Je starost o dítě opravdu tak hororová (reportáž, Prima Love)?
Ahoj, potřebuji poradit. Ve středu jsem se dívala na prima Love a tam byla reportáž o malých dětech (ve 20.00)
Kdo to viděl ať mi napíše jestli je starost o dítě opravdu tak hororová. Chceme se snoubencem dítě ale tohle mě zaráží
Děkuji(co nejrychleji prosím)
Děkuji za rady a jsem moc ráda že jich tu bylo mnoho 
moc mi všechny pomohly
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.12.2011 21:45Ahojky,oni mluvili o tom jak jsou jenom kolem deti,od rana vstanou a jedou cely den az do vecera.Manzel každy den v práci ,tak ze jsou na vse sami.No i Ja to Mám podobne .A nejlepší je kdyz behas od jednoho k druhému mezi tím nakoupit opět z detma,uvařit ,pohrát a az je večer všechny uložit .Jenže u nás začíná ma druha směna .Místo abych sedla musím vyzehlit spoustu prádla vytrit a potom padnu únavou a ani na manžela nemám pomyšlení .Ale jak psala Ferum2003 kdyz pridou a daji pusinky tak me to da silu a jsem rada ze je mam.Deti jsou krasne ale je snima hodne starosti,zodpovednosti.
-
2.12.2011 17:32
Pořad jsem neviděla, ale v náručí teď mám 4 měsíční miminko, starost je to velká i zodpovědnost, už prostě nejsi jenom ty, ale především dítě. Ale je to krásný a vše Ti přijde přirozené a dítě ti vše vynahradí, stačí když se na tebe usměje a tak, prostě ho miluješ. V čem byla ta starost hororová? Samozřejmě není každý den posvícení, je to občas náročné, ne všechny miminka jsou hodná, ale oni za to třeba, že brečí nemůžou, když malej vstával v noci každou chvíli, tak jsem ráno toho měla dost, ale všechno se dá zvládnout. Zvláště pokud jsou na to dva. Když manžel viděl, že už nemůžu a malej v noci brečel, tak jsem ho nakojila a on ho ukonejšil, abych já si trochu mohla dáchnout. Ano jsi unavená, ale k hororu bych to určitě nepřirovnala. Hlavně my chtěli miminko a něco takové by mě teda nezarazilo, věděla jsem, že se mi změní život a i kdyby mě někdo hodně strašil, tak jsem dítě chtěla a nic by mě neodradilo. Tak si promysli, jestli jste na miminko připraveni a uvidíš. Ale myslím, že neni nic krásnějšího.
-
2.12.2011 17:43
jak už tu bylo psáno, starost i radost je to obrovská. U nás to bylo ještě o něco horší v tom, že jsme se před porodem rozešli s otcem dítěte a dítě se potom narodilo s postižením, takže byla péče o něj ještě o něco intenzivnější než by byla u zdravého dítěte. Ale nic co bych ve svých letech nezvládla, prostě dítě je na prvním místě, ostatní šlo stranou a to je úplně normální stav.
-
2.12.2011 18:18Ahojky... Sice děti ještě nemám, nějaký rok si ještě s přítelem počkáme
Ale na pořad jsem byla trošku zvědavá, jestli je to opravdu o lidech, kteří ty děti v podstatě nechtějí, ale bohužel je mají. Alespoň jsem o tom měla takovou představu. U toho jsem rozhodně neusínala, ale spíš se smála, protože většina lidí samozřejmě měla sušší pohled na to, pouze na to, jak je všeobecně vnímáno rodičovství. Že s tím, jak se malé narodí, to zas tak fantastické není, že jsou nudné, dělají si co chtějí, otravné, rodiče se v některých chvílích za ně stydí apod. Ale vůbec tam nebylo řečeno, že své děti nemilují. Někteří nejsou na větvy z toho, že musí večer vstávat, krmit, utírat, převlíkat apod. Že jejich potomek dudlá, brblá, vypadá "roztomile".... no a co, když jsou unavení, dělají to z povinnosti, ale jak to bylo řečeno, tak se spíš většina těší na to, až budou děti starší Co s mimčem, keteré jim nerozumí ani slovo a ani slovo jim neřekne.. 
Takže jsem se na konci pořadu dozvěděla, že své děti milují a nezměnili by nic na tom, jen z toho nejsou odvázaní, jako většina maminek a tatínků... Takže mě to od dětí rozhodně neodrazuje, třeba budeme s přítelem zrovna ten pár, co se bude rozplývat nad miminkem celé hodiny... Celkově úsměvné -
2.12.2011 18:45
Ahoj, taky jsem na to koukala a s plno věcma musím souhlasit a to s tím, že se nevyspíme, jen tak si nikam nezajdeme - tím nemyslím např. diskotéku, ale i některé obchody nejsou pro kočárky dělané, což sama teď taky zažívám. Ale jednou mám mimi, tak se vším všudy, i s tím, že občas z nevyspání nesrším vtipem a nejsem nejpříjemnější, ale hold co bysme pro děti neudělali
-
2.12.2011 19:05i když moje miminko, je spíš náročnější, jsem štastná že ho mám. Je jasný že když malej prořve celou noc, tak jsem ráda že ho někdo přes den na hodinku pohlídá a já se vyspím, ale určitě mi neničí život
DD -
2.12.2011 19:46reportáž jsem neviděla, ani bych se na takovou ptákovinu dívat nechtěla.. dítě je starost, velká zodpovědnost- až moc velká. člověk by měl být na dítě připravený na 100%, té mamině musí být jasné, že její bezstarostný život skončil... ALE mateřství je naplňující a krásné. já svou dceru miluju takovou lásku, kt. jsem nikdy necítila, mateřská láska je něco úplně jiného. díky mateřství jsem se stala lepším člověkem. moje dcera se v noci budí co dvě hodiny, má 11 měsíců, jsem nevyspalá, ale když mě ráno probudí tím, že mě kousne do nosu a začne mi "vykládat", když se na mě podívá jejíma krásnýma očima a já v ní vidím mého manžela, protože je na něj podobná, muže, kt. miluju, je to krásné. když si spolu hrajeme a ona se směje, výská, zavolá mama, rozbrečí se, když odejdu.. mateřství je nádherné a kdo přemýšlí nad tím, zda to vůbec zvládne, asi ještě není na mateřství připravený....
-
2.12.2011 19:53
ahoj nevidela jsem to ani nevim cemu tam rikaji horor
ale mam 9 mesicni dceru, uz od narozeni spala bud celou noc, nebo so budila 1x, max 2x za noc. od pul roku spi celou noc, obe vstavame asi v 9 rano!! jinak nejradeji si hraje sama, samozrejme obcas potrebuje nasi spolecnost, abychom spolu blbli, ale jinak si nejradeji hraje na zemi s hrackami naopak kdyz ji nekdo vezme, tak se vzteka....ted kdyz se naucila lozit a chce prozkoumavat byt, tak jsme ji jasne zakazali nekolik veci, ktere nesmi delat (napriklad sahat na DVDprehravac, vytahovat veci z konferencniho stolku, jist kockam granule) a pochopila to vsechno behem jednoho dne a od te doby to proste nedela. rika a rozumi slovum tata, mama, papa, pojd, tam. nevim co dal bych napsala joo pouzivame latkove plenky a taky to neni vubec zadna pritez do zivota ani horor -
3.12.2011 11:53Pořad jsem neviděla a ani moc o sledování podobných pořadů nestojím
Mám jedno dítě, dvouletého nezbedu. První měsíce s ním byly doslova peklo. Hodně plačtivý, hodně blinkal, já problémy s mlékem. Takže jsem jenom kojila, přebalovala, odsávala mateřinu a do toho všeho spala z počátku tak 4 hodiny denně. Manžel od rána do cca 17:00 hodin v práci, někdy i déle + ještě dělá práci bokem. + pes doma, kdy bydléme v bytě a potřebuje venčit. Byla jsem chvílema ve stavu totálního vyčerpání. A když se zatím ohlédnu, neměnila bych. Být mámou je pro mě ta nekrásnější věc, byť jsem z počátku byla hodně vyčerpaná. To, že je člověk vyčerpaný a unavený neznamená, že své dítě nemá rád. Chvíli trvá, než si zvykneš na to, že máš vedle sebe najednou malého človíčka, který má své potřeby, které jsou důležitější, než ty tvoje. Pak pomalu začneš dostávat od dítěte zpět odezvy. První úsměv, překulení, první obejmutí, první slůvko. A nevím jak ostatní, ale já tyhle chvíle buď opláču a nebo mám minimálně slzy na krajíčku. Takže mít dítě je obrovská dřina, je to také obrovská zodpovědnost. Pro mě je to ta nejkrásnější věc na světe. Miluji svého manžela, svoji rodinu, ale až s dítětem jsem poznala, co znamená milovat za hranice čehokoliv. Udělala bych pro něj všechno, cokoliv. Dala bych svůj život za jeho a není to klišé. A že brečí, zlobí, že nemůžu jít kam chci, kdy chci? To jsou podružnosti. Jsem ráda, že je zdravý, veselý a hlavně jsem ráda, že ho mám -
3.12.2011 13:52Pořad jsem viděla a přišlo mi to dost výstižné. Oni mají všichni své děti rádi, ale prostě mají chvíle, že si řeknou: Čím jsem si tohle zasloužil.
Ono kolikrát i to jedno dítě vydá za deset a pak si říkáš proč ho máš.
Je mi jasné, že spousta z Vás to nezažila.
Ale já mám kamarádku, která otěhotněla v sedmnácti a dítě, které se jí narodilo je postižené. Můžou za to lékaři, protože ho hodně dlouho nechali bez plodové vody a tak ho po porodu křísili. Její syn je zároveň k tomu hyperaktivní a jako dítě ho musela klubíčkovat, ale nedokázala ho udržet a hlavou jí mlátil do prsou až měla modřiny. Za tři roky jí řekli, že má rakovinu uzlyn. Nikdo jí nevyvrátil, že je to od toho mlácení hlavou do prsou. Prý to nelze vyloučit.
Stará se o něj, má invalidní důchod v 25, manžel jí opustil a vždy když k ní přijdu brečí a říká, že tu nebude a že jí dítě zničilo život. Nikdy nevím co jí na to říct. Navíc kvůli rakovině nemůže mít už další děti. Tedy poukud se neuzdraví.
Pak mám ještě sestru a ta má dvě děti. Mám je ráda a ráda se s nimi pomazlím. Ale když k sestře přijdu a vidím jí s kruhama pod očima a i přesto musí vařit, uklízet a dělat vše okolo manžela a dětí. Když má 40 horečky tak musí také pořád fungovat a nikdo jí nepomůže, protože někdo musí chodit do práce. Tak prostě nechci. Navíc by to dítě musel porodit někdo za mě. Kříží se mi nohy jen někdo mluví o porodu.
Reportáž se mi líbila, i její název DÍTĚ MI ZNIČILO ŽIVOT a stáhla jsem si jí i z netu.
Poslední věc. Chceš dítě! Tak nekoukej na tyto pořady. Spíš si popovídej s kamarádkama co mají děti. Ty ti spíš řeknou jaké to je.
