Otěhotnění - názor partnera

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Anonymní uživatelka #527857.1.2012 9:02

  Počkej až budeš rok pracovat, pak možná i sama změníš názor. Je to najednou totiž celkem fajn pocit vydělávat pěkny penízky, moci si koupit po čem toužíš, jezdit na dovolenou, kterou sis jako student nemohla dovolit...
  Já radím nespěchat, do 30 to stihnete pěkně a hned po vejšce jít na mateřskou - to jsi nemusela studovat, zaměstnavatelé se na tebe budou dívat jak kdybys byla bez školy když nebudeš mít praxi, nedostaneš mateřskou..

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #457547.1.2012 9:07

  V téhle době je docela dobré být zajištěný. Může se cokoliv stát a nebudete mít najednou ani korunu, nebudete mít kde s dítětem bydlet. To přece nechceš. Přítel má pravdu, měla by jsi aspon chvíli pracovat, uvědom si, že až budeš na rodičáku s miminem, tak tě bude živit on. Já bych dítě nechtěla, kdybych neměla svůj dům (nebo vlastní byt), mě by to přišlo trochu nezodpovědné, chcí svému dítěti dát všechno, ne se třást hrůzou, že mě vyrazí z podnájmu, nebo že přijdeme o práci a nebudeme mít kam jít. My jsme se ted nastěhovali do domečku, bude mi 28 a teprve ted začínáme mluvit o miminku. Jsem ráda, že máme vše zajištěné a nemusím mít strach.

  11 komentářů Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  lulatko7.1.2012 10:08

  Zkus se na to podívat taky z pohledu, že návrat do práce po mateřské taky nemusí být jednoduchý. "Handicap" představuje už jen to, že máš malé dítě/děti, které budou po nástupu do školky nejspíš častěji nemocné, takže s nima budeš ze začátku dost možná častěji doma. Navíc když po mateřské nebudeš moci svému potenciálnímu zaměstnavateli doložit ani žádnou praxi, kterou bys před mateřskou nabyla, můžeš mít o "handicap" víc a moc pro něj zajímavá nebudeš. Můžu se mýlit, třeba budeš mít štěstí, ale taková je doba. Na Tvém místě bych šla po škole aspoň na rok-dva pracovat, taky si s přítelem vytvoříte nějakou železnou finanční rezervu, čímž se přiblížíte snu o vlastním bydlení, což dost možná přispěje k přehodnocení plánů u přítele. Rozhodně to na něj nebude takový tlak jako teď, když prakticky nemáte nic a do takových podmínek by měl přijít další člověk. Je velice rozumný, ale samozřejmě chápu i Tebe a Tvou touhu po dítěti. Chce to kompromis - dítě je příliš velký závazek na to, aby se o něj partneři "handrkovali".

  2 komentářů Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Verousek897.1.2012 14:23

  Zajištění je důležité, takže ti radím nikam nespěchat. Ve zkratce ti povyprávím můj příběh. Já také nyní studuji VŠ inženýrský obor. Studuji kombinovanou formou, protože jsem se po bakaláři rozhodla, že si chci jít vydělávat, abych si mohla našetřit nějaké peníze, udělat si praxi, ale zároveň jsem nechtěla se školou skončit. Nejdříve jsem si plánovala, jak vyjdu ze školy, najdu si práci, budu tak 2 roky pracovat, pak bydlení a rodina. Teď jsem ve fázi toho, že jako absolventka nemám žádnou praxi a můžu ti říct, že každý mi to dává dost jasně najevo, že takové lidi nikde v práci nechtějí. Hledám práci už 5 měsíců a akorát chodím po pracovních pohovorech, kde mi každý říká, že nemám praxi (jako bych to sama nevěděla) a to upozorňuju, že se hlásím na nabídky středoškolského vzdělání a bydlím ve velkém městě (100.000 obyvatel).. I moje scénáře byly tak pozitivní, ale už mě to přešlo a vidím, jak to vlastně chodí. A to tě ještě upozorňuji na to, že když bydlíš s přítelem a vyjdeš ze školy, tak nebudeš mít od státu nárok ani na 1kč, protože podporu ti nedají, když nebudeš předtím pracovat (což je jasné, že absolvent nikdy nepracoval) a na životní minimum mít nárok taky nebudeš, protože nežiješ sama... To, že nedostaneš mateřskou je pravda, protože abys ji dostala, tak musíš mít odpracovaných 270 dní.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #220487.1.2012 11:25

  Ahojky, také studuji magisterská studia a na VŠ skončím za rok a půl, to mi bude 24 let. Potom mám v plánu si najít práci. Doufám, že to bude nejpozději do roka po ukončení VŠ, protože práce nikde mnoho není bohužel. Minimálně dva roky bych chtěla pracovat, nejen kvůli finančnímu zajištění, ale i kvůli praxi, která se teďka snad cenní nejvíce a bez ní se těžko práce hledá. Přítel už své bydlení má, takže až si ho zrekonstruujeme a budeme se cítit, že je vše zajištěno, chtěli bychom mít i miminko. Takže tak počítám, že nejdříve bychom se mohli začít o miminko snažit kolem mého 27.-28. roku. Určitě bych chtěla první dítko do 30 let, jenže člověk neví, co bude. Doufám, že se mi nejen můj sen, ale i sen mého přítele splní. Chápu, že už by jsi dítko chtěla, ale v dnešní době s malým dítětem a bez praxe by se Ti po rodičovské dovolené práce asi těžko hledala. Pokud by jsi neměla zajištěné hlídání, kdyby jsi měla bobka nemocného, tak by Tě zřejmě nikde v práci nechtěli. Vím, o čem mluvím. Mamča měla problém s tím si najít práci, dokud jsme už nebyli trošku odrostlejší. Jak se v práci dozvěděli, že má malé děti, tak ji nechtěli. Je to diskriminace, ale ovlivnit se to nedá. Už i tak budeme mít problém si po škole bez praxe práci najít. Neboj, jednou to miminko přijde a budeš ráda, že jsi počkala

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #314497.1.2012 0:40

  Ahojky, byla jsem na tom úplně stejně jako ty. Skoro ve 26 jsem skončila školu, přítelovi chyběl ale ještě rok. Bydleli jsme spolu v podnájmu a o miminku nechtěl ani slyšet - chtěl nejdřív být fin. zajištěn a postavit dům. Tak jsem měla bezva práci a tak nějak to uteklo, přítel si našel dobrou práci a stejnak o miminku nechtěl slyšet. Ale šila a mluvila o něm tak dlouho, že nakonec svolil. Jenomže nečekal, že to bude tak rychle No a když se to dozvěděl, tak jsme si pořídili byt, protože hypotéku by nám pak těžko někdo dá, když budu na MD a na baráček bych byla sama... Tak hnedka otočil. Ze začátku pořád říkal, jak si neumí představit, že bude táta a dneska je mi 28, jemu také a máme vedle sebe 14 denní miminko a on je ten nejskvělejší táta, kterého znám.
  Když chlap miminko nechce, tak ho asi nijak nepřinutíš, prostě do toho musí asi dozrát sám. Rozhodně bych na něj žádný podraz nedělala, taky se pak k tomu nemusí hezky stavět. Do 30 máš ještě spoustu času a během roku,dvou se toho může stát plno, tak nezoufej (a 30 taky přeci není žádný věk ))

  4 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #450887.1.2012 8:49

  Ahoj, myslím, že by ti tady nikdo nedával rady k podrazu, byl tady takový dotaz a všichni to odsoudili, když to tazatelka chtěla udělat. Jinak uvidíš, až budeš mít práci, tak třeba partner ustoupí od baráčku, bylo by dobrý být alespoň trochu finančně zajištění. Chápu tvé sděšení mít dítě po třicítce, taky jsem to tak brala a byla jsem zoufalá, já ale neměla vhodného partnera, nakonec se mi narodilo první dítě ve 32. Nic jsem s tím neudělala. Já si myslím, že za dva roky může být opravdu všechno jinak, vysvětli mu, že vám to taky nemusí jít hned, že v dnešní době hodně párů se snaží dlouhé měsíce. Hlavně buď ráda, že je tvůj partner takový zodpovědný a chce pro vás to nejlepší, on pak taky pochopí, že ne všechno jde hned a sleví z nároků. Hlavně na něj netlač, spíš mu vysvětli svoje důvody, např, že por třicítce je horší otěhotnět, že je větší riziko vývojových vad a tak. Já mám dítě ve 32 a je zdravý a jsem šťastný. Tobě je teprve 26, vše se může během roku dvou změnit. Hodně štěstí.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #194437.1.2012 9:05

  ahoj a vy si chcete vzit hypoteku? nemate nejakou jinou moznost zajisteni bydleni? my rekonstruujeme patro u manzelovych rodicu, zatim mame kuchyn a obyvak, na jare se poustime do koupelny, pak nas ceka poradna loznice a detsky pokoj. zatim jsme vse udelali z nasetrenych penez, oba mame jeste stavebko, na ktere jsme zatim ani jeden nemuseli sahnout. navic manza chce ze svojeho stavebka koupit rodinne auto ja osobne byt tebou s partnerem proberu tu jeho predstavu o budoucnosti a najdu kompromis s tvoji predstavou. kazdopadne si myslim, ze je blbost v dnesni dome si vzit hypoteku a stavet barak. zkuste to vyresit nejak jinak..... jinak mu zkus vysvetlit - zase at to nevyzni jako sobecke chovani - ze je hodne dulezite, kdy se zena citi na mimi a vysvetlit co a proc jak je. jako jasne, zkuste nejak sjednotit svuj nazor na prcka, ale ty budes tehotna - ne on, tobe bude rust pandero - ne jemu, ty budes rodit - ne on, a ty budes s prckem doma - ne on. myslim si, ze v tomhle by meli byt partneri trosku prejicni a snazit se nejak rozumne prijmout prani zeny mit dite. jooo jinak ja jsme po skole rok pracovala a pak jsem rodila takze jsem mela vse v klidu...

  25 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Martasek897.1.2012 9:35

  Ahoj, přispěju svým příběhem. Je mi téměř 23let, mimi jsem chtěla už plno let. S měla jsem od 17let přítele a oba jsme studovali. Ale už nějakou dobu jsem říkala, že bych se ráda vdala, měla děti, ... On byl studijní typ a chtěl mít nejméně Mgr, poté pracovat, no známe to. Ale já nějak po 4 letech v něm neviděla ideálního otce pro své děti, byl nehorázně žárlivý, diktoval mi, když jsme někam šli, co si mám vzít na sebe, aby mi náhodou nelezlo třeba břicho, pak když se rozhodl, že chce jít domů, musela jsem jít taky, zkrátka mu bylo jedno, že já se bavím, ale on se nebavil a tak jsem prostě měla jít taky. Začala jsem tedy přemýšlet, jak se s ním rozejít. Chtěla jsem i místo studia VŠ pracovat, nějak mě studování nebralo a z toho taky neměl radost.
  
  Až jsem na Vánoce 2010 poznala na netu jednoho klučinu. Psali jsme si, časem jsme si začali i volat a zjišťovali jsme, že si jsme podobní, máme stejné názory, plno situací bysme řešili stejně. Tou dobou jsem studovala VŠ, ale moc jsem tam nechodila, prostě mě to nebavilo a mamka to chápala a koukali jsme na různé nabídky práce. Bylo jí i jasné, že jsem rodinný typ, hrávala jsem si s bratránkama a byla pomalu jediná, kdo je dokázal zabavit, aby byl od nich pokoj V květnu 2010 jsme se s tím klučinou sešli, rozešla jsem se s přítelem, začala chodit s jiným a jelikož chtěl taky mimi, začali jsme hned na něm pracovat Byli jsme pak kamarádům na svatbě a rozhodli se, že se vezmeme také. Jak jsme začali plánovat, zjistili jsme, že se po 4 měsících zadařilo a byla jsem těhotná V říjnu 2010 jsme se vzali, v červnu 2011 se nám narodila dceruška a jsme moooc šťastní. Měla jsem mezitím 3 měsíce práci, s bydlením jsme si nebyli jistí, v jednu chvíli bylo málo financí, ale vše jsme zvládli, máme byt a do budoucna plánujeme ještě 1-2 mimi a stavět baráček
  
  Takže já si šla za svým, měla jsem názor jako ty. Chtěla jsem 2 děti a to nejpozději ve 27 a 30 letech. Nad 30 prostě nejdu. Z biologického hlediska prostě tomu pak nevěřím. Naštěstí se zadařilo jak nejlépe mohlo a jsme spokojení a šťastní

  5 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Simone7.1.2012 12:10

  Já mám podobné plány jako ty, akorát tedy my tolik nesníme o baráku, protože naši barák mají a já vím, jaká je s tím práce a co všechno to stojí. V první řadě bych ti chtěla říct, že na praxi můžeš pracovat už teď. Jsou různé stáže apod., které když pak absolvuješ, tak tě u nich zaměstnají. Dále je dobré chodit na různá školení, publikovat atd. Možností je habaďůra, je na tobě, jak si to nastavíš. Pokud ale chceš otěhotnět už tak brzy, musíš už teď dřít. Protože bez praxe tě nikde nevezmou - já měla po bakaláři na rozdíl od svých spolužáků celkem dobrou praxi a stejně bylo těžké si najít práci. Nicméně holky i tvůj přítel mají pravdu: mít dítě bez zajištění není reálné. My momentálně bydlíme v bytě, které patří tetě mého přítele a nemusíme platit nájem (platíme jen elektřinu atd.). Oba si spoříme a peníze, které vyděláváme navíc (moc toho není), si šetříme na budoucí bydlení. Až skončíme školu, měli bychom už mít práci (já díky stáži, přítel díky škole, která už ho tak trochu zaměstnává teď), koupíme si byt a určitě ještě rok budeme oba pracovat (bude nám 27). A to všechno jen, pokud vše dopadne podle plánů a díky pomoci rodiny... A až poté začneme pracovat na miminku. A to všechno ti píšu proto, že i já už chtěla mít dítě snad v 19, ale čím víc vidím, jaká je realita, tím víc pracuje mozek a ne biologické hodiny

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  petulinkaa137.1.2012 12:20

  na zajistení je dobre myslet,ale rekni mi,kdyby takto kazdy cekal na to,az bude uplne zajistený,moc nas tady uz nebude a vubec - v dnesni dobe se udelat zajistenym je takřka zázrak ))) tema nasima chytryma hlavama nahore,ale pokud ukoncis skolu tak ma pritel pravdu,mela by si jit pracovat alespon na dva roky,protoze nebudes moc pobirat materskou ale ten zbytek,cekat na barak a ja nevim na co uz je prehnane.....muj nazor!

  5 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-