Zbytečnost života
Nepřemýšlely jste někdy nad tím, jak zbytečné je žít? Ten trapný koloběh života. Narodit se, vystudovat, pracovat, rodina, umřít. Když umřete, stejně si toho nikdo nevšimne. Život půjde dál, tak proč se snažit být lepší?
- 28.05.2017 12:55:46 - full.avl změnila kategorie otázky
- 28.05.2017 12:55:46 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.5.2017 18:00
Taky mne nikdy nic takového nenapadlo. Mám život ráda a vážím si toho, že mohu žít a sem vlastně zdravá. Vážím si toho, že můžu být těhotná, cítit pohyby dítěte a porodit ho, vidět jak roste a dospívá a provázet ho jeho životem, pomáhat hledat mu cestu. Vážím si i toho, že můžeme vyrůstat v naší zemi, kde nejsou války a nemusíme se nijak výrazně být o svůj život a svůj život opravdu na plno žít a ne jen přežívat. Je to o tom, jakou si kdo zvolí cestu, zda cestu, že život je opruz a nebo že je život radost a tak ho i žít.
-
27.5.2017 17:53
A víš, že ani ne? A je mi smutno, když si někdo něco takového myslí znamená to totiž jediné, svého života si neváží, nebo ho neumí žít, nebo má pocit, že ho nikdo nemá rád. Vždyť je přece kolem tolik krasnejch věcí. Svítání, rozkvetlá louka, ptačí zpěv, lidský úsměv, pěknej film, pusa od někoho, kdo tě má rád, atd, atd. Je toho milion, možná miliarda. A nic z toho není zbytečné.
-
27.5.2017 20:17
Právě náboženství dává životu smysl. Jakékoli, ale člověk musí získat opravdovou víru, což je dar. Pokud tě občas napadají otázky ohledně smyslu života, tak to je v pořádku, že tak přemýšlíš. Ale pokud na to myslíš stále a nechce se ti třeba ani ráno vstát z postele, že nic nemá smysl, tak to je příznak deprese. Zažila jsem to, všechno mi přišlo úplně zbytečné, z ničeho jsem neměla radost, nic se mi nechtělo. Teď mi zlepší náladu už jenom krásné počasí venku nebo cokoli jiného.
-
27.5.2017 19:54
Ano, napadlo a napadá stále...dovedlo mě to k otázkám, zda neexistuje Bůh, nebe a věčný život. To jediné mi dává smysl, proč tady žít a o něco se snažit. Jinak souhlasím, že ten koloběh nemá smysl... vstát, jít do práce, vydělat peníze, zaplatit všechno potřebné, zase jít do práce, zase vydělávat a zase kupovat a stále dokola... myslím, že jsem ty otázky zažila a znám dost lidí, co je taky mělo. A nebyl to nutně důvod běžet k psychiatrovi.