Jak se vyrovnat s potratem?
Asi se potrebuji jen vypovidat.. Po dvou letech se mi konečně podařilo otěhotnět.. Byla jsem uz skoro v 9 tt.. V 8tt už krásně bilo miminku srdíčko. Další týden jsem šla na kontrolu dali mi průkazku zvážili atd, doktor potom kouká do ultrazvuku a říkal že me musí zklamat ale že srdíčko přestalo bít. Na druhý den sem podstoupila revizi... Jak se s tím vyrovnat? Už teď vím, ze toto nechci zazivat znova.. Ty nervy... Přijde mi že sem na to všechno sama tak hrozne sem se tesila..
Související články v encyklopedii
-
Těhulka v péči lékařů
Těhotenská vyšetření
Po nalezení dvou čárek na těhotenském testu vás čeká vyšetření u gynekologa, a to nejen jedno. Která to jsou a kdy se provádí?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.7.2020 8:59
Spoustu rád a dlouhých článků už ti holky daly, tak já to nebudu tolik rozepisovat. Koukni klidně do mého profilu. Já jsem byla 13 let s bývalým manželem a o miminko jsme bojovali všemi způsoby a žádný nikdy nevyšel. Ani umělé oplodnění prostě nic. Oba jsme byli zdraví a schopni počít. Nakonec jsme se rozvedli, protože to manželství nebylo šťastné a vyhovující. Potom jsem poznala současného přítele a s tím jsem v domeni, že děti vážně mit nemůžu a antikoncepci užívat nesmím po 3 měsících otěhotněla. Lepšího může jsem potkat nemohla a to že s ním čekám miminko byl pro mě opravdu zázrak a veliká radost. Tu ale po velice krátké době vystřídalo zklamání. Začalo to krvácením jasně červené krve a verdikt? Počínající potrat. Dostala jsem spoustu léků a klid na lůžku. Měla jsem hematom a miminko bylo přichycení jen z 50 %
.
Když mě můj gynekolog poslal bez jakého koliv vysvětlení do nemocnice k revizi kde mi to teprve vysvětlili zhroutil se mi svět. Hrozně jsem tehdy plakala. To byl jediný lék, který mi pomáhal nedrzet to v sobe. Druhý den kdy mi měli revizi provést mi ještě paní doktorka udělala utz a zjistila že miminko stále žije a tudíž se revize nemůže provést. Hospitalizovali mě, ale stejně po 4 dnech hematom praskl a plodové vejce zalil krvi. Revizi jsem podstupovala den před narozeninami. Bylo to moc smutné, ale říkala jsem si teď vím, že moje tělo je schopné otěhotnět a tak jsem se rozhodla asi po dvou týdnech kdy jsem ještě krvacela po zákroku, že až to bude k tomu hlavně co nejdříve
zkusíme to znovu. Tady mi k tomu holky taky napsaly své názory a tak jsem neváhala. A verdikt? Každým dnem čekám že by se nám měl narodit syn. Vybrali jsme jméno Adámek. Do pohnojene zahrádky se krásně miminko usadilo a dělalo nám velikou radost. Život je těžký, ale vezmi to tak, že než jít na revizi v 5 měsíci pro vývojové vady je lepší, že to dopadne tak nešťastně hned zprvu. -
6.7.2020 13:02Je to těžké toto, já osobně si to nedokážu představit. Ale brala bych to tak že třeba bylo něco špatně a matka příroda to vyřešila bez lékařského zásahu. Bohužel v rodině jsme taky řešili tuto situaci a přeneslo se to rychle
-
6.7.2020 12:38To je bezna soucast života. Já u prvního též měla zt. Vzala jsem to tak, že aspoň umím otehotnet. Což mnoho páru ani toto nedá.
-
6.7.2020 14:37
Chce to čas. Nic jinýho.... Minulý rok se nám s manželem podařilo otěhotnět hned napoprvé. Všechno také v pohodě, srdíčko bilo, a asi v 11 tt bít přestalo. Zjistila jsem to při té velké kontrole, kdy mi měli dát průkazku a všechno (asi jako u tebe), takže šílenej šok. Od té doby uplynulo už půl roku a já se až teď cítím s tím vším srovnaná. Nejlepší je nechat to běžet, když se ti bude chtít plakat, tak plač.. Když budeš chtít křičet, křič.. Hlavně to v sobě nedusit
Člověk si říká, že tohle znovu fakt ne, ale nakonec to čas všechno vyléčí
Teď to beru i tak, že jsem si zjistila spoustu věcí o sobě, o svým cyklu a poznávám se Ničeho se neboj, vyplakej se a za čas uvidíš -
6.7.2020 17:55
Stalo se mi to také... Už je to pár měsíců.. bolí to, když vidím jiné těhotné a nebo kamarádka otěhotněla stejně a teď má termín porodu.. vždy mne pohltí smutek... Lék na to úplně není... Snad jen najít způsoby jak trávit čas pozitivně na nějak.vyletu a tak ♥️ potom práce kolem domu ♥️ a pít hlavně hodně kontryhelu, a taky mi pomohlo když mi doktor řekl že to je příroda, že je to lepší než kdyby miminko se pak nějak trápilo a i maminka s tatinkem .. je to prostě špatně vyvíjející se plod.a tak to je lepší i když to bolí a hodně... 😔Nejvíce to zahojí, jak otehotnite znovu ♥️
-
6.7.2020 18:14
Taky jsem si tím teď prošla v 9 tt přestalo bít srdíčko, revize a teď už jsem měla svou první MS, je to těžké, ale mám podporu od partnera, i tak se někdy cítím sama a musím si to vyřešit v sobě, určitě se to povede a bude z toho zdravé miminko <3
-
6.7.2020 18:41
Ahoj, chci jen říct, že v tom nejsi sama! I když se o tomto nemluví, potrat v prvním trimestru potká obrovské množství žen. Chápu, že se s tím vyrovnává o to hůře, pokud je to vaše první a vedla k němu dlouhá cesta. Ale pozitivní věc je, že můžete otěhotnět!!! To je úžasná zpráva! Po revizi si nech nějaký čas na srovnání a hurá do toho, jsem přesvědčená, že teď už to další dva roky trvat nebude.
Hlavně to v sobě nepotlačuj, breč, srovnej si to v sobě. My měli první těhotenství zamlklé po 1,5 roce snahy, proto naprosto chápu, jak se cítíš. Poté jsem se dost měsíců srovnávala, začala zase pít bylinky, soustředila jsem se na kvalitu vajíček (inositol, omega3 MK, vit. D) a otěhotněla jsem znova. Snažím se věřit v dobré konce. Přeji hodně štěstí. Život je někdy fakt svi**e, ale věř, že z téhle zkušenosti vyjdeš silnější než kdy předtím. -
6.7.2020 19:57
Taky jsem si tím prošla, asi to bylo pro mne trochu snažší, děti už mám, ale ztráta to pro mne byla. Těhotenství jsem si užívala celých 11. týdnů, tenhle měsíc jsem měla rodit, samozřejmě se vyrojily těhotné zmámé a tak v podobný termín...Ale vesměs jsem se s tím, myslím, dokázala srovnat, zrození života je zázrak a nikdo z nás na jej nemá zaručen.... Nakonec mi už nepřišlo, že jsem měla tentokrát patřit mezi vyvolené s bříškem a zase jsem se cítila normálně, i když zároveň nikdy nezapomenu.....Zrovna nedávno jsem zjistila, že jsem opět těhotná, snad je to dobré znamení, že jsem do.měsíce, kdy jsem měla rodit vstoupila s pozitivním testem, hrozně mě to nakoplo!
Nová naděje, nová nejistota, ale jistota je jen jedna, jedno všichni odejdeme...Kdo chce přemýšlet o jistotě?
Jinak mám v paměti silný příběh z války, konkrétně hlavně Prisky, která si prišla hned několika ztrátami z knihy Narodili se, aby přežili...Aneb, všechno má svůj smysl, kdo se má narodit, narodí se, i když se třeba vše spikne proti němu, někdo se nenarodí, aby další mohli žít, aby se mohli narodit...Myslím, že je těžké to pochopit, přijmout, ale musíme jít dál a doufat, dokud doufat můžeme. -
6.7.2020 22:29ahoj, nejsi v tom sama, já jsem si to prožila dvakrát, jednou jsem to zjistila v 11tt a podruhé ve 12tt ... o to těžší to bylo, že jsem pokaždé měla už dávno průkazku doma a protože jsem ji dostala v 8tt a většinou v 10tt miminku přestalo bít srdíčko podle utz .... když jsem pak čekala dceru neustále jsem se bála, což bylo šílený .... s tím prvním, to nějak přešlo samo, asi i dost pomohlo, že v době, kdy jsem měla rodit jsem už čekala dcerku, s tím druhým, co jsem se vyrovnávala do teď a to jsem na revizi byla v říjnu, mám strach z dalšího těhotenství a současně další dítě moc chci .... a už teď vím, že se budu zase hrozně bát ....
ono to postupně časem samo přebolí, a přejde, nejvíc to pak ještě bude bolet ten měsíc, co jsi měla rodit, v květnu jsem několik dní dost probrečela, ale život jde dál .... co mi ale nejvíc pomohlo bylo, že jsem tomu malému živůtku napsala dopis .... dost jsem to ze sebe vypsala a o dost je mi líp, můžeš to taky zkusit důležitý je si to obrečet, vyventilovat, já mám i třeba hodně dobrou kamarádku, se kterou jsem to řešila, opila jsem se a vybrečela ...
