smíšené pocity

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Bývalá uživatelka #29495.5.2011 10:52

  Ahoj, měla jsem to stejně. Na těhotenství jsem čekala 24 měsíců a pak mě šokovaly mé stavy, když mi přišlo, že to dítě, které čekám, vlastně snad ani nechci. Řešila jsem: Jak to zvládnu? Pane bože, copak se umím postarat o dítě? Vždyť nevím, co bude chtít? Vždyť už nebude nic, jako bylo dřív. A co když bude manžel na montážích, jak to zvládnu sama? A co budu dělat se psem, jak ho budu venčit? Tyhle stavy se samozřejmě střídaly s těmi normálními, kdy jsem se na malého těšila. Jak těhotenství postupovalo, úzkostí ubývalo až pak vymizely úplně. Když se malý narodil, prostě jsem to normálně zvládla, i když byl manžel pryč. Zvládám se starat i o tu naši čtyřnouhou potvoru. To, že není nic jako dřív je jasné, ale neměnila bych za nic. Prostě jsem těď máma a to je v současné době moje nejdůležitější role v životě Tak se neboj, máme to asi každá, vždyť příchod nového člena rodiny je obrovská událost a tak by asi nebylo normální, kdybychom se nebály. Až se ti miminko narodí, nevzpomeneš si, že jsi někdy vůbec pochybovala o tom, zda jej vlastně chceš. Budeš máma a každá správná máma své dítě miluje bez ohledu na to, o co ji vlastně připravilo /noční spánek, trajdání na dvojku vína/. Důležitější je, to co nám dítě dalo a to zdaleka převyšuje ))

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 4

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #245145.5.2011 10:54

  Holky, tohle je úplně normální. Já jsem si taky přála být těhotná, měla jsem nějaké gynekologické potíže, tak jsem se bála, že později už to nepůjde. Když se to povedlo 4. měsíc, ani jsme tomu nevěřili, protože nám bylo řečeno, že to jen tak nepůjde a můžeme se snažit i rok, dva. Asi psychika, jak jsme to nečekali a nepočítali s tím, přišlo to. Já u prvního pozitivního testu celý den brečela. Přítel přišel domů a vůbec netušil, co se děje...On byl ten, co nakonec začal rozumně uvažovat, na rozdíl ode mě. Všechno mi najednou přišlo zničené, už nebudu cestovat, jako dřív, najednou budu všechno obětovat třetímu člověku, s přítelem tu nebudeme už jen jeden pro druhého, nesebereme se, kdy chceme a nepoletíme třeba na víkend do Říma, prostě mi najednou všechno přišlo špatně. Teď jsem ve 40 tt a stále nevím, co mě čeká a stále si někdy říkám, že to mělo přijít až později. Ale myslím, že mám vedle sebe skvělého partnera, který mě neustále překvapuje a přesvědčuje o tom, že bude skvělým tatínkem a my dobrými rodičemi. A místo víkendů v Římě spolu sami dva, zažijeme nové a krásnější zážitky ve třech Myslím, že láska se probudí s prvním pohledem do jejích očích...

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #234705.5.2011 10:13

  Ahoj, já myslím, že je to úplně normální.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #201795.5.2011 10:16

  Ahojky, ja jsem zrovna vcera hledala na netu : spatna nalada v tehu ) Pripadam si uplne stejne, vecne mam blbou naladu a tak jsme to chteli, uz ani nevim co chci ted. Vim, ze mimi chci,ale nechapu sama sebe proc mam vecne takove pocity a prevladajici blbou naladu Myslim ale, ze v tehu jsou to asi hormony, nekomu se to ustali drive, nekomu pozdeji a nekomu az po porodu. Ja teda cekam prvniho potomka,ale dokazu se vcitit do tebe, to same mela kamoska a ted jeji mala ma 6mesicu a maly chodi do druhe tridy a ja smekam jak to zvlada. Uz prece vis do ceho jdes a spravna mamina tu lasku umi rozdelit, neboj se, je normalni,ze pochybujes,ale kdyz uz jsi zvladla jedno mimi, zvladnes i druhe

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-