Jsem těhotná, ale přítel dítě nechce
Zdravím, chci se zeptat, zda je tu některá, která otěhotněla i přes HA a po sdělení partnerovi ji řekl, že on dítě nechce a ať jdete na potrat.
Přesně to se stalo mně. Moc teď nevím, co dělat. Miluju ho, ale nechci se rozhodovat mezi jím a dítětem. Máte nějaká podobnou zkušenost?
Popřípadě jestli byste mi mohli poradit, jak to sama zvládnout?
- 06.05.2015 16:47:52 - Martasek89 změnila titulek otázky
- 06.05.2015 16:47:36 - Martasek89 změnila titulek otázky
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.5.2015 17:11Ahoj. Prošla jsem si trochu něčím jiným, ale třeba to pomůže...
Otěhotněla jsem prez HA, přítel tehdy docela fajn kluk, ovšem už předem jsem tušila, že spolu nezůstaneme, ale rozhodnutí bylo jasné - na potrat jsem nešla ani omylem. Takže jo, v polovině těhotenství nám to začalo skřípat.., začal fetovat, fetuje dodnes, vyhazoval mě z domu atd atd..., takže jsem šla k mamce. Ta mi tenkrát hodně pomohla, za co ji jsem strašně vděčná - určitě pomůže i tobě tvoje mamka. Porodila jsem syna, bylo mi 19-nepíšeš váš věk. Ale zvládla jsem to. Časem si našla byt, později přítele, pro malého je to táta, o bio otci neví...je to skvělej táta a určitě i ty si najdeš někoho i s miminkem
dnes jsou synovi 4,5roku, je to miláček a já za něj každý den děkuju
Rozhodni se jak to cítíš..to bude správné rozhodnutí.
Dostaneš rodičák, příspěvek na bydlení, živobytí, přídavky..., dá se to. Moc držím palce! -
6.5.2015 18:06
Zily byly kdysi dve male holcicky. Staly se nejlepsimi kamaradkami, nedaly bez sebe ani krok, planovaly, jak jednou budou mit spolecne deti, ktere si spolu budou hrat. Jedna v 15 poznala chlapce, ktereho milovala, druha byla svobodna, sem tam ulet. Zamilovana v 17 otehotnela. I dal ji pritel na vyber, "bud ja nebo to dite". Plakala, premyslela, nevedela, radila se o tom se svou nejlepsi kamaradkou, ta ji rekla, ze ona na jejim miste by sla na potrat. Nakonec se zamilovana s těžkým srdcem rozhodla a na potrat sla. Netrvalo dlouho a s pritelem se rozesli
. Par mesicu po potratu zamilovane shodou okolnosti otehotnela i jeji nejlepsi kamaradka, taky ji bylo jen 17. Rozhodla se, ze pujde na potrat, objednala se a v den, kdy mela nastoupit zakrok, narodilo se jeji setrence dite. Na potrat nesla, nedokazala to. Narodil se ji nadherny chlapecek, s jeho otcem uz neni, ale je stastna, chlapecek uz dnes chodi do treti tridy a dela mamince radost. Jeji kamaradka ji nikdy neodpustila, uz spolu nemluvily, vycita ji, ze ji tenkrat radila, at na potrat jde a sama to neudelala. Z potratu mela psychicke problemy, vycitky a castecne ji vysvobodilo az dalsi tehotenstvi a narozeni detatka. Vzdycky jsou dva pohledy a vzdycky se da vsechno zvladnout i kdyz clovek neni pripraveny, ale spis vydeseny. Materska laska k Tvemu diteti Ti da tolik sily, kolil sis nikdy ani neuměla predstavit, ze bys mela... -
6.5.2015 19:11Já tedy přidám pozitivní příspěvek.. Já jsem otěhotněla neplánovaně v 17 letech. Přítel byl na VŠ já na SŠ, oba u rodičů. Když jsem mu to řekla, nechtěl se o tom se mnou několik dní bavit a taky mi říkal, že je nejlepší řešení potrat. Já jsem ho nechtěla ztratit, ale na potrat jsem prostě nemohla jít. Teď bych ovšem v žádném případě s volbou neváhala - vyhrálo by dítě za každou cenu. Nakonec jsme teda řekli, že to určitě nějak zvládneme. Přinejhorším to zůstane tak, jak to je - já s dítětem u svých rodičů a on u svých - a miminko si teda necháme. Dopadlo to tak, že jsme si do porodu vyřídili úvěr, koupili si byt, nastěhovali se tam, o rok později se vzali a teď čekáme druhé miminko
Ale i kdybychom se rozešli, nikdy v životě bych nelitovala, že jsem si miminko nechala. Ta láska, kterou ti tvoje dítě dá, si teď vůbec neumíš představit. Je to něco tak neuvěřitelně silného, že láska k partnerovi je proti tomu zlomek (alespoň já to tak vnímám). Teď už bych nikdy neváhala, jestli volit mezi dítětem nebo chlapem, ale moc dobře vím, že dokud to svoje miminko nedržíš v náručí, nemusí ta volba být tak jasná. Ale až ho budeš chovat, budeš šťastná, že ho máš!
Já si teď třeba vyčítám, jak jsem vůbec mohla uvažovat o potratu. Teď, když jsem poznala, jaké je to být máma, si neumím představit, že bych to nezažila a o kolik radosti, štěstí, lásky a milion dalších krásných nepopsatelných pocitů bych přišla Až se tě dítě chytí, obejme tě, řekne ti, že má rádo, budeš šťastná, že jsi neudělala jinak.
Nechci na tebe nijak tlačit, třeba to není tvůj šálek kávy, jen ti píšu svůj pocit z mateřství (i když občas píšu jako TY)
-
6.5.2015 18:36nevím jestli bych dokázala žít s chlapem kterej mě pošle na potrat, ale každý zvládneme odpustit něco jinýho
. pochopila jsem, že dítě si chceš nechat a to je moc dobře. určitě to s pomocí rodičů zvládneš miminko je dar.
no a s chlapem.... vidím pár možností-počkat co se z toho vyvrbí, jestli si to rozmyslí za pár týdnů, měsíců, po porodu a pak s ním zkusit žít jako rodina s vaším dítkem (otázka jak dlouho zvládneš čekat a jestli vůbec chceš čekat zda se rozmyslí nebo ne). můžeš ho kopnout do háje a pak po něm soudit alimenty nebo můžeš zkusit riskantní věc-říct, že jsi šla na potrat a vychovat dítě sama aniž by tušil, že je jeho (to jde jen za předpokladu, že budeš bydlet daleko od něj a nebude mít kontakt na žádný tvoje kamarády, známý ap. protože jinak by se o dítě mohl soudit on). držím palce ať se rozhodneš správně a rozhodnutí nelituješ. určitě bych počkala s rozhodnutím pár týdnů až si to sama dobře srovnáš v hlavě co chceš protože po takovém podrazu určitě nejsi schopná uvažovat s chladnou hlavou co je nejlepší pro tebe i pro miminko, určitě se rozhoduj až emoce aspoň trošku "vyšumí" -
6.5.2015 16:37
Základní věc je vědět, co ho vede k tomu, že dítě nechce. Navíc záleží, jak to máte se zázemím, financemi, atd. Zda bys to zvládla i sama, zda máš kam jít, atd.
-
6.5.2015 16:40A proč dítě nechce?
Je to těžké... Jít na potrat? To je obrovské rozhodnutí... Nechat si dítě? Snad ještě větší. Kamarádka je sama s malinkou holčičkou a není to sranda. Na druhou stranu, pomohli by ti třeba rodiče? Měla bys kam jít? Dítě je dar... -
6.5.2015 17:31
Stalo se to kamarádce... řekla mu, že na potrat už je pozdě a stejně ji nechal... hodně jí pomáhají rodiče a je šťastná...
-
7.5.2015 18:13Já otěhotněla v 16, z lásky jako trám najednou nebylo nic. Když jsem ale viděla poprvé bít srdíčko toho malého človíčka, postavila jsem se celému světu. Doma to vzhledem k věku bylo docela terno, ale asi jen první týden. Teď jsem ta nejšťastnější máma na světě
a otec dcery taky už celkem zmoudrel a je z něj fajn tatík -
6.5.2015 17:47ono je to těžké, chlap to může brát i jako podraz z tvé strany. Možná jsi právě ty ta jedna z mála, které opravdu takto otěhotněla, ale většina holek, co to takto říká to udělala úmyslně. Ženské jsou líp připravené tuto novou situaci vstřebat, nevím, jak je to stará informace jak jsi ji partnerovi sdělila, ale může být zaskočený. Já otěhotněla docela plánovaně a přesto se z toho partner tehdy psychicky sesypal, neunesl tu odpovědnost. Ještě bych mu dala čas a v klidu bych to s ním probrala. Asi bych ho vyloženě nenutila zůstat s tebou, když je to dítě pro něj taková překážka, přijde mi, že jsi dost silná, abys to s podporou rodiny zvládla. Je fajn, že jsi se k tomu takto postavila. S partnerem bych mluvila na přímo s tím, že si dítě v každém případě nechám a je na něm, aby se rozhodnul, jaký chce žít život dál.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.