Početí
Ahoj holky, jdu si pro radu, nebo možná spíš vyslechnutí. Snažíme se s manželem o mimi už půl roku a zatím nic. Začala jsem měřit BT, cvičím, užívám bylinky. Doufám, ale někdy jsem smutná a propadám jakési skepsi. Tak jsem se chtěla zeptat, jak jste to zvládaly a bojovaly s tím vy, kterým to taky déle nešlo? Znám tu radu - nemyslet na to, ale jaksi se mi to nevede. Děkuji a přeji klidný předvánoční čas všem!
Související články v encyklopedii
-
Cesta k poznání vlastního těla
Měření bazální teploty
Měření bazální teploty je jeden ze způsobů symptotermální metody, který umožňuje ženám poznat své tělo a zjistit, kdy u nich dochází k ovulaci. Poslouží všem, ať už jako antikoncepční metoda či pomůcka při snažení.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.12.2019 6:17Když někdo řekne, že na to nemám myslet, tak bych vraždila. Jak si to mám asi tak vyrvat z mozku, ta myšlenka tam pořád je a pořád bude. Snažíme se 2 roky, jsou to nejdelší roky v mém životě. Podle doktorů jsme oba s partnerem v pořádku a nevidí důvod, proč by to nemělo jít. Byli jsme již 3x na IUI a také nic. Občas mám stavy, že propadám šílený panice, že nikdy ty děti mít nebudu, ale z toho mám zase stavy, že na všechno kašlu, nechce se mi to už řešit, nechce se mi lítat po doktorech a hrotit to. Měla jsem i stav absolutního zhroucení, to když přišla kamarádka, že za tu dobu, co my se snažíme, tak čeká druhé aniž by chtěla (takových je mimochodem v mém okolí spousta). Nikomu jsme to neřekli, že se snažíme, ví to jenom moje mamka a nejlepší kámoška a já mám pocit, že si o tom nemám ani s kým promluvit, neboť partner už to nese taky těžko, a to byl vždy on ten optimista, který říkal, že to bude dobré. Největší šílenej smutek a pláč na mě přijde ve chvílích, když vidím, že nějaká ženská vyhodí své dítě do popelnice nebo ho prostě zabije. V tomhle je ten život strašně nespravedlivej a vždy si říkám, proč to je takhle zařízené, že ženy, co by daly za dítě život ho třeba ani mít nemohou. Je to těžký, je to hodně těžký, ale půl roku snažení je ještě nic, to s tebou doktor ani řešit nebude, neboť normální je, když se pár snaží rok a až pak to doktoři jsou ochotný řešit. Nejvíc se s tím vyrovnávám tak, že si říkám, že jsme zdraví, že máme co jíst, máme střechu nad hlavou, takže máme vlastně vše pro život a miminko je jen ta třešnička na dortu, kterou snad jednou taky dostaneme, že je to pro nás nějaká zkouška a že se zase vše v dobré obrátí. Jednou mi jedna paní řekla, že vše je, tak jak má být a že nikdo nežije můj život a já nežiju jejich, takže mám žít a brát život i s tím, co mi přináší pěkného i špatného, neboť i to špatné má nás něčemu naučit. Takže na to nahlížím takto. Držím moc pěsti, aby se to vytoužené miminko povedlo co nejdříve.
-
11.12.2019 23:56
My se snažíme od března, stále nic.
Že začátku jsem každou MS obrečela, pak jsem měla období tři měsíce, že budu lítat po doktorech. Doktoři mi (naštěstí) moc nevyšli vstříc a já se uchýlila k takové "léčitelce" (moc ezo obecně nejsem, ale tohle je prostě strašně empatická paní, se kterou se o tom jen skvěle mluví) a až ta mi vnukla myšlenku, že to naše miminko už je připravené, ale jen čeká, aby se narodilo kdy má. A to mě nějak hrozně uklidnilo.
Držím palce a přeju pevné nervy.
Jo a nemyslet na to, je debilní rada, že jo
-
12.12.2019 6:06
7 let a nic... nějak to neutíká
-
12.12.2019 6:10
Ahoj. My se snazili tri roky, po vysazeni HA jsem porad nemela cyklus a i kdyz pak uz jo, tak bud vyvolavany a ovulace nechodila. Nemyslet na to je vseobecna rada, ale me se osvedcilo nedo na ten zpusob - nejde na to nemyslet, ale doporucim se zamerit na neco jineho prioritne.. ono kdyz uz to dospeje do faze ze je ten sex casovany a planovany a nuceny, je to uz takove blbe i pro chlapa. Ja kdyz uz jsem ztratila nadeji ze se podari, rozhodla sem se venovat sobe a svemu konicku... Do dvou mesicu jsem otehotnela. Je to jen pul roku zatim, tak si z toho nic nedelej. Stres a upinani se na to nicemu nepomuze
Byt tebou tak zjistim jestli mas ovulaci a pripadne jak vypada ten cyklus (ovu, delka faze po ovu apod) a kdyz zjistia ze je vse v poradku tak neboj a zkousejte, mate cas. Kdyz clovek řekne pul roku zda se to silena doba, ale zkusili jste to ,,teprv,, asi sestkrat
Neboj, brzy se povede -
12.12.2019 7:42
Letos je to 10 let od vysazení antikoncepce. Jsou období kdy si říkám že věci jsou jak mají být a užívám co je, a pak jsou období kdy obrečím menstruaci.
Recept si na to musí najít každý sám - nám to už dělá trable i ve vztahu, někdy. Moje reakce přijdou muži přehnané (když mám špatné období), mě jeho zase příliš smířené...Kdo ví jak to s námi bude dál.
Každopádně půl roku je krátká doba z medicínského hlediska, i když chápu že tvé prožívání může být jiné...drž se. -
12.12.2019 10:24Ono pul roku neni zas takova doba, byt ee to cloveku zda nekonecne
My se snazili marne rok, pak se povedlo, ale nedopadlo to.
Nejlepe zabira na to nemyslet, nemot sex jen z povinnostim mne se osvedcilo podlozit si zadek treba polštářem, aby byl trošku vys.
Klidne napos sz, vím, jak tp umi byt depresivní -
12.12.2019 11:14
Dobrý den, paní Eliško i ostatní "snažilky".
Je mi líto, co prožíváte. Vím o čem mluvíte. Také se nám s manželem nevedlo, ale až to druhé mimi. Mezitím proběhl i potrat. Byla jsem zoufalá. Měli jsme za sebou i 2x IUI, spermiogramy, ..a bez výsledku. Už jsme byla objednaná i na laparoskopii, aby se zjistilo, proč mimi nepřichází. Řekla jsem si, že se to konečně vyřeší a vypustila to z hlavy. S mým gynekologem jsme ještě zkusili jeden hokus pokus. Do cyklu - v určité dny, mi přidal užívání hormonů - Provery, aby se zesílila určitá fáze. Dělala jsem to tak po 2 měsíce. Protože jsem si chtěla přivydělat, našla jsem si ještě jednu práci, takže po noční službě jsem ještě mazala do ambulance dětské lékařky. Byla jsem v jednom shonu. A ejhle - na laparoskopii jsem už nemusela. Třetí měsíc jsem prostě otěhotněla. Problém otěhotnění jsem vypustila, protože se už řešil a zaměstnala jsem hlavu i tělo prací a povedlo se. Jasně že nejsme každá stejná a na každou z nás zabírá něco jiného. Zkuste prozatím užívat kyselinu listovou a b vitamín - dnešní strava ho má málo. Přestaňte jíst všechno ligt a dopřejte si kvalitní stravu. A ještě něco - můžete se objednat na genetické vyšetření - oba partneři. Genetik vás vyzpovídá - zjistí od obou rodinnou anamnézu, zda nepřicházíte do kontaktu se škodlivými látkami (blbci a blbkyně se ale neberou za škodlivé ). Pak vás oba pošle na odběr krve - zjistí váš karyotyp a udělá tzv. Carrier test - je to test na kompatibilitu vás dvou - zda si vaše buňky sedí a na to, jak byste reagovala na možnou hormonální léčbu. Ano, je to trochu časově náročný test - výsledky jsou cca za 3 měsíce, ale platí je pojišťovna ( ale jen 1x za život, ne že obejdete několik genetických ambulancí ! ). Prostě se začne něco dít. Zaměstnejte se něčím, co vás bude těšit a třeba vám to vyjde ... samo jako to vyšlo nám. Našemu "zázraku" je už 9 let. Moc vám všem držím palce! A nezoufejte, vše má svůj čas! Držte se! Krásné Vánoce a do nového roku hodně zdraví, štěstí, lásky a bříško :-*
