čekáme dítě a partner o něj zatím nejeví moc zájem
Ahoj holky, často tady čtu, jak nastávající tatínci hladí břicho, mluví s děťátkem, mají radost, když cítí pohyby...můj nic takovýho nedělá. párkrát jsem chtěla, aby si sáhnul, když děťátko kopalo a on to vždycky vydržel jen chvíli, nějak mu to nic neříká. na dítě nepromluví, prý mu to připadá divné...máte to některá taky tak? Je dost mladý (25), ale děťátko jsme plánovali a děti má moc rád. ke mně se chová nádherně, ale mám pocit, jako by to moje těhotenství v tom ani nehrálo roli, jakoby ho ani moc nevnímal. co myslíte, čím to je? možná potřebuje ještě čas, aby vstřebal, že bude tátou nebo má strach nebo ho to opravdu nějak nezajímá? je mi to trochu líto
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.5.2013 11:09jeee, my na tom byli úúúplně stejně
tehdy mi to přišlo tak moc líto, ale s odstupem času se tomu už jen směju
taky mi říkal, že mu to připadá divný a že nebude mluvit na něco, co se na něj nedívá
no prostě chlap... u porodu štěstím brečel a malou miluje nadevšechno na světě.. Oni ti chlapi jak to mimčo nevidí na vlastní oči, tak snad ani nevěří, že se schovává v bříšku
-
17.5.2013 15:21Možná ti pomůže, co mi řekl tehdy můj kamarád: svěřil se mi, že jeho přítelkyni mrzí, že si jejího těhotenství nevšímá, jenže on si nemohl pomoct...ona to dítě v sobě cítila...cítila jeho pohyby, kopanečky, tělo se jí měnilo, ale pro něj bylo strašně těžké se vžít do toho, že bude mít dítě, když ho zatím neviděl, viděl jen rostoucí břicho své přítelkyně a nedokázal jí vysvětlit, že to prostě neumí jen tak nahodit tu lásku. Díky němu jsem pochopila, že těhotenství a porod dokáže být náročné i pro chlapa - chce se po něm "sdílení", ale někteří to nedokáží, když to dítě "fyzicky" nevidí. Takže nebuď smutná a i když si asi přeješ jiné jeho chování, zkus si to nebrat osobně a třeba se ho zeptej, jak to cítí. Ten můj kamarád si vytvořil vztah k miminku až během porodu, když se narodilo a on ho uviděl, najednou mu došlo, že je to realita a je z něj teď ten nejlepší táta,jakého znám
Víš, my ženy si vytváříme vztah k miminku v těhotenství, a tak bereme za samozřejmost, že to tak bude cítit i partner a děláme si starosti, pokud tomu tak není. Ale ono to ve skutečnosti nemusí nic znamenat a nemusí to říkat nic o tom, jaký tvůj partner bude skutečný otec 
-
17.5.2013 11:01
Ahoj. měla jsem to podobně, ze začátku se manžel o mimi taky moc nezajímal, přestože bylo plánované. Když jsem mu to jednou vyčetla, tak mi to vysvětlil. Údajně se hodně bál, že by se mohlo miminku něco stát a my o něj přijít. A bylo mu jasné, že já bych se zhroutila, takže si nechtěl k miminku tolik upínat, aby se z toho taky nezhroutil a mohl mi být oporou. Naštěstí vše probíhalo dobře, takže si později začali povídat a poslední týdny ho přemlouval, aby už vylezl ven, že už chce mít u sebe.

-
17.5.2013 16:14Mně to přijde normální, přece jen ty cítíš pohyby, kulatí se ti břicho, chlapi to tak neprožívají. Ten můj si třeba rád sáhne, když kope, ale že by to vydržel půl hodiny se říct nedá. NAopak si velice užívá ultrazvuky, když miminko vidí. MYslím si, že to je normální, prostě chlap je jinak nastavený, až se malé narodí, bude to něco jiného. Teď ho nevidí, necítí, prostě je to jak když se rozbalí dárek - největší radost udělá, až když ho vidíš a máš v ruce

-
17.5.2013 10:26
Určitě to bude dobré, taky mi přišlo strašně líto, že si bříška moc nevšímal, ale časem to přišlo, jak viděl a cítil kopance, když jsme leželi, měl přes břicho ruku, tak se jakoby s malou boxovali, atd
Pak dával i pusy, atd, dle mě to prostě ještě přijde, neboj
Někdy mají chlapi jen víc starostí, no 
-
17.5.2013 10:55můj partner si dítko velice přál, ale jak jsem otěhotněla, tak se seknula celé těhu s ním nestálo za nic. Břicha si nevšímal, já až do porodu fungovala víceméně stále stejně, nějakou pomoc jsem od něj až tak nepotřebovala, vše si posháněla sama, protože jeho to nezajímalo. Chodil z práce pozdě. Vygradovala to u nás až tak, že jsem se odstěhovala, porodila dítě a začali jsme otcovstvía styk řešit soudně. K synovi má odstup ještě i teď v jeho dvou letech a enní to vztah otec a syn, vázně to na obou stranách. Řešila jsem to i s psychologem a ten mi řekl, že se to občas stává, že se ti chlapi najednou zaleknou odpovědnosti a toho, že budfe všechno jinak a že jim trvá dost dlouho, než se s tím smíří a začnou jakž takž fungovat. Můj ex je extrém, u vás to tak být vůbec nemusí. Můj současný přítel zase miluje jakékoliv dítě a děti to z něj cítí a nemají s ním problém. On je taková chlapská mamina, nedávno hlídal půlročního synovce celý den a ten u něj byl spokojenější než se svými rodiči.
-
17.5.2013 11:02tak abych Ti řekla pravdu tak můj partner je na tom uplně stejně. Nějak mě těhotnou moc nebere. A to miminko taky chtěl. Je sice starší o sedum let oproti mě ale asi je to fuk. Na bříško mi nesahá ani na něj nemluví(ikdyž já v 5 měsíci skoro žádné ještě nemám) k porodu také nechce jít a na žádném vyšetření se mnou nebyl. Když mi řeknu nebo napíšu něco o mimi (třebas že už ho třetí den cítím) tak to přejde mlčením. Taky mi je to moc líto, ale doufám že se to nějak spraví a bude to ten správný tatínek pro naše maličké. Věř nebo nevěř, nejsi v tom sama!!! Já bych tomu dala čas a taky dávám... nic jiného mi nezbývá, přítele miluji a moc a naše mimi také

-
17.5.2013 11:55No tak u nás to samé, teˇˇd jsem znovu těhu a zase nic. Byla jsem špatná a mrzelo mě to, dokonce když byl malý miminko, tak ten zájem byl minimální. Od půl roku malého, jak začal vnímat okolní svět a otáčet se, lozit, chodit, všechno se změnilo o 100% i z práce začal chodit dřív a malého miluje nadevšechno, ale prostě sám mi řekl, že ho to nijak nebere a že neví co s ním
Jinak dítě jsme plánovali a dokonce jsme několikrát podstoupili IVF, děti miluje a oni jeho (cítí to z něho nebo co), ale hold jsem si musela počkat, než si začal všímat našeho
Pro chlapi je to všechno jinak, nejsou těhotní a nemají výstřely hormonů jak my 
-
17.5.2013 16:56Já bych to neviděla jako nějaký problém. Manželovi jsem taky dávala ruku na bříško sama, když malej kopal a k nemluvil mi k němu,ani jsem to po něm nechtěla. A teď je z malýho poprděnej, jak přijde domů, bere si ho, je z něj úžasnej táta a pro mě pomocník. Oni prostě chlapi nejsou těhotný, neovládají je hormony, necítí miminko v sobě a neumí si to představit. V podstatě jim to naplno dojde, až když se miminko narodí a myslím, že na tom není nic špatnýho. Počkej, po porodu bude všechno jinak

-
17.5.2013 17:00já začínám pátý měsíc a mám stejný problém,který mě moc mrzí. Také o malé nejeví zájem,ani se nijak finančně nezapojuje,asi si myslí,že to z té nemocenské zvládnu sama všechno nakoupit. Vždy jsem si plánovala,jak budu mít připraveny pokojík,než se malý narodí,ale prý chci všechno hned...prostě jsem z toho neskutečně zklamaná,možná je to tím,že je na vše ještě brzy,ale doufám,že se to změní až se malý narodí a nebudu na vše sama,protože tak
si teď opravdu připadám.. -
17.5.2013 20:41Jéja, to jsi mi připomněla
Co já jsem se kvůli tomu nabrečela ... moje postižené hormony si tenkrát myslely že nás můj přítel nechce, že nechce dítě když se o něj nijak moc nezajímá .. a jak jsme se kvůli tomu nahádali ...
A nakonec je to skvělý taťka, takže bych to vůbec neřešila, ono to přijde 