dát dít k adopci , nebo potrat ?
Jsem tehotna, sice jsem se to dozvedala včas , ale je mnoha problémů proc si to nemohu nechat. S přítelem jsme se rozhodli pro variantu potrat , ale vetsina lidí říká , že je potrat výrazný na psychiku. Před chvílí me napadla varianta ADOPCE. Když už adopce , tak ale uzavřená a na mimi bych se nemohla ani kouknout, protože by me o potom mrzelo. Poratte mi co bych si mela vybrat prosím vás. Děkuji
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.5.2015 21:08Trošku odbočím, ale byly tu už i takové, které se rozhodly pro adopci, v průběhu těhotenství si to rozmyslely a teď jsou šťastné maminky, i když se původně situace zdála neřešitelná
-
25.5.2015 20:24
adopce je na psychiku též velmi náročná, ale za mě je to rozhodně mnohem lepší volba než potrat
-
25.5.2015 20:51Je to tezke,ja byla na preruseni tehotenstvi minuly tyden,musela jsem kvuli zdravotninu stavu. Srovnavam se jeste ted a rikam si porad ze jsem udelala dobre,ale pochyby jsou...Adopce si myslim bude jeste tezsi protoze devet mesicu nosis prdika pod srdcem a pak kdyz citis pohyby tak se strasne tesis az ho mas u sebe...
Rozhodnuti je hodne zavazne a uz nejde pak dat zpatky,vse dobre zvaz abys jednou nelitovala...preji hodne sily -
25.5.2015 20:28Jsem proti potratům .....kdybych si měla vybrat určitě jsem pro adopci. Je spoustu žen, které se snaží otěhotět i několik let jsou zoufalé a když ty se na to necítíš tak proč jim nepomoct? Podle mě je to skvělý, rozumný nápad!
Volba je ale na tobě na co ty se cítíš -
25.5.2015 20:24
Tohle je hodně velký krok, ať se již rozhodneš jakkoliv, nikdo ti neřekne co je lepší.
Pro některé je lehčí jít na přerušení, než-li adopce. -
26.5.2015 6:54Obě varianty jsou neskutečnou zátěží na tvoji psychiku. Osobně bych nešla ani do potratu ani do adopce. Kolikrát se nám zdají situace neřešitelné, ale vzápětí se najde nějaká pomoc a život je pak hned snazší.
Ale pokud bych se vyloženě musela rozhodnou tak, bych raději volila variantu, kde budu trpět já, než ten malý, nevinný a bezbranný život. Pokud dáš dítko k adopci, relativně brzy najde novou rodinu a vděčnou maminku, která ho bude milovat. Pokud zvolíš potrat, sebereš šanci na život někomu, kdo v tebe má naprostou důvěru už teď v bříšku. -
26.5.2015 12:05
Ahoj! Já byla na potratu před šesti lety, tehdy mi to přišlo jako jediné možné řešení. Teď už se rok marně snažíme o miminko a já se k tomu potratu musím pořád vracet... Takhle zpětně už mi to rozhodně nepřijde jako dobrý nápad a vím, že kdybych si miminko tehdy nechala, vše by se nakonec nějak zvládlo a vyřešilo a já si to nemusela do dnes vyčítat. Samozřejmě neznám tvou situaci, ale pokud je to jen trochu možné, tak radím miminko si nechat.
-
25.5.2015 20:25
Ahoj, tohle je jen na tobě, ale podle mě si musíš rozmyslet, jestli by jsi to těch 9 měsíců prostě zvládla, ono to není procházka růžovým sadem. Nejhorší to bude na psychiku. Na druhou stranu, když to vydržíš, můžeš darovat "něco" někomu, kdo po dítěti touží celý život a sám to štěstí nemá..
-
25.5.2015 21:36
Lepsi neni nic,osobne s adopci bych se nesrovala,vedet ze nosim 9 mesicu dite,pak ho dat pryc a zit s myslenkou ze nekde zije moje dite,pro me nepredstavitelny
pro kazdyho je neco jineho. -
25.5.2015 22:44Vždy jsem věděla, že na potrat bych nikdy nešla, nikdy bych svoje dítě nezabila, stejně tak bych ho ale nikdy nikomu nedala. Původně jsem sem nechtěla nic psát, ale když vidím odpovědi ostatních, které by asi své děti rozdávaly jak na běžícím pásu, nedá mi to. Řekla bych, že když už by na jednu z těch hrůz muselo dojít, bylo by pro mě psychicky daleko náročnější vzdát se miminka, které jsem sledovala na ultrazvuku a které mě kopalo a vrtělo se ve mně, které už je buď hotový chlapeček nebo holčička. Doufám, že se nechceš dítěte vzdát jen proto, že tě do toho nutí chlap. Ale rozhodně tě neodsuzuju, vím, že se lidé mohou dostat do různých situací a musí se pak rozhodovat i o takových věcech. Přeju ať to zvládneš co nejlépe, ať se rozhodneš jakkoli.
-
26.5.2015 13:14Ahoj já otěhotněla plánovaně,ovšem přítel mi zatajil dluhy které měl,nebylo na nájem na nic,skončila jsem na Azylovém domě a on u rodičů.Okamžitě jsem začala přemýšlet co bude dál jak to zvládnu jelikož s jeho strany žádná podpora prostě nic.Říkala jsem si že jsme na to měli být 2 a teď na to budu sama,že to nezvládnu a ták.Na potrat už bylo pozdě a tak jsem taky uvažovala nad adopcí.Ale řekla jsem si že to musí zvládnout a zvládla.Potrat nese určitá rizika a mohlo by se stát že už nikdy neotěhotníš.A když se rozhodneš teď pro adopci možná si to v průběhu těhotenství rozmyslíš a miminko si necháš.Já jsem si taky myslela že je to nemožné a hrozně jsem se bála a teď jsem šťastná že je to tak
-
25.5.2015 20:26
Pořádně si vše promyslet. Jít na potrat je opravdu nápor na psychiku. Jednou v Tobě roste život, dej mu šanci a případně jiným rodičům, kteří se o miminko postarají ...
Pokud opravdu dítě nechceš, tak si najdi co nejvíce informací o adopci a uvidíš. Potrat je opravdu dle mě ta nejposlednější věc při rozhodování. Není to jen "ostranění znamínka". Zbyde jizva, ale taky můžou nastat problémy a v budoucnu by to mohlo být s plánovaným otěhotněním horší - samozřejmě taky nemuselo. -
25.5.2015 21:08
Ahojky
já se samozřejmě přidávám k odpovědím holek, ale je tady zpousta těch ale...já jsem taky proti potratům a nyní jsem 36. týden těhotenství, ale kdyby ses pro něho rozhodla, je to jen a jen věc tvoje a tvého přítele a nikdo nemá právo tebe ani jeho odsuzovat kdyby ses rozhodla pro adopci tak ale myslím, že to bude psychicky těžší...nevím jak to cítíš ty, ale já bych to cítila tak že když to dítě ve mě roste a já ho cítím jak roste a jak se vrtí a všechno tak si nedokážu představit, že bych ho po porodu neměla ani vidět a neměla bych to vůbec..
Zkrátka obě možnosti mají své pro i proti a musíte vědět co pro vás bude lepší a přijatelnější držím palce ať se s partnerem rozhodnete jakkoliv a přeju plno síly třeba to taky může nakonec dopadnout tak, že si miminko necháte -
25.5.2015 21:41
adopce je horší, věř mi. Budeš myslet na to kde dítě je atd. ... přemýšlej, taky koment že aspon někdo bude štastný - no ono jde nejdříve do kojenáku a při troše štěstí si ho někdo vezme. Volila bych potrat. Prošla jsem si tím, ale dítě mám doma, do 6 týdnů ho nikomu nedají protože si ho můžeš vzít zpět. To bys chtěla? Porodit ho, slyšet pláč.. ono to jinak nejde...
-
25.5.2015 20:27
Tohle je tezka situace... V prvni rade jste se meli poradne chranit...
Nicmene zalezi na tom kolik ti je, z jakeho duvodu mimco nemuzete mit. Uprimne, pokud ti neni 17 a mene, mimco bych donosila a pripadne dala k adopci... Muj nazor... Pokud se rozhodnes pro potrat, muze to byt hodne narocne na psychiku a budes si do smrti vycitat... Nebo taky ne, treba na to rychle zapomenes...
Ja jsem v 18 byla rozhodnuta pro potrat, mimco bylo po znasilneni, ale nakonec jsem na nej nesla,protoze jsem potratila samovolne... Dneska (je mi 26) me mrzi,ze jsem se tak rozhodla, jit na potrat.. Ze jsem tomu diteti nechtela ani dat sanci na zivot... -
26.5.2015 8:44
Myslím si že adopce je horší
Nosíš toho drobečka 9 měsícům pod srdcem pak ho porodíš což pro mě bylo strašně spojující se s tím dítkem a pak ta představa že je někde moje dítě, nedovedeu si to představit -
9.7.2015 9:21
Dobry den, hledame miminko k prime adopci. Prosim piste na stsks1461seznam.cz
