Zamilovaná do profesora
Studuji na gymnáziu, jsem spíše samotář-ne,že bych to měla v povaze, ale nikdo se se mnou zkrátka nedokáže bavit déle jak minutu. Nemám moc dobrou hlavu, takže jsem ráda za čtyřky a o vzhledu ani nemluvě. (teď jsem ve druhém ročníku)
Z tohohle všeho mi pomáhala až do posledního pololetí myšlenka na mého profesora, byl má inspirace nebo alespoň jediný důvod, proč všechny nepostřílet... Je to velice inteligentí člověk. Navíc je to sportovec s naprosto perfektní postavou a silným hlasem, to je možná hloupé zmiňovat, nicméně to je pro mě také podstatné. Nejméně 80 % studentek na škole o něm básní. Dobrá, to ještě jde ne? Je to snad "volání přírody" a nejsem v tom tak docela sama.-Tahle myšlenka mě uklidňovala až do nedávna. Jednu chvíli mi byl i ukradený, to bylo v prvním ročníku, všichni na něj pěli ódy a já nechápala proč.
Teď je to ale úplně v * .... jsem jím posedlá, dívám se každou chvilku na stránky jeho bývalé třídy, jsou tam jeho fotky aj. Nejsem teď schopná normálně přemýšlet, jistě, "chce to ČAS, ono to přejde". Jenomže já čas nemám!!! Mně to bude trvat léta něž se toho zbavím. Mám strach, že se ze mě stane jedna z těch dotěrných studentek, co se ho každou možnou chvíli ptají na hlouposti jako kdy že si teda dopíší test, když se o tom bavili už na hodině nebo mu láskyplně pohlídají psa, hlavně aby se pan dokonalý moc nepřepínal! Vlastně já s ním nejsem schopná mluvit vůbec, to je ještě lepší...
Potřebuji se rozhodnout, co chci dělat dál, kde studovat aj. Ale to nejde, když se celý můj život točí kolem jedné osoby, kterou se zárověň ještě snažím "dohnat". Mohu si říct, že za dva roky už ho nikdy neuvidím, že jde jen o platonickou láskou či co, že jsem o 16 let mladší něž on (z toho se mi chce i zvracet), a nebo že snad někdo jako on jistě nebude sám a jeho přítelkyně musí být !dokonalá!.To si říkám pořád, ale nepomáhá to!...
Má někdo snad stejnou nebo podobnou zkušenost, jak jste takový problém vyřešili? Je řešení odejít ze školy? To bych udělala až v krajním případě. Nebo myslíte, že postačí dva měsíce-prázdniny na to, abych si to srovnala a ujasnila, co chci. Mám strach, že mi možná pouhé dva měsíce "bez něj" stačit nemohou...
Předem děkuji za odpovědi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.6.2012 8:20Určitě poznáš ještě hodně kluků (mužů). Tohle je skutečně jen takové platonické poblouznění. Taky jsem měla na gymplu takové zážitky. Taky jsem si o sobě myslela, že jsem hrozně škaredá a tlustá. Přitom jsem se zamilovala do kluka, kterej vypadal jak Alan Delon a byl o osm let starší. Taky jsme neměli společnou řeč.
Taky jsem se tím trápila a pak jsem zjistila, že i on je do mě zamilovaný. Ale prostě to nevyšlo. Ono to asi k tomu věku patří a člověk tím zraje. Časem zjistíš, že jsi dokonce moc hezká holka (kluci totiž nedají jen na vzhled) a potkáš určitě někoho, s kým budeš mít společnou řeč. A o tom to celé je.
Měj se fajn a užívej si mládí. Choď víc mezi lidi, poslouchej muziku, která Tě zajímá. Čti, co Tě zaujme a věř, že skutečná láska Tě už brzo potká. Až se dostaneš na výšku (a já věřím, že Ty na to určitě máš), uvidíš, že to bude nejkrásnější období v tvém životě.
Jana -
10.6.2012 22:40nooo. má přítelkyně se zamilovala na gymplu do profesora (a to ani nemá sporotvní postavu a silný hlas ..) nějakou dobu si byli hodne blízcí. spát spolu zacali az po její maturite. uz s ním není, i kdyz ho porád miluje. zije s klukem, kterého nemiluje ale vází si ho... ten kluk je strasne hodný, ale ona proste patrí jen panu profesorovi, celým srdcem. je z toho na dne, ma psychikce problemy jak prase, nechci strasit ale jeji diagnoza neni daleko rozdvojene osobnosti - schizofrenii - miluje ho ale nemuze s nim byt. sama mluvi o sem jednom ja, ktere dycha jen pro neho a o svem druhem ja, ktere ho nenavidi. a občas mi popisuje ty boje v sobe. takze moje rada? nic si s nim nezacinej, zapomen na neho, pokud to bude nutne prestup na jinou skolu. z tveho prispevku na me pusobis jako jeste hodne velky pubos. tohle neni parketa pro tebe.
a pak je tady druhy pripad z nasi skoly - profesor cestiny a profesorka nemciny - ona byla kdysi jeho studentku a zamilovali se - ale jim to vyslo! ale protoze meli v hlave uplne neco jineho, nez prvni pripad....maji uz i syna... ale já tyhle vztahy moc nepodporuju teda. navíc stejne spolu nemůzete nic mít dokud jsi stuedntkou te skoly. ty i on byste meli vyhazov jisty. to s nim chces mit dva roky vztah jen takovy, ze si reknete ze se mate radi a ze na sebe pockate, aniz byste na sebe mohli sahnout? veste se po meste za ruku? proste zadny vztah neni pripustny.... -
11.6.2012 11:31
Na gymplu se mi stalo něco podobnýho s profesorem tělocviku a němčiny, který se líbil snad všem holkám. Začalo to už asi v polovině prváku, když jsme byli na lyžáku a on vedl naši skupinu. Po návratu z lyžáku jsem s kamarádkou začala chodit do kroužku němčiny v domě dětí a mládeže, kde vyučoval... Měly jsme ho na tělocvik, tak když byla možnost a chyběl nám zápis v třídní knize, hned jsme toho s kamarádkou využily a šly za ním, aby to doplnil... Prostě jsme byly jak praštěný
Ještě v druháku nás to drželo hodně, ale pak odešla jiná profesorka němčiny, on musel převzít její hodiny a ve třeťáku už jsme ho z tělocviku neměly. Přestal vyučovat i ten kroužek němčiny, takže se nám to omezilo jen na potkávání na chodbě a postupně nás to přešlo... Teď už na to mám jen hezký vzpomínky, který mi nikdo nevezme -
12.6.2012 17:02No, mě před pár lety taky něco takového popadlo, byl to můj tehdejší učitel fyziky. Pak sme dostali jiného učitele a jak jsem toho bývalýho přestala tolik vídat, tak to přešlo. Teď máme nového, kterýho mám ráda (asi mám slabost na fyzikáře, ačkoli fyziku nesnáším), ale není to žádná zamilovanost ani nic, spíš bych ho chtěla za taťku. No navíc teď už rok chodím se skvělým klukem a jsem s ním moc šťastná. Tyhle platonický lásky, snad postihnou každýho. Jestli chceš radu jak se toho zbavit... No já byla už hodněkrát zabouchlá (říkám zabouchlá, protože zamilovanost je něco úplně jiného) a protože nejsem žádná krasavice, bylo mi jasný, že na ně nedosáhnu. Toho prvního jsem si znechutila. Prostě jsem si z něj udělala velkou ošklivou sliznatou ropuchu a dostala jsem na něj takovou alergii, že ještě teď v jeho blízkosti uskakuju
No a ten druhej mi znechutit nešel, nakonec mě vysvobodily prázdniny, kdy jsem ho nevídala moc a srovnala si to v hlavě, prostě to přešlo. -
31.1.2017 5:09
Zažila som to tento školský rok. Som prváčka na strednej a s jedným profesorom si skvele rozumiem.
Je to telocvikár, geograf a dejepisár zároveň. Je to veľmi inteligentý človek a stršný fešák. Probleém je ale ten, že má priateľku a malé dieťa. Tak ako vravíte, je to lne platonická láska ale ja nemôžem prestať na neho myslieť. Úplne mi poplietol hlavu a to nechcene. Doberáme sa navzájom ale veľmi mi to nepomáha, pretože si potom veľmi namýšľam. 
Usmievame sa po sebe, sme ku sebe milý a vždy mi pomôže keď potrebujem, nie ako pri niektorích študentkách. Je to úžasný mladý chlap, ktorého keď nevidím, je mi smutno. Jeho úsmev ma dostáva do kolien a on to tuším aj vie. Teda, nie že som ním pobláznená, ale že ho mám veľmi rada. Preto mi asi aj povedal so srandyy, že bude so mnou spať. Vtedy som nevedela na ktorú stanu sa mám pozrieť ako som očervenela. ale určite to je len malý úlet, ktorý skôr či neskôr prejde.. ale mám dosť času sa posunuť niekde dalej... 
