strach, že nezvládnu výchovu dvojčat a staršího dítka
Včera jsem zjistila, že čekám dvojčátka... je to krásný... dvojčátka jsou krásná... Ale zaplavuje mě strašnej strach... Mám tolik otázek... Marečkovi tou dobou budou čerstvé tři roky (pokud vydržím vcelku alespoň do 37. týdne
), když ho odstrčím na druhou kolej... čtu nejrůznější články o dvojvaječných dvojčatech.. o těhotenství s nimi, o porodu.. o jejich péči... prostě mám šílenej strach holky, obavy.. chci být dobrá máma. Marečka na miminko připravuju už od té doby, co vím, že jsem v tom... On sice nejspíš moc nerozumí, co to znamená, ale ví, že brzo nebude sám, že bude mít maličké kamarády... ví, že má maminka v bříšku miminka, ví že jsou tam dvě... Ale až to opravdu přijde... bojím se, jak to bude snášet. Jak to budu zvládat.. Potřebovala bych slovo pro uklidnění.. že to zvládnem... Vím, že se ještě může ledacos stát, změnit (jsem teprve s 7. týdnu)... ale prostě počítám už s oběma bublinkama... chci je obě
Jen potřebuju slyšet slova útěchy 
Díky moc holky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.2.2015 10:28ahoj mame 7 tydeni holcicku a chlapecka a tenhke strach jsem mela cely tehu a pobyt v nemocnici.je to narocny ale zvladnes to,vse si sedne neboj.uz bych nic.nemenila i kdyz nekdo.mi to prijde jak adrrnalinovy sport
sice nemame starsiho sourozence ale snaz se ho pak do vseho zapojit aby nemel ten pocit ze je na druhy koleji...hlavne at jste vsichni zdravi
kdybys neco potrebovala pisni do zprav -
3.2.2015 11:05Ničeho se neboj, všechno zvládnete! Našim prckům bude teď pět měsíců a jsou prostě úžasní
. Já se celé těhotenství strašně bála, aby všechno klaplo (předchozí potrat mi na klidu moc nepřidal), aby obě dětičky byly v pořádku (navíc jsem pracovala do necelého 5. měsíce v laborce), do toho špatná srážlivost, no prostě mazec.... Bála jsem se, jak všechno zvládneme (bydleli jsme v podnájmu, kde bychom s mimčama být nemohli), jak zvládneme starat se o ně, když nemáme žádnou zkušenost s dětma, fakt to se mnou mávalo nahoru-dolu (a to jsem měla těhotenství jako takové pohodové - žádné nevolnosti, žádné chutě (maximálně na ovoce
), přibírání taky nebylo nijak extrémní, miminka byla úplně vzorná
).
Pak se narodili a věci do sebe nějak zapadli a začali dávat smysl
. Sice ten začátek byl hodně náročný, kojení jsme nezvládli, ale až jsme si zaběhli režim, tak je to s nima docela pohoda
.
Neboj, starší bráška bude s nadšením pomáhat, protože to pro něj bude nové a zážitek a až zajedete nějaký denní režim, tak to bude v klídku. Navíc máte náskok jednoho svištíka, tak se nebudeš potřebovat učit věci za pochodu, jako my, prvorodičky
. A jak píše Marvina o kousek výš, když budeš chtít s něčím poradit, pomoc, nebo se jen vypovídat, klidně piš do zprávy 
-
3.2.2015 11:25určitě to zvládneš. myslím, že nejdůležitější je starší dítko zapojit do péče o sourozence. stačí drobnosti-podat plínku, dudlík, hračku atd. ale bude si připadat jako velkej chlap a bude ve středu dění, nebude tím odstrčenej. můj druhej syn to při narození sestřičky řešil tak, že jsem při každým kojení mu musela číst pohádku nebo říkanky, podle toho jakou si donesl knížku. neumím si představit jak je to s dvojčaty a tvůj strach naprosto chápu, ale určitě to nějak zvládnete, hlavně společně
