Mít/nemít děti
Dobrý den, po delší úvaze sem dávám podmět k diskusi. I když tuším, co mi řekněte. Chci se zeptat jestli je zde někdo, kdo žije s partnerem a nemá děti. Myslím to tak, že je nechce a mít nebude nikdy. Je mi 23 (ano já vím, že jsem ještě mladá) absolutně nikdy jsem neměla chuť být matkou. Max ve velmi slabých chvílích, které zpravidla trvaly tak pár minut. Dětem jako takovým se vyhýbám, popř nevím co s nimi dělat, jak se s nimi bavit. U ostatních je to tak přirozený, ale mě to prostě nejde. Tchyně je zastáncem názoru co žena to děti. A mě to vytáčí, protože si nejsem jistá, jestli někdy děti budu chtít. A ona mě do toho neustále "tlačí", protože je to "smysl života". Je tu někdo, kdo to má obdobně, popř kdo se rozhodl pro život bez dětí? Já věřím tvrzení, že se může stát, že za půl roku budu nutné dítě potřebovat, ale teď to cítím takhle. Děkuji za odpověď.
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.3.2021 9:35
Beru to jako intimní otázku, takže mi přijde zcestne někomu řadit nebo vnucovat můj pohled. Mám to nastavené tak, že sama jsem děti mįt chtěla a to jestli je chce některá jiná žena, to je jen a jen její volba a mě je do toho sumak. Pokud to tak cítíš, tchynku bych odpálila větou, že mám na to času dost ( jsi vážně ještě mladinká a to nemluvím jako rodička 35+ let, ale jako někdo, kdo to stihl pred 30 roku a je rád). Nejhorší je, si v životě lajnovat podle toho, jak to mají druzí, jak se musí nebo má. Je to absolutní nesmysl. Pokud budeš chtít děti za deset, dvacet let pořád je to tvá volba. Děti jsou zátěž, radost, hodně do života každého zasáhnou,nejde je už nikdy vymazat nebo tohle rozhodnutí vzít zpět. Škoda že si mnoho lidí tohle napřed nerozmyslí, než si naseká šest dětí a pak si s nimi neví rady
-
18.3.2021 11:57
Každý to cítí podle sebe. To že teď je nechceš, neznamená že to nepřijde. Společnost se bohužel stále má zakořeněno, že žena je stroj na plození děti. Ne, není!
Správné rozhodnutí je takové, které ti vyhovuje. Nikdo ti do toho nemá co mluvit. -
18.3.2021 9:39Mě je 27, příteli o 2 roky více a zatím to cítíme stejně jako ty. Zvykli jsme si na svůj pohodlný život a nechce se nám o pohodlí a svobodu přijít. Nicméně v mladším věku jsme to viděli jako děti určitě ne, teď jsme v neutrální fázi. Při sexu se chráníme, nejdeme tomu naproti. Nejsme připravení, ale je možné, že k tomu po 30 dojdeme. Moje mamka to popisuje tak, že tě začne kousek chybět. Nevím 🤷♀️ Moc se na to neupínám ani kvůli svému zdravotnímu stavu, nemám úplně v pořádku vaječníky, takže děti třeba přirozenou cestou ani nebudu moct mít. IVF a podobné vymoženosti přenechám těm, kteří po dítěti opravdu touží. A k tvé tchýni - slušně bych jí odpověděla, že si mladá a takhle soukromou věc s ní probírat prostě nebudeš. Nehledě na to, že je to neslušné! Co kdyby si děti hrozně moc chtěla, ale nemohla je mít? Každá taková otázka by tě velmi zraňovala. Navíc debaty bezdětných a dětných stejně nikam nevedou, každý má úplně jiný svět
-
18.3.2021 11:57
Bude mi 27, mam dvoulete dite. Deti jsem vzdycky chtela, manzel taky. Nesli jsme do toho hned ale az jsme uznali za vhodne. Nikdy jsem si nedovedla predstavit jak muze nekdo nechtit deti. Postupem casu to ale chapu. Doba je jina, moznosti jsou jine a ja se taky zmenila - dokazu pochopit ze jsou lidi kteri to tak proste maji. Maji jine priority, maji sve duvody proc to tak chteji. Nač je teda soudit nebo je kvuli tomu nejak diskriminovat? Vnucovat jim materstvi? To je blbost. Treba jednou zmeni nazor a bude uz pozde - ale budpu si za to moct sami, muj problem to nebude. Kazdy ma svoji volbu a zodpovednost za svuj zivot.
Uplne tusim jak se z toho natlaku od tchyne citis. Tuto situaci jsem nezazila, ale ,,vydirani,, v ohledu na jine veci tento tlak znam. Otazkou je jaka tchyne je - jestli dokaze pochopit kdyz ji slusne posles do haje, nebo jestli uz s tebou nepromluvi ... Za me bude v tomto pripade nejdůležitější to jak to bere tvuj pritel. S tchyni nezijes, s nim ano. Pokud jsi rozhodla (i kdyz mozna jen momentálně) nemit děti a on to akceptuje a dokaze s tim i do budoucna žít, je to nejdůležitější a tchyne se s tím prostě drive nebo později bude muset smirit. V pripade opakovaneho natlaku bych klidne pred vice lidmi (pokud by na to prisla rec) rekla klidne na rovinu že momentálně děti neplanuju, ze k tomu mam sve duvody a nepreju si jakykoliv natlak ostatnich lidi protože je mi to neprijemne a je to moje vec. Prece se nebudes obhajovat za neco, do ceho nikomu dalsimu nic neni, ne? bud silna a nedej se. -
18.3.2021 12:40Tohle je kazdeho vec a nikdo nema pravo te tlacit nekam, kam nechces. Mozna deti casem zacnes chtit, mozna ne, nicmene okoli po tom neni zhola nic. Pokud nepomaha rict to tchyni slusne, zacala bych byt dost duraznejsi a nebrala si servitky - ona se slusne a s respektem nechova k tobe, takze fakt neni duvod chovat se k ni tady v tomto s nejakou prehnanou uctou.
My jsme s muzem oba 30+ a rozhodne deti jeste neplanujeme, necitime to tak v tuto chvili ani jeden. Dite je velky zavazek a v tuto chvili bychom mu rozhodne nedokazali dat to, co si zaslouzi (a nemyslim to ted jen materialne.) Dikybohu mame kolem sebe vetsinou normalni lidi, kteri to bud vubec neresi, nebo to maji uplne stejne. -
18.3.2021 13:48
Je mi 39 a vždycky jsem věděla, že nechci děti. Okolí sice občas tlačilo, ale je to můj život.
-
19.3.2021 7:23
Mně je 21 let a VÍM, že děti v životě nechci a mít nebudu.
Ale beru to ze zdravotních důvodů. Mám vrozenou nemoc, a jak všichni vědí, ta se dědí... (Někdy nemusí, ale to je zázrak) A rozhodne nechci riskovat, vím, že bych se o nej nedokázala postarat, jelikož nevím jak na tom budu sama..
Sama vím, jaký je být skoro celozivotně nemocná, a tohle bych svému dítěti nikdy vědomě neudělala.
Nejhorší je, ze se nemocné děti rodí úplně zdravým lidem.
Já se třeba narodila jako úplně zdravá a šup za 10 let nevyléčitelná nemoc...
A rodí se takhle nemocné děti čím dál víc. To pak mohu jen celý život trnout.
Vlastně obdivuji všechny, kteří si to dítě pořídí.
Vím že kdyby si to říkali takhle všichni, tak by tu za chvíli nikdo nebyl, ale já bych to nezvládla.
Jezdím každý rok na léčení a kdybych sama neviděla jak dokážou být děti nemocné a postižené, tak tomu sama neuvěřím. Kolik znám dětí co mělo rakovinu, vyléčilo se a za rok jsem zjistila, že zemřelo.
Do toho mě prostě nikdo nedonutí. Uvažovala jsem nad adopcí, ale jak už jsem zmiňovala, nemocné děti se rodí zdravým lidem. Takže i tak by mi přišlo, že riskuji - bohužel..
Když bych byla zdravá, asi bych jedno dítě chtěla a nejlíp co nejdřív, abych byla mladá maminka, a to celej život
ALE rozhodně tě tím nechci strašit, je to jen pohled z mého života Vím, že mám dost negativní pohled, ale bohužel no
Každý je jiný, něco jiného preferuje. Do ničeho se nenuť, Jsi mladá a všechno je jen na tobě Třeba si to ještě sama rozmyslíš, vidíš že mají ženy v 50 letech dítě (Ne teda že tě navádím)
Máš ještě čas, všechno si promysli, udělej si klady a zápory, představ si, jaký by bylo pořizovat si výbavičku atd atd..
Přeji hodně štěstí a zdraví😊🍀🍀 -
18.3.2021 10:07
Já jsem vdaná, je mi 27 let . Manžel děti nechce a já to mám stejně. Neumím si představit, že změním názor. Já jsem hodně závislá na kontaktu se zvířaty - neumím si představit domov bez papouška, bez každodenního pohlazení sousedčiných psů a bez koní kousek od bytu.
Cizí děti mi nevadí, když jsou hodné - jinak si s nimi nevím rady.
Mamka na mě taky tlačila,ale začíná to vzdávat. -
18.3.2021 11:47
Ahoj, mně je 22 a momentálně mám pocit, že děti prostě nechci nikdy, což se ale samozřejmě může za pár let změnit, nicméně nevidím absolutně nic špatného na tom, je nemít, myslím si, že to je každého rozhodnutí a záleží jen na tobě, jak se ohledně děti budes jednou cítit. Já to beru tak, že mám ještě poměrně dost času, dejme tomu i 10 a víc let, než o nich budu muset začít třeba přemýšlet, proto se tím momentálně prostě netrápím ani o tom moc nepřemýšlím, počkám, co bude za pár let a jestli se muj postoj nějak změni, nebo ne.
Já jsem třeba člověk, který má hrozne rád klid a relax, já si prostě neumím absolutně představit přijít domů z práce a muset se starat ještě o děti. 🤷♀️ Mám ráda, když přijdu domů a můžu si odpočinout a na nic nemyslet. To proste s dětmi nejde. -
18.3.2021 11:47Nikdo vam nemůže poradit. Protože ted treba nechce a nema vubec predstavu ze by je nekdy chtěl a může prejit treba rok dva a vše je jinak. Moje sestrenka mela hruzu z toho ze by mela mit dítě a ted je jejímu synovi 5 a neumi si už predstavit deti nemít 👍🏻
-
18.3.2021 11:55Mě je 33, videla jsem to naprosto stejne. Proste jsem to brala, ze by se mnou bylo dite chudák, nejsem mateřský tip a nikdy jsem nebyla. Chtěla jsem svou volnost a život pro sebe. Možná i proto jsem si našla staršího muže, kterého jsem si za par let vzala. O dětech jsem slyšet nechtěla, bylo to pro mě tabu a tím, ze manzel měl už dospělého syna mě do ničeho netlacil. Jednoho dne se ale ve mě vsechno otocilo, měla jsem pocit ze o neco přicházím a ze budu sama. Řekly jsme si, ze do toho půjdeme a povedlo se nám kupodivu hned. Loni touhle dobou jsem byla ve 3 měsíci, měla jsem svoji práci která pro mě byla vším a tezko jsem se smirovala s realitou. Nakonec jsem na 8 měsíci porodila mrtvou holčičku. Období, které jsem zažila potom bylo silene, nejhorsi ze všech co jsem kdy zažila a prožila. Ztratila jsem kus sebe, do te doby jsem vlastně nevedela jestli chci být matkou a jestli vše dam. Ale tahle situace mě naučila si srovnat co chci a říct si, ze proste potřebuji být matka. Je to přes půl roku, co nam Viktorka umřela, od te doby se nám nedaří otěhotnět a nátlak jak sebe samotné, tak okolí je šílený. Dneska bych dala vse co mam za možnost držet v ruce naši holčičku, privonet k ni a slyšet tlukot jejího srdce. Tu možnost jsem nemela... Díra, kterou v životě mám je obrovská, vím ze potřebuji k životu tihle roli. U mě se to otocilo až déle, třeba to přijde časem a rozhodne bych to neuzavirala...
-
18.3.2021 13:33
měla jsem na zš spolužačku, která vždy tvrdila, že děti nechce...no a přešlo jí 30 let a najednou se na srazu objevila coby novopečená maminka.
nenech se ale do ničeho nutit. nikdo nemá právo tě do toho nutit a mělo by to být rozhdonutí primárně tvé a tvého partnera. -
18.3.2021 15:59
Ahoj, já jsem tedy děti vždycky chtěla a jsem šťastná, že je mám. Všichni tady tě víceméně podpořili, tak doufám, že budou stejně chápavé na můj názor 🙂 samozřejmě děti mít nemusíš, obzvlášť pokud hrozí, že bys upřednostňovala zvířata před dětmi. Bohužel tvoje tělo stárne, to je fakt. Pokud se rozhodneš pozdě, nemusí se děti podařit, zvyšuje se riziko v těhotenství a výrazně se zvyšuje riziko VV. Bohužel v mém okolí je to dost časté, takže donošení zdravého dítěte už mi přijde jako zázrak. Jasně, že dítě je narušení "pohody", ale co teprve péče o nemocné dítě. Odstrašujícím případem je pro mě známá, která se rozhodla mít dítě po 40, porodila velmi předčasně nemocnou holčičku a má radši svého psa než ji. Každopádně jak už tady bylo řečeno, ten obrat k touze po dítěti je pak velmi rychlý, prakticky přes noc a potom už nejde myslet na nic jiného. Mimochodem, jsem s dětmi už pár let a stereotyp jsem ještě nezažila 😁 my jsme se rozhodli mít děti, když jsme s manželem byli až příliš sehraní... Všechno nám vycházelo, snadno jsme se domluvili, všechny nesnáze jsme zvládali s prstem v nose (i typu smečka vzteklých psů v Rumunsku)... S dětmi to začalo být vzrůšo 🤣
-
19.3.2021 15:47
"Dětem jako takovým se vyhýbám, nevím co s nimi dělat a jak se s nimi bavit" - Můžu vám říci, že mám 3 letého synka, ale těm cizím ostatním dětem se taky vyhýbám
, občas nevim co jim říci a tak je nějak ignoruji .. tohle zrovna nesouvisí s tím, jestli chcete nebo nechcete děti ,až byste jednou poznala svou vlastní krev, bude vám to připadat úplně jinak - sama si to vyživíte, porodíte, vykrmíte, ...ostatní děti jsou pořád někoho jinýho-je v pořádku se mezi nimi necítit dobře
