Jsem těhotná - poraďte
Nemám žádné konkrétní otázky.......spíše potřebuji poradit.....
Je mi 25 let.....přítel má 23......jme spolu necelých 8 měsíců. Otěhotněla jsem......nemáme svoje bydlení. Jsme v podnájmu a platíme vysoký nájem......ze strany rodičů se pomoc nedostaví......jsme na to sami.....nechtěli jsme to, ale je mi 25 a tak už trošku přemýšlím jinak, ale přítel říká, že je to ještě brzy.....cítím, že to nechce....nechci ho ztratit a nebo být na všechno sama......závidím kamarádkám, že si to udělali jako z pohádky....napřed bydlení, potom svatba, potom miminko a šťastní tatínci......taky jsem to tak chtěla......hroutí se mi celý svět.....přemýšlím chvilkami o interupci......ale nevím jak bych s tím dokázala žít....s tím pocitem......už 2 dny hledám na internetu podobný případ, ale nikoho ve stejné situaci jsem nenašla......prosím poraďte někdo......jsem zoufalá.....
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.1.2012 11:00Já ti napíšu jen toto: Mít dítě je dar a bohužel toto není dopřáno všem.
Rozhodnutí je jen a jen na tobě a myslím si, že mít materiální a finanční zabezpečení není vše. -
17.1.2012 11:32Ahoj Pasadra, tak předně si myslím, že jste to těhotenství spáchali oba stejnou měrou a není fér, aby se z toho přítel teď nějak snažil vykroutit. Je to záležitost vás obou, ne jen Tvoje! Taky si myslím, že pro interrupci má být nějaký opravdu závažný důvod, jako třeba zdravotní stav, počet už narozených dětí, velmi nízký věk, vážné sociální problémy atd... Ale to není váš případ. Tudíž šla bys na potrat jen kvůli tomu, že se tvůj přítel ještě necítí být otcem. Jak malicherné!
Tobě je 25 a děťátko už začínáš chtít. To znamená, že když to dáš teď pryč, za pár let už ho budeš chtít hrozně moc a pak to třeba nepůjde... Nebudeš si to vyčítat? Nebudeš to vyčítat tvému příteli? Budeš s tím klukem ještě vůbec? Život se dokáže různě zamotat, např. jeden můj kolega začal chodit s dívkou, která záhy zjistila, že je těhotná, ale ještě s bývalým partnerem. A co myslíš, že kolega udělal? Nevykašlal se na ní, rozmluvil jí potrat a byl jí po boku celé těhotenství. Ona pak porodila chlapečka a on ho vychovává jako svého. Obdivuju ha za to.
Co jsme tím vším chtěla říct? Že by sis dítě měla určitě nechat, přítel se s tím srovná a třeba bude pak z potomka nadšený. Nebo se s tím nesrovná a rozejdete se, což by bylo hodně těžké, ale musel by na to malé platit a Ty by sis časem určitě našla někoho lepšího.
Možná se Ti moje "racionální" uvažování nelíbí a možná ze mě mluví to, že my bychom s manželem moc dítě chtěli, ale nejde to. A je nám už 33 a 37
. -
17.1.2012 11:31Napíšu ti jen tolik. Pokud cítíš, že nejsi na interrupci stavěná, nechoď na ni. Dost jsem o tom četla. Můžeš se potýkat s psychickými problémy až do konce života. Psala jsem tu nedávno jiné holčině, že ženy, které podstoupily interrupci, když se za tím vším ohlédnou, zjistí, že je do toho vlastně někdo dotlačil. Partner, rodiče. Nebylo to jejich rozhodnutí a o to hůře to nesou. Mateřství je obrovská dřina, ale o to je krásnější. Co ce týče finanční situace, mám obavy, že ta se pro rodiny s dětmi příliš zlepšovat nebude, spíše naopak. Takže suma sumárum, nedělej nic, čeho budeš v budoucnu litovat. A to budoucno může být pár vteřin po probuzení z narkózy po interrupci. Neříkám, jsou ženy, se kterýma interrupce nehne a podstoupí jich řadu za život. Ale jsou ženy, které absolutně srazí na kolena a tím co píšeš, bys mohla být jednou z nich. Držím pěsti.
-
17.1.2012 11:36Jen jsem si přešetla tvůj příspěvek o příjmu. Máte dohromady 28tis? .. To nemáme ani my a to čekáme rodinu a jsme moc šťatný - Z toho my platíme nájem, půjčka, jídlo Samozřejmě to záleží na Vás...Já jsem v tomhle asi staromodní,ale vždycky si říkám,že naši rodiče taky nikdy nekoukali na finance a měli dvě děti a zvládli to... Věk na to máte oba!! Každopadně držím pěsti,aby se vaše situace vyřešila jak si přeješ.
-
17.1.2012 11:00
V prvé řadě se optám - máte oba příjem ? Pracujete, či studujete ? Na levnější bydlení jste nekoukali ?
-
17.1.2012 11:04
Ahoj , myslím že už oba máte věk na miminko a nikdy nic nejde podle plánu
. Tak že já být tebou , tak se třeba poohlédnu po levnějším , ale stejně kvalitním bydlení . No a miminko bych si nechala , protože jak manžel říká chlap na rodičovství není nikdy připraven a musí do toho vlítnout po hlavě .
A pomoc od rodičů myslím příjde , pokud to bude jejich první vnouče , budou z něj hotový .
Tak se ničeho neboj a zkus si o tom s přítelem ještě promluvit . -
17.1.2012 11:12Ja souhlasim se ZdenkaN.Jsou tu devcata ktere by mimco chteli a stale se jim nedari tuto situaci by stebou nejradeji vymenili.Ikdyz treba tvuj pritel mimco jeste nechce nedokazala bych premyslet o interupci.Mam kamaradku ktera mela podobnej pripad jako ty akorat jim bylo 18let resila to interupci a v dnesni dobe je ji 30a deti mit nemuze tluce se do hlavy proc to tenkrat udelala protoze dnes by mimco strasne chtela ale neni ji prano
takze rozhodnuti je na tobe.Apokud oba vydelavate tak bych zkusila hledat levnejsi bydleni a poradne bych si otom s chlapem promluvila a pokud interupci nechces tak bych ho na to pripravila.JE TO TVOJE TELO. -
17.1.2012 11:15Ahojky přemýšlím co bych ti poradila...napíšu ti moji zkušenost. Já jsem odjakživa chtěla miminko, ale přítel chtěl až později že je mladý a chce si užívat atd. V době kdy jsem otěhotněla jsme spolu byli necelé dva roky, bydleli jsme spolu teprve tři měsíce v pronájmu (taky nebyl nejlevnější). Byl to pro mě šok a ještě větší pro něho! Mě bylo 25 a jemu taky. Já jsem miminko chtěla (navíc věk jsem měla taky) tak jsem nad interupcí ani nepřemýšlela a jemu jsem dala na vabranou, buď bude se mnou a miminkem nebo ať si jde po svým a mě dá pokoj navždy. Můžu říct, že se zachoval jako chlap a zůstal se mnou, za pár týdnů si tak zvykl na myšlenku že bude tatínek až to bylo k neuvěření
. Dokonce se mnou šel k porodu a z malýho je úplně hotovej, je to jeho mazel. Bydlíme pořád v pronájmu, nejsme vzití, peněz moc není. Hodně věcí kupuji z druhé ruky za pár kaček pořídíš spoustu věcí a krásnejch!
Jinak si myslím že v 25 letech už jsi na mimi určo dost stará a interupce by se nemusela vyplatit( ale toto je jen můj názor. Budu ti držet pěstičky aby se názor přítele změnil a byli jste spokojená rodinka všichni tři je to opravdu úžasný pocit mít malého drobka i když situace není zrovna růžová. -
17.1.2012 11:24
Jak píší holky,není to snadné,ale není to nemožné.když už se to stalo.Bez příjmů úplně nejste a to je důležité.Každopádně ,ať se rozhodnete jakkoli ,tak přeji hodně štěstí.Já na tom kdysi byla mnohem hůře a dnes je synovi 13 let .A jsem ráda že ho mám.
-
17.1.2012 14:12
Tak třeba my to právě máme jako z pohádky, ale až do té doby, co mi zjistili ve 12.tt VVV plodu, takže následovalo přerušení těhu a strašný zklamání a co bysme dali za to, aby mimi bylo zdravé, někdy prostě není vše tak, jak si představujeme, ale být tebou, tak jsem ráda, že jsem těhotná, dítě je dar, za mě určitě - na interupci nechoď.
-
17.1.2012 15:03To mimčo za to nemůže, že se vám to teď nehodí. Jsou lidé v daleko těžších situacích nebo také ti, že by platili zlatem, aby ho mohli mít. Pokud jen trochu dokážeš připustit, že bys interupci nezvládla, nechoď na ni. Moje mamka čekala 4, jsem ze tří dětí a do dnešního dne občas (1x za rok třeba), ale stejně ..... přemýšlí ... kdo by to byl, jaký by to byl člověk ... celý život si to vyčítá (jasně nesedí celý život a nebrečí, ale je to tam). A pokud zase si dokážeš připustit, že si ho necháš, tak pro to udělej všechno. A 25 let je ideální věk na to mít mimčo.Tohle se nedá vrátit, je to největší rozhodnutí ve tvém životě a nesmíš se splést - jde o život. Nech si ho ...... i kdyby jste měli zůstat jen vy dva spolu - protože sama nebudeš - už nikdy a věř, že to stojí za to !
-
18.1.2012 9:57
vážně si to rozmysli,my taky nejsme zrovna bohatí mě je 21 let priteli tricet a navic on uz jedno dite z predchoziho vztahu má,já miminko chtěla i když jsem takhle mlada,jednou jsem potratila a byl to pak pro me zazrak ze jsem znovu otehotnela,vís jak je krasny kdyz se to male stvoreni na tebe kouká usmíva tuli se k tobe neni na svete nic krasnejsiho kdybych mela jist omitku ze zdi v zivote bych ho za nic nevymenila a nikdy nelitovalo toho ze ho mam,moje znama si moc preje miminko byla uz tehotna nekolikrat a vzdy o mimi prisla,ted se ji konecne podarilo otehotnet a zatim se drzi ale kazdy den nervach co muze prijit,moje teta byla kdysi na interupci,pak chtela mimco a uz ho nikdy nebude moct mit,poradne si to rozmysli,mimco je dar a kazdy nema to stesti ho mit
-
17.1.2012 11:05
měli jsme podobnou situaci. mně bylo 25, přítelovi 28 (nyní manžel) a chodili jsme spolu něco málo přes rok. neměli jsme bydlení, narozdíl od vás jsme teda spolu nebydleli a já neměla dodělanou VŠ. ty pochybnosti byly spíše na mé straně, já měla obavy, zda to zvládneme, manžel v žádném případě nechtěl potrat, hrozně se těšil. vzali jsme si půjčku a zrekonstruovali si dům, já si stihla dokončit školu.máme se dobře, děťátko roste a u nás to rozhodně nešlo chození-svatba-dítě ale zcela naopak. jsem za naše děťátko moc ráda, manžela miluju a kdybych to mohla změnit, stejně bych to nezměnila. rozhodně nechoď na potrat, zvládnete to !!! nám hodně pomohly rodiče, to se taky musí dodat, mí rodiče, kt. se na vnouče těšili a sami od sebe mi nakoupili celou výbavičky, protože jednoduše chtěli a na tom jsme hodně ušetřili, protože ono to stojí dost peněz.. držím palce
-
17.1.2012 11:16
no hlavne si musis uvedomit ze interupce je nebezpecny zakrok a muze se ti stat ze uz nikdy nebudes moci mit deti... na pritele netlac , kdyz se rozejde tak to nebyl ten spravny a uvidis ze si brzy najdete tatinka co vas bude i s mimi milovat anebo te pritel prekvapi a bude se snazit.. zas tak mladi nejste .
-
17.1.2012 11:32
Ahojky, vím, že tvoje situace je složitá a máš strach jak to všechno zvládnete. Většina z nás tady ti poradí, že by si měla uvažovat o tom, že si miminko necháš. Já bych zkusila s přítelem promluvit, zvážit zda neseženete levnější nájem, nebo nějaký jiný příjem, a jaký je důvod přítele, že prcka neche, pokud je to čistě jen ekonomické, věřím že byste to zvládli, mimčo nepotřebuje drahé oblečení atd. ... hlavně spíš lásku. Možná je přítel jen zaskočený a ještě se mu to rozleží.... . Každopádně ti držím palečky ať to dobře dopadne. A kdyby si se přeci jen rozhodla pro interupci, nedej na ty, co by to případně odsuzovali, nikdo z nás neví, jak by se v tvé situaci rozhodl ... Ono se lehce rozhoduje, když se někdo jako třeba já o mimčo snaží a je zlamaný z každé MS co dorazí, má manžela a zázemí .... pak je situace jiná.
Drž se!!! -
17.1.2012 11:39
Pasadro, a ve kterém městě to bydlíte? 44m to je asi 2+1, že? Já jsem teď taky těhotná, nyní ve 14tt, bydlíme ve 2+1, ale kupujeme teď byt 3+1. Chci, aby miminko mělo svůj pokoj. Já budu svůj byt 2+1 pronajímat, ale 10 tis. se mi zdá strašně moc. I když zrovna náš byt je zrekonstruovaný, úplně celý, a budeme jej pronajímat částečně vybavený. Nevím, co všechno si vezmeme. Určitě pračku, ledničku bych chtěla asi novou, sedačku chceme taky novou, ale starou bych možná dala do dětského pokoje a postel chceme taky novou. A přemýšlela jsem, že bychom pronajali tento byt za 8,5 nebo 9 tis. Bydlíme v Havířově, je to ideální místo, máme to 20 km do: Ostravy, Karviné, Českého Těšína, Frýdku-Místku.
A my máme na výplatu jen o dva tisíce víc, než vy, miminko jsme sice chtěli, takže nejsme ve stejné situaci, jako vy. Ale řeknu ti, že kdybyste si koupili svůj byt, tak byste měsíčně platili taky něco okolo 10 tis. My budeme platit asi 12,5 tis. - úvěr na byt + úvěr na rekonstrukci. Nějak to zvládneme finančně. Musíme.
A co se týče tvého přítele - neznám ho, ale pokud není vyloženě typ, který chodí pravidelně do hospody pokecat s kamarádama, se třeba jen bojí, že se nebude moci o mimčo postarat. Oni chlapi mají strach vzít mimčo do ruky. My jsme se s manželem domlouvali, že se začneme snažit o miminko teprve za měsíc, začali jsme rok před tím - ano, musela jsem ho ukecat, protože se taky na to ještě necítil a prostě nechtěl!!!
Ale teď se strašně těší, pořád mi hladí bříško, pusinkuje ho... Možná to chce čas, aby si zvykl na to, že bude táta a že kolem něho za chvíli bude běhat někdo, kdo ho bude milovat... Zkus si s ním ještě promluvit, řekni mu, že máš strach z potratu. Já bych na potrat nešla, já jsem posera a bála bych se toho, že se něco pohnojí a až budu chtít, tak nebudu moci mít děti... -
17.1.2012 12:04Ahoj, nejsi sama, jsou ženy i v horší situaci. Já například byla úplně sama. Přítel mě opustil, když jsem byla asi v druhém měsíci. Teď je malé 5 let a máme se moooooooooc dobře. Dá se to zvládnout i sama. Věř mi. Sice to není stoprocentní, ale nemohu říct, že bych mateřství litovala. Jsem za malou moooooooooooooc vděčná a nikdy bych neměnila. Taky jsem přemýšlela o interupci, jelikož naši byli proti. A to mi bylo jenom 19.
Nyní jsem hrdá mamča a jsem pyšná na to, co jsem dokázala. Sama vychovávala a sama se starala o finanční situaci.
Nic nám nechybí, bydlíme v podnájmu, chodím do práce a myslím, že si špatně nežijeme. Dokonce jsem začala studovat vysokou školu Když člověk chce tak dokáže cokoliv, jenom si musíš věřit............... Držím ti pěstičky, ať se dobře rozhodneš a věř, že ať už se rozhodneš jakkoliv, vždy si za tím stůj a nikdy neustupuj okolí. Toho jsem se držela já -
17.1.2012 12:45
Holka né vždy jde život dle našich plánů a představ.Prostě to ber jak to je.Miminko je opravdu dar.Rozumím Ti, že se bojíš co bude dál.Tak se hluboka nadechni a poslouchej co Ti říká srdíčko a co opravdu ty chceš. To, že nemáte moc peněz....kdo je dnes má.Také si nemůžeme vyskakovat ale o miminko bojujeme už přes rok.Každá situace se dá řešit. Neboj to zvládneš
přeji štěstí -
17.1.2012 12:51
Jak uz tady psaly holky. Ja bych si s nim promluvila zda je zasadne proti anebo proc to nechce. Jako ze ma strach z odpovednosti - mimochodem to ma asi kazdy budouci tatulda a pak je stastny jak blecha anebo si mysli, ze vy jste spolu teprve krátce a proto nechce. Tobe bych poradila: pokud se na mimi ctíš tak si ho nech. Je to sice rozhodnuti obou jako bylo pri poceti,ale hlavne at te nikdo nenuti jit na potrat. Jestli se pro ukonceni nakonec rozhodnes, tak jen kvuli sobe, ze to tak citis a ne kvuli chlapovi. Pokus polu zustanete tak prijem máte krásny, to mají známí co si ted ode me kupovali barak za 2mil a krásně vychází ikdyz splácí hypotéku. O rodicich to neni, ja vim ze je to pomoc,ale ja treba mam rodice a stejne jako bych je nemela. Maly ma skoro 4mesice a ze by mi pohlidali to vubec a o financni pomoci se rict neda vubec nic - teda dostali jsme na vanoce 500 na pleny. No a pritel nema nikoho a zvladame. V kolikátem týdnu jsi? Mozna si dej tyden na rozmyslenou, hlavne to neres s horkou hlavou aby jsi pak neceho nelitovala. Přeju hodne stesti a dej nam pak vedet jak to dopadlo.
-
17.1.2012 16:11
Ahojky.Když mi bylo 16let,bohužel jsem otehotnela
podstoupila okamžite miniinterupci,dite jsem nechtela,nic jsem nemela a proste me ani nachvilku nenapdalo si dite nechat.Vše probehlo v pořádku,dnes je mi 23let, o dite se s manželem snazíme,teda snažili asi dva roky a nic,ale me naopak uskodila antikoncepce,takze to uz davno neresim,bud to prijde nebo ne,kazdopadne na bezdetny zivot jsem pripravena,nechci nic umele vyvolavat a rozhodne tehdejší miniinterupce nelituji a udelala bych to tehdal stejne.Jenže ty si v jine situaci,je ti 25 let,mas pritele,mate kde bydlet a vydelavate.....doba je takova a bude vzdycky,že nikdy nebudou skvely podminky na zalozeni rodiny,ale zalezi co chces,protoze vyžít vyžijete,nevim jak si zvykla žít,ale myslim si že ne nadstandartne,takže to prijit asi melo,ber to tak jen tak to maly neprislo,uvidis,že to zvládnete,nic neni černý tak jako to vypada -
17.1.2012 22:41Ahoj,píšeš,že tvoji rodiče z toho nebudou mít radost,jestli to soudíš jenom podle věku,tak mým rodičům bylo 68 a 73,když se narodil můj syn,bylo to třetí vnouče,a jsou z něj celý na větvi a užívají si ho mnohem víc než když byli mladší a měli vnoučata.A co se týká tvého rozhodnutí,je to samozdřejmě na tobě,ale já jsem o první dítě přišla a přestože to tak chtěla příroda,srovnala jsem se s tím až když se mi narodil syn.Souhlasím s názory,že dítě je dar a to všechno ostatní(byt,finance atd.)se dá vyřešit.
