porod mrtvého miminka
Ahoj holky, chci pomoct a poradit. Ve středu na kontrole mi doktor řekl že natálce nebije srdíčko, byla jsem 38 týden. Brali mě hned do nemocnice a tam vyvolávali přirozený porod až do pátku, v pátek v 10.05 jsem porodila mrtvou holčičku. Mám vrozený trombofilní stav a doktoři mi řekli že z 99 procent je to příčina toho co se stalo. Já to ale nechápu týden předtím bylo všechno v pořádku, srdíčko bilo, proč to muselo teda takhle skončit, proč pro to doktoři neudělali víc, nenasadili mi nějaké léky proti tomu. Nevím jak se stím mám smířit. Všichni mi jenom říkali bud silná, statečná, ale nikdo si nedovede představit jaké to je, nosit 8,5 měsícu holčičku v bříšku a pak ji rodit mrtvou. Poradte mi jak se stím smířit. Pořád na to myslím a obvinuju jak sebe, tak doktory, hledám chybu co se stalo. Vím že mi to natálku nevráti, ale nevím jak se stím mám smířit....
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.11.2011 18:39Ahoj Kači .... není v životě ženy horší věci jako přijít o své dítě ... bohužel i já přišla o miminko, akurát s rozdílem, že jsem se svým synem Tomáškem mohla prožít jeden rok .... pořád to stále bolí, a bolet nepřestane .... nikdy nezapomeneme na ty své andílky. Já jsem na svýho synka převelice pyšná, byl to bojovník a rozum mi říká, že by se jen celý život trápil a všichni okolo něj taky ... a Tomíkovi tam nahoře mezi andílky je dobře ....
Momentálně není slůvka, jak ti vyjádřit jak mi to je líto ... Nesváděj nic na sebe, ani na lékaře, bohužel jsou i v dnešní době takovéto smutné případy.
Opatruj se a věřím, že se brzy, tak jako i já, dočkáš miminečka v náručí. -
23.11.2011 18:21Ahoj, je mi moc líto co se ti stalo a chápu jak ti asi musí být. teď možná někomu budu připadat jako blázen, ale studovala jsem psychologii, hodně se zajímám o parapsychologii, reinkarnaci, posmrtný život apod. a veškeré fundované poznatky, které s touto tématikou souvisejí. Tak se omlouvám, jestli se můj názor nebude někomu líbit, ale třeba ti pomůže. Duše, které jsou spřízněné nebo jsou si osudově souzené se opakovaně můžou shledávat jak v tomto, tak v jiných životech. Pokud duše tvého děťátka opravdu chce s tebou být, tak si tě najde znovu a znovu a bude s tebou v podobě tvého dalšího děťátka. Zkráceně tedy: nevyšlo-li to na první pokus, tvá Natálka se ti může vrátit a znovu se zrodit a narodit se ti (tentokrát úspěšně) na druhý pokus. Zkus na to nahlížet tak, že si to malá zkusila nejprve nanečisto a příště už se do toho obuje pořádně. Vím, že to teď bolí, ale třeba budeš příjemně překvapená a otěhotníš brzy zase a na podruhé už se jí dočkáš a shledáte se. Zkus to brát třeba takhle. Když to budeš brát takhle, můžeš se zase brzy nadšeně snažit a radovat se až to vyjde, a těšit se. Moc, moc ti držím palečky.
-
23.11.2011 16:43Ahoj, já Ti opravdu nebudu psát, abys byla silná apod. Věř tomu, že moc dobře vím jak Ti je. Já rodila v březnu a předem jsem věděla, že Tomášek zemře. Žil 2 dny. Je to šílené. Vzpamatovávám se stále a stále mi to nejde. Když se jeden den usmívám, druhý den se cítím strašně provinile. Nevím proč, ale bohužel je to tak. Stále se mi hlavou honí spousta otázek, které se určitě honí i Tobě, jako např., kdyby ti vyvolali porod pokud ještě Natálka žila, zda by byla šance ji zachránit. Tutéž otázku si stále kladu já, zda, kdyby na nemoc přišli dřív, jestli by byla šance.....
Je mi moc líto, že si tím musí procházet další žena, další matka....Drž se! Víc opravdu nelze napsat. -
26.11.2011 2:56Já ti Kačenko taky z celého srdce přeji....Tobě a manželovi nebo příteli.., to je jedno, prostě tatínkovi - otci dítěte..., přeji vám oběma, aby ve vás bylo spousta síly toto překonat. Vím bohužel jak hrozné to je, moje holčička odešla do nebíčka v 18.týdnu. Vím, že mé krátké těhotenství se nedá srovnat s tvým, ale chci, aby jsi věděla, že se dokážu do tebe a manžela vžít, dokážu si živě ředstavit, jak ti je. Přeji vám oběma, aby se vám brzy zacelilo srdíčko, aby vás brzy obklopl smích, aby vám a hlavně tobě bylo zase brzy, brzičko dobře !!! Vyplakej se, vyzuř se, ale hlavně se zase brzy zační smát,protože smích je velký lékař, vzácný dar, který opravdu moc pomáhá !!! Moc ti přeju, ať to všechno rychle překonáš !!! Sluníčko, budu šťastná, až se tady dočtu, že už je ti dobře. Tak ráda bych ti řekla - napsala víc, ale je mi jasné, že tě ani tak moc asi nezajímají momentálně tyto řeči. Přesto chci, aby jsi věděla, že i já na tebe budu myslet a moc t fandit. Opravdu, nemá už momentálně cenu zjišťovat, co se stalo. Možná se dozvíš víc, pokud budeš podstupovat nějaká další vyšetření - genetiku a jiné. Jestli jsi byla na nějakých odběrech..snad ti pak doktoři dají nějakou uklidňující odpověď ! Drž se holka ! Držte se spolu s manželem a hlavně !!! Mluvte spolu !!! O všem spolu mluvte. Neutíkejte před sebou. Pokud jeden z vás bude potřebovat pláč, ať se vypláče, hlavně buďte pořád spolu..to je taky hodně důležité !!! Moc na tebe myslím !!!!! Drž se !
-
23.11.2011 19:09
Je mi moc líto, co se Ti stalo. Já myslím, že Tvá Natálka je teď mezi andílky a dohlédne na to, aby se to už nikdy žádnému Tvému miminku nestalo. Moc dobře věděla, že ji miluješ a bude na Tebe po celý Tvůj život dohlížet.
Jen se prosím neobviňuj a ani vinu nehledej. Nic Ti to nedá, jen se budeš zbytečně trápit a ničit. Taky jsem přišla o mimi, narozdíl od Tebe ve 13. týdnu, ale i tak jsme s manželem ztratili člena rodiny. Mé kamarádce se stalo to samé. A rozdíl mezi ní a mnou? Ona dva roky trápí svou hlavu myšlenkami coby...kdyby...kdyby nešla tam a nedělala tamto a kdyby se nenachladila na té procházce.... Za dva roky se z toho nedostala a dokonce mi řekla, že ani těhotná být znova nechce, protože se jim to stane zas. Já to mám za sebou 3 měsíce a jsem připravená se začít znova snažit o to, abychom byli tři, protože mám štěstí a podařilo se mi své myšlenky obrátit k tomu, že ten domek, který stavíme chci naplnit láskou a smíchem. Já vím, že tohle nejde vůbec srovnávat, uvědomuju si, že to srovnání pro tebe musí být naprosto směšné, ale chci ti jen naznačit, že Tvým cílem by nemělo být najít viníka, ale najít sílu jít dál a splnit si sen o tom, že budete rodina. Určitě máš moc blízkých lidí, kteří Ti pomůžou. Tvá bolest nikdy uplně nepřebolí. Pořád budeš vzpomínat, ale jednou budeš své velké rodině povídat o Natálce a budeš ráda, že ses odhodlala jít dál a začít znova, určitě se Ti to podaří. -
23.11.2011 16:58Co napsat
(..snad jen,je mi to líto a přeju hrozně moc sil, abyste vše zvládli!Bolest je určitě velká, ani si nedovedu představit, co prožíváš. Buďte silní a dejte tomu čas...určitě se zase jednou budete radovat a smát z nového života. Jsem 31 týden a tohle mě dohnalo k slzám...obrovská nespravednost!!( -
23.11.2011 17:33
Máš trombofilii a nebrala jsi žádné léky? Já mám jen slabou mutaci a už tak mi je nasadili hned od začátku těhu. Měla jsem už třikrát mrtvé miminko. Také srdíčko. Není co poradit. Musíš si to odžít, vyplakat, projít peklem. Já to tak měla. Byla jsem ve velmi špatném psych. stavu. Po posledním potratu jsem už chtěla konec. Napořád už si budu vybavovat, kolik by tomu malému už bylo let, jaké by bylo.... Je to hrozné. Teď jsem opět čerstvě těhotná a mám už objednaný ultrazvuk domu. Né ten co si těhotné kupují. Ale ten opravdový, lékařský. Může si někdo myslet, že jsem blázen. Ale asi jsem. Neustále se bojím.
-
23.11.2011 21:31
Vím jaké to je!Když jsem čekala druhé miminko stalo se mi to také,zjistili že mimnko má vadu na srdíčku,bylo to pár týdnů před termínem porodu,měl se mi narodit chlapeček Lukášek,narodil se ale už mrtvý,byly chvíle kdy jsem oviňovala doktory,manžela a mě samotnou,ale nikdo z nich za to nemohl!Malej zřejmě neměl štěstí!Bude to trvat déle či později ael jednou se vzbudíš a budeš pipravená se znovu snažit o miminko a dát mu lásku kterou jsi chtěla věnovat Natálce...
-
23.11.2011 16:22
Víš, ale ono tohle se může stát kdykoliv a komukoliv. I úplně zdravé ženě. Znám jednu, která také musela porodit mrtvé dítě, jelikož mu přestalo být srdíčko. Doktoři nezmůžou nic
-
23.11.2011 19:49Je mi hrozně moc líto co se ti stalo, ale plně souhlasím s tím že čas pomůže. Nemohu se srovnávat s tvou bolest,í já o svého chlapečka přišla v 17 tt. odtekla mi plodová voda, ale můj chlapeček žil a já se ač nechtěně musela rozhodnou těhotentví ukončit. Dítě jsem viděla mrtvé kdyz ze mě vypadlo, ten pohled se mi vrací ve snech. Věřím že je tam s mým dědou a společně na nás dávají pozor.
Jsou to 3 měsíce co se to stalo a pokoušíme se o dítě již nyní, koupili jsme si byt a já věřím tomu že ten pokojík co je nyní prázdný bude jednou plný, a bude v něm radost a smích našeho dítěte.
Být tebou nestyděla bych se vyhledat odbornou pomoc. Opravdu s tebou cítím a přeji ať tvé srdíčko brzy zaplní nová radost -
23.11.2011 20:04
Nevím, co říct. Jen že mi je to strašně líto. Doufám, že v dalším životě tě bude potkávat jen samé štěstí a to především v podobě zdravého dítěte. Drž se.
-
23.11.2011 16:35
Ahoj, je mi to lito a neumim se vzit do te situace,ale asi bych hledala stejne holky, kterym se to stalo a snazila se z toho vypovidat a otrepana fraze "casem bude bolistka mensi" ted neni na miste. Takze spise bych hledala i na netu ruzne diskuze kdo si tim prosel a co jim pomohlo. Je prirozene ze hledas chybu v sobe, v lekarich,....taky bych chtela znat pravdu, ted je otazka zda mohli neco udelat a proc to neudelali a zda se tobe chce poustet do boje. Ale neco ti prece v nemocnici museli k tomu rict. A neni ostuda jit ani za odbornikem, divim se, ze ti tu moznost v nemocnici nenabidli. Moc moc ti preju at se rána rychle hoji a jsi zase stastna.
-
23.11.2011 16:37
Neobviňuj sama sebe, vždyť za nic nemůžeš. A jak se s tím smířit, třeba by ti pomohla návštěva psychologa. Ten by tě měl nasměrovat na zprávnou cestu.
-
23.11.2011 16:52Lítosť ti asi napomůže ani žádný řeči o uklidŇování, ale přeji spoustu síly a štěstí věřím že to byla náhoda a zachvíli budeš mít zdravou. Je to protebe určitě velmi těžké, ale jistě to bude brzy v pořádku. Netrap se nemůžeš za to a ani doktoři.
-
23.11.2011 16:58
Ahoj, je mi to taky strašně líto, hlavně nemusíš být statečná ani silná, je to velká bolest a ty budeš potřebovat čas, aby to přebolelo a taky si myslím, že psycholog není špatná rada a určitě se nemusíš za jeho návštěvu stydět. Hlavně se neobviňuj, za to nemůžeš. Přeji Ti, aby to co nejdříve přebolelo a bylo to zase dobré.
-
23.11.2011 17:36
Ahoj, nemuzu ti poradit z vlastni zkusenosti, ale za zkusenosti sve tety( Ktera je mimochodem naprosto zdrava).. Dite bylo v 7. mesici, kdyz se tete udelalo zle. Misto toho aby ji nejakym zbusobem prohlidli, nebo ji vyvolali porod, po tydnu co lezela v nemocnici, zacala samovolne potracet, nakonec ji vyvolali porod aby porodila a je to 6 let zpet. Samozrejme bylo uz tyden pozde, dite v ni zacalo doslova hnit, takze bud rada, ze se to stalo zrovna takhle a nenechali te vic trpet, protoze ty svine dokazou byt pekny zvirata a za vinu to nedavej sobe, nybrz svymu osetrujicimu lekari, ktery o tvy nemoci vedel a nic neudelal jen tise cekal co bude, pac byl zvedavej, jak tohle dopadne. Moje teta se s tim nikdy nesmiri, ale naucila ses tim zit a o rok pozdeji porodila nadherneho syna. Drzim ti palce a nenech se zatrasit, jdi do dalsiho, to je jediny zpusob, jak se s tim srovnat, pokud po diteti touzis. Pokud ne, tak to vypust z hlavy a zij dal, jak si zila pred tim. Hur to urcite nesou maminky, kterym zemrou deti se kterymi stravily nejaky cas a ty maji problem, doopravdy problem, ty jsi jej nestihla poznat, ber tojako stesti v nestesi a jdi dal. Sama mam miminko a neumim si to predstavit. Obdivuju tetu jak bravurne se s timhle naucila zit, je to traumatizujici. Promin, jestli ti ma odpoved pripada sobecka, ale neumim ti jinak odpovedet. Drzim palce a pokud dite chces, tak se neboj a proste do toho jdi znovu, je hodne nizka sance, ze by se to opakovalo
) -
23.11.2011 23:12Ono viš, tohle je priroda a nemuzes to pochopit. Tve miminko bylo asi slabe a takto to bylo lepsi, takto se priroda chova. Vis, kdyz se zviratum narodi jedinec, ktery je slaby, tak ho sama samice = matka zabije. Protoze zvirata chapou, ze takto to je lepsi. a spravne. To same se stalo tvemu miminku. Telo citilo, ze mu neco je. Nemuzes vedet co, ani doktori to nevedeli, ale takto to melo byt. Je to tezke pochopit. Miluj svou natalku a raduj se z toho, ze jsi mu mohla dat tak krasny zivot v tvem brisku. Udelala jsi pro nej maximum. Byla jsi uzasnou matkou a jeste nekolikrat budes.
-
23.11.2011 16:25
To je mi opravdu moc líto. Ze srdce Ti přeju, ať rány co nejdřív přebolí, ikdyž to bude hodně těžký. Sobě vinu nedávej. Co by si mohla víc udělat? Jen nechápu doktory, když tohle věděli, proč porod nevyvolali dřív? Radu jak se s tím smířit bohužel nemám..Drž se!!
-
23.11.2011 19:25
Ahoj, já mám doma téměř tříměsíční holčičku Natálku, a tvůj příběh mě dohnal k zamyšlení, jaký mám štěstí....
Víš, tenhle svět je vážně nespravedlivý, ti co nechtějí, mají dětí třeba deset, a ti, co po nich touží, je mít nemohou a nebo se jim stane to, co právě tobě.
Neumím si to ani představit, a kecy, že máš být sillná, ti vážně může říct jen ten, co to neprožil.... Neumím si to ani představit, ale vím, že kdybych měla příjít o miminko, tak by mě to složilo na dost dlouho....
Držim ti palce.
