čas
Ahoj holky nevím jestli je to přímo potřeba o radu.. vím že na mimčo není nikdy ten správný čas vždy se něco najde proč mimčo ještě odložit. Právě jsem ve fazy že mimčo chci dokonce ho chce i můj přítel! (jsme spolu 5 let žijeme spolu víc, než 4 roky máme psa a dům…) No jenže potom přijde ale a já se prostě neumím rozhodnout je mi 23 čas máme to jo, ale chtěla bych mimčo, jenže mám trochu strach, že se o něco ošidíme , co nás bude mrzet ale nevím o co jsem taková nerozhodná. No prostě nevím 
potřebuju nějakou radu jak na to aby se rozhodla nebo máme počkat já nevím třeba cestovat nebo něco? Je to děs díky za jakýkoliv postřeh podporu, jestli jste na tom byli podobně. Díky
Díky za odpovědi napsala jsem to asi špatně udělala bych pro mimčo cokoliv jen asi moc přemýšlim nad tím co vše se změní... spíš je to strach než že bych se o něco ošidila... ale díky přesně tohle jsem potřebovala díky 
a držím palec aby se mimčo brzo povedlo
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.6.2011 21:49Pokud si pořídíš dítě a je jedno, kolik ti je zrovna let, změní se mnohé. Bude tu bytost, jejíž potřeby musíš uspokojit na prvním místě a až pak se můžeš ohlížet na potřeby své a potřeby dalších. Je to obrovský závazek, který je však odměněn nejcenějším možným na světě a to jest láska tvého dítěte. My jsme se o mimčo začali snažit, když mi bylo 26 let. Otěhotněla jsem za 24 měsíců. V této době se u mě střídaly etapy, že dítě hrozně chci a když jsem si myslela, že jsem těhotná, zaplavily mě šílené obavy, že to nezvládnu. Když jsem pak skutečně otěhotněla, za obrovskou radostí nastoupily zase ony plíživé myšlenky: "Už nic nebude jako dřív, nebudeš moct jít tam, kdy chceš a kam chceš. Jak to vlastně zvládneš? Bude brečet, nebudeš vědět proč. Budeš nevyspalá. Máš doma psa, manžela věčně v práci. Asi ti nikdo nepomůže apod." Mohla bych tak pokračovat donekonečna. S pokračujícím těhotenstvím se obavy odplavovaly, až postupně zmizely úplně. Když se malý narodil, byla jsem šťastná jak jen žena může být. Zvládla jsem to všechno. Brzy mu budou dva roky. Je celým mým světem, životem. Vraždila bych pro něj. Cestovat se dá i s dítětem, jen trošičku jinak. Nebudeš se houpat na laně v Dolomitech, ale budeš hledat tu nejhezčí písčitou pláž. My se s manželem teď vždy smějeme, jak naše výlety změnily rozměr. Na všechno se snažíme hledět dětskýma očima, zda se to synkovi líbí, zda je spokojený. A tak to má asi být. To s sebou rodičovství přináší. Když se dnes ohlédnu zpátky, je mi líto, že jsme se o malého nezačali snažit o něco dříve. Nepředpokládala jsem, že nebudu moci takovou dobu otěhotnět. O dítěti jsme se bavili již dva roky před začátky počínání. Chceme druhé dítě a já mám někdy strach, zda nebudu stará máma. Syn se mi narodil, když mi bylo 29. O druhé miminko se začneme pokoušet příští rok a to mi bude 31. Na druhou stranu, kdybych se snažila o mimčo s manželem dříve, neměli bychom zřejmě toho našeho drobečka a to by byla škoda. Tím vším chci jenom říct, že pokud si normální ženská, nezáleží, zda ti je 23 nebo 35. O nově příchozího člena rodiny se zvládneš postarat dobře a s láskou. Hodně štěstí ať se rozhodneš pro mateřství dnes či za pět let
-
3.6.2011 12:34Ahoj, já jsem tu nedávno řešila podobnou věc. Bála jsem se (a trošku se pořád bojím
, zda to zvládnu atp. Na druhou stranu ale nemám strach z toho, že pak nebudu moct dělat, co dělám teď. Nebo jinak, ano změní se mi všechno a rozhodně už nebudu tak svobodná jako bez dítěte, ale my s přítelem už ani nemáme potřebu žít tak divoce jako dřív. Diskoték jsem si užila až až, několik prozvracených nocí a kocovinových ran taky, projela jsem si stopem Francii a dělala všechny možné i nemožné věci A prostě mi to už stačilo a teď mám zase jiné hodnoty - přeju si rodinu. Pokud ty to vnímáš jinak a pochybuješ, dej si ještě čas. Ono za rok se ti to celé může změnit a pak budeš cítit, že už to chceš. Obavy a strach tu budou stále, ale už budou v jiné rovině. -
2.6.2011 20:37Ahoj, já si myslím, že kdybys opravdu byla připravená na miminko, tak bys takhle nerozhodná nebyla.. Samozřejmě pochyby jsou vždycky, ale ne až takový ;o) počkej si, všechno má svůj čas a až to přijde, tak to poznáš ;o)
-
2.6.2011 20:42chtěla jsem ti napsat to samé co lucinkka.m. ženy, které mimčo chtějí, tak ho prostě chtějí a jsou schopné "obětovat" mu vše a nepřemýšlejí nad tím, zda ano, nebo ne.... takže si ještě užívéj a počkéj, až budeš opravdu připravená...
-
2.6.2011 20:44
JJ taky si myslím jako holky, že spíš si ještě něco užijte a pak až si budeš stoprocentně jistá, žádné rady jestli mimi ano nebo ne potřebovat nebudeš to prostě přijde samo
-
2.6.2011 20:59
určitě to poznáš až to bude to pravé, já jsem taky kolem 23 let uvažovala že si pořídíme mimi, ale teĎ vím, že jsem si tenkrát potřebovala vyřešit jiné věci a tohle bylo zástupné řešení. Takže jsem rádá že jsem to neudělala, nadruhou stranu teĎ se snažíme 5 měsíců a pořád nic, tak si zas říkám jeslti jsem neudělala chybu. Ale víš co, všechno je a bude tak jak má být!!! Hodně štěstí!!!
-
2.6.2011 22:40
Mě se první dcera narodila ve 23 a dnes si nedokážu představit, že by tomu bylo jinak. Ať se rozhodneš jakoliv, rozhodneš se určitě správně.
-
3.6.2011 10:07Ahojky. Mě je teď taky 23 a doma mám už skoro dvouletýho klučinu. Taky jsem si ve dvaceti říkala, že je ještě brzo,ale pak jsem první mimi potratila a chtěla jsem ho za každou cenu. Já si pořád říkám, budu mít mimi brzo a až vyroste já budu pořád ještě docela mladá a na užívání, cestování a tak budu mít ještě pořád dost času. Ale kdybych to měla obráceně a užívala si třeba do třiceti,pak už by to bylo jiný. Mám spoustu kamarádek, kterým táhne na třicet a říkají si, že už jim ujel vlak, že by mimi chtěli,ale z nějakého důvodu jim to nejde. V žádném případě nelituju toho, že se mi malej narodil takhle brzo. Snad jsem ti alespoň trochu poradila
