Neplánované těhotenství
Dobrý den holky, ženy.
Je mi 23 let, asi před 3 týdny jsem zjistila, že jsem těhotná. Můj přítel má 21 let. Jsme spolu chvíli, od května. Ano jsem si vědoma, že za své činy nesu odpovědnost. Neberu antikoncepci, pohlavní styk už nějakou dobu dělám přerušovaně a vždy to zatím bylo v pořádku. Nyní se však stalo toto. A já si nevím rady. Miminko, jsem si vždy přála jednou mít, jsem asi normální holka, jen se spoustou prožitků a zkušeností z minulosti ohledně lásky. Mám své postoje - né vždy dobré. Jenže mimo to, nejsem přesvědčená o tom, že partnera miluji. Ano jsem hloupá, pořád jsem čekala, že si k sobě nějak najdeme cestu a pomůžeme si tím navzájem... Jenže, můj život, je těžký, nehledě těžké finanční situace mé rodiny, těžkém sociálním prostředí, matka není zrovna zodpovědný člověk a nedá se říct, že bych v ní měla tu správnou oporu. Jinak žiji v domácnosti s ní a mým dědou. Který je na placení všeho téměř sám. Matka je teď často pryč u přítele, kde ani její vztah není pro ni naplněním. Já trpím někdy silnými úzkostmi, z nedostatku ocenění, z pocitu, že nic nedělám dobře. Často jen zkrátka ležím a nechci se téměř ani probudit. Na druhé straně jsou dny, kdy se dokážu vzchopit a žít, ale málokdy jsem opravdu šťastná. Můj přítel, by se o mě postaral, to ano, ale také se těžko snáší s mou rodinou, je stejně tvrdohlavý a manipulativní jako má matka, chce mi tím pomoct, ale já se bojím, že jen půjdu z jednoho špatného prostředí do druhého. Miminko beru jako dar, na druhé straně, nevím, zda jsem ,,opravdu" schopna se o něj za této situace postarat a nechci, aby na úkor toho trpělo stejně jako já. Zktátka a dobře miluji svou rodinu, i přeze všechno, nechci ji opustit v těžké situaci, máme i pejska, kterého miluji, kterého jsem si vždy přála, jen protože musím, na druhé straně ano, může mi to změnit život, osamostatním se, změním se, ale nevím zda to teď a touto cestou prostě chci. Nejde jen o mě, ano interupci si nemusím nikdy odpustit, vím a sama to tak beru, že je to zabití něčeho živého. Ale v mé situaci... Navštěvuji se svými problémy lékaře, ale zatím mi jejich pomoc pomohla jen částečně. Hlavní klíč je ve mě a v tom, co chci.... A já opravdu nevím, zda toto, co jsem z počátku považovala jako řešení všeho, dar, štěstí... jestli to chci. Teď takhle a s tímto člověkem. Nejhorší je ale ta otázka, když já šanci na život dostala, má matka atd. zpět... a vím, že i přezevšechno jsem ráda, že jsem tady, mám to právo vzít ji já někomu dalšímu? Nechci být sobec a myslet jen na sebe. Děkuji za každou odpověď.
Jesm nyní v sedmém týdnu, mám velmi málo času na rozhodnutí, respektive, pokud půjdu na interupci, tak už v toto pondělí. Čekám na Vaše rady 
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Spolehlivá metoda proti početí
Hormonální antikoncepce
Chcete se stát matkou až v pravý čas? Berete milování zodpovědně a chcete se chránit? Seznamte se tedy s hormonální antikoncepcí.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.9.2013 12:38nebudu komentovat jak ses do týhle situace dostala,to už nezměníš. jen ti chci ukázat jinou cestu řešení-miminko můžeš donosit a dát k adopci.vím že spousta lidí tenhle názor odsuzuje ale já nechápu proč.jsou páry který miminko nemají a mít nemůžou ani přes IVF (sestřenka si žádala o adopci a říkala že většina párů čeká na miminko víc jak rok!) a ty jim tím dáš šanci aby měli "svoje" miminko, vyřešíš tíživou situaci a přesto nezabiješ svoje dítě.vím že není lehký nosit devět měsíců prcka a pak se ho vzdát ale pokud opravdu miminko teď nechceš tak jemu dáš život a někomu jinýmu možnost štěstí z dítěte.jsou přece ženy který donosí někomu cizímu miminko-když to budeš brát takhle že to je tvůj dar někomu jinýmu tak to určitě půjde
zkus o tom popřemýšlet.vím že je to těžký rozhodnutí.doufám že se rozhodneš tak abys toho nikdy nelitovala.možnosti nemáš jen dvě (nechat si mimi nebo potrat) ale můžeš tím miminkem obdarovat pár který mít mimi nemůže a dlouho si ho přeje.
mimochodem čas tě až tolik netlačí,na potrat můžeš jít až do 12. týdne těhotenství (gynekolog ti to řekne přesně jestli do začátku nebo konce12.tt)-máš víc času než jen do pondělí
-
21.9.2013 12:01Ahoj,
nemozeme na seba zobrat zodpovednost za Tvoje rozhodnutie a radit Ti co spravit..
Ale i tak, moc na Teba myslim a drzim Ti palce, aby si sa rozhodla spravne, podla seba, tak ako to sama chces a citis.
A az to rozhodnutie spravis, ver, ze bude to to najlepsie, co v tejto situacii mozes spravit.
Az sa rozhodnes, uz nikdy nemysli na to "co by bolo keby sa rozhdonem inak"!
Verim, ze si silna a ze to vsetko zvladnes!
Minulost sa zmenit neda, treba zit dnes, pre zajtrajsok a rozhodnuti nelutova. Vzdy su spravne s tym najlepsim umyslom, ake my ludia spravit v danom case, v okamziku rozhodovania sa vieme spravit.
Drzim palceky, aby si sa rozhodla spravne! -
21.9.2013 12:58ahoj, souhlasím s mrne .. Je to rozhodně dobrá rada na promyslení. Spousta lidí nemůže mít vlastní miminko. Určitě je to potom těžké, někoho tak dlouho nosit, porodita pak dát někomu jinému, ale je to řešení, kterým pomůžeš víc lidem a navíc mám pocit, že to možná funguje tak, že si můžeš vybrat rodinu, které miminko svěříš. A na druhou stranu znám pár holek, který si miminko nechali(mladých) a jsou z nich báječné matky a partner, i když taky mladý se o ně postaral. Záleží na tom, jestli toho bude schopný. Naopak jsou i takové(bohužel), které otěhotněly podobně jak ty, prostě ochranu neřešili a jsou neschopné se o dítě starat, tahají je mezi pochybné lidi a nakonec se jim o dítě starají rodiče a vezmou je za vlastní. Musíš promyslet, jak to s vámi do budoucna bude a co říká partner na miminko. Je to těžké rozhodnutí, ale interupce je celkem velký zásah do těla a může se stát že už ani nikdy mít další miminko nebudeš moct. Je spousta věcí, o kterých je třeba přemýšlet.
-
21.9.2013 14:04
jsi ve velice těžké situaci a konečné rozhodnutí je jen na tobě. Promýšlej co a jak, klidně si vezmi na pomoc i papír a tužku a piš si, co jsou klady a zápory každé z variant. Pokud se rozhodeš pro potrat, v podstatě budeš mít vyřešeno. Je otázka, co to s tebou psychicky udělá, někoho doživotně trápí výčitky, jiný si to zase dokáže zdůvodnit, že v tu danou chvíli udělal to nejlepší co mohl. Zdravotní problémy s potratem být mohou i nemusejí, to tu zase některé zbytečně plaší. Jsou holky, co mají problém normálně otěhotnět, jiné zase jsou po x potratech a těhotné co půl roku.
Popřemýšlej, jakou budoucnost pro sebe i své případné dítě plánuješ. Já zůstala jako těhule neplánovaně sama, hodně mi pomohla rodina, já se na dítko cítila a bylo chtěné. Rozhodně to ale nebylo jednoduché a to vlastně není ani doteď. Právě teď rozmýšlím, jak a co udělat, abych se zvládla o dítko úplně sama postarat (vlastní bydlení, hlídání, finance) a dostávám se k tomu, že to momentálně možné není. Když buduv práci, nejsem schopná dítě odvézt ani vyzvednout ze školky, když bude nemocné, opět s ním doma nemůžu zůstat, protože zase nevyjdeme finančně, takže je stále výrazná pomoc rodiny potřeba. -
24.9.2013 0:30
Pokud se rozhodneš pro potrat, tak to neodkládej na poslední chvíli. Čím déle, tak tím hůř pro tvé tělo. Za sebe-já bych si to dítě nechala. Nejsi žádná 16tka a věřím, že by ses dokázala o dítě postarat, osamostatnit se atd. Neměla bys to jednoduché, ale co je v životě jednoduché. Rozhodnutí je jen na tobe a já ti přeji hodně síly k tomu správnému rozhodnutí pro tebe.
