Blížící se porod a strach:-(

Otázku položila: Borlova 13.1.2012 11:43

Holky, tak se mi to blíží. 27.1. mám termín porodu a nesmím přenášet kuli cukrovce. Zatím to na porod nevypadá. Je to moje první miminko a odjakživa mám strach z porodu. Ani né tak z bolesti, tý se nebojím, na bolest nejsem cíťa. Ale mám strach z porodu celkově. Jak to na mě přijde, jestli třeba poznám, kdyby mi odtekla plodová voda, jestli zrovna nebude přítel v práci(rodinu mám v jinym městě, tak by se mnou neměl kdo být, možná nějaká kamarádka, ale ty taky chodí do práce) A největší strach mám z toho, aby samotný porod byl bez komplikací a vše bylo v pořádku. Měli jste holky před porodem taky takovýhle pocity a co jste s tím dělali? A ješte se chci zeptat, když na mě přijdou kontrakce, tak jak se ten interval počítá? Jestli od začátku kontrakce do začátku další a nebo od konce kontrakce do začátku další?

Holky děkuji za odpovědi, už jsem trošku klidnější:-)

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Je to první porod to si snad říká každá :-). Já sem se teda porodu nebála, ale bála sem se toho že se pudu koupat a nepoznám že mi voda odtekla. Jednou v noci mě chytli střeva jako kdybych měla mít průjem, ale kajdila sem normálně :D. Zavolala sem mamce jestli neví něco proti projímání a máma hned že jedem do porodky, nechtěla sem a přemlouvala sem jí prostě sem se cítila trapně, že bych měla říct dr. že nemám kontrakce, ale střevní potíže :-D a víš co jen sme tam přijeli já začela tlačit :-D Praskli mi vodu a malá byla venku :-D Porod byl nádherný a ještě hezčí je když ucítíš tlukot jejího srdíčka na tvích bedrech a začne žumlat prso :-). Porod je krásná věc :-). Nestresuj se je to zbytečný :-)

  • Holka klid, mám za sebou porody dva a oba jeden velký průšvih, přesto jsou děti i já v pořádku. Tím tě nechci postrašit, že porody katastrofa, ale naopak, že díky lékařům a pomoci manžela vše dopadlo na výbornou. Jinak porodu se bojíme každá, každá z jiného důvodu, ty navíc čekáš první mimi a nevíš, do čeho jdeš, ale věř mi, že to je megavýhoda. Jako druhorodička jsem se bála mnohem víc, jednak už doma bylo jedno dítě, které mě potřebovalo, jednak jsem si už prožila své a tak se přirozeně bála o to víc. Co mě pomáhalo úplně nejvíc byla touha po tom malém, mít ho už konečně v náručí a víra, že kdyby cokoliv, lékaři nás v tom prostě nenechají. Také strašně moc tomu porodu pomáhala moje spolupráce a za každou cenu si udržet nadhled a dobrou náladu, i když zejména u toho prvního, kdy už jsem pět hodin tlačila jak o život, byla úplně na dně a nemohli jsme malého dostat ven, kvůli šňůře omotané nakrátko jsem chvílema propadala totální vnitřní hysterii, ale pořád jsem si říkala, poslouchej porodní asistentky a spolupracuj jak můžeš, tím nejvíc pomůžeš sobě i malému a vždycky jsem tu krizi na duši tímto překonala. Nakonec na mě byli tři, aby prcka dostali ven a dostali, celou dobu jsem slyšela jeho srdíčko a tak i to mě maximálně drželo v klidu. Prostě říkat neboj se je nesmysl, ale věř sobě a porodnímu personálu, i když máš pocit že ne, snaží se pomoci jak nejlépe umí. Jinak vodu poznáš, u prvního porodu mi ji praskali až v porodnici, u druhého mi praskla a přestože jsem rodila podruhé, nebyla jsem si jistá, ale pořád jsem cítila mokro a měla nacucané slipovky. Tak jsem brnkla do porodnice, ti rekli at dorazim a že to zkontrolují a už si mě tam nechali, nikdo neřekl ani bůůů, že třeba rodím podruhé a jak to, že to nepoznám a tak. Bolesti poznáš, jsou velmi výrazné, mě vždy začaly v noci a vždy mě bezpečně vzbudily. Kontrakce se počítá od začátku do začátku, ale buď vklidu, od prvních kontrakcí k odjezdu do porodnice obvykle bývá času fůra, já první porod 26hodin, druhý 22, kamarádky bez komplikací běžně mezi 8-12 hodinami u prvního porodu. Taky jsem u druhého deset dní před porodem začala krvácet, ale nebylo to z dělohy, ale jak jsem se začala otevírat, vyjela ze mě krevní sraženina, samo jsem na kontrolu ihned šla, ale už druhý den vše v pohodě a hlavně v porodnici mi řekli, že je to tímto a ne ničím jiným. Do pprvního porodu vůbec nic, ani poslíčci a pak to začalo najednou, u druhého jsem měla signály už měsíc dopředu. Každá jsme jiná a tím i jiný porod, ale poznáš ho, neboj a kdyby sis nebyla jistá, v porodnici ti nikdo hlavu neutrhne a nebude se zlobit, neboj:-DDD. A jinak, nevěř tomu, že po porodu budeš plná dojetí a kde čeho, budeš velmi unavená a pocítíš jen megaúlevu a hurááá, mám to za sebou, ty pravé city přijdou až si odpočineš a mimi ti po pár hodinách dají k tobě...to je láska na první pohled. Ale fakt, věř sobě a těm, kdo vám bude pomáhat a bude to v pohodě, neboj. Jinak u druhého jsem jediný den kolem porodu neměla hlídání, nikdo nemohl a samo jsem začala rodit ten den a i to se vyřešilo, najednou byli dokonce 3 hlídači malého, takže neboj, všechno je řešitelné, jen to chce zdravý rozum a žádnou paniku, ju!!!Držím pěstičky!

  • Já zažila krásné hned 3 porody :-) Obavy neměj, člověk by si rád vše do puntíku naplánoval, ale to u porodu prostě nejde-nevíš, kdy přijde a jak dlouho bude trvat, ale na tomto je preávě něco krásného, vypusť to z hlavy a nech plynout čas, až to přijde, zařídíš se prostě podle dané situace a bude. Také můžš snít, vysnívej si před spaním den porodu, jak chceš, aby probíhal, netrap se, co by kdyby-stejně to nemá cenu. Pokud praskne plodová voda dříve, či později to poznáš, i kdyby k tomu došlo třeba ve sprše, či v bazéně-jakmile praskne bude po troškách odtékat pořád-hlavně při chůzi. Vem si vložku a s tou můžeš zajít na test třeba ke svému gynekologovi. Intervaly kontrakcí se počítají od začátku jedné, do začátku druhé.
    No já jsem byla vždy před porodem napnutá a natěšená jako dítě před Vánocema, míchalo se to i se strachem z neznáma (při dalších porodech zas s tím, zda to poznané neznámo bude stejné nebo to zas bude jiné :-)) a bylo to o to slnější, že jsem nevěděla, kdy ten Štzědrý den nastane :-)
    Držím palce!K.

  • ahojky, já sice dítko na světě taky ještě nemám, ale to, že začínám tlačit jsem poznala, tak toho se nemusíš bát, fakt se nesplet:-)...Většinou to začíná tuhnutím bříška jakoby odspodu, bolestmi a hlavně bolestmi v oblasti kříže...jak píše pussynka i já měla něco ala průjem, jsem za to dopoledne šla snad pětkrát, no a pak to tlačení přešlo do bříška...Taky jsem si říkala, jak já to zvládnu, až to na mě přijde, ale musím říct, že jsem o něco klidnější, když vím, že to tělo se o velkou část postará samo...teď jen vydržet ještě alespoň 3 měsíce a jsme za vodou :-) Podle mě se to počítá od začátku do začátku, ale jistě to nevím....taky se mě na to ptali, ale copak to člověka napadne, že třeba už?

  • Já mám taky za chvillku, 2.2. ale asi budu taky snad rodit dříve,protože malej je už teď pěkný macek. Já jsem porodní asistentka, teda mám VŠ v oboru a praxi školní, odrozeno 50 porodů,ale práci v oboru jsem nenašla... Ale trochu to znám a já se divím sama sobě, jsem uplně v klidu, dokonce se těším. Mám strach z komplikací a aby bylo hlavně dítě v pořádku,ale zase si říkám stresovat se kvůli něčemu co nemohu ovlivnit nemá cenu a jinak budu dělat vše tak jak se má, jak jsme to my říkaly maminkám, budu uvoněná ať to jde všechno jako po másle.. A tak si prostě i věřím,že to půjde lehce a že to vše zvládneme. Kdyby jsi chtěla klidně mi napiš a můžeme si o tom povídat ;)

  • Ahojky, já jsem rodila před 3 týdny a měla jsem naprosto stejný pocit, co ty. Nejdřív jsem se strašně těšila a pak jsem se strašně bála, aby všechno proběhlo v pořádku a mimísek byl zdrav. Hlavně jsem se bála, že to nepoznám. Ale neboj, opravdu to poznáš. V tu chvíli až budeš na sále bude po strachu, věř mi a až ti dají miminko do ruky, tak to bude to nejkrásnější. Opravdu se neboj. Kontrakce se počítají od začátku jedné do začátku druhé. Já rodila 3 dny po termínu a strašně jsem se sledovala, protože už jsem si to přála, ale nic, co by zvěstilo porod nepřišlo. Dokonce i hlenová zátka mi otekla s plodovou vodou najednou. A poslíčky jsem měla 3 týdny. Jinak od té doby, co mi doma odtekla plodová voda uplynulo k produ ještě 7 hodin, do porodnice jsme jeli po 2 hodinách, takže to přítel určitě stihne :-)

  • nazdarek, ja mela taky pry cukrovku (ten prvni test mi vysel spatne, ale ostatni dalsi kontroly naprosto v poradku....) mela jsem termin v utery, to me dr na druhy den poslal na kontrolu do nemocnice, tam mi rekli, ze v patek mam prijit s taskou, ze kvuli te cukrovce (ktera nebyla akutni) by mi meli spravne porod vyvolat. ale ze odhad plodu vubec neni velky, takze to asi nebude tak zle. kazdopadne v patek rano jsme vyjeli, manza si vzal dovolenou, vysetrili me a dospeli k nazoru, ze porodni cesty nejsou pripravene, ze nebudou zbytecne vyvolavat. tak me tam nechali a kazdy den jsem sla na vysetreni. v nedeli se rozhodli, ze v pondeli porod vyvolaji. ale rano v pet mi praskla voda (slysela jsem a citila dvoji rupnuti ;)) a pak to zacalo tect. dosla jsem na porodni a mela jsem kontrakce od zacatku co dve minuty. manzel vstava po pate a jezdiva na sest do prace, takze jsem mu volala, at ani nejezdi a prijede rovnou za mnou :) a vsechno bylo bez komplikaci, pekne se tam o nas starali.... jestli ti nezacne porod do terminu, tak te asi taky hospitalizujou a myslim, ze budou cekat takaj u me ;) nechteli zbytecne vyvolavat, kdyz odhad velikosti mimca nebyl vubec velky, jak se u cukrovkaru ceka.... tak ja myslim, ze nemusis vubec plasit, vis co, neboj se toho vseho, ale strasne se na to tes ;) ja se tesila na to, jake to vsechno bude, cetla jsem spoustu porodnich pribehu a moc jsem se tesila, jake to bude u me ;) jestli mi odejde zatka, nebo praskne voda, jake budou kontrakce a tak ;) bylo to strasne fajn, cekat az to zacne, moc jsem se tesila ;)

  • Ahojky :), úplně Ti ty pocity závidím ( vzpomínám na těhu a porod strašně hezky...), Tvé obavy jsou naprosto v pořádku a myslím, že je má každá těhulka. Co porod, jaké to bude, zvládnu to, budu vědět, co mám dělat atd. Navštívila jsem předporodní kurz, kde nám všechno PA odříkala a odcházela jsem s pocitem, že je to určitě vlastně strašně jednoduché a bude to brnkačka..
    Rodila jsem 40+2, takže jsem byla v pondělí na pravidelné kontrole, kde už mi bylo řečeno, že pokud se porod nerozjede do čtvrtka, vyvolají mi ho. Naštěstí jsemv noci dostala bolesti. No bolesti, bylo to takové divno v bříšku.. Tak jsem si statečně šla sednout do obýváku ( přítel spal), kontrolovala jsem si tašku, jestli mám všechno a když to bylo pořád takové nijaké, šla jsem si zase lehnout s tím, že to asi nic nebude. Ráno jsem si dávala čaj, vařila jsem mamce kafčo ( byla u mě, ptže přítel v tu dobu jezdil pracovat daleko, tak abych tady nebyla sama...) a říkám mamce mé divné bolení bříška, načež ona se na mě podívala a říká mi : a jak Tě to bolí, tak jsem jí bolest popsala ( v tu dobu jsem ale o tom, co je skutečná bolest neměla ani ponětí :-)) ) a ukázala jsem jí, jak se mi bříško při bolesti jakoby "zvedá". Tak mi mamka s úsměvem oznámila, že JE TO TADY... a já jsem si říkala, jak strašně se bojím, že nevím, co mě čeká a že vlastně za pár hodin budu maminka :-)). Začaly jsme měřit rozmezí mezi kontrakcemi - od 9 -12 hod. byly po 9 až po 6 minutách a v pravé poledne to začalo pravidelně po 5 minutách, to už mi odešla hlenová zátka, já jsem si dala sprchu a ve 14:15 jsem byla přijata do nemocnice.
    Kontrakce sice pekelně bolely, ale na sále to šlo jako po másle a v 18:31 se mi narodil 53 cm dlouhý a 3750 gr vážící, krásný chlapeček a já jsem byla šťastná jako blecha!!!
    Na porod strašně ráda vzpomínám, sice jsem nevěděla, co se bude dít, co mám dělat atd. ale vše dobře dopadlo a Tobě přeji, aby jsi měla porod tak krásný jako já a miminko i ty jste byli v pořádku!!!

  • ahoj, tyto obavy má před porodem snad každá těhule :-)
    Rodila jsem před rokem, porod a všechno kolem mám stále v živé paměti. U mne asi nic nemůže mít klasický průběh a tak i kontrakce byly v podivných intervalech a když už jsem si vůbec nevěděla rady, volala jsem do porodnice, řekli, ať přijedu, že mi natočí ozvy a protože sami nevěděli, jak to bude pokračovat, už si mne tam nechali. Přijali mě v poledne, rodila jsem na akutního císaře v noci, malého jsem viděla až druhý den v poledne. Měli jsme problémy s kojením, ale doma už nám to šlo.
    Já byla už naplno otevřená, ale syna prostě nešlo dostat ven, tak proto ten akutní císař. Syn měl špatnou polohu a byl větší (což nikdo netušil, protože odhad nedělali). Chtěla jsem rodit přirozeně, ale nakonec jsme byla ráda, že to šlo na císaře a syn se narodil v pořádku a nezkoušeli ho dostat ven klasicky za každou cenu, což se taky někdy stává.
    I s jizvou po císaři se dá zvládnout péče o miminko a jsou to takové fofry, že si na to že tě něco bolí ani nevzpomeneš. Ale pohledem na spokojené miminko všechno špatné zapomeneš.
    Mě praskla voda až těsně před porodem a byla toho pořádná louže, zátka odešla ve stejnou dobu.
    Když si nebudeš čínkoliv jistá, volej do porodnice.
    Já když jsme byla v porodnici, tak jsem se strašně uklidnila a věřila porodní asistentce a doktorce, co jsem tam měla. Řídila jsem se jejich radami a rady z předporodního kurzu mi byly úplně k ničemu.

  • Martasek8913.1.2012 14:53

    Obavy chápu, i když já je neměla. To spíš, dokud jsem nebyla těhu. S mimčem jsem se na to těšila a zřejmě díky tomu to bylo rychlé a oba se s manželem těšíme na další :D

  • Ahoj, ja myslím že ty pocity co píšeš jsme mely každá u prvného porodu. Taky jsem se vzdycky bála desne porodu a dokonce si rikala, ze ja kvuli tomu nebudu nikdy rodit :-)) Je to asi normální a dokonce si troufam tvrdit, ze je to dobré znamení. Ja jsem byla na kontrole v 38tt - ctvrtek a byla jsem si domlouvat porod u známe a ona se me ptala jestli uz chci rodit a ja ze jo. Tak mi rika ze at prijdu v nedeli,ze ma 24tku a ze to vyvolame a ze za tech 24hod to zvladnem. Jenze mi udelala i hamiltona. Ja odchazela ze strachem, co teda bude v tu nedeli,...V noci mi ale ve dve praskla voda a mela jsem snad jednu kontrakci za hod. Tak jsem vzbudila mojeho,zavolala jsem do porodky jestli mam jet hned nebo az rano, nasnidali jsme se a jeli jsme. Vysetrili me a rekli ze budu rodit nejdriv v sobotu,ale ze si me tam nechaj. Mojeho poslali domu a ja odpocivala. Ve tři odpol jsem si namichala homeopatika na vyvolání porodu a otevreni a v 21.19 byl maly venku. Jo a jak ti praskne voda, to fakt poznas, ikdyby ti praskla ve vane, protoze ona odteka porad, ne naraz, ja si dala slip vlozku v domeni ze to staci a tekla jsem porad, z toho nejvic tak 4 v kuse, normalne ti to tece po nohach. Neboj se a kdyz bude nejhur a budes si myslet, ze to nedas, tak v te chvili seber odvahu a mysli na neco moc krásneho anebo na to jak za chvilenku budes drzet toho malickeho bezbranneho clovicka a to bude laska na cely zivot. Dej nam pak vedet jak jsi to zvladla a pocity. Drzim pesti, ja tvrdim, ze to neni tak hrozne jak rika vetsina, zazila jsem uz horsi veci v nemocnici nez porod.

  • Ahojky,já měla první porod vyvolávaný a nebyl o moc horší než ten druhý,přirozený.První trval asi 8h,druhý 7.Taky jsem se bála,vyvolávaný nechtěla,ale babské rady nezabraly.Při druhém mi praskla voda,měla jsem i slaboulinké kontrakce.Poznala jsem to,když jsem vstala z WC,tekl mi čůreček po nohách.Při porodech mi dělala dobře sprcha,při tom druhém jsem z ní vylézala jen na vyšetření.Ale prcek za to stál.:-):-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 206 otázek, kterým se dostalo 271 532 odpovědí a 409 721 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist