Těhotenství v 19ti?
Ahoj holky, chtěla bych se Vás zeptat jaký máte názor na mladé maminky a třeba konkrétně na těhotné devatenáctky? Já s přítelem hrozně po miminku toužíme, mě je 19 a jemu 21. Zajímá mě, jestli se tu třeba najde nějaká mladá (19tiletá) maminka a řekne mi svoje pocity. Děkuju 
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.11.2013 22:43
A vis co? Kdybys vedela, ze je to to prave orehove, tak se tu nebudes ptat na nazory a zkusenosti druhych a jdes dotoho.... Asi mas nejake pochyby a ja myslim, ze az se jich zbavis a ty budes chtit bez obav a strachu, tak to bude "ono"
Ja mela detatko v 21 a snazili jsme se cely rok! Jsme prestastna a rada tomu, a dnes mame ditka 3 a to by se mi asi tezko stihalo a zvladalo, kdybych zacala ve 30-ti a vice letech. Deti beru jako partnery a snazim se nepovysovat a zaroven hledat balanc s autoritou a myslim, ze holcicky jsou takhle stastny.
Ja si myslim, mozna to tak je, neni, to je jen spekulovani a teorie, ze cim starsi clovek je, je tez vice pohodlny a tak jsem vdecna, ze jsme nasla toho praveho tatu a tvorime tak spolu a sdetmi bajeny tym
Hodne stesti pri tve volbe
-
9.11.2013 23:23Já k tomu mám jen pár vět.
Nejde o věk, ale o to, jak se člověk cítí. Nejde ani tak úplně o to, zda můžeš dát dítěti vše, hlavně, že je milované. My jsme začali s nulou, mě bylo 20... Vždy se najde řešení. Hodně štěstí. 
-
10.11.2013 8:39
Každý by měl mít dítě, tehdy, kdy chce (a kdy jsou vhodné okolnosti). A pokud chceš dítě v 19ti, tak hurá do toho. Vždyť to není nijak brzo, je to úplně normální. Já spíš nejsem proto aby měly ženy děti ve 40 ti, to už hrozí zdravotní problémy a taky už to bere pak jinak.
-
9.11.2013 20:58Své dítě budeš milovat. Pokud si dítě pořídíš teď, budeš spokojená, blancovat budeš za pár let. Moje švagrová měla první dítě ve 20. Kyž ji bylo 33, tak mi řekla: "Svoje děti miluju a nedala bych je za nic na světě, ale kdybych je měla o 10 let později, byl by můj život šťastnější."
-
9.11.2013 21:10
Já mám dítko od 19let. Dcerka už chodí do školy.Když jsem jí zkraje vyzvedávala ve škole,tak si mysleli,že jsem její setra.I teď si to občas někde myslí. A někde toho i využíváme a hrajeme si na ségry
. Ničeho nelituji,že jsem jí měla dřív .
Každý má svůj názor a ať si každý říká co chce. Někdo tvrdí,že jsem si mohla ještě užívat ... .Ale čeho? Užíváme si teď,ikdyž je tam už strach o dítko. Máme dost toho společného s holkou (muzika,móda,názory ... ). Svěřuje se,se vším za mnou příjde.
Takže pokud jste rozhodnutí,jděte do toho. -
9.11.2013 21:32
proč ne, ale určitě když miminko, tak až po ukončení "základního" vzdělání, tím myslím, až v době kdy budeš mít v ruce alespoń výuční list, či maturitní vysvědčení (zase o kapku větší šance získat práci někdy později, př. získat o kapku lepší práci). Dodělávat si při, po nebo až za čas je podle mě hooodně náročné, ty, co to dokážou moc obdivuju, ale sama bych do toho takhle nešla..Tam nejde prostě jen o to hlídání, mít dítě Ti prostě změní celý život, obrátí Ti ho naruby, už nikdy nic nebude jako dřív. Já sama šla do mateřství s dost najivními představami, neměla jsem ani příležitost-v okolí a tak, si ty představy opravit, takže jsem do toho vlítla a byl to šok z toho pocitu absolutní ztráty svobody (rodila jsem poprvé ve 23 letech), z toho, že mám problém svobodně vykonat i své základní potřeby-najíst se, vyčůrat, umýt...Myslím si, že o pár let později bych na tom nebyla jinak, ale prostě není to sranda, i když je to nakonec pěkné, vlastně to nejlepší, co nás, jako ženy může potkat...Samozřejmě jsem se naučila, jak v tom žít, jak si uspořádat čas atd a td. a s radostí jsem porodila další 2 děti, ale jsem ráda, že jsem si pak mohla vychutnávat tu pohodu a tak...O touze po miminku také něco vím a je to hrozné, myslela jsem, že to nikdy neskončí, cítila jsem to tak i po třetím dítěti-normálně bych nejraději otěhotněla znovu, pomohlo se soustředit na něco jiného a také vědomí, že není všem dnům konec a jednou třeba to čtvrté miminko bude, ještě mám spostu času..Každopádně jsem zastáncem toho, že děti raději dříve, než později...Té energie, co jsem měla a ta bezstarstnost, co mě provázela, to vše se věkem zhoršuje-energie (myslím tím taková ta akčnost, ochota jít do všeho po hlavě) ubývá a starchu přibývá. Také tělo z té fyzické stránky se s těhotenstvím o dost lépe a rychleji vyrovnává atak, takže já jsem pro, ale...opravdu bych zvážila tu školu (i když na druhou stranu se mi také moc nelíbí takové to...dítě budeme mít, až tohle a támhleto)...osobně považuji to období mezi 20-30tým rokem (období, dky jsem porodila zatím všechny mé děti), za nejšťastnější období v mém životě, bála jsem se, že už nikdy nebudu tak št´astná,a le snad se mi to podaří nejak prodloužit
-
10.11.2013 7:02
otěhotněla jsem ve dvaceti (chtěně, 5 měsíců snažení), dcerka se narodila a bylo mi 21. teď mám 23 a máme už i 9měsíčního synka
nikdy bych neměnila a děti později bych nechtěla ani za nic. myslím si, že 18 - 20 let je ideální věk pro děti, rodinu. Bohužel je dnes vše nastaveno tak, aby moc mladých maminek nebylo - myslím délka vzdělávání, požadovaná praxe, nutnost finančního zajištění a blá blá blá. prostě je to škoda, že dnes svět funguje jak funguje 
a taky né vždy se podaří najít partnera na celý život před dvacítkou.. -
10.11.2013 9:33Ahoj holky, omlouvám se, za to co napíši. Obdivuji holky, co mají děti takhle brzo.. Nebyla jsem jiná, strašně jsem chtěla v 19ti dítě, jenže naši rozvedení a mamka bez peněz, já na škole, muž (tehdy přítel) také na škole a jeho rodina ani nemluvím. Můj otec se o mě nezajímal. Tak po uvážení jsme se rozhodli, že nebudeme na nikom závislí a s dítětem počkáme. Za rok jsem udělala maturu a odstěhovala se do Prahy, podotýkám, že cca 2roky jsme bydleli s mou mamkou, ale také jsme se staraly sami o sebe. Jak jsme začli žít sami, byla to hrůza. První konflikty.. Jenže to už muž pracoval a živil mě, byla jsem na škole. Po chvíli jsme nebyli jako pár, ale jako spolubydlící. Sny o dítěti jsem zahnala. 2x jsme se rozešli a byli s někým jiným. Pak jsme se dali znovu dohromady, já opustila školu a chodila do práce..A muž měl autonehodu.. Mohu ti říct, že vté době to bylo něco jako mít větší dítě.. Bylo mi 21let a najednou na mě bylo úplně vše, domácnost, účty, řešení problémů s úřady a hlavně o muže, který částečně přišel o nohu.. Byla jsem v jednom kole, abych nás uživila.. Muž měl sice podporu v neschopnosti, ale mi neměli nic našetřeného a já nevěděla, že pojišťovna nám uhradí celou protézu.. Jen měs. výlohy na muže byly cca 5tis.. Já vidělávala 11tis.. Museli jsme se vrátit do rodného města, ale to mamka už bydlela u přítele.. Mezi tím já vpráci povýšila, muž taky a v mých 24letech jsme se brali. Teď je mi 27 a máme krásnou dvou měs. holčičku,.. Dnes nemám pocit, že by mi něco uteklo, nebo by mi chyběli kamarádi... Jsem ráda, že mám dítě až teď..
