zklamani partnerky
Zdravim, mam problem prisel jsem o partnerku kvuli lhani , mi je 26 ji 22 ,vztah trval 6.let, prozili sme toho hodne, jenze ja se priznam a jsem zarlivy to byl dost velky problem . Nejhorsi ze partnerka mi ze zacatku vse splnila nejezdi tam nejela ztratila kvuli me i kamarady ,jo vim byla to blbost , no bylo to tak ze sme se dostkrat rozesli a sesli ja ji vzdy slibil ze se zmenim jen at se vrati , 2 roky zpatky si zacla s nej kamaradem kteremu napsala po nasem rozchode , byli spolu necely mesic ,pak zjistila ze mysli na me a miluje me ,tak dosla byli sme spolu ,nejhorsi bylo ze ja se vzdy zmenil ale tak na mesic pak bum a bylo to zpatky uz se snazit nemusim mam ji jistou ,predposledni rozchod mi rekla at ji dokazu ze sem jiny ja ji rikal ze pokud budu bez ni nemam na to porad sem ji rikal at mi da sanci ze se zmenim ale nezvladnu to bez ni. Prestali sme byt v kontaktu usoudila ze jsem se na to vykaslal ale nevedela ze jsem zacal dochazet k psycholozce , trochu mi pomohla pak jsem zjistil ze s nekym je ,to byla pro me rana znova ,na vsechno jsem se vykaslal a byl na tom spatne. Po mesici se s nim rozesla zjistila ze miluju me a mysli na me ,ozvala se ,sok pro me ja ji odpustil dali sme se do kupy, rekli si ze pujdem do poradny nesli bylo nam dobre, ja ale vim ze my dva to nezvladnem sami. Kdyz se na tim zamyslim vzdy sem ji slibil zmenu byla na chvilku ,a pak sem s tim prestal ,vim ze to bylo tim ze jsem to nechtel ja, pred mesicem se ve me neco hnulo a ja si rekl ze ji dokazu ze se konecne zmenim chcu to ja sam ,protoze vim ze u zadne nepochodim ,chtel jsem ji prekvapit a objednat nas,jenze nez sem se rozhoupal byl rozchod , a ja jsem nahranej ,je to tyden co jsme od sebe rikala mi ze me miluje citi ze jsem ten pravej ale uz mi neveri , ja se ji nedivim jina uz by me poslala k vode davno,jsem idiot, tak sem s ni prestal komunikovat neuhanet ji ,den po odstehovani mi psala email,neodpovidal sem po tydnu mi volala psala proc se ji neozyval ze jsem se z toho rychle.dostal ze me miluje a chybim ji ,ze me potrebuje slyset ,ja nechtel protoze jsem na tom dost spatne. Nakonec jsem se ji ozval psali sme si volali ten tyden ,zkousel sem ji rict ze pujdem do poradny ,pry to rikam porad ze se zmenim a nezmenil sem se jen na chvilku chapu ji ja bych si sam neveril po tomhle jeste sem ji parkrat zkousel ukecat marne pry me miluje ale vi na 100% ze se nezmenim. Rekl jsem dobre chapu ale ja stebou nedovedu byt kamarad nemam na to ,rekl jsem ji ze ukoncime komunikaci a kazdy si pujdem za svym stestim ,to nechce prycat ji dam cas ze nevi co chce co ma delat. Sme v situaci kdy jsem ji rekl ze ji musim nechat jit ze jsem ji rekl ze chcu ze sebou neco delat ale asi je pozde. Vcera mi napsala rozlucnou sms a ja uz neodepsal. Prosim reknete mi nazor je tam jeste sance nebo je to uz marne , citim ze to je ta prava zena meho zivota , prosim poradte mi . Dekuji
prominte za pravopis jsem dislektik a disgrafik
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.2.2016 19:30Velký problém vidím v tom, že jsi chtěl (a sliboval) změnu ze dne na den.
Svým způsobem byla naivní i Tvá přítelkyně, která věřila (nebo spíš chtěla věřit), že je někdo schopen takového přerodu jen tím, že se pro něj rozhodne. Jenže rozhodnutí je pouze první krok na této mnohasetkilometrové a velmi náročné trati. Je to zhruba stejné, jako bys chtěl , aby se z výbušného cholerika stal ze dne na den vyrovnaný a klidný jogín.
Omlouvám se, že to říkám tak tvrdě, ale žárlivost je nemoc a její léčba je běh na dlouhou trať - někdy na celý život. Čemu tleskám - to je Tvoje sebereflexe - protože té je schopen jen málokterý žárlivec.
Snažili jste se Váš vztah slepovat už tolikrát, že bych doporučila nechat přítelkyni jít a - soustředit se na sebe. Zkusila bych si najít nějakého dobrého psychloga (nebo možná psychiatra), který se zabývá speciálně touto problematikou - tedy žárlivostí a partnerskými vztahy a nastoupila regulérní "léčbu". Sám uvidíš, co Ti to přinese - pradva je taková, že chorobná žárlivost a partnerský vztah se vzájemně vylučují (v manželské poradně se snaží zpravidla slepit každý partnerský vztah - vyjma dvou případů tam kde je partner chorobný žárlivec nebo alkoholik doporučují i psychologové povětšinou spíše rozvod).
Je mi to líto, ale dokud nevyřešíš svou žárlivost, v partnerských vztazích se Ti dařit nebude. -
5.2.2016 20:03V první řadě-změna ze dne na den nejde.Možná by to chtělo místo psychologa navštěvovat psychiatra.Každý svým způsobem žárlí, kdo ne,nemiluje.Ale chce to žárlit zdravě a ne,aby partnerka kvůli partnerovi ztratila kamarády...co by následovalo? rodina? Bohužel to co je u tebe má moje kolegyně-partner žárlí i na nás-kolegyně, nemůžeme si s ní jít nikam sednout (ani do cukrárny nebo kavárny po práci na chvilku) aniž by ho neměla za zadkem a upřímně,bavit se o ženských věcech a rodině před chlapem to neee...dokonce začal žárlit na její rodinu-mámu,i tátu,bráchy.Podle mě ještě šance je,ale to chce opravdu aby ses změnil. Proč vlastně tak moc žárlíš? že ti ji někdo odvede?Vztah je o tom mít někoho rád,o podpoře,ale i určité volnosti a ne o tom druhého vlastnit.Já si jdu s kamarádkama sednout ve dne do kavárny,chlap si může jít sednout s kamarády na pivo i večer, nevidím na tom nic špatného.Pokud nezměníš svoje chování a svoje myšlení, tak si myslím,že se k sobě nevrátíte.
-
5.2.2016 21:15Nooo, veľmi s tebou súcítim. Čo je to byť žiarlivý? Čo si chcel zmeniť? Toto mi chýba dosť konkretizovať. Cítim medzi vami dosť problémov, ty si to veľa zhrnul, takže sa moc nedá Z toho vychádzať.
V každom prípade, ak len žiarlivosť vieš aký bol môj muž na začiatku žiarlivý, boli sme 24 a 20 ja, mám normálne úsmev na tvári akí sme boli mladí, a sme spolu už 12 rokov. Manžel bol veľmi žiarlivý veľmi, vulgárny atď, ja som to ustala, ale rozísť sme sa nikdy nerozisli, vedela som, že to muž tak ne, nemyslí, ale pri vás mi chýba podstata.
V každom prípade bojuj O nu
