jak často se s partnerem hádáte? u nás je jedna hádka do týdne, založili by jste rodiny kdyby jste se tak často hádali?
Ahoj holky, chtěla bych slyšet Váš názor. S přítelem jsme spolu 7 měsíců a začali jsme plánovat miminko, rozhodli jsme se, že od léta se začneme snažit. Vztah máme trošku jako na houpačce, přítel je žárlivý, sice nemá žádný důvod, opravdu ho miluji a rozhodně jsem na nevěru ani nepomyslela, ale občas si neodpustí nějaké narážky a většinou to končí hádkou. Hádáme se aspoň jednou týdně, poslední dobou hlavně o chodu domácnosti. Moje předchozí vztahy byly hodně klidné, nejsem hádavý tip a tak mě to občas vyvede z míry a přemýšlím, jestli je opravdu dobré se o mimi snažit. Přítel je jinak moc hodný, vím, že mě má moc rád, miminko by si přál a nepochybuji o tom, že by byl skvělý otec. Je mezi námi 10 let věkový rozdíl, mě bude 25. O miminku jsem nikdy moc nepřemýšlela, ale cítím, že on je ten pravý a poslední měsíce, jsem si najednou uvědomila, že bych s ním vlastě mimi moc chtěla.
Zajímá mě tedy, jak často se s partnerem hádáte, přijde vám jedna hádka do týdne jako moc a nebo je to prostě běžné? Není hloupost pořizovat si dítě po ročním vztahu a nejsem přece jen ještě moc mladá? Jak dlouho jste byly s partnerem, než jste se rozhodli pro založení rodiny?
Holky raďte, budu ráda za každý názor 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.2.2013 11:22ahoj,ja bych pockala.poradne ho poznej.jestli je zarlivy do neunosne miry,tak je to cesta do pekel.zarlivec je nejhorsi co muze byt.ja bych zkusila s nim jeste nejakou dobu bydlet a pak az bych se rozhodla o mimi.hadky jsou normalni,ale jen o velkych vecech.
-
22.2.2013 11:36souhlasím se Simone hádka každej tejden je docela dost.... my jsme s manželem 10 let, z toho dva roky manželé. Hádáme se tak jednou za měsíc v průměru. Sem tam víc, sem tam míň. Měli jsme období cca po 4 eltech vztahu, kdyz jsme po sobě řvali furt, ale naštěstí jsme to ustáli. ale tam v tom hráli roli jiné věci, které sem nepatří
byla jsem prostě koza no. Tvůj věk pro dítě je optimální,ale pokud je partner takovej žárlivec, nechce to dítě třeba spíš jen proto, že si tě chce "uvázat" doma aby nemusele žárlit? nevím, já bych s žárlivcem nemohla bejt, je to peklo....a pokud se hádáte teď takhle často, tak by sis to měla ještě rozmyslet....na jednu stranu píšeš, že cítíš, že je ten pravý, ale na druhou stranu váháš....kdybys to cítila na stoprocent, tak si myslím, že bys neváhala....zkus to ještě promyslet.....myslím, že dítě po roce vztahu je ok, pokud to ovšem klape a lidi cítí, že jsou si souzeni....ale pokud už ted jsou problémy, tak já bych se asi bála...dítě krize neřeší... -
22.2.2013 11:23Ahoj, my jsme s přítelem 6. rokem a každý týden se určitě nehádáme. Na druhou stranu dost záleží, co přesně hádkou myslíš...pokud je to jen takové chvilkové nedorozumění ve stylu "tys zase nevynesl koš?" a hned to ustane, tak to třeba za hádku nepočítám. Ale pokud je to opravdu hádka, kdy je jeden naštvaný na druhého, tak mně osobně to přijde po půlročním vztahu celkem dost. Jak dlouho spolu vůbec bydlíte? Jinak za sebe bych do dítěte po takhle krátké době nešla, a nejde tak o tvůj věk (ten je naprosto ok), jako spíš o tom, že se už po půl roce hádáte. Podle mně máš čas, přeci jen pořídit si dítě je dost zásadní věc a pokud se už teď hádáte často, tak po narození dítěte to bývá spíš horší než lepší. A poslední věc: já bych s žárlivcem nevydržela, toť můj názor.
-
22.2.2013 11:57Ahoj, já bych se do toho děťátka tak nehrnula, přeci jen spolu nejste tak dlouho a pořádně se neznáte, ono to chvíli trvá než se člověk projeví opravdu takový, jaký je. Za začátku vztahu se lidé víc snaží a nejsou tak úplně přirození. Z toho, co popisuješ mi trochu připadá, že přítel chce miminko, aby si s ním byla upoutaná doma a nikam nechodila a on tedy neměl moc důvodů žárlit - ale samozřejmě to tak být nemusí, je to jen můj pocit. Jinak co se týče hádek, tak jednou týdně mi po tak krátké známosti přijde hodně. My jsme s přítelem spolu 5 let a nehádáme se fakt vůbec, žádné konflikty. Maximálně tak jednou za půl roku se na něčem neshodneme a děláme že jsme napučení, ale je to spíš taková sranda a vydrží nám to tak půl hodiny
. Měli jsme za celou dobu možná tak 2 - 3 hádky, někdy cca po 2 letech vztahu, ale taky to nebylo žádný drama - do druhého dne už jsme zase byli za dobře. Takže já ti radím ještě počkat, přece jen by byla škoda, kdyby jste měli mimi, z něj se vyklubal někdo s kým nedokážeš žít a ty by ses pak musela rozhodovat, zda sama s dítětem odejít nebo s ním zůstat jen kvůli dítěti a trápit se ... -
22.2.2013 11:45
Já si myslím, že věk na to máš dobrý, mě je 26 a v dubnu očekáváme narození našeho chlapečka. Záleží taky o čem se hádáte a co já mám zkušenost, tak žárlivci jsou příšerní.. U mě jeden takhle po roce skončil, protože jsem na to neměla nervy. Z toho, jak to popisuje mi přijde, že bys miminko chtěla, ale nejsi si jistá, že s ním.. Náš vztah s manželem prošel vývjojem. Po 3,5 letech jsme se rozešli, to jsem spolu v té době rok bydleli a celý ten rok to bylo špatný. Hádali jsme se o blbostech a to často. Pak jsme si od sebe na půl roku odpočinuli, pak jsme se začali znova bavit a vzali jsme vše od začátku, nejdřív přátelství, protože jsme měli oba jiné partnery a po dalším půl roce jsme byli zase spolu. To je teď rok a čtvrt a ten vztah je úplně někde jinde než předtím. Daleko lepší, zdravější a skoro se nehádáme, protože jsme schopný se domluvit. Otěhotněla jsem půl roku po vysazená HA a jako by to bylo jen potvrzení, že takhle to má být, věděli jsme to oba. Takže pokud máš jakoukoliv pochybnost, ještě bych do toho nešla. Nejdřív musíš vědět, že je to partner pro tebe a pak, že je to i táta pro tvé dítě..
-
22.2.2013 11:57já jsem s přítelem dva roky a kousek
a těhulka jsem krátce, jsem si naprosto jistá, že on je ten pravej a že bude dokonalej a milující tatínek a za tu dobu co spolu jsme jsme se nepohádali ani jednou, že bychom spolu nemluvili nebo na sebe byli naštvaní. Souhlasím se Simone, sama už jsem žárlivce zažila a nikdy víc bych s takovým chlapem být nechtěla a už vůbec ne s nim mít děcko... -
22.2.2013 12:11
My spolu pracovali na mimču týdnu chození, bydlet jsme spolu začali po 2 týdnech chození a zadařilo s emimi po 4 měsících, kdy jsme při přípravách svatby zjistili, že jsem těhotná a svatba byla po 5,5 měsícíc chození
Brzy oslavíme 3 roky, co jsme spolu, dcerka bude mít 2 roky a v říjnu to bude 3 roky od svatby Máme ještě plno plánů, ale u nás nebyl od začátku problém s ničím -
22.2.2013 12:22
je to individuální, ale já budu po našich... chodili spolu 7 let, znali se ještě dříve a potom se teprve vzali.
nikdy nevíš, co se z druhého vyklube:/ -
22.2.2013 12:35
Jestli je to takto, počítej, že s narozením dítěte se to rozhodně nezlepší, ale zhorší a to ne málo (navíc zapracují i Tvé hormony, budeš celkově citlivější, jak v těhotenství, tak po porodu)..Osobně bych ještě počkala, alespoň ještě ten rok (kdy se říká, že opadá omna největší zamilovanost), protože už ted´ je vidět, že to není úplně růžové-jak to jindy v období zamilovanosti bývá..Samozřejmě hádka jako taková myslím do vztahu patří (mám ten názor, že není dobré v sobě něco léta dusit a pak vybouchnout jako sopka)...-je to taková výměna názorů-i uvolnění přepětí, jak já říkám, my se nehádáme, ale hlasitě diskutujeme a děláme si mezi sebou jasno, ale nemělo by v ní docházet např. k ponižování, urážení toho druhého, protože to nevede k ničemu dobrému a pak si k tomu člověku nedokáže vytvořit potřebnou otevřenost a důvěru, což je pro dlouhodobý vztah velmi důležité..
Já sama jsem otěhotněla po roku a 3/4tě (ve svých 22 letech), sice jsem si miminko moc přála, ale kdyby se náhodou nepovedlo, tak bych do toho ještě nešla, i protože jsem se necítila dostatečně jistá, zda náš vztah je na miminko zralý..Miminko do vztahu určitě přinese jisté oživení, je to nádherné, ale i náročné, zvlát pro rodiče, protože už to není Já a Ty, ale Já-miminko- Ty a i pro normálního-nežárlivého muže je to stav obtížný, protože už prostě dlouho nebudeš jen jeho..Naopak co já jsem zase pocítila, tak to byl pro mě šok z absolutní ztráty volnosti-kterou si ovšem druhá polovička nedovedla jako by pochopit, protože si nadále mohla dělat jakoby kdy chce, co chce, zatímco pro mě byla výhra, když jsem si třeba dokázala 1* do týdně třeba i jen dojít nakoupit jen tak, prostě sama a měla ten čas jen pro sebe, ale musela jsem si to tak zařídit, a i když k tomu druhá polovička byla svolná a šlo si udělat jen ten čas sama pro sebe, stále to nebylo o tom se prostě jen tak sebrat a jít, jak to měl on-je to asi tak, kdo nezažije, nepochopí..No a pak trávení společného času-to je ještě komplikovanější...
Teď jsem spolu 11 let a máme další 2 děti, ale jak píšu, někdy stále máme problém názory sladit-co se týká dětí a td a mého "volného času" versus jeho volného času...a je to prostě vše o dost komplikovanější,navíc, co si pamatuji, když třeba děti měly špatné období, at´už jako miminka nebo období vzdoru, tak to člověka rozhodně nepřivádí do pohody, ale naopak je celý podrážděný..Porstě si myslím, že jsme velmi dobří, že jsme to vše ustáli, ale není to snadné, i proto jsem napsala to, co jsem napsala -
22.2.2013 14:11
na veku nezalezi podle toho jak se na to citis ty me je 26 a cekam druhe dite
jinak jestli delas spravne neporadim....to musi clovek citit...muzes byt ale i s chlapem 10 let a nebude to ten pravy se kterym mit dite podle meho nazoru... -
22.2.2013 21:53
nezáleží tolik na tom, jak dlouho spolu chodíte, ale jak spolu vycházíte. na toleranci i dalších věcech. zkus si sama sebe představit v tomto vztahu za pár let, kdy se nic nezmění a pokud tak spíš k horšímu. bude se ti tenhle život líbit? co až budete mít dítě a budeš na něj sama (viz nevynesený koš), a nebudeš moct nikam jít, aby nebyla žárlivá scéna.
my sme byli s nynějším manželem spolu asi 7 měsíců, když sme začli mluvit o svatbě a mimčo. za rok a půl od začátku chození byla svatba. a za necelý rok po svatbě sem byla těhotná. spoustu věcí jsme ale měli vyříkáno i před svatbou a měli jasno jak to bude i se žárlivostí. -
22.2.2013 11:50
po roce chození jsem zapadla a jsme štastní
