Finance v manželství.

Otázku položila: Anonymní uživatelka #65839 14.7.2012 9:19

Ahojte womenzonky ;-). Ráda bych se Vás zeptala, jak je to u Vás doma s financemi. Nějak jsem to neřešila, ale v poslední době mě začíná přístup manžela štvát. Můj plat je zhruba 18 tis, výživné na dítě z prvního manželství mám 7,5 tis. Manželův plat je pohyblivý, avšak kolem 50 tis. Máme každý svůj účet a k tomu jeden společný, ze kterého vše platíme a na konci zúčtovacího období se to rozdělí tak, že každý si platí své útraty a společné se dávají na půl. Byli jsme teď na dvou dovolených, druhá z toho dost drahá, ale byla to zajímavá destinace, která mě vždy lákala (50 tis./osoba), nechtěla jsem ovšem ze začátku kvůli financí. Manžel ovšem ať se nestarám, že si to užijeme atd. A že bude chtít přispět větší částkou. Teď při zúčtování vše dělí na půl. (pro dítě si vše hradím já). Říká, že idkyž teď na to nemám, že nevadí, že mohu mu to splácet. Já denně vařím, peru, žehlím, starám se o domácnost, mám za to, že mohl by mi alespoň jednu dovolenou zaplatit celou. Jako chlap by to měl mít jako dobrý pocit alespoň toto udělat pro svoji ženu. K tomu pěstuji (pro radost, ne z povinnosti, ale manžel to má hodně rád) svoji veškerou zeleninu (od česneku, po papriky, rajčata, brokolice, skoro vše), takže hodně tímto ušetříme. Po tom jeho zúčtování mám sto chutí mu vyúčtovat i tu zeleninu a odečíst z dluhu ;-).
Ještě taková poznámka - chtěl mi tam odečíst tísicovku na halenku, kterou jsem si koupila. Ale to jsem odmítla. Přišlo mi to trapné, bude mít pocit, že mi platí či kupuje a přitom jde o věc jednou za rok. Nějak mi to hrdost nedovolila. Buď změní celkový přístup anebo o "jednorázovku" občas nestojím.
Jak bych se měla k to mu všemu postavit? Díky za rady a Vaše zkušenosti.

Holky, díky moc za Vaše názory, které s Vámi sdílím. Chlap má být chlap a měl by být na to hrdý, že může rodinu zabezpečit i po finanční stránce a udělat radost své ženě dovolenou nebo něčím pěkným, navíc, když si přeje, aby dobře vypadala. A když někoho miluji, tak se nedívám na koruny, když je mám... Já jsem nikdy nikoho nehodnotila dle peněz, nejsem ten typ "zlatokopky", ráda i druhému dám a dělám radost a častokrát svou dobrosrdečností doplacím. Přijde mi to trochu i ponižující ze strany muže... možná i využívání.... Asi bych měla být větší "potvora", co? ;-) jenže nejde to tak lehce, když člověk není z vnitra tento typ.. Neráda si o něco říkám, připadá mi to pak takové vynucené a není to ono. Není nad to, když jde všechno přirozeně.... Jinak je to hodnej člověk, je nám spolu skvěle, miluji ho, ale tuto zálležitost začínám vnímat jako "problém" a jak jste psaly nefér z jeho strany, sobectví atd ...

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • nějak ten váš systém financí dost dobře nechápu a nelíbí se mi. Z toho popisu mi moc jako rodina nepřijdete, spíš jako dvě samostatné jednotky, které spolu bydlí.
    Sama mám dítě z jiného vztahu a nového partnera, ale rozhodně nemusím financovat vše dítěti sama. Přítel ho má rád a bere ho jako vlastního a taky se tak k němu chová. Našel si ženu s dítětem a je za to rád, dítě tam není na obtíž.
    Na financích jste se měli domluvit hned na začátku, teď budeš dost těžko cokoliv předělávat. Příjem máš slušný, dost si toho z něj můžeš dovolit. Přijdeš mi i dost hrdá, o jeho "jednorázovku" nestojíš, tak chlap potom možná nepochopí, proč by měl brát nějaké ohledy na tebe, když jsi mu sama dala na jevo, že o to nestojíš. Přijde mi úplně běžné a normální, že si partneři vzájemně něco kupují jen tak pro radost, ale vzájemně si to potom nevyúčtovávají.
    Takhle bych žít opravdu nechtěla.

  • Přidávám se k holkám, taky tomuto rozdělování nerozumím a příjde mi to smutné. To je jako by jste nebyli rodina, každý za sebe a ještě přemýšlíte kdo do vztahu dává víc...
    My jsme s manželem i před svatbou už měli vše tak nějak dohromady a teď po svatbě už opravdu neřešíme moje-tvoje. Jelikož já moc peněz nemám, tak manžel platí nájem, inkaso... já zase nakupuju potraviny a věci pro mimi, ale na ty mi manža ještě přidává. Když si chceme koupit něco pro radost, tak každý ze svého, ale když zrovna jeden z nás má málo, tak si řekne tomu druhému, v restauraci zaplatí ten kdo zrovna u sebe má víc peněz... A rozhodně si to nepočítáme a nedáváme si žádné vyúčtování... A tak by podle mě měli manželé fungovat, jako jedna rodina.
    Ale taky si myslím, že když už jste si to takto zavedli, tak nebude snadné to změnit a hlavně byste museli chtít oba. Fakt bych nečekala, že v rodině, kde je tolik peněz by kvůli tomu mohly vznikat nějaké neshody.

  • Simea14.7.2012 12:54

    Zauctuj mu do toho zeleninu, praci o domacnost. Pripadne at se do techto cinnosti zapoji.

  • Ahoj, my s manželem máme taky každý svůj účet, ale vůbec neřešíme, kdo a kolik platí. Prostě máme peníze naše a ne jen neho nebo moje, nikdy nic nedělíme. Manžel má větší příjem, tak platí na dovolené, v restauracích a pokud si chci něco koupit jen pro sebe pro radost, dá mi peníze. O placení složenek se taky nějak podělíme, prostě kdo je u PC zaplatí je a je to.
    Myslím, lae že v této situaci nejsi sama, moje dvě známé to mají stejně, ve všem jedou s partnery na půl, v restauraci, v hospodě, některé si dokonce i sami platí. Je úplně jedno, že berou míň než partner. Přijde mi to zvláštní, když už jsme my, tak si nedovedu představit říkat moje a tvoje.

  • JanaRad14.7.2012 10:24

    Trochu mimo - ÁÁÁÁ já chci taky na dítě z prvního manželství 7,5 tisíce!!!!!!!!!!!! Soudem mám 500 a dostávám po dohodě 1000 na 14 let dívenku............

  • Martasek8915.7.2012 7:00

    Já byla vždy proti společnému účtu. Nakonec ho máme a spokojenost. Nedokážu si představit, jak bysme něco platili ze 2 účtů a rozhodně bych nedělala třetí společný. Jsme manželé, tudíž jsou peníze společné. Já jsem na mateřské, taky peněz dostávám méně a rozhodně to není o tom, že mám méně peněz, tak si za to i méně koupím. Ne, Zaplatí se co je třeba a zbytek se prostě investuje do jídla, potřeb pro dítě, oblečení, atd. Takže někdo mi říct, že si to mám platit ze svého, tak ho pošlu někam. Jednou spolu bydlíte, tak máte mít peníze společné.

  • martanst15.7.2012 20:01

    Já nechápu, jak někdo může mít dva nebo tři účty v manželství, máme jen jeden a spokojenost, nedokážu si představit, že bych si říkala manželovi o peníze...anebo, že bychom platili vše napůl ..eee. Jsme manželé tak jakýpak tvoje a moje peníze? To už je přece "NAŠE"

  • petulinkaa1314.7.2012 10:07

    No tak s takovym systemem bych ho hned poslala víš kam a pekne od plic mu rekla,co pro ne delas ty,takže i pro neho a at si uvedomi,ze jste v manzelství a penize by meli byt spolecny! my i kdyz jsme jeste nebyli manzele s manzelem,tak proste dodneska mame svuj ucet kazdy ( nechteli jsme jeden dohromady,protoze to je kravina) ale penize se berou proste z obou uctu nacokoliv,jednou vyberu ja,podruhy manzel,vubec to neresime,bereme si i od sebe penize,jsou NASE! ne moje a tvoje...takže bych to rozhodně řešila.

  • ahoj, no dělit náklady napůl, když ty máš menší příjem není zrovna ideální. neumím si představit jak by to dopadlo, pokud by jsi skončila na mateřské a měla jen rodičák a alimenty. z toho by jsi asi potom dost těžko vyžila :(
    ale u něho mi to připadá jako takový ten psotoj - to jsou moje peníze a do těch ti nic není, já si zaplatím svoji půlku a co mi zbyde je jen moje. to není taky přístup pěknej. ale na kolik se ti podaří ho změnit netuším :( měla sem to s exem podobné, kdy já platila skoro půlku a to sem měla jen rodičák.

  • maxice14.7.2012 10:57

    Ani já tak nějak ten váš finanční vztah nechápu :-o takto to přeci v manželství být nemá! My byli s manželem také na luxusní dovolené a to ještě před svatbou a dá se říci, že tu dovču převážně platil on a nikdy mi to ani náznakem nevyčetl, jsme prostě rodina a čekáme mimi,takže nějaké moje a tvoje prostě u nás neexistuje! Zaráží mě, že takovéto vztahy existují, ale neboj, nejsi v tom sama, pár takových také znám :-(

  • Ahoj, jen chci přispět svou troškou do diskuse. Mě je 22 let, v červnu jsem dostudovala a jsem dva roky vdaná. Takže u nás vše financuje on. Bydlíme spolu v baráčku (nastěhovali jsme se asi čtyři měsíce před svatbou k sobě). Když mě požádal o ruku, tak jsem pořád bojovala s pocitem, že když si ho vezmu, tak že mě prostě bude mít na krku on, že rodiče už mi nebudou nic platit (jsou rozvedený a tak mi táta musel platit alimenty, ale svatbou se nárok na alimenty ruíš) a on že bude muset se mnou živořit. Proplakala jsem spoustu nocí, plakala jsem i před nim že ho prostě miluju, ale todle mu udělat nemůžu a on mi řekl, ať to vůbec neřešim a že se o mě chce starat. Bylo to vážně slovo pravého chlapa a to jemu bylo jen 23 let když si mě bral a mě 20.

    Jeho plat je cca 16 000 čistého, já každý měsíc projezdila asi 2 000 Kč, k tomu pak pomůcky do školy, knížky atd... Paušál, psa, křečka, rybičky, oblečení mi také hradil a hradí on, samozřejmě i jídlo a náklady na baráček. Mamka taky nevydělává moc a tak se snaží mi aspoň trošku přispívat a i teď od ní dostávám 2 000Kč měsíčně.

    I přesto že těch peněz není moc, tak se milujeme a teď sme se vrátili z dovolelný (sice jsme byli jen v Krkonoších ale i tak to bylo krásný). Já si teď shánim práci, abych mu už konečně začala finančně vypomáhat, ale do toho se také snažíme o miminko. Zatím mám jen brigádku denně na 3 hodinky.

    Jen jsem ti chtěla ukázat že peníze nejsou vše a že moc peněz může nejspíš i ublížit vztahu, než ho stmelit, když se neuměji správně používat.

  • My máme podobný systém jako vy. Máme každý svůj účet a své peníze. Společné poplatky (nájem, inkaso, jídlo apod.) hradíme tak nějak společně a napůl. Zbytek peněz máme každý pro sebe a hradíme si z toho každý to své nebo se podělíme tak, že já třeba koupím věci, léky a oblečení atd. pro děti a něco do domácnosti a partner ze svých zaplatí třeba výlet, benzín, nějakou opravu nebo tak. Takže to máme tak nějak vyvážené. I příjmy máme stejně vysoké, takže není co řešit, je to fakt půl napůl. Ale pokud má přítel třeba zrovna mimořádně víc peněz a něco koupí navíc, i něco nákladnějšího, jako třeba dovču, tak by po mě půlku nechtěl a nevyžadoval by, abych mu na to přispěla nebo mu to splácela. Ty máš sice slušné příjmy ale tvůj manžel má každopádně vyšší než ty, tak si myslím, že by neměl bazírovat na tom, že úplně vše by mělo jít napůl a nechtít po tobě peníze nebo příspěvek úplně na vše co koupí nebo pořídí. Navíc jak píšeš, ty zase mnohem více obstaráváš domácnost a kupuješ dětem (a ještě navíc ze svých peněz se podílíš na financování rodiny dost). On je zase chlap a měl by zase víc finančně zajišťovat rodinu než třeba ty. To by mě zajímalo co by dělal, kdyby jsi byla třeba na mateřské a navíc neměla slušné alimenty a musel by většinu všeho financovat on? Asi bych si na tvém místě stála za svém a připoměla mu, že děláš pro rodinu dost, dáváš do rodiny dost a víc než by si kterákoli jiná žena mohla dovolit a že by nemusel být tak sobecký a chtít od tebe za všechno půlku, když má navíc dvojnásobné výdělky než ty. Ať se podívá jak to funguje v jiných rodinách.

  • Ahojky, chtela jsem ti napsat mou situaci,ale v pulce pribehu jsem to smazala a jen tak me napada jestli sis to neudelala nahodou sama jak jsi se mu snazila dokazat jak jsi samostatna. Nemyslim to ve zlem,jen ja to mam podobne,akorat nemam dite z prvniho manzelstvi.(on ma nevlastni,ale ja se na nem financne nepodilim-dle me toto opravdu zalezi na domluve) A je fakt,ze i ja jsem prisla na to,ze nekdy si clovek musi rict a to ze tobe by to pripadalo jako almuzna,tak s tim se srovnej a normalne si rekni ze nemas,ze nevychazis a zkuste se nejak jinak domluvit. Mi kvuli tomu uz chodime i do poradny, takze pisu jen to co rekla me a dochazim na to,ze ma pravdu a ze ja jsem jen hrda na to jak dokazu byt samostatna. Ale ze on vydelava tolik,ze ani ja nevim vlastne kolik to je a ma neomezene penize na utratu,tak ja stale pocitam abych vysla a pak se divi,ze jsem nekdy nastvana.

  • u nás je to tak nejsme tedy manželé, ale to nepovažuji v tomto za moc podstatné: já beru 7600,- rodičák, partner si vydělával loni cca kolem 40 někdy 50 tisíc, pak bohužel musel skončit, dostal však královské odstupné, takže na účtě máme. Nyní si vydělá něco kolem 30 000,- Hned zezačátku - když jsem ještě byla v práci - nicméně můj plat - bída kolem 12000,- sem se angažovala ( máme každý svůj účet ), že budu platit internet, nějaké pojistky na děti, komunální odpad na děti - ale to vyplynulo ze situace, že se to na mě napsalo automaticky - tak už sem to neměnila + platím jídlo a věci pro děcka. jasně že s rodičáku bych z toho vše nepopltila, tak máme doma obálku, kde je hotovost a tam si peníze beru, když potřebuju, nebo když si chci něco koupit.partner platí byt a vše kolem něj, vše kolem auta, výdaje za dovolené, placení, když někde jsme, další pojistky a spoření na děti a to co je prostě potřeba. Takže na půlení to u nás taky není.á mám povahu takovou, že bych nechtěla abych neplatila vůbec nic, tak to máme rozděleno tato a myskím, že nám to vyhovuje

  • teda můj manžel má plat 22 tisíc čistého a to jsem si myslela kdo ví jak nemá super plat vzhledem k tomu,že tady maj kde bydlíme všichni plat tak 15 (jako chlapi). takže závidím :-)))

    abych ale odpověděla na otázku, tak to máte fakt divný způsob a i mně přijde, že tvůj manžel je vcelku škrt..

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 206 otázek, kterým se dostalo 271 533 odpovědí a 409 721 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist