chci dítě ale věk je překážka

Ahoj je mi 14 let za týden 15 a hrozně bych chtěla miminko. Ano ano vím že jsem přilIš mladá ale moralistické kecy stranou pouze se s vámi chci podělit o své pocity. Asi rok zpátky jsem se rozešla se svým klukem možná ještě dětská láska jak se říká od té doby nic pořád single není to ale kluky ale bohužel mnou (moc vysoké nároky) a navíc jsem na o hodně starší partnery třeba i 10+ starší prostě ne na puberťáky. Jsem sice single ale sem tam se nějaký ten nevinný flirt najde moje pracovní orientace je motorsport takže tam o kluky není nouze Každopádně panna už nejsem vím co si řeknete že jsem blázen ale ono je zbytečné si takovou zábavu a potěšení jako je sex odpírat když se na něj cítíte fyzicky zralí... Teď trochu odbočím ale vím že toho "pravého" už jsem našla ale on svou pravou bohužel nejspíše už taky .. Je ženatý má 28 je to němec a známe se právě z motorsportu (v zahraničí) z prostředí formule 1 a já vím ačkoliv si můžete ťukat na čelo ale já ho bezmezně miluji a znám na něm každý detail to že je blbost najít tu pravou lásku na celý život to by se určitě někdo našel kdo by mi to začal vyčítat že to prostě možné není abych někoho milovala už i jako svého budoucího partnera ale přesto to tak je a já to tak cítím. Vždycky si říkám že pokazit se v manželství může cokoliv tudíž i v tom jejich ale to je ve hvězdách a abych se vrátila zpět k tématu tak od té doby co jsem se setkala s ním nějak vidím svou budoucnost jenom s ním a žádného jiného chlapa si do mysli ne a ne pustit. Když jsem se rozešla s "tou dětskou láskou" názor na to mít dítě byl že děti nebudu mít nikdy všichni mě za to odsuzovali ale já měla svůj pevný názor na mateřství děti ne! Během postupné zamilovanosti do "toho pravého" se můj názor na mateřství rapidně změnil a to tak že najednou jsem si říkala tedy že kdyby to bylo s ním tak jedno dítě bych překousla ale čím vice jsem do něj byla zamilovaná tím se to stupňovalo a za poslední 3 měsíce to stouplo úplně diametrálně nazor je úplně jiný než tehdy a to ten že si dítě umím představit už ve 22 kdyby to bylo s tím" pravým" jen jedno ale už pokrok to je ale tyhle věci co se týkají děti jsou pouze ohledně toho kdybych byla s mým vysněným partnerem neříkám že nejsme v kontaktu ale znáte to má manželku.. Zatím co v životě bez něj TOTÁLNĚ šílím po miminku pořád si jen představuji jaké by to bylo pod srdcem nosit zázrak života pořád se dívám na bříško jak bych vypadala jako těhulka a tyhle stavy mi začaly tak před 4 měsíci nevím jestli se mi bouří hormony nebo co to má být mívám i velké spoždění menstruace 10+ dní ale je to docela problém ještě když vím že to miminko kvůli věku mít nemůžu a pochopitelně kvůli tomu že nemám partnera ... Upřímně o peníze a zabezpečení miminka by opravdu nešlo ani o to že bych na mateřství nebyla fyzicky nebo psychycky připravená v pánvi jsem šíleně rozjetá takže případný porod by mohl jít hladce a psychyka je asi taková: ja se mateřsky zralá na miminko cítím úplně perfektně vím na 100000% že bych mu dokázala dát co bych mu na očích viděla každé ženě mateřśký pud přichazí jindy proto mě za tohle prosím nesuďte to je pouze příroda ... Rodiče jsou velice vysoce postavení lidé žijeme ve krásné velké vile myslím že by je spíše trefil šlak vůbec z faktu kdybych byla těhotná.. A kdyby mi teď někdo řekl že můžu mít miminko ( s tím pravým) že rodiče se zlobit nebudou že to prostě přijmou v klidu a znala jejich reakci jud do toho z fleku jelikož vím že kdyby to byl "ten pravý kdo by byl otcem dítěte tak by se o nás díky svému povolání dokázal úplně v klidu postarat a ještě nás hodně rozmazlovat.. no to je asi tak vše co cítím a omlouvám se za délku ale pochopte že tyto emoce v sobě moc držet nejde..

• 12.06.2016 12:10:20 - full.avl změnila kategorie otázky