zamlklé těhotenství
ahoj holky, dnes jsem byla u gynekoleoga v 11.tt a mimi umřelo. Ve středu mne čeká revize dělohy. Nemáte s tím někdo zkušenosti? Brečím jak malé děcko a nějak se s tím nemůžu smířit....
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.5.2012 20:49ahojky,já jsem byla na revizi 5.4. v 9tt nebyla vidět srdeč.akce
5.4. jsem ráno nastoupila do nemocnice,sepsali semnou papíry,před polednem jsem šla na zákrok-trval 15-20 minut,probrala jsem se tak půl hoďky po zákroku...při další kontrole mě zjistili z moči,že mám zánět močáku,tak jsem brala antibiotika,no a teď od června už jdu do práce,koncem června,začátkem července se zase budem snažit,a snad to už na podruhý vyjde.....ze začátku mě to mooc bolelo-u srdíčka,ale teď se už těším na další snaženíčko 
-
28.5.2012 21:14To je mi moc líto, vím stejně jako spousta holek tady, co si tím prošly, jak Ti je. Jak již psala sinkognitos, ta bolest chce čas. Ačkoliv to teď na duši bolí a jistě se Ti hlavou honí spousta otázek, bude to týden po týdnu lepší, věř. Mám za sebou revize dvě, jednou po spont. potratu, podruhé šlo rovněž o zamlklinu. Zákroku jako takového se vůbec bát nemusíš, je to pár minut v celkové narkóze, ještě v ten den Tě s největší pravděpodobností pustí domů. Horší je to s psychikou, zejména s představou, že se člověk může začít snažit zase až po nějaké době (obvykle po 3 měsících po revizi), ať se tělo stačí srovnat. Máš-li možnost, zkus se něčím rozptýlit; mně poprvé nejvíc pomohlo, že jsme měli teprv dovolenou před sebou a bylo potřeba ji naplánovat. Takže práce a ve volném čase příprava dovči byla ten nejlepší lék. Ale každý to má jinak.
K povzbuzení bych Ti napsala asi tolik, čím jsem se uklidňovala sama - už jsme alespoň věděli, že nemáme problém vůbec splodit dítě, dále jsem byla ráda, že se nejednalo o mimoděl. těhu, což by do budoucna mohlo snažení ještě komplikovat, a hlavně - radši o to mimi přijít takhle brzo, než by se nedejbože stalo něco po regulérních 9 měsících těhu při porodu a člověk odcházel z porodnice bez miminka, o jiných tragédiích v průběhu pokročilého těhotenství nemluvě. Případně by se u něj prokázala nějaká závažná vrozená vada a o jeho osudu byste museli rozhodovat vy - bylo by to možná ještě daleko těžší... Jsou to slabá slova útěchy, ale držím palce a do dalšího pokusu přeji krapet víc štěstí! -
28.5.2012 20:54Ahoj retroxy, mě se to stalo 6. února 2011 a věř, že to pořád bolí. Ale jinak, méně. Moje rada zní, že si tím musíš projít, tou bolestí, protože potom tě čeká nový začátek. A až se začnete znovu snažit, hodně se ti uleví, věř mi. Já měla štěstí, že jsem šla na zákrok rovnou. Moc ti přeju, abys to všechno zvládla a aby tě hlavně partner podpořil, protože to je hodně důležité. Kdyby ses chtěla na cokoliv zeptat, písni

-
28.5.2012 21:01Ahojky
to mě mrzí
já mám za sebou dva zamlklé potraty..jeden v dubnu 2010 v 11tt a druhý v listopadu 2011 v 10 tt
Úplně teď vím,jak se cítíš...určitě se pořádně vyplakej!Teď to bolí,ale časem se ta bolest otupí...ač nikdy nezapomeneš...já na ty svoje prdolky myslím často...teď jsme s přítelem ve fázi třetího snaženíčka a tak se už předem modlím,aby to bylo vše v pořádku...Takže držím palečky ať vše zvládneš jak nejlépe to jde a ať tě brzy přestane bolet srdíčko! -
28.5.2012 21:39Já byla na revizi po zamlklém těhu v 8tt. Na zákrok jsem šla za tři dny co mi to řekli. Zákrok je rychlý, v plné narkoze. Já neměla ani pak nějak extra bolesti či s tím problémy - co se týče zdravotní stránky. Taky jsem to hodně obrečela, říkali počkat 3 cykly než se zase snažit, my čekali jen na jednu MS - dorazila za 27 dní, otěhotněla jsem hned, máme tu už 10-ti měsíčního prcka. Tím ale nechci nabádat, aby jste to případně zkusili taky tak brzy - je to na rozhodnutí každého, ale lékaři zpravidla doporučují po 3 MS cyklech - Vyplač se, pomůže to. A vím jak to bolí. Drž se. Hodně štěstí
-
28.5.2012 22:45
To je mi lito
ale bolest znaaaam a dobre,nemusela jsem na revizi,potratila jsem samovolne letos 9.3. cca 6tt,ale ta bolest byla NESKUTECNA!
(( kort po 5ti letech davani se dohromady a skoro trech letech snazeni/nesnazeni.No je to peklo,ale odstupem casu to bude lepsi,na me se pak lepila nemoc za nemoci,takze to bylo peklo.,ale uvidis,bude líp...vim o cem mluvim,me tim dnem jsem si myslela,ze skoncil svet,byla jsem hotova! ale proste pak jsem to brala tak,ze mimco nebylo silne a nemelo tady co delat a radci samo odešlo.Drzim ti moc palečky at se z toho brzy dostanes. -
29.5.2012 8:02Taky jsem si tím prošla. 23. 9. 2011, ve 12. tt. Bolest je neskutečná, ještě k tomu manžel jezdí pryč přes týden do práce, takže jsem s tím bojovala sama. Naši totiž nechápali, proč se tím tak trápím, proč prostě nejdu dál. Ale vysvětli to lidem, kteří přišli k dětem jak slepý k houslím, aniž by se snažili. Já na to první čekala 16 měsíců. Díky bohu za manžela, který snášel to, že tu bolest musím dostat ven. Takže jsem se mu přes den rozbrečela a tři hodiny nemohla zastavit, večer jsem na něj bezdůvodě řaval, nadávala mu když něco domluvil a nevyšlo to...no fakt hrůza. Asi dva měsíce jsem nechtěla ani slyšet o novém snažení, navíc mě bolel sex, no jako bylo to období na ho... Ale přišla jsem na to, že se člověk nesmí obviňovat, nesmí hledat vinu nebo důvod že se to stalo, musí se vzchopit a znova bojovat. Asi po třech měsících mi doktorka řekla, že jsem v pořádku, že se můžeme znova snažit otěhotnět, tak jsem si řekla, že ten dům, který stavíme nenechám nikdy prázdný, že budu o děti bojovat, i kdyby se to pos.... ještě několikrát, že mě to prostě nezlomí. A přesně 4 měsíce po revizi jsem měla pozitivní těhotenský test. Teď jsem ve 24. tt.
Tvá bolest je pochopitelná, bojuj s ní, dostaň ji ven, všechno si to prožij, až přijde čas, pochopíš, že bolest je mnohem menší a že je čas zkusit to znovu. Moc ti přeju ať najdeš sílu se s tím vším srovnat a hlavně ať brzy přijde tvoje štěstíčko. -
29.5.2012 14:57Ahoj, byla jsem na revizi v lednu, MA v 11 tt. Hrůza, šok. Po revizi oslabená imunita, prášky, dávání se do kupy. Začala jsem se s tou ztrátou pomalu smiřovat, jenomže nastávající maminy odhodily bundy a já vidím bříška - jako bych měla teď já. Někdy mi na ulici tečou slzy. Mám hrozný strach otěhotnět, na druhou stranu bych už nejradši byla těhule. Teď to byl 2 měsíc snažení, zatím nic... (předchozí dvě těhu na první pokus)
Tak se drž, stojí to hodně sil, ale věřím tomu, že to zvládněš!!