Od porodu se pritel chova jinak a ja nemam vubec chut na sex

Otázku položila: Anonymní uživatelka #337311 29.2.2016 20:43

Ahoj holky, s přírelem spolu budeme 6 let, máme ročního syna...od porodu se mi nechce prostě sexovat jsem unavená a jdu spát hned s malým přítely to pochopitelně vadí a tak se snažím sem tam přemoct a udělat mu pěkný večer a nebo sem tam přes den rychlovku jemže jemu se to zdá prostě málo a nebo si najde jiný problém jakože to bylo krátký nebo že jsem nechtěla tu a tu polohu :-( Už fakt nevím co se sebou...stále kojím a doktor mi řekl že dokud budu kojit že ta chuť nejspíš moc nebude ale kojení kvůli tomu fakt nechat nechci! Spíš je to teď v takovém stádiu, že mi udělal z toho takový blok tím jak je furd něco špatně že už se mi tím snad zprotivil i on :-( Nechová se vůbec pěkně pořád mluví o plastice prsou dřív říkal že by mě na nic takového nedal...prsa mám malé a vždy říkal že mu to stačí a po porodu změnu nějak necítím. Do toho by pořád někam jezdil po kávách s jeho tátem za tím a tím kamarádem a nebo věčně sedí za pc ale to bylo i dřív jen ted jak je malý mě to štve víc že si s ním nehraje a jen po něm řve ať tam neleze a to nedělá... Já se mu snažím vysvětlit ať jede kam chce pustím ho ale vždy nadšeně čekám že bude s námi si hrát a povídat nebo že si malého na chvíli vezme a bude se mu věnovat a já si budu moc udělat nějakou práci, ale to nejde když si ho vezme tak furd za mnou stejně běhá co a jak a nebo ho nosí a chodí za mnou ať už to mám a tak jako on má dvě strany jedna je milující otec i přítel ale na druhé je protiva z kterého poslední dobou lezou dost ošklivé věci co se týkají vzhledu a postavy že ten má takovou a takovou manželku trochu prdel a prsa a ja jsem jak děcko (mám 48kg a 161 cm) s tim bohuzel nic asi nneudělám :-( Proste je ted obklopen novými kamarády kterým je přes 30 let jemu je 24 a me 22 a srovnava me s jejich zenama kterym je 5ake kolem 30 a maji dve tri deti :'( Dost me to od nej mrzi a ta chut na sex se od toho pak dost si myslim take odviji kdyz me behem dne trikrat urazi a nastve to proste pak nejde neco. Snazim se mu to vysvetlit ale on si mele svou a vubec to nechape :-( Jenze proste jsem po porodu mela psychicke peoblemy ktere jsem si urovnala sama se sebou do toho mi mamka navalila na me celou rodinu takze ja dite a do toho obrovsky barak a celkem 7 clenu rodiny a porad nejake neschody.. Komplikace po porodu jako dost velke siti a praskle stehy sedet jsem dobre dva mesice nemohla a nasledne smireni se s tim jak to tam vypada coz neni ok do dneska! Ze zacatku nam ani sex poradne nesel hrozne to bolelo a drelo ale uz kvuli nemu jsem se to snazila vse ustat. Jenze ted jsem v takove fazy ze mam pocit ze to premahani a nasledna kritika se na me podepsaly a ted jsem v takovem koute z ktereho nevim jak ven... Jenze on nepovoli abych mela cas se s tim srovnat a vedet co a jak dal :-( A to jsme se meli brat ted v dubnu jenze jsme to presunuly protoze mame novy byt a finance byly potreba dat do bytu...do toho jsem celou dobu doma s malym slapu jak hodinky a nyni chci jit na koncert a je problem ze nikam nepujdu a podobne tak to bylo vlastne i driv ze jsem si musela kazdou akci vyprosit a to mel jit se mnou sama jsem jit nechtela... Jako vidim na nem v cem je jiny nez ostatni chlapy a ze dovede neboli spis dovedl byt chapavy ale ted teda uz nevim co s nim je.. Porad se o tom bavime resime to ale mam pocit ze maly vsechno zmenil pro me k lepsimu teda ale myslela a dpufala jsem ze to bude krasne pro nas oba tolik jsme si prali miminko a cesta k nemu nebyla take zrovna jednoducha nejdriv jsem nemohla otehotnet a po roce kdy se povedlo se ve 13 tydnu zjistila vvv a nasledne i miminku prestalo tlouct srdicko a musely jsme se s nim rozloucit coz byl pro me dost psychycky zaprah take, sice se asi druhy mesic hned povedl nas maly a bylo o neco lepe ale i tak jsem tehotenstvi nesla spatne kvuli strachu aby vse dopadlo dobre...kdyz to vezmu zpetne oporou mi byl snad jen v den kdy nam to zjistili a my hned jeli do spitalu na odebrani miminka. Jinak pak chodil do posilky a pocitac a ja si s tim lebedila sama v byte kde jsme driv bydleli a ja tam nikoho neznala :-( Chtela bych tohle vsechno dat jen do dobrych koleji aby nam to fungovalo jak ma...protoze mezi temi to hruznymi vecmi jich je i spousta krasnych a vim ze urcity chyby mam take a uvedomuji si je a i jsem je priznala pred pritelem a ten mi je ted neustale omyva dokola ze mi sebevedomi dost klesa a to jsem byla vzdycky sebevedoma...jakoze normalne nic snad prehnaneho. Nevim jestli mu tak vymylo mozek ten nedostatek sexu jak tvrdi ale nektere veci jsme resili i pred tim nez maly prisel, ale vzdy mi to prislo jak hlouposti ale ted je toho az moc! Hlavne nesudte jestli si za to mohu sama nebo ze on je ten mejhorsi ale spis co by se dalo udelat s nasim vztahem co treba zmenit, udelat jinak? Nebo jestli jsre nektera zazili neco podobneho a jak to dopadlo co se zmenilo? Tohle me trapi a bojim se situace kdyz bychom chteli treba mit druhe dite :-( Omlouvam se za roman a i kdyz neporadite tak ja se aspon trochu vyventilovala..

  • 29.02.2016 21:14:35 - full.avl změnila kategorie otázky
  • 29.02.2016 21:14:35 - full.avl změnila titulek otázky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ahoj...jsme na tom dost podobně. Taky rok po porodu, taky nástřih, jizval bolela ještě dobře dva měsíce zpátky, neustálá únava, chuť na sex 0 - to všechno je myslím normální. Co mi ale úplně v pořádku nepřipadá, to jsou reakce Tvého partnera. Dítě je obrovská zkouška pro vztah, a to dokonce i když je dlouho vytoužené (Na tom není nic divného - každému páru bych před porodem doporučila shlédnout velmi realistický snímek "Radostná událost"). Přítele vnímám nejen jako velmi nevyzrálého,ale také jako značně sobeckého a do sebe zahleděného...>:-[ Spíš než osamělý večer ve dvou bych doporučovala partnerskou poradnu, protože mám pocit, že se přítel jinak nezbaví pocitu, že vše je jen Tvoje chyba, že snažit se musíš Ty a on se měnit nemusí..
    Mimochodem, moji kamarádi kdysi u podobného poradce byli - skrz kamarádčin poporodní odpor k sexu - a lékař jim doporučil přísnou půlroční sexuální abstinenci s tím, že lámat sex přes odpor, může být nevratný proces...

  • Je mi líto čím procházis, ale já radim utéct. Měla jsem něco podobného po prvním porodu. Pro manžela jsme nebyli důležití až skoro do dvou let dítěte a já už se chystala k rozchodu. Pak si nás začal trochu všímat a já byla šťastná, blba. Vše se mi zdalo lepší, ale to bylo jen zdánlivě. Máme druhé dítě a vztah neni dobry. Mam vic prace a on? Ma svoje konicky, svuj volny cas a svoji televizi. Nepopiram snazi se, ale me uz to dnes nestaci, protoze rodici by meli byt oba. Poslední šanci dávám psycholozce u které jsem byla. Tu doporučují, vypovídás se a třeba poradí jak dal. Ja jsem dnes díky dřívějšímu nezájmu manzela úplně samostatná silná osobnost a vím že žít v nefungující vztahu nechci, ani kvůli detem

  • sono21.3.2016 7:30

    Ahoj. Priateľ je dosť nechápavy, nato, čím ste si prešli očakávala by som viac lásky, venovanie sa malému a ohľaduplnosti k tebe. Na konci si spomenula problémy. Neviem o čo ide, či to je podstatné, alebo si to len spomenula že, priateľ má chyby, ale aj ja:-o neviem, či sa jedná o nieco zásadne. Noo ja som mala z čítania dosť zlé pocity, dokonca sex cez bolesť.. to mi príde zbytočne obetave:-( ja by som zastala nad ním alebo pri naražke na moje prsia(neviem aky si typ) ale striktne pánovi vysvetlila, že A dosť! Ja neakceptujem žiarlenie atď atď! Máš predsa dospelého muža nie? Ktorý vie, ako sa veci majú, hlavne ho zapájaj do starostí o malého! Vo všetkých smeroch. A choď si na koncert samozrejme. On dieťa chcel nie? Prečo sa s ním nechce hrať naňho vrči že žiarli? By som mu vysvetlila>:-[ určite stopni tieto reči ohľadom pŕs keď sa mu neľúbi nech ide. Ja by som mu dvoma vetami rázne povedala. Držím ti moc palce! Príde mi, že si naňho moc mäkká8-o

  • terryk29.2.2016 21:10

    Jak to popisuješ, působí to na mě tím dojmem, že přítel na malyho žárlí. Kvůli miminku mu už nevěnuješ tolik pozornosti jako dřív, už ani ten sex pořádně není... Možná si přítel to rodičovství představoval jinak a teď nemůže skousnout realitu. Je ještě dost mladej, tak by na to teoreticky měl nárok... Každopádně jako jediný východisko z krize momentálně vidím to, že občas malyho někomu dáš na hlídání a uděláte si čas s přítelem jen pro sebe. Proberete, co se vám nelíbí, vyjasníte si postoje a najdete nějaké řešení, abyste všichni byli spokojeni. A takový chvilky bez malyho, jen sami pro sebe, uspořádejte třeba jednou týdně.

  • piprdka1.3.2016 8:17

    Souhlasím se sono2 ! Místo, abys měla doma ve svém chlapovi oporu, tak ho máš jako druhé dítě. A nějaký kecy na postavu - s tím bych udělala krátký proces. Vypadá to, že i kdyby ses rozpůlila, tak to bude málo, protože ses měla rozčtvrtit. Ten chlap si tě neváží, a je otázka, jestli to do jisté míry není způsobené tím, že si ty nedostatečně vážíš sama sebe. Takže seber svou hrdost a hlavu vzhůru !

  • vše je hlavně o komunikaci.. taky se nepřemáhat, ale mít se ráda.. pomůže třeba i s něčím doma?

  • sono21.3.2016 8:26

    Ešte ma zaujíma, či si uvedomuje, že sa chová ako vôl a je odporný. Lebo môj aj keď mu občas preskočí, tak si to vie priznať aj povie, že mu niečo je, že sa necíti dobre alebo mal veľa roboty, je unavený. Otázka je, či si uvedomuje, že Neni to, čo by mal byť. Lebo to je dôležité. Pokiaľ to nevie, nemôže s tým nič robiť. Vie, že ťa sex bolí? Alebo bolel? Buď Prosím ťa razna a to uvažuješ o druhom dieťati, sa ti čudujem.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 214 otázek, kterým se dostalo 271 562 odpovědí a 409 746 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist