dcera mi dělá strašné scény...
holky, katastrofa, co mi teďka dělá malá..maminky podobně starých dětí jako já (kolem 21 měsíců). lehne si na zem, řve, vzteká se..doma si ji nevšímám (PRÝ je to správný postup, tak nevím...). ovšem venku to nejde, lidi se na mě dívají, je mi tak trapné..dneska si mi lehla na cestu a řvala..NO DĚS !!!!!!!!!! rostou ji teďka špičáky... je to vůbec normální? včera zuřila, řvala, vztekala se a u toho se plazila po zemi, nakonec na sebe i svrhla málem lampu. jsem z toho už na prášky. poraďte.
Související články v encyklopedii
-
Být matkou je také zaměstnání
Mateřská
Stanete se matkou a chcete vědět, na jakou peněžitou pomoc v mateřství máte nárok? Zjistěte si podmínky a vypočtěte si svou mateřskou.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.10.2012 12:46Ahoj, nejsem zatim maminkou, ale dětí už jsem hlídala spousty a vím, že to s nimi vůbec neni jednoduché. Každé dítě je úplně jiné, takže i přístup jak ho uklidnit musí být odlišný
Ano, některé dítě stačí obejmout, vysvětlit mu proč nemůže a tak... a dítě plakat přestane. Jenže některé děti jsou paličaté a prostě si tím křikem vynucují - v těchdle případech moc vlídný hlas a pohlazení nezabírá.
Na někoho zabere prostě si ho nevšímat a jít dál. Na nějaké dítě zabere jen mu vyhubovat, že to se nedělá takhle ječet, že vim že chce to a to ale prostě že to tak nebude a hotovo!!! Tadyten křik dítěte trvá většinou dost dlouho, protože je paličatý a nechce se mu vzdát se té věci či činnosti. - radím hlavně neustupovat!!!
tendle případ jsou moji bratránci, je jim teď 6let (dvojčata), jejich mamka nebyla ve výchově důsledná, když se začali takhle vstekat, tak si jich nevšímala a nechala je. Oni se vstekali i tim stylem, že jí např. dali facku, plivli na ní, nadávali (a ona si to nechala líbit, že děti se bít nemají) Teď, když jsou takhle velcí, tak už neví co s nimi dělat, protože to jejich chování a trucování přetrvává, do školy je kvůli tomu nevzali, musejí chodit k psycholožce a nemůžou se to odnaučit. (jediný kdo na ně platí je jejich sestra o 15 let starší, ta když zavelí tak jsou jak beránci) Jejich sestra taky na ně nebyla zlá, nemlátila je, ale prostě kluci z ní maji zdravý respekt, který by podle mě mělo mít každé dítě... S některými dětmi prostě nemůže být rodič kámoš, musí chtě nechtě být "ten generál"
Potom existuje ještě jeden typ dětí - to vztekání se je už zdravotní problém!!! Hlídala jsem takové dítě, doktor jí stanovil že má histerii (nevim jak se to píše) prostě maličká dvouletá holčička je prostě histerka... Stačí úplná maličkost a holčina se začne nehorázně vztekat, až např. zmodrá a nemůže se nadechnout - v těchdle případech se okamžitě musí odvléct do sprchy i v šatech a rychle jí osprchovat studenou vodou i přes obličej, aby z toho byla v šoku a nadechla se (jinak hrozí udušení) potom jsou případy, kdy holčina se začne "vztekat" a normálně omdlí - prý je to styl vynucování si a tak si holčiny prostě nemaji všímat a maji jí nechat ležet...
Když mě kamarádka poučovala jak se mám v těchdle situacích zachovat, čuměla jsem na ní jak na blázna... a ejhle, malá u nás chtěla pučit křečka - nesměla a prásk, byla na zemi. Samozřejmě jsem začala plašit, propleskávat jí, nohy nahoru a tak (prostě klasická první pomoc) holka se mi probrala, zjistila že křečka furt nedostane a švihla s sebou znova... Tak jsem jí tedy nechala ležet a během chvilky vstala sama a bylo vše ok
Takže držim pěsti, ať nemáš doma taky histeráčka a radím chovat se rázně, ale neni třeba bít, jen prostě stát si za svým a nenechat se dítětem "šikanovat" -
3.10.2012 10:58Sama deti nemam, takze netusim, ale na me i na brachu platilo jedine, takovouhle scenu jsme udelali oba a to pouze jednou, mama nam dala na zadek a byl klid (podotykam, ze na verejnosti). Vickrat jsme to ani jeden nezkusili.
-
3.10.2012 15:15Pomáhá studená sprcha
. -
3.10.2012 11:05
Já podobnými hysterickými stavy trpěla jako malá, vztakala jsem se tak, až jsem začala modrat. Rodiče mě většinou chytli za nohy a zatřepali se mnou nebo mi rovnou dali přes zadek
Jasně lidi prej vždycky blbě koukali a měli na ně ještě kecy... Ale co je do toho cizím lidem, když vůbec neví o co jde? Hlavně, že mě to rychle přešlo -
3.10.2012 11:06Ahoj palomitko,
mám sice mladší, ale stejně ti odpovím.
Za prvé mezi lidma zapomeň na to, že to je trapný, nebo že jsi hrozná matka.. lidí kolem si vůůůůbec nevšímej.
Za druhé je potřeba vžít se do dítěte, tobě třeba přijde, že nemá proč se vztekat a zuřit, ale ona problém má. Měla bys přijít na to, co jí zrovna vytočilo a potvrdit jí její pocity: např. jsi naštvaná, že ti spadla věž z kostek, vadí ti, že jsme ve městě a radši bys byla tam a tam... (příklady) .. i když na to nepřijdeš tak je nutný aby dítě vědělo, že ho chápeš.
Většina rodičů při zuření dítěte znejistí a má blbý pocity a tím se dítěti vůbec nepomůže, potřebuje oporu.
Takže nevšímat si určitě není správná cesta. Nezlehčovaz ani nezveličovat.
Já jsem to s Kaykou zažila jednou, v autobude se chtěla plazit po zemi a já jí to zakázala. Ječela na celej bus, lidi na mě koukali jako na krávu. Ale nedala jsem se.. v klidu jsem jí to vysvětlila, že bych jí ráda nechala, ale že to nejde a že chápu že jí to rozčíiluje.. za chvíly byl klid- to znamená, že to nepřejde hnedm, dítě ty emoce musí takto pustit ven. Pokud je ven nepustí, tak se v ní budou hromadit, což je špatně.
Tak doufám, že ti to trochu pomohlo. Vysvětluju to v rychlosti, ale snad trochu srozumitelně.. -
3.10.2012 14:17
na mého stejně starého syna platí vysvětlování, stále dokola vysvětlovat a mluvit na něho. No a taky takovým situacím předcházet tím, že mu už dopředu řeknu, že se jdeme do obchodu na hračky jenom podívat a nic nebudeme kupovat a tak se při odchodu s hračkami rozloučí, zamává jim a s klidem odcházíme. Když si vymrčuje sladkost, zase mu vysvětlím, že když sní hezky celý oběd, potom něco dostane, tak v klidu pojí a přijde se o odměnu přihlásit a dostane ji. Docela to tak spolu dobře zvládáme. Jemon jednou se mi v obchodě zamiloval do plyšového psa, že ho odmítl vrátit a nakonec ho nechtěl dát ani prodavačce k omarkování. Ten psík s námi je neustále, nedá bez něj ani krok a i v noci při spaní ho hledá a neusne bez něho. Prostě to byla láska na první pohled a pejsek s námi jezdí v kočárku, kouká mu z batůžku, když někam jdeme, pořád ho hladí a vyhraje si s ním. Dokonce i o dobroty se s ním přijde podělit.
-
3.10.2012 10:50Taky jsem četla, že je to normální. A nemá cenu je za to bít nebo hubovat. Ale počkat, že to přejde. No ale nevím. Zatím mi to udělala jen dcera kámošky a tu jsem teda chytla za ruku a odtáhla. A na dceru druhé kámošky platí hodit nevšímáka. Ale věřím,že na ulici je to hodně nepříjemné.
-
3.10.2012 11:58Ahoj, syn má 18 měsíců a zatím jsme si tímto výbuchem prošli jen jednou - začal řvát, když jsme šli u obchodu kolem přivázanyho pejska, řval, kopal kolem i do mě..řešila jsem to pořádnym obejmutím, že jsme jej skoro umačkala, a pořád jsem mu opakovala, že jej mám ráda, i když se vzteká, že si nemůže pejska pohladit..po pár minutách se uklidnil a pak jsem do něj celou cestu hustila, že se cizí pejsek hladit nemůže a tak..uplná blbina, ale já se tím obejmutím "alias ted tě umačkám" uklidnila, on se uklidnil tim klidnym hlasem. Se připravuji na další výstupy, dle dětí kamarádky to nejhorší bude právě kolem druhého roku.
-
4.10.2012 15:42
Ahoj, určitě si nevyčítej,že děláš něco špatně.Mám dva syny a nic takového jsem nezažila.Znám,ale případy ze svého okolí,kdy to už hodně zatěžovalo rodinu a řešili to u dětského psychologa.Neděste se toho,pomohl.Poradil jak s dítětem jednat,co se s ním děje v případě takového hys.záchvatu a jak pracovat s dítětem aby se tomu začalo předcházet.Poradila bych se s pediatrem.
