímám trošku jako morální dilema (a také zdravotní - je to pro tělo celkem perda). -
3.8.2016 15:07Ahoj, ne, osobně nikoho neznám. Upřímně, když někdo dítě chce, tak bojuje, až vypotřebí všechny možnosti, tak pak se to teprve vzdá. Já si prošla průchodností vejcovodů i Ivf. To co ty prožíváš se strach z neznámého, pokud jde o to co okolí-rada jednoduchá-neříkat to.
Ivf není nic špatného, pořád to je tvoje vajíčko a chlapovi spermie, dítě bude vaše. Mám kamarádku, jedno dítko už mají a druhé se jim nedaří, Dr. jim řekl, že vzhledem k tomu, že chlap bere antidepresiva doporučuje Ivf-odmítli, jsou věřící a pro ně něco takového není přijatelné. Já po nezdařených těhotenstvích jsem uvažovala i o adopci, ale zabojovali jsme a šli na další Ket a máme doma skoro 8. měsíční zázrak.
Co na to říká chlap?
Cesta končí až když Dr. řeknou, že ani díky Ivf neotěhotníš. Proč se bránit možnostem otěhotnět. Můj chlap mi při odchodu z první konzultace v caru řekl, že je to jako když sekají housky v krámě, jde to jak na běžícím pásu. není to nic proti přírodě, je to jen šance jak přírodu popostrčit. Vím, že když se vysloví Ivf tak většina žen jsou zklamány, nechtějí na to, já věděla, že bez Ivf dítě mít nebudeme a oba jsme jej s chlapem chtěli, šli jsme do toho naplno. No a co, že při zplození nebyl sex, to není tak důležité, důležité je, že máme dítě, je naše, moje i chlapa a když pak vidíme ty pokroky tak je to úžasné a nezáleží nám na tom, že byla počata metodou Ivf, důležité pro nás je, že ji máme, zdravou a živou, na ničem jiném nám nezáleželo -
3.8.2016 19:53
Ano,ja...a to jsem nesla pres mrtvoly,na malou jsme si pockali 6 let a presto jsem vedela,ze do IVF nechci a nepujdu,mam na to jiny nazor,nekdy jsou veci z nejakeho duvodu,proc to nejde,proc to neni atd. a kdyz jsem to vzdala,jako nahozeni cyklu,veci co jsem brala hlavne prirodnich,ale i hormony na srovnani cyklu atd. tak jsem po 1,5 roce otehotnela,neodsuzuji IVF ci podobne,ale ja za sebe vim,ze bych to nepodstoupila.
-
3.8.2016 22:55Ahoj, já jsem šla na IVF úplně bez přemýšlení. U mě to teda byla skutečně jediná možnost, jak mít vlastní dítě, protože po vyšetření průchodnosti vejcovodů mi bylo doporučeno jeden nechat odstranit a když jsem se probrala z narkózy, tak mi doktor řekl, že mi odstranil oba dva, že ten druhý byl tak minimálně průchozí, že by tam stejně spermie neprošla. Nedovedu teda ani popsat jak mi v tu chvíli bylo, když mi tohle sdělil a s klidem odešel a já zůstala sama na pokoji. Věděla jsem, že mi manžel adopci nikdy nedovolí (říká, že by cizího parchanta vychovávat nechtěl, protože by nevěděl, co z něho může vyrůst - i jedna kolegyně z vlastní zkušenosti říkávala, že geny jsou fakt sviňa a její vnuk je celý svůj otec, kterého nikdy nepoznal). Já si prostě přála mít to své vlastní dítě a bez vejcovodů a navíc s PCOS, endometriózou a žádným přirozeným cyklem mi nic jiného než IVF nezbývalo. V CARu, který jsem tenkrát navštěvovala jsem podstoupila jedno IVF a následně ještě další dva KETy bez úspěchu. Nakonec jsem našla jiný CAR, který měl hodně pěkné recenze a šla jsem tam s tím, že se to povede - a povedlo na první pokus
Dneska máme 1,5 letého kluka, bez kterého už si nedovedu život představit.
No a teď mám zase nový úkol - přesvědčit manžela, abychom prckovi pořídili ještě sourozence. Manžel už další děti nechce (už ten jeden raubíř mu moc narušil jeho pohodlný způsob života), ale ještě máme v mrazáku uchovaných dalších 13 potencionálních dětí
-
4.8.2016 8:24
znám osobně dva páry, který odmítly jít do IVF. jeden z nich je opravdu blízkej- od dr. z CAR měli verdikt, že jsou oba naprosto neplodní a nikdy v životě ani jeden z nich nebude moct mít děti přirozenou cestou. do IVF jít nechtěli a zažádali si o adopci. už je to 6 let a nedávno se jim narodilo třetí miminko
sama jsem to nezažila, ale osobně bych raději šla do adopce než za každou cenu otěhotnět, i za cenu rizika rakoviny po IVF takže chápu ty, kteří to před IVF vzdají a zvolí jinou cestu (ať už adopci nebo život bez vlastních dětí naplněnej jinak ) -
4.8.2016 19:10
Ahoj,
snažíme se od roku 2009. Žádné dítě nemám - IVF je pro mě jako pro člověka eticko-filozoficky nepřijatelné. S pokorou přijímám rozhodnutí přírody, věřím že ví proč to dělá. Mám za sebou tři přirozené potraty, bylo to sakra těžké ale nějaký důvod to mělo- medicína nedokázala důvod odhalit. Byla doba kdy jsem byla zoufalá, obrečela každou menstruaci. Prošli jsme si i partnerskou krizí, protože to pro mě bylo zásadní téma a velmi mě ovlivňovalo.
Aktuálně to mám jinak- pokud to má dopadnout dopadne, pokud ne mám v životě i jiné role. Je mi 36 a jsem se svým životem moc spokojená, s dětmi by to bylo jiné, nové emoce, city situace ale asi mi to nebude přáno. I tak chci být šťastná.
Nejsem věřící ale takhle to prostě mám. Mám kolegyni pro kterou je to nepřijatelné z náboženských důvodů. -
3.8.2016 15:17
Ahoj, já teday taky nikoho takového neznám a upřímně toto nechápu. My se s manželem snažíme tři roky a pro mě představa, že dítě mít nebudu neexistuje. Teď v pátek máme první konzultaci v CAR a já jsem šťastná za tuto možnost a doufám, že nám pomůžou. Není to nic špatného a v dnešním světě možností jsou pro mě lidé blázni, když to vzdají jen proto, že to jinak nejde než cestou IVF. Pokud dítě opravdu chceš, tak nechápu slova, že do IVF prostě nepůjdeš. Ale zase třeba se Vám zadaří když to vzdáš. Já to nedokážu.
-
3.8.2016 21:47
Ahoj, moje kolegyně to "vzdala". Nevím, jak moc se snažili. Problém je u ní, má málo vajíček, defacto je jakoby v přechodu. Nějaká mizivá šance na přirozené otěhotnění prý je. Dítě umělým oplodnenim řešit nechce. Její 32. Podle mě si to kompenzuje prací, pracuje ve školství. Žije s mužem, který má 2 děti z předchozího manželství a mívá je na víkendy. Takže děti si svým způsobem užije.
-
3.8.2016 23:17
Naprosto chápu.Mám kolem sebe víc lidí,ale je pravda,že věřících..
-
4.8.2016 6:21
Ja. Snazime se 7 let. Je mi 38.tri neuspesne IVF plus jeden KET.
Vzdali jsme to. Je to tezke, ale asi to tak ma byt. -
4.8.2016 8:36Ahoj. Je to tvoja vec. Ale nevidím tvoj prípad ako katastrofálny. Neviem, aký máte problém ale pri inseminacii musia byť oba partneri Ok. Spermie musia byť Ok, priechodnost ok, ovu musi byť. Vo vašom prípade je určite šanca, že sa niekedy podarí. Máte vyšetrenú imunitu? To môže byť hlavný problém, prečo to nejde. Takže tvoj postoj chápem, lebo šancu na prirodzene počatie máš. Ja mám nepriechodné vajcovody. Tri roky som sa pozerala ako graf klesá a ja so železnou presnosťou dostávam ms. Takže ja som bola trocha iný prípad.
Čo muž? Tiež tak odmieta ivf? -
3.8.2016 15:01já k tomu bohužel nemám daleko...... 9 měsíců snažení k ničemu. vím že to není ještě tak dlouhá doba, ale brzo to přeroste únosnou hranici.... myslím, že příteli se o nějakém IVF ani nemůžu zmínit, do toho by nešel. beru tolik vitamínů a různých podpůrných prostředků a prostě NIC. jsem po darování vajíček, nevím jaký všechny vyšetření mi dělali, ale z toho co ví, by snad nemusel být problém, jenže bohužel to problém prostě je.
-
3.8.2016 18:50
Na prvni dite jsem cekala 3 roky...mela jsem podobne myslenky jako ty,ale zustalo natesti jen u myslenek...ted se snazime o druhe a netusim jak dlouho to bude...ale vzdavat to nehodlam...sestrenka se snazila 8 let a nakonec skoncili u adopce..taky to chtela nekolikrat vzdat,ale vydrzela...stoji to za to vsechno utrpeni
-
3.8.2016 22:26Ja po dvou letech snazeni lono 3x otehotnela diky IUI, 3x jsem taky potratila,ted v cervnu nevyslo,meli jsme jit znova,ale dosla mi sila,jako bych rezignovala,hormony,kortikoidy si na me vybraly svou dan,pribrala jsem 20 kilo po kortikoidech,po snizovani imunity jsem defacto porad nemocna a i kdyz obrecim kazdy tehotensky test kanaradky,na sebe uz nejak silu nemam.
