nactilete maminky

Otázku položila: Bývalá uživatelka #32326 27.4.2011 13:18

ahojky holky,zajimal by me vas nazor na nactileté maminky,myslim tim 17,18,19.. dekuji za odpoved :-)

dekuju,za odpovedi mooc :-)

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Hlavní je, aby o dítě bylo postaráno. Aby mělo kde spát, co jíst... zas na druhou stranu i matka snad potřebuje nějaké vzdělání a zaměstnání, a to se v 17 těžko shání.

  • je to hodně řešené. A myslím si že pokud to tak "chtějí" je to trochu "vadné" měly by spíše v první řadě koukat na nějaké vzdělání... a je to brzy z toho důvvodu, že přece jen ještě nejsou plnoletí (v těch 16ti-17ti) ale pokud se to stane a rozhodnou se dítě si nechat a dokáží se o to malé postarat tak klobouk dolů a budiž. Je to dobré. A dle mého názoru jsou nejlepší mladé matky, které mají k potřebám dětí větší chápavost než ty starší. Sama bych si dítě přála hned jak to bude možné, ale ještě chci na vejšku a navíc přítel by chtěl nejdřív pevné finanční zázemí takže až někdy ve 30ti... což si myslim je pozdě, ale uvidíme jak se věci vyvinou ale věřím že starostlivá mladá maminka je stokrát lepší než starší která dítě zanedbává

  • Podle mě, když je žena, nemyslím ted 16 let a mladší, tak je to jedno na věku. V rodině máme děti celkem brzy. Mě samotné ještě není 18 (za 2 tydny už mi bude .D) tak nevím proč odsuzovat, není to nic špatnýho, pokud o mimčo bude postaráno ze všech stran.

  • nic proti tomu nemám, pokud je holka dostatečně vyzrálá a bere to zodpovědně a dokáže zajistit sebe i dítě, aby měli všechno co je potřeba. Já měla dítě o dost později a jsem ráda. Zvládla bych to i dřív, ale přece jen jsem chtěla mít dobrou práci, do které se potom budu vracet, mít kde bydlet, mít něco našetřeno pro všechny případy a nakonec jsem se dokázala i líp vypořádat se vším těžkým, co mi těhotenstvím a porodem začalo včetně komplikovaného zdravotního stavu dítěte. Líp jsem to psychicky ustála než by tomu bylo ve dvaceti či dříve.

  • Myslím, že leckterá náctiletá mamina miluje své dítě více a umí se o něj postarat lépe, než mamina mnohem starší. Je k tomu samozřejmě potřeba nějaké zázemí, čímž nutně nemyslím dům v osobním vlastnictví o 6 místnostech. Leckdy postačí jeden pokoj u rodičů pro začátek. Vím to ze své práce. Většina těchto příběhů má šťastné konce :o)

  • Ja znam dve holciny, ktere mely mimi v 17ti. Jedna se o malou starala jak mohla, obesil se ji pritel kdyz mela jeji dcerka ani ne rok a hned sla do prace, pomahaly ji rodice, platila si najem a dle me klobouk dolu to zvladla se cti. Za to ta druha, v tehu pila, kourila a kdyz se to narodilo tak za tyden uz sedela s kamaradama v hospe - to je dle me hnus. Kdyz to dite nechci, tak ho nema mit. Takze dle me nezalezi ani na veku,ale na tom jestli je to miminko chtene.

  • Že snad jen dítě má dítě..

  • Co na to říct. V mém okolí se zrovna dneska 16ti leté mamince narodila císařským řezem holčička. Co si o tom myslet? Myslím si, že ta holka na to není ještě připravená a že to taky nebude mít moc snadné. Má sice staršího přítele, no ale problémy díky tomu v rodině. Ještě v těhotenství k nim domů chodila sociálka. Takže holky, nejdříve dospěte samy, a potom mějte mimčo :-)

  • V současné době mít miminko bez dokončeného vzdělání a bez aspoň minimální praxe je dost velký risk. Já mám 22 let, zatím studuju a ještě bych si mimčo nemohla dovolit. Jo a to přítel pracuje. Protože po mateřské co? Jako absolvent bez praxe budu těžko hledat práci, natož s malým dítětem. Bohužel v této zemi pořád existuje diskriminace, a i když by se na to zaměstnavatel neměl ptát, tak stejně se zajímá, jak velké máte děti. Moje mamča měla odrostlé děti celkem (9, 7 a 4 roky) a měla problém práci najít. Sice už je to pár let zpátky, ale teďka to není o moc lepší. Já bych si nejdříve přála mít pro své dítě nějaké zázemí. Aby se narodilo již nejlépe do vlastního bytu nebo domku a ne bydlení s rodiči někde v jednom pokojíčku i s přítelem, kde to dítko nemůže mít ani vlastní pokojíček časem. A ruku na srdce, pokud rodiče nejsou aspoň trošku finančně založeni, tak i pro ně bude vnouček, nechci to tak přímo říct, ale "břemenem". Nejsem zastáncem potratů, pokud do nemusí opravdu být, třeba kvůli ohrožení života. Kdyby se mi zadařilo otěhotnět, miminko si nechám a budu mu určitě dobrou mámou. Budu se snažit, aby mělo všecko, co mu chci dát a co bude potřebovat. Ale nebylo by to to, co mu můžu dopřát třeba za další 3-5 let, kdy už ty penízky budou. Neodsuzuju mladé maminky, je to jejich rozhodnutí. Ale tím rozhodnutím ovlivňují životy nejen sebe, ale i lidí okolo sebe, a co více i toho miminka.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 207 otázek, kterým se dostalo 271 537 odpovědí a 409 724 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist