Vadí mi, když s přítelem trávím více času
Zdravím. Řeším ted takovou záležitost. Je mi 18, příteli 20. U rodiču opravuje podkroví s takovým záměrem, že tam chce bydlem - se mnou. Kvůli mé škole se vidíme jenom pátek odpoledne a v sobotu. On pořád fnuká jak by mě chtěl mít pořád u sebe. Já mu na to řeknu to samé,a le vnitřně tak nějak cítím, že mi ty dva dny bohatě stačí. Jsem ted doma a jsem nemocná, jen viroza. Přítel mě byl už tři dny po sobě navštívit a mi to začíná vadit. Den začíná pořád stejně - napíše, jestli se může stavit a přitulit se. Jsem z toho den ode dne nervoznější a naštvanější, bez nálady. Přijde mi, jako by mi ta jeho stálá přítomnost začala vadit a to u mě ani není celý den ale třeba "jen" tři hodiny.
Vždycky jsem byla docela samotář, raději zavřená v pokoji a tam se učila nebo pouštěla písničky či četla. Než párty jsem dávala přednost klidnému večeru v posteli a třeba u filmu. Přítel je uplný opak.
Kam tím směřuju... Bojím se, že jestli jednou doje na sestěhování, náš vztah to neudrží. Budu z toho šílet, že ho mám pořád za zadkem. A co když to tam budu mít s každým dalším přítelem?
Nezažily jste některá to samé? děkuju za rady a zkušenosti.
- 03.03.2016 14:51:33 - full.avl změnila kategorie otázky
- 03.03.2016 14:51:33 - full.avl změnila titulek otázky
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.3.2016 13:37No já nevím, ale jestli Ti vadí jeho společnost, jsi si jistá, že ho miluješ? Že s ním chceš být? A že jsi zralá na vztah?
Já měla ve čtvrťáku přítele, super kamarád, rozuměli jsme si, vzrušoval mě, prostě všechno. Pak se nastěhoval, než dostane koleje k nám na privát a mě začala vadit jeho přítomnost. Prostě, pořád tam byl. Takže jsem utíkala z bytu za kamarádkou, na pařby, prostě kamkoliv, kde nebyl. Jemu z toho vyhýbání se mu došla trpělivost a rozešel se se mnou. Teď už to chápu, prostě jsem nebyla na takový vztah připravená, i když tehdy mě to samozřejmě ranilo.
O šest let později jsem v práci poznala svého manžela a je to neskutečný rozdíl. Do půl roku od mého nástupu do práce jsme byli spolu, rovnou spolu začali bydlet a pocit, že by mi doma překážel nebo otravoval jsem nezažila. Když ráno jede do práce, těším se na odpoledne, až přijede a naopak. Prostě jsem vyzrála a potkala toho, pro mě, jedinečného.
Tak snad se Ti povede ujasnit si co a jak
. Hodně štěstí! -
3.3.2016 15:48no,upřímně mi přijde,že z to šílíš už ted a pak mi přijde blbbost se k sobbě sestěhovávat
-
3.3.2016 14:11
Možná si jenom "vyděšená" z toho, že bys s ním měla být 24 denně. Ono to ale tak nebude. I když spolu 2 lidi bydlí, chodí do práce, mají svoje zájmy, koníčky, kamarády, nejsou spolu nonstop, i když samozřejmě častějc než 2 dny v týdnu... Každopádně si myslím, že by sis měla dát čas a urovnat si v hlavě, jestli přítele opravdu miluješ a chceš s ním dál být.
-
5.3.2016 21:21Někdy to je opravdu tím,že to není ten správný partner pro tebe.nenuť se do něčeho, do čeho se ti nechce.jen musíš počítat s tím,že vztah nevydrží (aby ti to za čas nebylo líto).prostě pokud máš pocit vlka v kleci,není to ono a je lepší to opustit i za cenu,že budeš chvíli sama..držím palce
-
3.3.2016 14:03
Viem kruté ale nemala by si priateľovi hovoriť, čo si nemyslíš. Neplanujte sťahovanie. Poznám typ človeka ako si ty, aj keď ťa celú nepoznám, ale viem približne čo myslíš. Priateľ by mal o tvojich pocitoch vedieť. Myslim si, že ho ľúbiš všetko, len tí stačí kratší kontakt. Ja som tiež opak som veľmi spoločenská. Proste o tom s priateľom hovor aj keď si myslím, že to nepochopí, lebo je veľmi mladý a príde mu, že ho nemáš rada tak ako on teba. Potom je tu možnosť, že ešte nepotrebuješ takýto stály vsťah a to by bolo dobré zvážiť. Možno to budeš o 5 rokov cítiť ako tvoj terajší partner. Neviem totiž, čo sa ti odohráva v srdci.
-
4.3.2016 7:47
Jako bych sebe a mého muže viděla. Akorát, že u nás je ten samotář můj chlap. A on má ještě ke všemu sociofobii. Ale bydlíme spolu pět let a jediný problém nastává při mém záchvatu úzkosti - vyčítám mu, že mě nikdy nemůže pochopit v tom, proč tak moc vyžaduju sociální kontakt, a proč mi jakýkoliv kontakt chybí.
Ale my jsme společně trávený čas postupně prodlužovali, postupně jsme si na sebe zvykali. Pokud tvůj přítel není psychicky labilní (jako jsem já), a ty jsi prostě jen samotářka, nemusel by to být problém. Ale souhlasím s předešlými komentáři, že je vhodné si o tom otevřeně promluvit. Hlavně mu vysvětlit, že nejde o nějakou averzi vůči němu samotnému, ale prostě o projev vlka samotáře (pokud to tak opravdu je). A třeba se domluvit na postupném navykání si. Začít třeba jednou nocí v týdnu. -
4.3.2016 7:55
Také jsem to párkrát zažila a nikdy ten vztah nevydržel,nebylo to pravý,dokonce jsem pak s tím dotycnym ani nechtěla kamarádit,prostě se mi nějak zvláštně zhnusil,nevím proč. Pak když uz jsem šla do jiného vztahu,nespechala jsem tolik a a vyckala,na ten správný signál že to je ono,tak jsem do toho šla, také je fakt,že mě kluci,který dělali vše co mi naočíchvideli,přestali časem vadit,potřebovala jsem vždy trochu zlobivce,,ne holkare,aby mě pritahoval. Nejsem vysloveně na ty sladký kluky,ale obycco jsou něčím zajímavý
