Touha po dítěti

Otázku položila: Anonymní uživatelka #97413 26.1.2014 9:12

Ahoj, je mě 25 let a moc toužím po dítěti. Ale nejde to, nemám přítele. Neodolám a nakupuji dětské věci, tím si to ještě zhoršuji, ale když prostě tomu se nedá odolat :-( Kamarádce se narodila nedávno holčička, zve mě, abych se přijela podívat, ale to prostě nejde, nemůžu vidět miminko, rozbrečela bych se tam :-(
Chci se zeptat, jak jste tu touhu potlačili (jde-li to vůbec), když jste prostě po dítěti toužili, ale nemohli jste ho momentálně mít ... ať už ze zdravotních důvodů, či z toho důvodu co já, prostě, že nemáte k tomu chlapa!!
Kdo to nezažil, ten nepochopí! A nejhorší je ten pocit, že si říkám, kdoví, jestli vůbec někdy to miminko mít budu. Vím, že jsou na světe horší věci, ale prostě nevím, jak bych se vyrovnala s tím, že je mít nebudu.

Ještě jsem chtěla napsat, chodím do práce, studuji, takže toho dělám dost, někdy nevím, co dřív, ale prostě jsou často chvíle, kdy to v hlavě přepne a po dítěti moc toužím.
8-.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • byla sme na tom podobně. rozvedená, dcera už byla větší a já chtěla ještě mimčo. kamoška otěhotněla a povídala, že by bylo fajn, kdyby sme byly na mateřské spolu.a já byla bez chlapa ... a stále bez chlapa...pak otěhotněla znovu a já už chlapa měla, ale mimčo se nedařilo :-( když se jí narodilo to první mimčo, šla sem za ní a malýho si pochovala. možná paradoxně, ale trošku mi pomohlo, že sem mohla být s ní a chvilku malýho pohlídat. tíms e ty moje pude maličko zmírnily. malého sem si chovala dokonce dřív, než jeho babička :-) neměl ani 24h od narození. a klidně bych se kamošce svěřila a nakoupila pro malou nějakou drobnost. aspon budeš mít pro koho nakupovat a mohlo by pomoci i to, že párkrát s nima pljdeš na procházku. budeš mít takové "náhradní" mimčo, bez těch šílených nocí ;)

  • babillage26.1.2014 10:49

    Jsme na tom vesmes stejne, jen s tim rozdilem, ze me je o 8let vic. Taky se snazim ruzne volnocasove "zabavit", ale nekdy to proste nejde se od tech myslenek oprostit. Doufam, ze se najde nekdo kdo ti (a tim i me) da nejakou dobrou radu jak "nemyslet".

  • Ahoj, jsem na tom podobně, akorát se mnou se to táhne taky už nějaký ten druhý rok, z toho rok a půl jsem sama. Myslela jsem si zezačátku, že to bylo jen tou spokojeností ve vztahu, ale biologické hodiny tikají kdykoli, s partnerem nebo bez. Tak se zabaluju prací i různými nadbytečnými úkoly a snažím se myslet pozitivně, protože ani ty ani já nejsme na tom tak špatně a smutnou, ubrečenou ženskou asi těžko bude nějaký chlap chtít :-)
    Dětem jsem se taky dost vyhýbala, i když to šlo těžko, protože jsou kamarádky a sousedky zvyklé, že jim občas nějaké pohlídám.
    Přepla jsem na režim "nechávám tomu volný průběh" a plním si ty své úkoly. Však na věky to takhle nezůstane :-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 694 otázek, kterým se dostalo 273 820 odpovědí a 411 009 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se