17-ti leté maminky
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jestli tu jsou nějaké 16-ti, 17-ti nebo 18-ti leté maminky.. prostě holky ještě na střední? Chtěla bych se vás zeptat, jak jste všechno zvládly, jestli bydlíte u rodičů nebo ve vlastním bytě (domě), co na těhotenství to říkal přítel, jestli ještě sám chodil do školy nebo už pracoval, kde berete peníze, adt..? Moc prosím o pomoc, já i přítel jsme na škole. Já na střední, on na vysoké a má před sebou ještě 2 roky. Předem děkuji za odpovědi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.1.2012 18:23ahoj ja jsem uz trochu starsi, mam gympl, dal jsem jit nechtela. skola pro me byla utrpeni. po gymplu jsem sla pracovat a za rok jsem byla tehotna. u nas je dobre to, ze manzovi je 35 roku a je zabezpeceny a uz dlouho pracuje... jinak co by rekli rodice na to, ze bych je udelala prarodici tak brzo???? strasne se na vnoucky tesili!!! tak moc si prali vnoucatka
ted uz maji dve, moji 10m dcerku a 2m dcerku moji segry
jinak segra ma 23 roku a jeji manzel 20 - po vyuceni sel pracovat a taky vsechno zvladaji 
-
3.1.2012 19:54Ahoj
Mě bylo 16-nact když jsem otěhotněla
Naši to zvládali dobře
Jinak můj přítel už pracuje,ale chtěli jsme bydlet u nich v domě,mají 3 generační
Vlastně bydlíme
i s jeho maminou a tatou
Neboj,všechno se dá zvládnout
Ředitel ti povolí na 2 roky přerušit školu,možná záleží na domluvě,ale mě to dovolil
-
4.1.2012 22:51Ahoj, mně bylo 17, když jsem otěhotněla a můj přítel byl o měsíc mladší. "Chodili" jsme spolu od 14 let - první velká láska. Když jsem to zjistila, byla jsem už ve třetím měsíci. Když jsem se s tím svěřila matce, vyhodila mě z bytu, že prý když tak spěchám dospět, tak ať se o to postarám sama. A to jsem si myslela, že mě pochopí. Doslova s holým zadkem jsem se ocitla v rodině svého přítele. Taky měl strach jim to říct, jeho rodiče byli velice přísní a já nebyla zrovna podle jejich vkusu - cizinka. Ale postavil se k tomu jako chlap a sotva nám bylo 18, vzali jsme se. Naštěstí jsme měli oba práci, i když já v ní vydržela jen 3 měsíce. Jeho rodina nám poskytla pokoj na bydlení v jejich domě, všechno ostatní bylo společné - jejich. Ale jinak nám nepomáhali. Zvládnout se to dá, ale bez pomoci je to těžké. A bez pohodového zázemí ještě horší. Opravdu je lepší nejdřív se zajistit. Pak si to rodičovství člověk vychutná jinak. Manželství nám nevydrželo ani rok, prostě to neklapalo a já se opět s holým zadkem, a s dítětem stěhovala jinam. Tušila jsem, že to tak dopadne, už když jsem mu u oltáře říkala ano. Láska neláska, vliv rodiny je občas silnější. Prostě jsem měla smůlu. Pomohl mi můj otec, kterého jsem neviděla od svých sedmi let a vzal nás k sobě. Přežila jsem to, ale nepřála bych to nikomu. Teď jsem znovu vdaná, mám druhé dítě a až teď si mateřství vychutnávám. Nespěchejte - život je krátký, užívejte si, dokud to jde. Mimochodem, antikoncepci jsem tehdy brala a stejně jsem otěhotněla - dokonce jsem i menstruovala, doktor na to přišel při pravidelné prohlídce. Od té doby HA neberu, nějak na ni špatně reaguju. Dáváme si s manželem pozor a opravdu se nám podařilo dítě až když jsme ho chtěli. Rozhodně bych si uměla představit zajímavější zábavu v 18, než se starat o to, jestli budu mít dát dítěti co jíst. Ale nelituji toho a kdybych se měla vrátit v čase a rozhodnout se znovu, šla bych do toho zase, kdyby se to stalo. Vždycky je kam jít, a v nejhorším případě do domu pro matky s dětmi.