jsem na začátku těhu a už teď se bojím porodu
Dobré odpoledne dámy, snažilky, těhulky, maminky..
))
S přítelem jsme spolu 5 let. Mě je 20, příteli 24. Oba chodíme do práce, 3 roky spolu bydlíme v bytečku. Vše je ok, nedávno jsme ale zjistili, že čekáme miminko
Chtěli jsme oba ještě nějakou dobu počkat, ale miminko nám nevadí. zajištěné bude a lásku mít bude také!
Jen mi jde o porod. Samozřejmě se na miminko moc těšíme, ale nebudu si hrát na hrdinu.. bojím se porodu. Tak bych vás chtěla poprosit, aby jste mi třeba některá z vás napsala, jak u vás probíhal porod? Vaše zkušenosti? A podobně.. jsem z toho nesvá.. Ale je to prý nejkrásnější bolest na světě!
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.9.2014 17:56To, že máš strach z porodu je vlastně fajn - je jasné, že z tebe bude dobrá a pečlivá máma
Můžu tě utěšit, že postupem času (a s nástupem hormonů) se porodu budeš bát o něco méně... Můj porod byl vyvolávaný, takže ti to moc platné asi nebude. V sedm jsem přijela do porodnice, nekonečně dlouho jsme vypisovali papíry, dělali monitor a tak vůbec - prostě úředničina. Pak mne odvedli na hezký porodní pokoj, kde mi zavedli tabletu. Ze začátku mne bolela jen záda, divila jsem se, protože jsem myslela, že mi okamžitě začne tvrdnout břicho a rozjedou se porodní bolesti
Pak bolest vypadala jako silnější menstruace, už jsem cítila, že se něco děje v podbřišku a byla jsem spokojená, že konečně rodím - ale to se zatím nedělo ani náhodou... Chodit jsem se nesnažila, protože jsem si u toho přišla jak pitomec. Ťapat neustále dokolečka na pár metrech čtverečních mi přijde ujeté
Procházet bych se mohla ještě tak po chodbě, ale tam bych překážela. Ven z budovy jsem nesměla. Radši jsem si tedy hopsala na míči. Měla jsem s sebou knížku a mp3, ale náladu jsem neměla ani na jedno. Byla jsem ponořená jakoby sama do sebe. Nevím kolikrát za mnou doktoři a sestry na pokoji byli, ale měla jsem pocit, že mne otravují každou chvíli - monitor, kontrola jak se otevírám, dotaz jestli nechci pití, zase monitor, zase kontrola... No prostě mně hrozně prudili, chtěla jsem mít klid
Pak už mne břicho bolelo docela dost, ale nebylo to tak šílené, jak jsem se bála, že bude. Horší bylo, že už to na mne trvalo moc dlouho. Nejsem "běžec na dlouhou trať" a tak jsem byla fakt utahaná, otrávená z toho, že pořád ještě nemám své miminko a začala jsem se bát, jak dlouho to ještě bude trvat. Hledala jsem si úlevové pozice a konečně jsem se od doktorky dozvěděla, že za chvíli to bude. Ta "chvíle" než jsem se dočkala svého vytouženého miminka trvala ještě třičtvrtě hodiny, ale blížili jsme se do finiše
Nahnali mne na monitor, který trval standardní čtvrthodinku. Monitor mi točili na porodním lehátku, kde jsem musela ležet na zádech a po tom, co ho dotočili, tak zjistili, že vlastně rodím, tak mne tam rovnou nechali ležet. Zpětně mne to štve, protože jsem chtěla rodit na čtyřech, ale oproti mě byli ve formě a já neměla sílu se s nimi hádat. Ta bolest nebyla tak strašná nebo intenzivní, jen pro mne trvala dlouho (osm hodin) a já si přišla jak vyždímaná houba
Takže jak jsem si tam tak ležela, doktorka mi nakoukla mezi nohy, zopakovala, že za chvíli to bude, pak mi oznámila, že mi protrhne plodový vak, ať je to brzy za mnou, něco mi dělala mezi nohama a pak začala svolávat ostatní personál, že tedy rodím. Když malý vycházel ven, tak jsem necítila bolest jen ohromný tlak... Někdy při tom mne nastřihli, ale to jsem absolutně netušila. Porod placenty jsem nezaregistrovala už vůbec
Snad ti tahle zkušenost k něčemu bude 
-
18.9.2014 18:35ahoj, tak u mně to bylo tak, že kdybych neměla křížové bolesti, tak bych ani nevěděla, že rodím
Voda mi praskla v půj druhý ráno a ve třičtvrtě na pět byl na světě. Asi se ven opravdu těšil
Užívej si těhotenství a věř, že když to ženy podstoupí třeba 5x za sebou, tak ať budeš mít porod jakýkoliv, určitě vše zvládneš. Moc gratuluji a přeji, ať ten tvůj porod je co nejpohodovější 
-
18.9.2014 18:52To zvladnes
zacni cvicit tehu jogu, pomuze ti udrzet telo v pohode a pripravit se na porod. Potom se zapis na predporodni kurz v porodnici, kterou sis vybrala - dozvis se tam jake jsou moznosti, jak co funguje, co si mas zabalit apod. Je dobre vedet, jak postupuji u prirozeneho porodu a jak pri cisari, jestli muze byt doprovod i na sale u CS. -
18.9.2014 18:57porod bolí, některou hodně a některou míň. taky jsem se šíleně bála porodu při třetím těhotenství protože jsem měla za sebou špatnou zkušenost a ono byl další porod rychlej a oproti tomu předchozímu v pohodě. jenže ten stres ničemu nepomůže, miminko stejně ven musí a hormony tomu taky moc nepomůžou. můžeš zkusit meduňku na uklidnění nebo heřmánek. možná tě i uklidní když budeš chodit na předporodní kurz. poslední měsíce těhu můžeš pít maliník, jíst spařený lněný semínko aby byl porod snazší a masírovat hráz jako prevenci porodních poranění (natržení nebo nástřih). víc pro to asi neuděláš. zkus na to nemyslet a prostě si to těhotenství co nejvíc užít
-
18.9.2014 18:57já bych raději zkušenosti s porodem jiných moc nečetla
mnohdy by tě mohly tak vylekat, že by jsi zbytečně panikařila.
každý porod je jiný, jinak bolestivý, jinak dlouhý, každá máme práh bolesti jinak nastavený.
ale odměnou za bolest je miminko. a musím říct, že po normálním porodu je to mnohem krásnější dáreček (alespon po mně), než po císařském řezu v celkové anestezii. -
18.9.2014 20:00Věř mi, že na konci těhotenství se budeš na porod vyloženě těšit! Já už jsem ten pupek tahat nechtěla. Bála jsem se, to jo, ale už mě to omezovalo. Těšila jsem se, až se budu zase moct normálně hýbat. A to jsem nepřibrala nijak moc... Pokud víš, že máš nízký práh bolesti, tak bych se soustředila na porodnice, které nabízejí epidural. Já s ním rodila, protože bolest snáším těžce.
-
18.9.2014 21:43
Porod... no... super zážitek to zrovna nebyl. Já se ho vůbec nebála, víc mě děsilo, jak pak zvládnu mládě
Rodila jsem 26 hodin, zpočátku celkem pohoda, posledních 8 hodin docela brutal, bez epiduralu bych to nedala, i když jsem se zpočátku tričkovala, že to zmáknu. Ještě měsíc po porodu jsem si říkala, že nic takovýho už nechci zažít. Jenže uplynuly další tři měsíce a už mi to tak děsivý nepřijde. Máme krásný miminko a ta bolest trvala jen nějakou omezenou dobu, necejtim, že by mě nějak poznamenala. Navíc měla nějakej smysl a to mi hodně pomáhalo to celý zvládnout...