Žádání o radu
Ahoj holky, strašně bych se chtěla zeptat jestli nějaká prožívá to samé co já, jsem ve 25.tt a poslední dobou mam v hlavě myšlenky jestli to vše zvládnu jestli ještě neni brzo na dítě, jestli jsem připravená na dítě. než jsem otěhotněla, tak jsem si hrozně přála miminko a jak teď se blíží k porodu tak mam v hlavě takovéhle myšlenky. Máte to taky někdo nebo jste měli?
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.7.2010 22:01Ahojky,
neboj, je to úplně normální, hormony si s náma dělaj, co chtěj. Je období, kdy se na mímo hrozně těšíme a jsou chvíle, kdy máme právě takové myšlenky jako ty. Já jsem ve 27tt a spíš mi to někdy přijde, že to hezky utíká, ale pak když si uvědomím, že mám před sebou ještě 3 měsíce, tak mi to přijde hrozně dlouhý a já už jsem celá nedočkavá.
Při první těhu jsem měla to samé a docela mě zaskočil pocit po porodu. Všichni říkaj, jak se hned zamilovali do svého dítěte a já cítila jen hroznou úlevu, že už to mám za sebou a tu cestičku k miminku jsem si musela časem teprve najít. Ale tohle je prý taky normální. Tak se hlavně nebičuj myšlenkami, že nebudeš dobrá mamča a tak. Snaž se myslet pozitivně a těš se na miminko, ono to vycítí
-
29.7.2010 22:02ahoj,je to naprosto normalni.ja to mela taky.ted uz mam kousek pred porodem a takove myslenky uz nemam.uz se na prcka tesim.taky jsem mimi hrozne chtela,ale myslenkam takoveho typu se asi kazda neubrani.kort kdyz je to prvni dite
-
29.7.2010 22:13Ahojky, asi to tak mají všechny budoucí maminky. Přeci jen je to velká zodpovědnost. Já čekám druhé a stejně si říkám, jestli to zvládnu, jestli nejsou moc blízko po sobě a tak, ty pochybnosti se občas dostaví. Ale jinak se moc těším, až si mimi konečně pochovám.
-
29.7.2010 22:15
Je to normální, když jsem čekala první, nejdřív jsem se nemohla dočkat otěhotnění a pak celou dobu pochybovala, zvládla jsem to a zvládne to každá...teď jsem ve 27tt, vím, že jsem zvládla první a že to bude v poho, přesto mám zase pochybnosti, jestli zvládnu dvě malé děti najednou, pochybovat budeš vždycky a jak se malé narodí, taky do smrti umírat strachy aby to a tamto, to dítě ti úplně změní svět a krásně...neboj, zvládněš to a máš myšlenky jako každá
))) -
30.7.2010 7:50Také jsem tím procházela. Nejdříve jsem dlouho nemohla otěhotnět. Když se to podařilo, pár týdnů jsem si těhu užívala a pak se začala děsit. Napadaly mě myšlenky, co si s tím miminem vlastně počnu. Vždyť nebudu vědět, co se jak dělá, co s ním. Pak jsem si uvědomila, že nebudu moci spát, jak dlouho chci, protože mimoušek bude určitě plakat. A jak to vlastně všechno zvládnu. Dítě, domácnost, psa. Manžel se ke mně v těhu choval asi stejně jako před tím. Byl pořád hodný, ale nijak zvláště mé těhotenství neřešil. Měla jsem poměrně dost dlouhý porod. Když jsem malého konečně porodila, napadla mě jediná myšlenka a to, že to mám konečně za sebou. Ty první okamžiky po narození malého jdou tak trošičku mimo mě, moc si toho nepamatuji. Měla jsem v sobě i nějaké léky. Ale vím, jak manžel slzel. Nikdy jsem ho neviděla tak dojatého. Byl totálně naměkko. Já zdaleka tolik ne. Mně to všechno došlo, až když jsem se vyspala a odpočinula si. Celý pobyt v porodnici jsem synka pořád pozorovala, jak je krásný, úžasný. To mateřské pouto se u mě asi nezrodilo pro vyčerpání hned na porodním sále, ale pár hodin poté. Po pěti dnech jsme šli z porodnice domů a prostě jsme to zvládli. Je to možná trochu makačka, než si člověk vypracuje systém a vše se naučí, ale netrvá to dlouho. A tak už to spolu zvládáme deset měsíců. Tak se neboj, zvládneš to taky
-
30.7.2010 9:53Jsem ve 33tt a taky mě začli přepadat takovýhle divný pocity, jak se to blíží, jestli to všechno zvládneme apod., tak se snažím tomu moc nevěnovat pozornost a doufám, že to nějak zase přejde, ale je to nepříjemný, člověk se celou dobu spíše těšil, připravoval a teď najednou je to obráceně
..... -
30.7.2010 10:25já mám ty myšlenky furt
-
30.7.2010 10:26jsem v 22tt a takové myšlenky mám každý den, navíc se na mě vykašlal můj přítel, tak jsem na to všechno sama, nedokážu si představit, jak to zvládnu, kvůli němu jsem se odstěhovala i daleko od rodičů a teď tu nemám nikoho. Už jen to, jak se dostanu do porodnice a jak na to budu sama v 6ti nedělí, hrozně se toho bojim.
