Těhotná s přítelem a nevím jestli ho mám ráda

Otázku položila: Anonymní uživatelka #93436 23.1.2013 13:04

Jsem úplně v háji.. jsem druhý měsíc těhotná, miminko jsem chtěla, ale najednou nevím jestli mám svého přítele ráda, jestli s ním chci žít.. prostě najednou takovej zmatek. Mám už jedno dítě a jeho otcem nežiju. Co když zůstanu sama se dvěma?
Měla jste to některá podobně?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Já jsem to zažila, nebyla jsem sice těhotná, ale měli jsme před svatbou. Měla jsem hrozný období a najednou jsem pochybovala o všem.. Zrušili jsme svatbu a dokonce jsem se s tehdy přítelem na chvíli rozešla a byla jsem přesvědčená, že už ho nemiluju.. Ani ne po dvou měsísích jsem zjistila, že jsem udělala šílenou pitomost, že ho miluju a nechci bez něj být, takže jsem si posypala hlavu popelem a on mi to odpustil. V životě si už takovou botu nedovolím.. Teď je to můj manžel a čekáme spolu miminko a vím, že jsem v životě nebyla šťastnější a spokojenější.. Nedělej unáhlený rozhodnutí, dej tomu čas, protože myslím, že hormony s náma uměj třískat ze strany na stranu..

  • me se to nestalo,ale muj nazor je rada ,nerada, to by slo stranou,pokud se umi postarat,je hodnej i na nevlastni dite tak bych dala citi stranou,a mit rada bych se naucila:-)

  • Ahoj,přesně jak řikají holky,pokud je hodnej a stará se,tak ho určitě začneš mít ráda a navíc jsi těhotná,takže hormony dělají svoje,možná to bude i tím,že s prvním tatkou Vám to nevyšlo,tak máš ted obavy do budoucna. Sama za sebe můžu říct,že po 6.schůzkách jsem se zamilovala do chlapa,který se mi ani trochu nelíbil a ani mě nepřitahoval a na druhý rande jsem s ním šla jen díky tomu,že my při loučení řekl,tak já se ozvu a domluvíme další,tak jsem se zamyslela a řekla jsem si,že mi s ním bylo dobře i povídat jsme si měli o čem,tak proč ne,ted jsme spolu 2roky a 7měsíců,bydlíme spolu a snažíme se o mimčo a já si moc dobře uvědomuji,že si život bez něj nedovedu představit. počkej minimálně do konce 6.nedělí až se ti srovnají hormony.,rozejít se můžete vždycky a vztahy se slepují hodně těžko. Držím pěsti

  • Ahoj. Rozumim ti, taky jsem parkrat mela takove dny plne pochyb a strachu. Zjistila jsem vsak, ze si to vsechno pricinuji sama. Obvykle jsem takove myslenky mela prave pred Ms a hned po ni jsem zase byla uplne v pohode. Takze si myslim, ze hormony preci jen hraji dost roli. Ty jsi ted navic hormony preplnena, takze je to uplne normalni. Zkus se prestat soustredit na kladeni otazek, jestli jsi stastna ci jestli pritele stale milujes. Snaz se spise divat na jeho pozitivni stranky, to jak se o vas stara, jak toleruje tve vykyvy nalad, na jeho prednosti..soustred se jen na jeho lasku a tes se se spolecnych okamziku spolecneho cekani na miminko.
    Treba i nejaka ta zmena v kazdodennim zivote by vam prospela. Zajedte si vsichni nekam na vylet, zajdete spolecne na prochazku ci do kina. Najdi si cas na veceri ve dvou a nejakou tu romantiku, ktera se casem casto vypari. Myslim, ze je to spis v nasi hlave a je treba se naucit ji ovladnout. Uvidis, ze kdyz zapracujes na tom, bude to zase jako predtim. Perfektni nejsme nikdo, takze bohuzel nekdy musime byt vic toleranti, snazit se prehlizet to co nam na druhem vadi a naopak se divat vic na jeho prednosti. Uzivej si tehotenstvi a mysli jen na to hezke a pozitivni. Udelej to uz i proto, ze v brisku mas miminko ktere proziva tvuj stres a strach s tebou. Preci nechces, aby poznalo stres jeste predtim, nez se narodi. Na to ma jeste casu dost.;-)
    Neboj, urcite budete krasna a stastna rodinka a vse bude zase jako driv.
    Drzim moc pesti, at mas brzy na tvari usmev a v srdicku spoustu lasky. ;-)




  • To je vazna vec....Verim tomu, ze Tvuj partner je jednicka a je to Tva zivotni laska, ale tez vidim, ze jsi prilis na vsechno soustredena a potrebujes pauzu. Nejlepe si to v hlave urovnas o samote, a neni to k podcenovani, protoze paklize se uspokojis s tim, ze je "hodny", ze se "stara", tak se Ti doslova jeden den muze zhnusit a to uz vam nebude pomoci. To zazila primo moje matka, ja byla nemy svedek toho vseho, deti vnimaji a uvedomuji si vice, nez my dospeli chceme priznat. Nyni se maminka uz nebije do hlavy, chape, ze si vse vice mene zavinila sama, ale tata uz nikdy nebude tak stastny, jak jsme byli my vsichni pohromade(i kdyz ma svou rodinu) a mati musi hold drzet krok a s prominutim i *ubu, kdyz si to tkhle spiskala:-(

  • A.t.i23.1.2013 19:45

    To znám. Když jsem byla těhotná, tak jsem také pochybovala o tom, jestli spolu máme být. Miminko bylo plánované, oba jsme ho chtěli, ale najednou jsem nevěděla, jestli chci k tomu i toho chlapa. Navíc se tu objevil ještě někdo jiný (ale nezahla jsem). Vzali jsme se a pro mne to tehdy nebyla svatba z lásky, ale z rozumu, což mne moc mrzí, protože takhle jsem si vlastní svatbu rozhodně nepředstavovala. Táhlo se to se mnou celé těhotenství. Ne že bych neměla manžela ráda, věděla jsem, že je tím nejúžasnějším chlapem na světě a lepšího bych nenašla, ale nebyla jsem si jistá, jestli ho miluji. Pak se nám narodil syn a já už věděla na čem sem. Už v porodnici jsem začala mít o svém muži erotické sny. Milovala jsem ho šíleně, dokázal mi dát to nejkrásnější na světě - našeho syna. Už jsou to 4 roky a pořád mám pocit, že ho miluji snad ještě víc, než když jsem byla čerstvě zamilovaná. A vím, že tehdy to u mne byli jen rozházené hormony v těhotenství. Ještě že jsem tehdy dala na rozum a nenechala se zlákat šílenými hormony. :-)

  • Proč si s každým partnerem musíš pořídit dítě? Není lepší s někým dlouhodobě žít, přesvědčit se, že je to ten pravý, vzít si ho a pak s ním otěhotnět?

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 639 otázek, kterým se dostalo 273 193 odpovědí a 410 836 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se