Mladé maminky ???
Dobrý den,
je mi 21 let,POslední rok a půl myslím na miminko , ale občas se v sobě opravdu nevyznám.Přes rok jsem miminko opravdu chtěla,tak jsem čekala jak se vyjádří přítel,v jednu chvíli by i docela chtěl,tak jsme to asi měsíc zkusili a nic...Později,jakoby mi něco v hlavě přeskočilo a v žádněm případě dítě.Možná se Vám to zdá trošku ´´mimo´´,ale opravdu občas svoje pocity nechápu.Dítě není hračka,proto vím,že si ho musím pořídit až když opravdu chci,ale převažujou doby kdy ho spíš chci,než nechci,ale i tak mě to štve..Spíš nechtít - kvůli věku,pořád poslouchám,jak jsem mladá,musím ještě zažít.Já sama vím,že s přítelem (jelikož je stejně starý),musíme dostudovat,najít si práci,něco si našetřit a až potom přemýšlet o miminku,ale když u mě se to občas opravdu hodně tluče...Jaký máte názor na takhle mladé maminky???Píšu anonymně,kvůli známým na téhle stránce a tohle je zatím v utajení
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Související otázky
-
Uživatelka full.avl si myslí, že toto téma se řešilo v otázkách:
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.7.2010 22:26Já si myslím, že může být mladá maminka dobrou maminkou, stejně jako starší maminka špatnou maminkou
Za sebe musím říci, že bych nechtěla studovat a mít u toho mimčo. Některé maminy to zvládají, já bych to ale asi nedala. Loni jsem končila vysokou školu, státnicovala jsem v šestém měsíci těhotenství. Studovala jsem dálkově. Nevím, mám pocit, že se ani jedné věci potom nevěnuješ naplno. Někdo bude říkat, že to není pravda, že se dá bez problémů zvládat studium s mimčem, ale já to cítím jinak. Mám pocit, že bych přišla o spoustu okamžiků, které mi běžné dny se synem přináší. Musela bych sedět nad seminárkama, nad skriptama, a teď se můžu věnovat jenom jemu. A když spí, spím také, nebo dělám to, co je třeba a nedá se zvládnout, když to mé štěstí bdí. -
10.7.2010 19:40No popravde mam mlade maminky rada. Ale je dulezite mit nejake zazemi pro budouci miminko, aby jsi mu mohla dat vsechno co potrebuje a co si zaslouzi. Pokud oba studujete, pockala bych na vlastni bydleni a praci pro pritele, aby vas s mimuskem oba financne zajistil. Materska je nic a mimi toho potrebuje hodne. Pokud by byl pritel starsi, s bytem a zamestnanim, nevidim ve veku prekazku. Ale zamysli se nad tim, jestli opravdu muzes svemu budoucimu diteti zajistit vsechno, co si pravem zaslouzi. A neni to na rok nebo dva, ale na cely zivot. A co se tyka tveho pritele, promin, ale v 21 letech kluk jeste neni vyzraly na partnerství a rodinny zivot. Myslim, ze si to asi neumi ani predstavvit, co to obnasi. Holky jsou jine. Ja radim pockat, ale samozrejme je to jen muj nazor.
Treba se nakonec rozhodnes jinak. -
10.7.2010 19:46
No nebuj, neni to divny, spis mas takovy stridavy pocity kvuli situacím které treba prozivas, pri nejaky si reknes,ze tohle uz delat pri decku nebudes moct,ale kdyz pak vidíš treba tehulku, tak ho zase chces....me je 22let,manželovi 40let jsem dva roky vdaná,pracuji 4 roky,byt mame a miminko si prejeme,ale spis jsme rezignovali,protoze rok to nejde,díky me
miminko si moc prejem,ale kdyz zatim se mu k nam nechce,tak si uzívame zivota jinak,ale jako jak jsem psala, kdyz to prijde treba az za dva roky tak se nic nedeje,kdyz to prijde za mesic,bude to taky dobre,chce to brat s rezervou,jsme mlady a vy oba, já už myslim taky kvuli manzelovi treba, i kdyz dnes si v 45 porizují deti normálne...nebuj, mimco dorazi az prijde ta správna doba,ale to vis, ze lepsi by bylo dostudovat a zajistit si praci a bydleni,to je prvni základ! ( doufam,že mi tady za to zase někdo neodsoudí) ale neboj, mimo nejsi, myslim si, ze to je normalni a mam takovych kamarádek kolem sebe víc jako si ty 
-
10.7.2010 20:15Tak teda ahoj anonymko
Nevím, jak jste na tom třeba s bydlením, ale píšeš, že musíte oba dostudovat, takže asi nic moc. Já jsem taky měla takovou chuť mít mimčo, jednou jo, pak zase ne, ale nesnažili jsme se, přítel o tom tenkrát ani náhodou neuvažoval, on sice pracoval a vydělával, ale já jsem studovala a bydleli jsme u jeho rodičů. No a pak jsem školu dokončila (před rokem), začala pracovat, máme vlastní byt (sice hypotéka, ale to se nedá nic dělat) a teď teprve přišla ta opravdová chuť, je to něco úplně jiného, když cítíš, že na to máš peníze, zázemí a seš tak nějak "vyblbnutá". Ale je to různé - moje spolužačka si první mimčo pořídila ve třeťáku, pak se vdala a hned po státnicích se jí narodilo druhé. Já bych z toho měla hlavu v pejru, ale ona si to celkem užívala, školu dodělala a ještě stíhá různý fesťáky a kalby a rozhodně o nic nepřichází Takže je to i o tom, jaká jsi, jak se z různých věcí sypeš (já teda hodně, takže školu s miminkem bych neskloubila), ale v těch 21 máš spoustu času si to pořádně rozmyslet. -
10.7.2010 20:43
Ahoj, já jsem se stala docela mladou maminkou po 23. narozeninách a Tvé pocity jsou myslím naprosto normální! Také jsem to tak měla a proto mé 1. dítě vzniklo plánovaně neplánovaně? Rozhodně nebylo nechtěné. V sobě jsem to před těhotenstvím cítila dost podobně, miminko jsem moc chtěla, ale říkla jsem si, že bych ještě měla dělat tamto, nedostala jsem se k tomu, že bych myslela jen na to-CHCI MIMINKO-, teď je ten pravý čas mít dítě. Velmi brzy jsem zavrhla hormonální antikoncepci jako něco co mi nesvědčí a naše forma antikoncepce (přerušování) byla pro mě v mé nerozhodnosti přesně to pravé, s přítelem jsme si říkali, že pokud k nám miminko přes ni přijde, tak jej přijmeme a já v to i doufala, že přijde. Zadařilo se po 10ti měsících, už půjde do školy a má další dva sourozence. Nevím ,kdybych se později pro dítko rozhodla, já se v té době cítila ještě jako dítě (dítětem bych bez mého dítěte asi zůstala ještě hodně dlouho), ač už jsem pracovala a měla vlastní bydlení (postupně jsme si ho zařizovali, ze začátku jsme něměli ani postel, ani skříně), přítel měl také práci (bydlet u rodičů se studujícím nepracujícím přítelem se nad miminkem asi ani nezamýšlím - tedy mám strach, že otěhotním).
Mateřství je moc krásné, ale první dítě byl opravdu šok, nedokázala jsem si ani představit, co to znamená mít dítě, ač o něm člověk sní.. Další dvě děti už jsou chtěné s opravdovou jistotou.
Podle mě je v tomhle věku žena připravena mít a postarat se o dítě a v dnešní době se může i rozhodnout, kdy si dítko pořídí. Určité zázemí je vhodné, ale nemusíte mít všechno, to bys taky dítě nemusela mít nikdy. Záleží jen na Tobě, na vás. -
10.7.2010 21:30Tak já jsem na tom pocitově podobně - už asi rok mě semtam popadá touha po miminku (je mi čerstvě 22). Bydlení máme, přítel pracuje (27), já studuji (ještě dva roky). První návaly téhle touhy byly dost k nesnesení. Brečívala jsem, že chci miminko, nejhorší bylo to dilema - podlehnout/nepodlehnout. Jsme taky na přerušované souloži a když se zadaří, tak oba miminko budeme chtít. Stejně jako ty jsem si uvědomila, že nemůžu miminku dát všechno, co by si zasloužilo a tak jsem se rozhodla, že k tomu budu přistupovat tak, že teď dělám všechno pro to, abych mohla v budoucnu dítě zabezpečit. Že dostuduju kvůli němu. Později jsem si uvědomila, že chci dítě v podstatě pro to, abych nebyla tolik sama doma a abych měla pocit, že má taky něco smysl, protože toho na mě v tu dobu bylo docela dost. Navíc jsem si řekla, že toho opravdu nechci litovat, kdybych se pro dítě rozhodla a že si teď budu všeho užívat, abych ho pak doopravdy chtěla a zvládla tu změnu životního stylu.
