Účast na pohřbu

Otázku položila: Anonymní uživatelka #376075 13.9. 19:24

Ahoj, mám trable. Babička mi dnes zavolala, že umřela maminka od dědy, takže moje prababička.. ptala se jestli budu chtít jet v pátek na pohřeb.. já byla za život jen na jednom asi před 4 lety, i víc..vím, že mi to neudělalo uplně dobře, a měla jsem z toho všeho divné pocity, dodnes to mám celkem před očima :/
Upřimně na ten pohřeb jít nechci..ale prababička mě znala celkem dobře..mockrát za život sem se s ní sice nesetkala, ale i tak..už teď jsem ale vystresovaná a při představě toho pohřbu mám blbý pocit a je m do breku..zároveň mi je ale blbé a líto nejít tam..když je to moje prababička.. co by jste dělali vy ?

  • 14. 9. 2017 12:36:53 - full.avl změnila kategorie otázky
  • 14. 9. 2017 12:36:53 - full.avl změnila titulek otázky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ja bych sla...je to i projev ucty vuci zemrelemu...
    Popravdě tohle moc nechápu, manzel je to samy jako ty. Od malicka ho doma pred smrti tak chranili, nebyl na žádným pohrbu prababicek a pradedecku a pak poprve skoro az ve 30 na dedecka...vubec nevedel co a jak. A stale ma panickou hruzu ze smrti...Nasi meli jiny pristup,ze to bohuzel k zivotu patri a na prvnim pohrbu jsem byla asi v 5-6 letech...jo pamatuju si ho dodnes,ale je to zivot... :-(

  • trinetka13.9. 19:49

    šla bych, pohřeb není příjemný pro nikoho, ale tohle je rodina..

  • Když zemřela moje prababička, bylo mi asi 8 nebo 9 let. Ségra byla o 4 roky mladší a nemohli jsme tam jít, někdo s námi zůstal doma a hlídal nás, pak jsme šli normálně s ostatníma na ten oběd po pohřbu. Poprvý na pohřbu jsem byla až teď nedávno v 18. Bohužel tragická událost, zemřela mamky teta, babičky ségra, dost často jsme se stýkali, hlavně když jsem byla malá, měla jsem ji docela ráda. Na pohřeb se mi taky nechtělo. Nejenom kvůli spoustě lidí, ale od mala jsem viděla duchy a cítila energie a ty "věci mezi nebem a zemí". Překonala jsem se, příjemně mi nebylo, to asi nikomu, pobrečela jsem si, dělala jsem oporu svojí tetě, která se zhroutila a brečela mi na rameni. Pak jsem hodila do hrobu růži a hlínu, popřála upřímnou soustrast její rodině a šli jsme. Do rakve jsem se teda podívat nešla ani kdyby mě tam někdo nutil jít, tak ani omylem. Chci si tetu pamatovat tak jak jsem ji znala a ne mít pořád před očima tu otevřenou rakev. Prostě se zkus otevřený rakvi vyhnout a buď v klidu. :) Jestli jste si byli blízký, tak bych tam určitě šla, i pro tvůj lepší pocit, mohlo by ti to pak být líto, že ses s ní nerozloučila.

  • Pohřby nemá rád nikdo, bohužel to k životu patří. Určitě bych šla.

  • ahojjajsemtyna14.9. 0:14

    Ja bych sla. Ja osobne jsem nemela prilezitost se rozloucit se svoji prababickou (kvuli nemoci) a dodnes toho lituju. O 2 roky pozdeji jsem nemela prilezitost se rozloucit se svoji pratetou. A ano, i kdyz jsou pohrby smutne a nekomu to dela hur na psychiku, lituju toho, ze ani ji jsem nerekla sbohem. Takze ja bych na pohreb sla. Vyjadrit uctu, podporit ostatni cleny rodiny a ricr posledni sbohem. Drzim palce!

  • slunickoL14.9. 0:27

    Já šla i na pohřeb kamarádce, se kterou jsem už nějakou dobu (několik let) nebyla v kontaktu. A to jsem byla na začátku těhotenství. Měla jsem ji ráda, chtěla jsem se s ní rozloučit. Pohřeb není pro nikoho nijak příjemný, ale určitě bych šla.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 64 238 otázek, kterým se dostalo 213 001 odpovědí a 340 027 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist