Věkový rozdíl mezi dětmi

Otázku položila: Martasek89 17.8.2012 7:31

Jaký věkový rozdíl je dle vás ideální? V čem ten ideál vidíte? :) Dle mě a více lidí je ideál 3 roky. A sama to tak taky vidím, protože když koukám, co vše dělá má 14-měsíční dcera, nedovedu si představit, že bych měla být do toho teď těhotná. Už tak občas v noci budí, takže se budit k ní a do toho ještě bolestmi, nebo tím, že bych věčně litala na záchod, to fakt ne. Navíc je ještě do 2 let plno starostí, takže toho pak bude o něco méně a bude se těhulkovat jistě lépe :) Díky za názory :)

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Synovi je právě 16 měsíců a čekáme každym dnem přírůstek - nebýt toho, že jsem chtěla děti blízko sebe (věkový rozdíl pět a víc let se mi nelíbil) a musím se vrátit brzy do práce, tak bych určitě počkala právě do těch alespon 2 let synátora. On má svoje nálady a já ted na konci těhotenství už taky nejsem takový kliďas.
    Naopak jsem přesvědčena, že víc jak 3 roky už je moc - že by si tolik spolu nehráli, nerozuměli si, řešili bychom 2 pokojíky..

  • Sydzej6017.8.2012 8:37

    Ahoj já mám děti.Holka bude mít 11let v listopadu.Kluci maj 5roků a 2roky a už si nedokážou pěkně hrát.Hádají se u hraní.

  • Děti nemám, ale já a bratr jsme od sebe 3 roky (on mladší) a celé dětství jsem si hráli prakticky hlavně spolu. Měli jsme nádherné dětství a rozdíl byl tak nějak akorát. :)

  • My máme mezi sebou se sourozenci i dost velký věkový rozdíl (13 let ten největší) a s ním si rozumím nejvíc ;) Záleží na tom, jak to mamča zvládá, jestli je starší dítě samostatnější nebo ne atd. U nás to byla výhoda v tom, že mě mohl hlídat a starat se o mě, když mamka musela pracovat, díky tomu máme s bráchou úžasný vztah. Vodil mě do školky a školy, protože mamka to nestíhala atd. Já sama bych chtěla děti s větším rozdílem, ale mě to bohužel nevyjde ;) Se sourozenci věkově bližšími jsem si nikdy tolik nerozuměla, spolu jsme se prali a hádali.

    Ale myslím, že ten optimální (pokud nechcete nijak veliký rozdíl) jsou tři roky, hlavně z praktického hlediska.

  • jsem s bratrem 3 roky a hodně kamarádek to má podobně;)

  • AHojek, já jsem vždycky chtěla mít děti od sebe 2 roky, protože mi to přišlo ideální, ale jak jsem byla s malou sama, tak už mi to moc ideální nepřišlo jak jsem se kolem ní točila... Teď čekáme ke konci října miminko a malé budou tou dobou 4 roky, což je paráda, protože je už celkem samostatná, jen bude možná trochu žárlit, ale budu se snažit ji zapojit do toho kolotoče kolem miminka, aby se necítila odstrčená...

  • ono se to asi takhle těžko říká, že je něco ideální a něco ne. Já mám ve svém okolí zase hodně lidí, co si pořídili mimčo k prvňáčkovi a i já nad tím přemýšlím. Měla bych čas jak na mimčo, tak na prvňáčka, skloubit prvňáčka s mou prací a dojížděním by byl oříšek. Naplánované to mám tak, že po prvním dítěti půjdu v jeho 3 letech do práce, zase něco našetřím a pak bych brala mimčo k tomu prvňáčkovi.
    S bratrem jsme do sebe 5 let a mělo to výhodu v tom, že jsme mohli oba dva studovat školy, protože jeden skončil a druhý začal. Oba dva by nás na školách držet nemohli, takhle se to finančně dalo zvládnout a mohli nám to dopřát oběma.
    Co tak vidím u mamin, tak mají dvě děti po sobě i z toho důvodu, že si po druhém dítěti budou muset hledat novou práci. J8 si ndovedu představit výpadek z práce na 5-6 let,to už bych se do svého oboru velice těžko vracela.

  • lulatko17.8.2012 10:45

    Člověk si někdy nevybere, plány jsou plány, ale nakonec se stejně musí zařídit dle toho, jak mu to zrovna vyjde. A je to individuální. Jednak i s ohledem na to, jestli má někdo hlídání, nebo děti celou dobu visí jenom na něj a partnerovi, ten může být třeba pracovně hodně vytížený. Jednak není šance třeba 3leté dítě umístnit do školky, což je pak lepší, když je žena doma s dětmi hned po sobě. Dále záleží, jak starší sourozenec bude mladšího brát - jestli se o něj bude zajímat, bude pomáhat, ale to stěží někdo odhadne. Naopak příliš malým dětem člověk zas nevysvětlí, že je tady malé mimčo - mohou si nárokovat rodiče samy pro sebe pořád hodně a je to zcela přirozené, takže ani pidi věkový rozdíl nepomůže. Třeba sestřenka má děti od sebe 17 měsíců a jsou jako pes a kočka. U někoho jiného to může být uplně v pohodě. Mám dvouleté dítě, velice aktivní, ačkoliv je to čím dál víc s jejími pokroky jednodušší. Ze svého pohledu si nedovedu představit mít malé mimčo v jejích 1,5 letech (nemám prakticky žádné hlídání, manžel pracovně vytížen), takže tu alespoň 2letou hranici vnímám jako minimum. Já sama mám zase bráchu o 7,5 roku mladšího, na základě této zkušenosti bych z různých důvodů u svých dětí nechtěla rozdíl větší než 4-5 let. I tak máme ale skvělý vztah (což tak nebylo vždycky), dokonce bych řekla daleko bližší, než třeba můj manžel se svým o 3 roky mladším bráchou. Roli hraje spousta faktorů, rozhodně ne jenom věk samotný.
    Ještě dva postřehy na základě zkušeností mých kamarádek: jedna má mezi dětmi 3 roky, tu časem štvalo, že když šla mladší do školky a starší už zrovna do školy - byla nutnost dlouhou dobu vodit a vyzvedávat děcka na 2 různých místech. Závažnost této "komplikace" zatím nedovedu posoudit. :) Může to ale být problém i u předškoláků - třeba sestřence nevzali mladší dítě do stejné školky jako starší, takže jedno chodí do školky v místě bydliště, druhé v místě, kde ona pracuje (tedy cca vzdálenost 30 km). Ale to může být prostě nevypočitatelná hříčka osudu.
    Druhé kamarádce se narodila mladší dcerka, když starší bylo 3,5 roku a chodila již do školky. Starší se na mimi hrozně těšila, pomáhá, nežárlí, po této stránce pohoda. Výhoda taky pro kámošku, že se musí zase většinu dne věnovat jenom miminku. Průser ovšem představuje školka a častější nemocnost té starší, která k takhle malému mimču pořád něco přitáhne. Ve 4 týdnech "díky" tomu skončila ta mladší na několik dní v nemocnici s těžkým zápalem průdušek. Holt ještě absolutně nevyzrálý imunitní systém, kvůli téměř pořád ucpanému nosu a stíženému dýchání i problém s kojením, což je u mimča rovněž problém, nakolik je to jeho jediná strava a zdroj tekutin. Z tohoto pohledu mi přijde dobré, když starší sourozenec půjde do školky nejdřív v 6 měsících toho mladšího, ačkoliv pro mamču ten půlrok bude pěkný záhul, za to zdraví to ale asi stojí.

  • Ahoj, já si myslím, že pro každého je ideální něco jiného, nejde to normalizovat. Já osobně chci jedno dítě, užít si ho a po 5/6 letech třeba druhé a užít si to druhé, nevýhoda zase je, že když jsou pak děti velké a jedno odroste, budu se muset ještě tolik let trápit s tím druhým, takže možná to zkrátíme i na 4, ale člověk nikdy neví jak co dopadne a vše si naplánovat nejde. Já jsem byla do 9 let sama a hrozně jsem si přála sourozence, narodil se brácha a o rok a tři měsíce později ségra...já si s oběma skvěle rozumím, je to jiný vztah, spíše jsem byla jejich druhá máma, než kámoška na hraní, ale časem se to spravilo jak byly větší. Jinak oni dva...je to pro mamku zabíračka od samého začátku, ale rozumějí si skvěle i když je to holka a kluk. Dnes vidí mamka nevýhodu v tom, že já jsem velká, čekám svoji rodinu a ona místo toho aby si užila vnoučat, tak má ještě poměrně malý děcka na krku....tak těžko říct co je odeální, asi si musí každý zvolit podle sebe.

  • Mám tři kluky 5 let, 3,5 roku a 1 rok. Na jednu stranu je to honička, na druhou stranu je to v mnohém jednodušší - mají stejné zájmy (zatím ty dva starší teda), spolu si vyhrajou, takže já se prakticky nikomu nemusím starat o zábavu. A mateřskou si sfouknu pěkně najednou :-). Takže mě malej věkovej rozdíl vyhovuje, ale všechno má pro a proti. Jestli se shodnete s partnerem, tak proč ne.

  • myslím si že naplánovat se to úplně nedá. mám kamarádku která chtěla mít děti od sebe tři roky a má je po čtyřech letech, ptz jednou potratila a pak zase trvalo než se zadařilo
    My bychom chtěli mít děti asi dva roky od sebe, ptz když už jsem doma, tak si to dám raději najednou. sice to bude záhul asi nějakej čas, ale nemumím si představit mít děti po 5-6-ti letech když už se s tím starším domluvíš, kdokoliv ti ho může pohlídat a zase zpátky do plínek.

  • mi máme 11mes klučíka co začíná chodit a kdyby bylo na me, tak uz bych to zkousela:-D Protoze vim,ze se nemusi zadarit hned a ja bych chtela rozdil tak mezi 2-3roky. Mam takto brachu a skvele jsme si rozumeli, ne sice ve skole, ale od mych 15ti to byl bracha do nepohody, ted co se ozenil je to uz zase o necem jinem,ale ten rozdil je dle me ideal a navic ja bych šla i do tretiho,tak at nerodim po 40citce :-p

  • A.t.i17.8.2012 20:01

    Já jsem chtěla mít děti tak 3 roky od sebe. Příjde mi, že mladší ještě moc potřebuje mámu jen samo pro sebe, ve třech letech je už docela samostatné. Větší rozdíl jsem nechtěla, protože vím, jak to bylo u sestřenice s bratrancem. Ona je o 5 let starší než on a pořád padaly věty typu: "On je ještě malej, ty už jsi velká, ty už bys z toho měla mít rozum..." Osobně si nemyslím, že by pětileté dítě bylo nějak velké a mělo mít rozum. Ale je mi jasné, že bych k tomu sklouzla také.
    Měla jsem to krásně naplánované, jenže příroda si to zařídila jinak. Mimi se nezadařilo a pokud by došlo snad k nějakému zázraku a já bych otěhotněla (což na žádný zázrak zatím nevypadá), tak už by mezi nimi bylo téměř těch 5 let. No snad se nám nezadaří třeba za 20 let, to už by byl hodně veliký rozdíl.:-D

  • Já bych tak řekla 3 roky...
    Se sestrou jsme o 6 a není to ono. Teď jak jsme starší už jo, ale jinak jsme se pořád hádaly atd.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 231 otázek, kterým se dostalo 271 617 odpovědí a 409 754 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist