Mladá maminka
Ahoj holky chtěla jsem se zeptat - jaký máte názor na cca 20ti letou maminku??? Je mi 19 a cítím, že bych chtěla miminko, samozřejmě to nejde, ale v mém případě to nejde pouze z finanční stránky. Mám přítele, který je o sedm let starší a on by se miminku také nebránil, kdybychom nemuseli řešit prašule... Ale jaký máte názor vy na mladé maminky??? Nemám ani strach z toho, že by mně chyběla zábava - diskotéky atd. už mě vůbec nezajímají a nebaví, proč mám pocit, že kromě těch financí už mi nic nebrání, je to normální??? je mezi váma alespoň podobně mladá mamina???
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.12.2011 23:39Mně je 22 let, letos v červnu jsem dodělala bakaláře a nastoupila dálkově na inženýra, abych si dodělala vysokou s tím, že jsem si krásně naplánovala, že bych teď ráda našla práci, vydělala si nějaké peníze, vytvořila si finanční rezervy a třeba tak za 3 roky mimčo. Můžu ti říct, že práci sháním už více jak 4 měsíce a nikde mě nechtějí (upozorňuji, že se hlásím na pozice se středoškolským vzděláním), protože všude shánějí člověka s praxí, kterou já samozřejmě zatím nemám (jak taky, když jsem chodila do školy) a od té doby, co řeším práci a vidím, jak to v dnešní době je těžké, tak se tak nějak nedivím tomu, že se rodí miminka v pozdějším věku, až když jsou lidé zajištění. Spousta lidí si myslí, že je to tím, že budují kariéru, ale dle mého názoru ti lidé nemají na výběr, prostě se bojí, že by své děti neuživili. Ani se jim nedivím, počítej s tím, že až doděláš školu a nahlásíš se na ÚP a budeš shánět práci, tak na podporu v nezaměstnanosti nebude míš nárok a životní minimum od sociálky taky nedostaneš. Takže dokud si nenajdeš práci, tak nebudeš mít žádný příjem. Pokud jsi zajištěná a miminko si přejete s přítelem, tak hurá do toho. Ale pokud řešíte peníze, nebo i jiné věci, které jsou důležité, tak bych ti radila, aby sis to s přítelem ještě pořádně rozmyslela. Já když dělala školu, tak jsem měla také super scénáře, jak si začnu vydělávat a bude všechno super, založím rodinu, našetřím na bydlení, ale ouha.. najednou jsem vylezla ze školy a zjistila, že jsem spadla pěkně na pusu. Všechno je úplně jinak a teď jsem na nějaké plánování rodiny a bydlení zapomněla a budu šťastná za jakoukoliv práci, kde mě vůbec přijmou... natož, abych si ještě diktovala, že chci práci, která bude slušně placená, nebo kdo ví co ještě. Tak přeju hodně štěstí
-
29.12.2011 23:06Já maminka ještě nejsem, ale pokud se na to cítíš připravená a mimčo si přejete oba dva tak v tom nevidím problém. Dřív to bylo normální. Dnes je to bohužel dobou a ženy si užívají života a děti si většinou pořizují až po 30. Proč by si nemohla být vyjímka?
Hlavní je to, uvědomit si jestli to opravdu chceš a jestli ti něco nebude scházet. Jinak držím palečky, aby se finanční stránka zlepšila a miminko se narodilo do šťastné rodiny -
29.12.2011 23:22
Je mi 22 a na maminku se ještě stále necítím. Někdy ve 20 jsem si říkala, jo proč ne, ale pak když jsem s malým kloučkem měla být celý den a hlídat ho, tak jsem zjistila, že to je ta nejlepší antikoncepce
teprve tehdy jsem zjistila, že chci napřed vystudovat školu, popř. najít si nějakou práci a až pak zakládat rodinu. Znám plno holek vrstevnic, které už mají miminko nebo i víc a sluší jim to, jsou spokojené. Je to subjektivní, záleží na tvém názoru, každopádně bych ti radila si to napřed na nějakým známým vyzkoušet, jaké to vlastně je, abys pak nezjistila, že ho nechceš. Pokud ale už takovou zkušenost máš a pořád chceš, tak ti to přeju a hurá do toho -
30.12.2011 2:30Ahoj, já otěhotněla v 18, a porodila v devatenácti. teď je mi 22 a mam krásnou tříletou holčičku Ráchel. Někdy je to těžký, občas lituju že nemam čas jenom pro sebe (třeba na knížku) ale zase nikdy jsem nelitovala že jí mám. Zjistila jsem, že všechno se dá zvládnout. Ke štěstí mi ještě chybí druhej špunt aby si Ráša měla s kym hrát.... myslim že to nejni o věku, ale o tom prostě bejt na to vnitřně připravená. někomu tikaj hodiny v 35, někomu v osmnácti.
-
30.12.2011 8:27
Ahoj, jestli to tak cítíš, tak proč ne, ale jiná situace je, že na to nemáte finanční prostředky. Ne že by peníze nebyly důležité, ale mimčo něco stojí, i když se dá hodně věcí pořídit s druhé ruky, tak to něco stojí. Taky kdybyste neměli peníze, tak snadno dochází k hádkám, jelikož jsi mladá, tak bych možná ještě chvilku počkala, vždyť do roka může být všechno jinak. Já se taky na miminko cítila brzo, ale bohužel k tomu nebyl ten správný tatínek, přišel až za dlouhou dobu, ale přišel a svého miminka jsem se dočkala až po třicítce. Ale nelituji, mám super manžela a prcek skvělého tátu. Kdybych tenkrát otěhotněla s tehdejším přítelem, tak si myslím, že jsem na prcka sama a určitě nejsem spokojená jako teď. Myslím, že vše má svůj čas a i tvůj přijde. Samozřejmě můžeš být skvělá máma i ve dvaceti, o tom vůbec nerozhoduje věk. Ale opravdu se ti hodně změní život, už to nebude nikdy jako dřív, třeba dneska jsem toho moc nenaspala, trápí nás zoubky, nebo prostě ráno už si nepoležím, nemůžu večer ven, ale miminko ti to všechno vynahradí jinak. Stačí jeden úsměv a je celá noc zapomenutá. Není nic hezčího než mateřská láska. Ale zkusila bych si najít práci a počkat až se finanční situace zlepší, opravdu to může přijít brzo. Přeji ti hodně štěstí.
-
30.12.2011 8:28
Já rodila ve 20ti a teď pomalinku plánujeme druhé. Myslím, že pokud se na to cítíš, tak je to opravdu už jenom o financích a případně na vzdělání, které dodělat při dítěti už nebude tak jednoduché, jako s ním. A k těm diskotékám atd. - mně to vůbec nechybí, protože jsem to nevyhledávala ani před tím. Horší to už měl můj přítel, který se s tím srovnával asi půl roku (a to mu bylo 26, když se syn narodil). Nakonec se z něj ale vyklubal docela fajn táta, byť tomu opravdu předcházelo hrozného půl roku, kdy jsem byla věčně po večerech a nocích s malým sama doma
-
30.12.2011 8:34
Ahoj, já chtěla mimi už snad někdy od 15
Od 17 jsem měla přítele, měla pomalu vidinu svatby, založení rodiny, ... Na studování jsem moc nebyla. Po matuře jsem se hlásila na VŠ na 2 obory, vzali mě ale na ten, který jsem chtěla o něco míň a i když uplatnění by bylo lepší, po roce jsem přešla na jiný obor, který jsem po půl roce taky vzdala a koukala jsem na nabídky práce. Párkrát jsem zajela na pohovory, mezitím jsem přicházela na to, že s přítelem to jde do kytek, od začátku strašně žárlil a sem tam mi diktoval, co mám či nemám dělat a když jsme spolu byli 4 roky, poznala jsem na netu jednoho super klučinu, hned jsme si strašně rozuměli a za 5 měsíců se nám konečně podařilo se sejít. Dali jsme se hned dohrimady
Poté jsem jela za cca 14 dní na 14 dní k němu a už jsem se pomalu začala stěhovat Dokonce jsem tu na 3 měsíce našla práci. Po necelém půl roce jsme se vzali, během příprav zjistili, že se nám zadařilo mimi a nyní jsme spolu rok a 7 měsíců, máme půlroční holčičku a je nám skvěle Mně je 22 let a manželovi 23 let -
30.12.2011 9:19Ahoj je mi 22 a mám skoro dvouletého syna a za nic bych to nevyměnila neříkám občas je to těžké ale to bude v každém věku. Můj manžel je starší o 10 let a miminko jsme moc chtěli teď se snažíme malému pořídit sourozence
-
30.12.2011 10:06Mě je 23 a mám 7mi měsíční holčičku.. a neměnila bych
Miminko jsem chtěla asi od 20ti let.
TAkže pokud se cítíš připravená tak proč ne. -
30.12.2011 11:10
Je mi 19 let a čekám druhou holčičku první sem čekala v 16ti a v 27ti se mi narodila teď sem otěhotněla v 18ti. Už od 15ti sem se cítila na miminko. Ale čekala sem až přítel bude mít dobrou práci když mi padlo 16 přítel po výučáku nastoupil do práce kde bral slušný peníze
. Ale pokud nejsi finančně na tom dobře níní to moc dobré. My máme svůj byteček, který je velký a děti mají obrovzký pokojíček udělaný na míru pro dvě děti a myslím že by neuškodil o něco větší byt i když máme 3+1. Pak samozdřejmě děti chtějí hračky nové oblečení atd. zatím vše zvládáme s přehledem dokonce si pořizujeme stále nové věci do bytečku a elektroniku ale někdo na tom tak dobře být nemusí. No pak je tu ta mateřská stránka, určitě sem proti tomu že babička je v podstatě máme, někam lítáš na doscárny a dítě je doma s bibčkou, já sem s vojí mámě nikdy Elišku hlídat nenechala vždy byla všude semnou, ale pokud by to bylo opravdu nutný tak se nic neděje a babička se ráda postará. Děti nejsou jenom roztomilí malí andílci je to spoustu starostí i když sou tam i radosti. Než sem si dítě udělala věděla sem co vše je za potřebí, ale to díky tomu že sem se starala o 6 dětí mích sester asi do jejich 5ti let. Navíc vařit a píct. Vaření mi nedělalo problém páč sem vařila od svích 7 let a moje učitelka v 6třídě když sme měli vaření řekla že bych mohla jít dělat mistra kuchařů píct už v 15ti sem si upekla herleqin jeden znejtěších dortů. Manžel bude chtít pořádnou baštu a děti zase něco jinýho. Takže je to krásný mít děti ale musíš vědět že na to vše budeš mít a pokud ano nad čím váháš pusŤ se do děďátka . Držím ti palečky a věřím že by si to určitě zvládla. Nezapomeň že dítě tě bude vždy potřebovat i když ti bude dělat problémi a nebo mu bude 40 pořád seš jeho máma a on tě bude mít vsrdci budeš vždy jeho jediná pomoc. A jediný co fakt bolí je když vidíš jak tví děti trpí :-/
