dcera začíná být mamánek...může to být má chyba nebo je to přirozené?
Ahoj holky. Potřebuji možná spíš uklidnit, že v tom nejsem sama a snad, že to není moje chyba. A případně poradit jak se chovat. Dceři je nyní 19 měsíců. Doteď byla úplně antimamánek až mi to bylo někdy líto 
Nechala se od všech pochovat, se všema byla hned kamarád. U babiček bylo hlídání naprosto v pohodě. Na noc tedy nikdy u babi nebyla, jen přes den. No a najednou se hrozně změnila. Zkusím nastínit situaci, která to podle mne mohla způsobit. Přestěhovali jsme se na konci roku hodně daleko a s babičkami se vídáme cca po 3 týdnech a vždy jen na víkend. Nikoho tam neznáme a malá je tam vlastně pořád jen se mnou. Přemýšleli jsme, že jí dáme na 2x týdně dopoledne do jeslí. Má hrozně ráda děti a tak jsem myslela, že to pro ní bude dobré. Zkusila jsem jí tam minulý týden po domluvě nechat na půl hodinky, že uvidíme. Viděla děti a hned odběhla a vypadala nadšená. Já byla taky nadšená. Ale pak prý těsne před tím než jsem přišla začala hrozně plakat máma, máma a pak se ke mně hrozně lísala a objímala. A od té doby mi přijde, že přišel ten zlom. Teď jsme jí nechávali u babičky a jak jsem odešla tak prý 15 minut plakala jak želva a volala máma, máma. Pak se uklidnila a když jsem přišla, tak mne ani moc nevítala a nechtěla se mnou domů jak se jí tam líbilo A tak se ptám, myslíte že jsem to mohla zavinit já a nebo by to přišlo stejně? Jak jste to měli u vašich dětí? A jak na to teď? Vynechat hlídání a nebo naopak zvykat at není jen se mnou? Loučit se při předání a nebo se nenápadně vytratit ať o tom neví? Pokud jste to dočetli až sem tak klobouk dolů a budu ráda za rady
Holky moc děkuji za rady a zkušenosti. Víceméně jste mě uklidnily, že to nebyla moje chyba a že to muselo prostě nekdy přijít Postavím se k tomu tak, že je to vlastně moje výhoda a budu si to užívat 
Dnes jsem malou nechala ve městě s babí a dědou venku, krmili holuby a byli u řeky. Jen jsem měla kadeřnici, takže asi za 45 minut jsem byla u ní. Ale bylo to prý úplně v pohodě. Takže asi taky záleží na situaci a náladě malé. Uvidím jak bude separační úzkost dál probíhat Všem moc děkuji!
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.3.2015 21:45Co je za hloupost, ze je chyba, ze je na tobe zavisla?? Dite se fixuje na toho, s kym je casteji. Ja v tom nic spatneho nevidim. Jednou z toho vyroste uplne. Mam syna 2r a taky je to mamanek. Jak se ale rozkouka na navsteve, tak uz je s kazdym kamarad. Ja bych to prez koleno nelamala. Deti ve skolce si jeste uzije a jednou za cas bych dala i k babicce na vikend. Mi to tak delame jednou za 14 dni, kdyz to vyjde uz od 1 roku
-
11.3.2015 21:46
kolem 18. měsíce je vlna separační úzkosti, máme to taky, už asi 3 měsíce
-
11.3.2015 21:52A co vliv stěhování? Nový prostředí, taky si zvyká.. Rozhodně bych nespěchala na jesle.. A rozhodně jsem pro loučení při předávání na hlídání. Já jsem od začátku roku 3x týdně v práci, hlídá mi máma, kde je to od začátku bez problémů a tchýně, kde byly problémy. Hysteráky, dítě přilepený ke mě, párkrát i moje slzy po odchodu z domu a pocit nejhorší mámy na světě. Ale hysteráky slábly, a minulý týden jsem po rozloučení od malýho dostala pusu a šla, úplně v pohodě. Prostě tomu dej čas a taky bych to nebrala tak, že je něco špatnýho na tom, že tě tvoje dítě vyžaduje, to je přece naprosto přirozený
-
11.3.2015 21:55Taky jsem někde četla, že až do tří let můžeš být separační úzkost. Syn byl třeba do osmi měsíců společenský a teď moc taky nechce u nikoho jiného být. Myslím, že většina dětí si tím obdobím někdy projde. O nic nejde. Buď ráda, že chce být s tebou. Já si říkám, že si ho musíš užít dokud maminku chce, za pár let už to může být jiné - třeba puberťák o matku stát asi moc nebude
-
12.3.2015 8:19jak píšou holky, tím si projde každé dítě. každý jinak dlouho a jinak intenzivně. a buď ráda, že chce být s Tebou ikdyž je to náročný. jsem na mateřský a ze čtyř dětí si tím prošlo jedno s tatínkem a já to obrečela. každý den ráno brek kde je táta a skoro celý dopoledne, každý odpoledne radost z jeho příchodu a totální ignorace maminky (mě) a když chtěl manžel večer někam jít byl zase doma šílenej řev. bylo mi to hrozně moc líto a zároveň to bylo mnohem náročnější než když ostatní děti visely kolem krku mně protože když je dítko závislý na Tobě, snadno ho uklidníš, když je závislý na někom jiným a on u toho není je to děs
-
12.3.2015 9:52
je to separační úzkost, projde si tím ve větší či menší míře každé dítě. Já to řešila i s psychologem a tím mi bylo doporučeno se s dítětem při odchodu loučit a po příchodu vítat, ale tím to u nás bylo ještě horší, když jsem se nenápadně vytratila, tak byl klid. Do práce jsem se vracela dřív a prcek ještě půl roku denně ráno plakal, když se vzbudil a já nebyla doma. A to jsem mu vždycky doma nechala na posteli nějaké malinké překvapení (sladkost, obrázek na vymalování, ovoce). A tohle malinké překvapení vyžaduje i teď, když už chodí do školky, je to to první, co doma hledá. Kolikrát si ani tu sladkost nesní a schová si ji, ale je od maminky a má pocit, že jsem s ním.
-
12.3.2015 11:12Já teda nevím,ale můj syn je ultramamánek. Jsem s ním hodně sama,je na mě tak fixovaný,že pomalu nemůžu ani v klidu na záchod aby nebrečel. Je fakt,že my jsme chodili hodně po doktorech,protože je nedonošený,a tak k cizím nemá důvěru. Já jsem s tím smířená a prostě to tal beru,že když je převážně se mnou sám,tak jsem jeho jistota. S tatínkem samozřejmě taky v pohodě vydrží,ale s někým jiným vůbec..
