Nechtěné těhotenství, nevím zda si dítě nechat, nebo jít na přerušení

Otázku položila: Bývalá uživatelka #161324 24.7.2015 9:27

Budu mít miminko a nevím zda si ho mám nechat je mi 20 let a chodím do školy. můj přítel chce abych šla na potrat. nevím jak se rozhodnout

  • 24.07.2015 20:49:58 - full.avl změnila kategorie otázky
  • 24.07.2015 20:49:58 - full.avl změnila titulek otázky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Vím , že je to těžké, že jsi jeste na skole. Pak asi taky hodně zrazuje to, že Tě přítel posílá na potrat, ale za mě bych si miminko nechala. Potrat je velký zásah do organismu. Jsem tu na WZ delsi dobu a vidim a ctu, co se tu holky snaží o miminko, jaké s tím jsou i problémy. Pak jim to třeba vyjde , ale nakonec musí na revizi, protože je něco špatně...My uz se snazime o miminko 2 roky a marne. Mam znamou. co to dala v mladi pryc a ted ji bude tricet a jde na umele. Opravdu to zvaz. Kdyby ti bylo 15 , tak bych asi vahala, ale ted uz jsi dospela zena a to male si zaslouzi zit....drzim pesti, at se rozhodnes správně a jsi šťastná !!

  • Je samozřejmě otázka, jaké bys k výchově měla podmínky. ALE zkus si sama odpovědět na otázku, čeho bys v budoucnu mohla víc litovat. Že máš dítě nebo že jsi byla na potratu? Je to opravdu rozhodnutí napořád a ty už nejsi tak mladá. Škola se dá vystudovat případně i s miminem, i když bez partnera by to bylo hodně těžké, nebo někdy v budoucnu.
    Nechoď na potrat jenom proto, že Ti někdo říká, že to máš udělat. Rozhodni se podle toho co opravdu chceš sama. Taky moc držím pěsti, aby ses rozhodla tak, abys byla šťastná.

  • Ahoj, ja som tiež otehotnela neplánovane keď som mala 15.. Takmer všetci ma presviedčali, aby som šla na potrat, že som veľmi mladá a že to nezvládnem. Mali pravdu mladá som bola, ale všetko sme s mojou malou princeznou zvládli. Do školy som chodím individuálne. Celý svoj čas trávim s ňou. Teraz mám 18 a keby som sa mala znovu rozhodnúť tak sa rozhodnem tak isto. Poriadne si to premysli. S pomocou rodiny zvládneš všetko. Budem ti držať palce :-)

  • trinetka24.7.2015 9:42

    S tímhle ti nikdo neporadí, je to tvoje rozhodnutí, tvůj život.. Jen ti tu každá můžem říct svůj příběh.. Já se snažila o naši malou 3 roky s manželem, takže patřím ke snažilkám a my to vidíme tak nějak jinak :) Otázka je, jak dlouho bys ještě do školy chodila, jestli ti pomůžou rodiče.. Je to zásah do tvýho těla a může se stát, že budeš mít po potratu o hodně sníženou možnost otěhotnět.. Takže bys už děti nemusela ani mít.. Ale zase na druhou stranu, studovat a starat se o dítě je mega záhul a pokud nemáš pomoc v podobě svýho chlapa a rodiny, je to hodně těžký.. To všechno musíš promyslet a rozhodnout co uděláš .. Přeju, aby si zvolila správně pro sebe..

  • petulinkaa1324.7.2015 11:00

    Jak pisou holky,tohle si musis promyslet jen ty.Ja jsem na miniinterupci byla v 16ti letech,nic jineho neprichazelo v uvahu,je to hnusny,ale nelituju toho a nelitovala nikdy.Me problemy nezapricinila interupce,ale HA.Takze nerekla bych jednoznacne,ze ti po potratu neco hrozi,vzdycky hrozi vsechno u vseho.Ale...tobe je 20let,umis si predstavit mít dite,mas oporu v rodicich,skolu si oddelas,takze byt tebou,miminko si necham a pritel se bud vzpamatuje nebo takoveho nema cenu mit a prijde lepsi chlap :-) drzim palce at se rozhodnes jakkoliv,hlavne aby si byla spokojena :-)

  • Tohle za Tebe bohužel nikdo nevyřeší.
    Na tomto serveru je většina uživatelek buď snažilkami nebo těhulkami nebo maminkami a tak je pochopitelné, že většina Tě bude od potratu zrazovat. Něco na tom je - takový zákrok může zanechat stopy na duši, ale i na těle (i když v případě miniinterupce nebo potratové pilulky je riziko poměrně malé).
    Nečetla jsem všechny příspěvky,ale ve svém úvodním dotazu nepíšeš to nejdůležitější - zda Ty dítko chceš, zda se cítíš být připravena na to být maminkou...mimojiné i na noční vstávání, na to, že zatímco kamarádky budou studovat, cestovat a pařit, Ty se budeš starat o dítko - přebalovat, kojit, tišit pláč a prcek minimálně na první rok, na dva vytlačí z Tvého života většinu dosavadních aktivit. To všechno stojí za to, pokud žena dítě opravdu chce.
    S přítelem bych však příliš nepočítala. Myslím, že takový, který Tě bez mrknutí oka pošle na potrat, nebude ani spolehlivým partnerem ani dobrým otcem.

  • Mně je 21 a jsem štastná , že jsem těhotná , vím , že je hodně žen co děti mít nemůžou a dali by všechno na světě , aby byly v tvojí kůži , pořádně si to rozmysli at jendou nelituješ, je to nový život co je v tobě. Pokud máš rodiče , kteří tě podpoří tak se s nima porad. Mě mamka měla v 16 letech a také to zvládla :) a má i Vš :)

  • Ahoj... V 18letech jsem opravdu hodne nechtene otehotnela... Byla jsem rozhodnuta ze pujdu na potrat, pro me osobne nic jineho neprichazela v uvahu. I kdyz to dite nemuze za to, co se stalo, neustale by mi to pripominalo (znasilneni) ... Nakonec jsem na potrat jit nemusela, potratila jsem samovolne... Ted po nekolika letech vim, ze potratu bych litovala kdybych na nej sla... O dite jsme se s partnerem snazili 3 roky nez se povedlo, mezitim jsem si prosla dalsimi 4 potraty... Takze roznyslej dobre.. Rozhodne se nerozohoduj podle toho, ze ti pritel rekl at jdes na potrat... To se stalo nedavno kamaradce, je ji skoro 29 a na potrat nesla. Holcicku vychovava sama s pomoci rodiny...

  • Otěhotněla jsem v 16, dnes svého rozhodnutí nelituji. Mam 26 a velkou slečnu. Dostudovat nebyla dvakrát sranda, ale měla jsem štěstí v úžasné rodině .Přítel zbaběle od povinnosti utekl ,ale po pár letech je aspoň dobrý otec . :)

  • neplánovaně sem otěhotněla v posledním ročníku VŠ. přítel mně sice na potrat neposílal, ale jeho otec ano. dceru sem si vzít nenechala a dnes jsem ráda, že ji mám. byt s jejím otcem už nejsem, je to moje sluníčko pubertální, i když někdy na "přeshubu", nikdy sem nelitovala, že sem si ji nechala.

  • Ahoj, tohle je strašně těžký. Mě je 28, děti zatím nemám a když mi bylo 20, přišlo mi, že mám spoustu času na děti. Teď jsem po laparoskopii - endometrioza, před 3-mi lety zjištěno PCOS, takže zatím hormonální léčba a od podzimu snažení, máme na to rok, pak umělé. Je hrozné nevědět zda to půjde nebo ne, takže kdybych ve 20 měla zkušenosti, co mám teď, tak bych si dítě nechala (tím tě samozřejmě nechci přesvědčovat). Přítel možná není připraven na rodičovství, ale to není nikdy, vždycky nějaké obavy jsou. My s přítelem také připraveni nejsme (myslíme si to), ale ve výsledku bychom byli šťastní (dostavujeme dům, oba jsme zaměstnaní, samostatní), ale i tak tam obava je. Sedni si s přítelem a pořádně a v klidu to proberte, přemýšlejte. Držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv.

  • Ja neplanovane otehotnela v 17letech, nevedela jsem,co delat,chodila sem tehdy na stredni skolu,bala jsem se to rict doma.Nakonec mi mama domluvila,at jdu na potrat,ja souhlasila i tehdejsi pritel. Byla jsem mimo,neposlechla sebe ale ostatni. Po nejake dobe jsem toho zacala litovat,vycitala jsem si to,to i snad do dnes.Vim,ze ikdyz bych tehdy zustala sama,nejak bych vse zvladla. . . Nyni jsem tehotna,za mesic mam termin porodu, je mi 24,jsem stastna,sic mam strach jak to zvladnu i tak,ale tesim se. Stale myslim na to, ze kdybych si to tenkrat rozmyslela jinak, uz mohl/a mit 6let a mit na ceste sourozence. Dobre to zvaz,jednej jen podle sebe a ne podle toho,co si preji druzi.:-) drzim pesti pro stesti,at s tim dobre nalozis a dari se ti,at se rozhodnes jakkoliv.:-)

  • medulinek24.7.2015 11:05

    Jsem ptesne ten pripad co pise Keytlin,omimi se snazime dva roky,vsechny mozne lecby mi nedelaji dibre,prosla jsem revizi a vsechno trapeni mi zacina znovs a uprimne se priznam,ze zavidim kazde tehulce. Pro chlapa je hrizne jednoduche poslat te na potrat,on na nej nejde,nehrozi mu zdravotni rizika,nesili v nem hormony ... Myslim,zr jsi ve veku,kdybys miminko zvladla,chce to probrat v rodine,jestli akdo by ti mohl pomoct apid a urcite i skola se da skloubit. Drzim palce ar se rozhodnes tak,abys toho nikdy nemusela litovat

  • Nedávno jsem tu řešila neplánované těhotenství 7 měsíců po porodu druhého dítěte. Vždycky jsem tvrdila, že bych na potrat nešla a najednou to slovo zaznělo a dokonce z mých úst. Prostě třetí miminko se jaksi nehodilo do krámu. Strašně velkou roli v tom hrála pohodlnost, ale to jsme si v tu chvíli neuvědomovali. Ve mně se strašně třískaly praktičnost a instikt. Byl to pro mne nekonečný týden. Gynekologovi jsem řekla, že zvažujeme i potrat, ale už když jsem tam šla, byla jsem tak divně klidná. Když jsem čekala odpoledne na výsledky z krve, věděla jsem jedno. Že bych na potrat nešla. Nešla prostě proto, že cítím, že jakmile ve mně to malé začne dělit buňky, vyvíjet se, tak nemám sebemenší právo do toho zasáhnout. Vyčítala bych si to celý život. A kdykoliv bych se koukla na ty dvě cácorky, přemýšlela bych, jak by vypadalo a že prostě má právo na život. Těhotenství nebylo potvrzeno, manžel říkal, že už se smiřoval s tím, že budem mít tři děti. Do potratu mne nenutil, ale klonil se k němu. Chlapům do tohoto rozhodování vstupuje hlavně rozum. Věděla jsem i z jeho pohledu, že děťátko by sice nebylo plánované, ale milované. Ty to budeš mít těžší, pokud budeš sama. Ale mnohem těžší je vyrovnat se s potratem.

  • Na potrat nechoď. Dneska ti to může připadat jako řešení, za pár let si třeba uvědomíš, že jsi zabila svoje dítě, a budeš toho litovat. Já znám holku, který je 23, má skoro dvouletýho chlapečka, studuje a zvládá to dobře - s pomocí svojí mámy. Třeba by ti taky někdo pomohl se o dítě starat, než dokončíš školu. Nebo ho při nejhorším můžeš dát k adopci. Pokud potřebuješ pomoct nebo poradit, můžeš zkusit tohle: http://linkapomoci.cz/

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 636 otázek, kterým se dostalo 273 150 odpovědí a 410 822 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se