Mateřství
Ahoj holky, nevím jestli se to sem uplně hodí, protože převážná většina z vás jsou asi snažilky, nebo ženy co by jendou dítě chtěli...
Ale mám známou už je jí přes třicet a vůbec nemá touhu po dítěti. Nikdy neměla a když o tom mluvíme, tak říká, že prostě děti nechce. (je to dost puntíčkářka, doma se jí nesmí s ničím pohnout, což by s prckem asi nešlo
) Mě to prostě přijde divné, nedokážu si představit život bez dítěte. Myslíte, že je normální, že prostě někdo tu touhu nemá?
Související články v encyklopedii
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.8.2011 20:23U někoho touha po dítěti opravdu nepřijde. Někdo říká ve 20, 30, že dítě nechce a má k tomu mnohé důvody. Ale pak často ženám uhodí 35 a více a biologické hodiny začnou tikat. Samozřejmě ne všem, ale stává se to relativně často. Kdyby všechny ženy smýšlely, že nebudou mít děti, brzy bychom vymřeli. Mateřství se dá pojmout mnoha způsoby. Žena se může oddat naprosto jenom svému dítěti, přestat vnímat okolí a zničí si manželský či partnerský svazek. Trvalo mi dva roky, než jsem přišla do jiného stavu. Otěhotněla jsem přirozenou cestou, neměřila bazální teplotu, nepodstoupila jsem žádná vyšetření. V době, kdy jsem se o dítě marně snažila, mě často napadlo, co když nikdy žádné nebudu mít? Smířím se s tím? Říkala jsem si, že určitě časem ano. Prostě to tak bude. Dnes vím, že bych se s tím nesmříila. Když jsem malého prvně sevřela na porodním sále v náručí, nemůžu říct, že jsem ho okamžitě zběsile milovala, jak popisují jiné maminy. Samozřejmě že tam byl vřelý cit, ale ohňostroj v srdci jsem necítila
Byla jsem vyčerpaná a hleděla na malou bytůstku, která během vteřin změnila můž život. A ty první vteřiny, minuty a hodiny jeho života, se zvolna probouzela obrovská mateřská láska. Když má žena dítě, pozná, co je milovat za hranice čehokoliv. Jistě miluji svého manžela, svoje rodiče, sourozence atd., ale láska k dítěti je naprosto jiná. Odlišná. Strašně mě naplnila, manžela taky. A posunula náš vztah zase o kousek dál. Jsme máma s tátou. Nemáme za cíl jen budovat kariéru a jezdit na dovolené, máme za cíl vychovat z našeho dítěte, v budoucnu doufám dětí, dobrého člověka. Dítě se v prvních letech života na svoji mámu dívá nekritickýma očima. Je pro něj vším. Jistotou, oporou. Miluji, když se malý na mě směje, když se mi tulí do náruče, když se jde ke mně ukonejšit. A proto chápu všechny ženy, které měří bazální teplotu, podstupují mnohdy bolestivé procedury za účelem, aby počaly. Protože chtějí začít to, co zažívám já a miliony jiných mamin na celém světě. Jsem hrdá na to, že jsem matkou. -
25.8.2011 17:23
je to normální, občas se někdo takový najde. Mám kamarádku, která má děti jen proto, že si je její manžel strašně přál a ona ho má ráda a tak mu chtěla vyhovět. O děti se postará se vším všudy, ale trochu mi tam něco chybí. Prostě se musí strašně snažit, aby byla dobrá máma, nejde to z ní přirozeně.
-
25.8.2011 17:51No, každá jsme jiná, takže i takové ženy existují. Avšak já osobně tedy žádnou neznám (možná proto, že je mi 19 a zatím mám kolem sebe samé svobodné holky), ale uvidíme za pár let.
A upřímně - já si to tedy nedovedu představit. Mám pár snů, cílů (nevím, jak najít správné pojmenování) a děti jsou jedním z nich. Nedokážu si představit, že budeme s přítelem spolu bez dětí, umřeme sami a nic po nás nezbyde.. Tak tahle vidina budoucnosti se mi nelíbí a z celého srdce si přeji, aby se nikdy nesplnila. -
25.8.2011 18:09
Ja zase nechapu zeny, jejichz jejim jedinym zivotnim cilem je poridit si dite a pak se mu obetovat.
To o cem pises je pomerne rozireny jev. Vseobecne dobrovolne bezdetnych v zapadnim svete pribyva. Ja si zivot bez ditete dokazu predstavit spise nez s nim. -
25.8.2011 18:58Ano je to normální, nevyskytuje se to sice tak často, ale i takové ženy jsou. Ne každá žena touží po dítěti. Každý člověk je jiný, někdo dětem chce věnovat celý život, jiný děti nechce. Já bych děti chtěla, ale až v pozdějším věku. Zatím je mi 22 let a na děti si chci ještě chvilku počkat.
-
25.8.2011 19:27Kdo může posoudit co je normální a co ne, vždyť každá z nás je jiná, kdybychom všechny měly stejné potřeby, touhy, tak by byl život dost nudný, asi tak jako by každá byla krásná, štíhlá, chytrá. Je lepší když výše popsaná dítě nechce a "nepořídí" si ho, než kdyby přivedla na svět prcka a pak se o něj nestarala, nebo si na něm vyvíjela zlost.
-
25.8.2011 20:59
Mám známou, která měla teď v srpnu 40 let - po dítěti nikdy netoužila. Je šťastně vdaná. Užívá si života - cestuje po celém světě a je opravdu šťastná.
Můj názor je takový, že si to neumím představit, nedat jako žena šanci dalšímu životu. Pro mě je to prostě dané A něco nádherného,když se žena stane maminkou.( Samozřejmně nemám na mysli ženy,které miminko mít nemůžou). -
25.8.2011 17:21
Třeba není přioravená a necítí se na to mít dítě.
-
25.8.2011 17:33Mě to moc normální nepřijde, ale i takové ženy prostě jsou a je to jejich rozhodnutí. Pokud nelitují v pozdějším věku, tak se rozhodli správně..
Ale já si to teda představit neumím... -
25.8.2011 23:20
Ahoj. Já jsem děti nechtěla když mi bylo asi tak 16-18, zpětně si říkám, že jsem si to prostě jen neuměla představit, jaký to bude
Teď dítě chci, přijde mi to tak, že to k životu prostě patří - ne jakože podle šablony, ale tak, že si nedokážu představit, že bysme zůstali s manželem sami, toužíme mít ,,normální,, rodinný život. Nepatřím mezi ty, co musí mít dítě teď hned, protože už otěhotněly všechny kamarádky... A rozhodně si nemyslím, že je nutnost se dítěti obětovat, jak jsem tu někde četla. Chvíli nám trvalo než jsme si užili svý a pořídili ,,vlastní,, bydlení. Před rokem jsme se vzali, s tím, že pomalu mimčo chceme. Teď patřím mezi měřičky BT, ale spíš proto, že nepoznám jestli ovuluju a nechci bombardovat dr., četla jsem tu i ot. od slečny, která by hnala přítele na spermio po 3 neuspěšných pokusech -to fakt ne. Jsem typ, co musí všechno vědět, mít přehled - pak jsem klidná V tuhle chvíli je to u nás tak, že když mi přijde MS, je nešťastnej manžel. Mám kamarádku, která očividně - na rozdíl od jejího dlouholetého přítele - po dítěti neprahne. Je jí 31, s oblibou říká, že děti maj i starší a že si chce ještě užívat... kariéru nebuduje, necestuje, bydlení maj a ještě k tomu u rodičů, takže doma nic moc nedělá a 4x do týdne je v hospodě s podstatně mladšíma ,,teď zrovna kamarádkama,, (nic proti mladším holkám). Tak třeba zrovna tady mi to uplně rozum nebere. Ale jinak je to každýho věc, když se na tom s partnerem shodnou - ale já osobně bych se bála, abych toho jednou nelitovala. Muži můžou mít potomka i v 50 když se jim to třeba jednou rozleží v hlavě, ale u žen je to jiná....
