Žádné city k miminku v 11tt

Otázku položila: Anonymní uživatelka #66217 7.8.2012 6:52

Asi se jen potřebuju vypsat, prostě mám takový divný pocit. budu začínat 11tt, za pár dní mě čeká kontrola u Dr.. Nemůžu se ale zbavit pocitu že už nebude co kontrolovat. Poslední dny se mi zdají sny o zamlklém potratu, ale když se ráno probudim, ani mi z toho není smutno. Miminko jsme si moc přáli, ale jako bych k němu už nic necítila. Jako by na mě žádné hormony nefungovaly...už mi ani není špatně, skoro na to nemyslim, cítím se prostě tak nějak divně. Skoro se až za tyhle pocity stydím. Dlouho jsme se snažili, nikdy jsem nebyla blázen do dětí, ale přáli jsme si ho, když jsme to zjistili, byli jsme oba moc šťastní, ale když tu čtu, jak píšete, jak své miminko milujete od prvního dne, jak by jste pro něj udělaly všechno, cokoliv, mě vůbec taková vlna mateřských citů nepohltila...myslím že kdyby doktorka zjistila na kontrole že už miminko není, ani by mě to nemrzelo...co je špatně??8-.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Taky si myslím, že to určitě přijde i později.POčkej, až uvidíš miminečko na ultrazvuku, jak se hýbe a že tam opravdu je.
    Žádné příznaky mít nemusíš a sny taky nemusí nic znamenat...
    Moje kamarádka na tom byla podobně. Řekla mi , že to moc chtěla a te´d (taky první trimestr) z toho moc radost nemá..ale co mi říkala naposledy, tak už se to u ní začíná lepšit, těší se.. Tak neboj, taky se budeš těšit..

  • Já myslím, že na to nic divného není. Osobně jsem se v prvním těhu také neskákala do výšky, prostě city přišly později. Brala jsem to dost racionálně - co se má stát to se stane a bude to tak. První UTZ byl takový odrazový můstek - prostě jsem uvěřila, že tam je. Po tom 12 týdnu jsem si pročítala co se každý týden s miminkem děje a jak už má být velké a co už umí apod. - to dost pomáhá, trochu se seznámit :-))), pak jak začali pohyby, nastartovalo se to všechno samo. Ono i okolí tomu pomůže - partner, rodina, všichni se ptají, povídají - NEBOJ PŘIJDE TO !

  • Ahoj, nemusíš se obávat. Čekám druhé dítě a měla jsem to samé. City plné lásky, které jsem měla u prvního dítěte od prvopočátku u druhého nastoupili až asi v 16tt, kdy už jsem byla i oblejší :)

  • Ahoj,rozhodně nejsi divná,já mám taky kolikrát ještě ted' pocit,že nic necítím,dokonce jsem i kolikrát naštvaná,že nemůžu to,co před otěhu..Ale všechno se nestartuje,jak se malé začne hýbat,já když mám tyhle pocity a malinkej se potom zavrtí,tak cítím přesně tu vlnu citu,jak popisuješ ;) Jsou to pouze rozhozené hormony a strach z neznámého :) A co se týká těch snů:Těmi já trpěla celý první trim.,byla jsem po zamklém potratu a od začátku se mi zdálo,že jsem zase potratila,děsila jsem se každé kontroly,že zase budu muset být v nemocnici,že mi zase budou dělat revizi,že mě zase každý bude litovat a přitom nebudou ani vědět,co prožívám.Tyhle pocity jsou absolutně normální,jsou to jen hormony :ú Neboj,vše příjde,až bude čas :)

  • Ahoj....taky se zatím citím taková prazdná, žádné příznaky, že by tam to mimi bylo...jsem skoro 8tt a kromě občasných ranních nevolnosti mě nijak nic netrápí.....i bolest prsou mi někdy přijde, že odezněla.....doufám, že se to zlepší tím, jak se začne bříško zvvětšovat a miminko pohybovat....a ja konečně pocitím, že v těle mi roste nový život, se kterým si můžu povídat a hladit ho....ted akorat tak hladím nafoukle břicho:-///:-DDDD

  • to je normální, já si k synovi hledala cestu až po porodu a taky mi to nějakou dobu ještě trvalo, ač to bylo dítě chtěné a já se na něj těšila. Občas i teď mám pocit, jako bych ho neměla dost ráda, i když ho miluji a udělám pro něj první poslední.

  • Ahojda holčiny , taky jsem měla něco takového .... miminko jsme s přítelem moc chtěli , a po 9měsících se povedlo ... při zjištění // jsem byla v šoku , brečela jsem ... Přítel si myslel že radostí , ale tím to fakt nebylo ... byla jsem smutná , nešťastná ...zrovna jsem začala cvičit , držet dietu , chtěli jsme k moři ..ale zjištění // mě vrátily do reality , nic nebude .. s mojí mutací krve , by mi to DR ani nedovolil ,, jet k moři , prostě dálku .... ani po první UTZ ..jen chviličku jsem se radovala , ale pak zase na mě padla depka .... ale kolem 15týdne , jsem si uvědolmila že své miminko miluji.... myslím si že to byl strach , z nové věci , z nové budoucnosti ... teď když cítím pohyby , vždy mu říkám že ho miluji :) :) nejsi jediná ...a někdo má lásku k miminku až po porodu ... je to zcela normální stav ;-)

  • Nic si z toho nedělej, špatná proto nejsi ;-) Já tě úplně chápu. Já jsem v 17tt a prošla jsem si a stále procházím podobnými stavy. Mimčo bylo chtěný a moc se na něj s manželem tešíme, ale ze začátku jsem taky tak nějak byla prázdná. Zaprvé jsem měla spoustu jiných starostí, zadruhé jsem si tak nějak neuvědomovala, že jsem opravdu nastávající matka a zatřetí mě trápila i spousta obav, že to prostě nezvládnu a ta špatná matka budu. Nicméně ve 13tt, když jsem na UTZ prcka viděla a viděla jsem, jak kope nožičkama a ručičkama, tak mě to dojalo a probudily se ve mně první mateřské city :-) Ale zatím to není nijak moc silné, jen občas mě zaplaví takový pocit štěstí, že za chvíli budeme mít doma malého drobečka, zbytek času ale taková divná prázdnota a nezúčastněnost a přijde mi, že se z toho moc neraduji a jestli se vůbec těším, když jsem většinu času taková laxní? Všude čtu, jak maminky na mimčo v bříšku láskyplně mluví již od samého začátku, hladí ho atd., ale já nic takového nedělám, ani mě to neláká :-( Nicméně si taky myslím, že to ještě přijde, až mě začne kopat, že si pak uvědomím, že ten človíček ve mně je živý, že mě vnímá atd. Takže nezoufej, pocity které máš nejsou divné, prochází si tím více nastávajících matek.

  • ahojky, tak já chtěla také moc miminko a měla jsem to podobně teda spon v tom prvním trimestru, brečela jsem a cítíila se zle, říkala jsem si to stejné co ty, ale pak nastaly menší problémy a když mě dr říkal, že je možné že potratím, že se to stává tak na začátku, tak jsem se strašně rozbrečela a začala miminko moc prosit at tam zůstane. Pocity tě budou zřejmě doprovázet střídavě celé těhotenství. hlavně pak na konci, jsem se bála, že nic nezvládnu a co když ho nebudu mít ráda.. Jakmile porodíš tak se v tobě něco přepne -zapne a jedeš na mateřský pohon. Miminko od prvních dnů si začnež zamilovávat- syn má 2 roky a každý den mě překvapuje jak ho dokáži milovat, je to to nejkrásnější na světě!!!!! Neboj se vše bude dobré

  • Ahoj, jak to s tebou dopadlo, je miminko v pořádku?

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 207 otázek, kterým se dostalo 271 538 odpovědí a 409 724 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist