Strach :(

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Bývalá uživatelka #1602610.2.2012 12:48

  Ahojky.Mě osobně se to teda nestalo,ale mám dvě kamarádky a sestru,které tohle zažily.Sestra to prožila nedávno,takže zatím to zkouší znovu,ale ty další dvě holky,z toho ta jedna o mimi přišla tuším v pátém měsíci,už mají obě krásné a zdravé kluky.Obě na druhý pokus donosily.Vím že je to těžké,nemyslet na to se určitě nedá.Ale zkus se zaměřit na něco hezkého a myslet na to,že to dobře dopadne.Já měla taky strach, při každé kontrole jsem trnula,napadaly mě různé myšlenky,ale zvládla jsem to a miminko taky.Už je mu rok.Přeji hodně štěstí.

  2 komentářů Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #3173110.2.2012 13:55

  Ahojky. Jak tak čtu tvůj příběh, tak se v něm úplně vidím. Já jsem měla zamlklý potrat minulý rok v lednu a to v 9tt. plod se přestal vyvíjet v 6. týdnu. Doktorka mi taky nasadila Utrogestan a když jsem pak znovu otěhotněla, tak jsem si ho první 3 měsíce zaváděla každý den. Bohužel toho strachu se nijak nezbavíš. Já taky chodila na záchod s obavami a splachovala tak, že jsem se nedívala do mísy abych náhodou nespatřila na papíře krev. Jediné co mi pomohlo bylo chodit mezi lidi. Zašli jsme si s přítelem do kina nebo někam na večeři. Snažila jsem se rozptýlit jak to jen šlo. Při ultrazvuku v 8. týdnu jsem ještě předtím než přiložil sondu už preventivně brečela, protože jsem se bála, že uslyším znovu to co nechci. O to hezčí pak bylo vidět miminko a tlukoucí srdíčko. A navíc jsem začala mít od 7.týdne nevolnosti, každé ráno zvracení. Takže to byla taková menší jistota, že je miminko v pořádku. Teď mám týden do porodu a mám zase pro změnu strach z něj. Ale uklidním tě, že ten strach nebude trvat věčně. S každým ultrazvukem budeš klidnější a klidnější a až začneš cítit pohyby, tak si začneš své těhotenství užívat naplno a těšit se ze života s tím malý drobečkem uvnitř tebe. Je hodně malá pravděpodobnost, že by se zamlklé těhotenství opakovalo, takže se nestresuj, ať miminko ví, že je maminka v pohodě.

  4 komentářů Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  lulatko10.2.2012 21:07

  Hajushko, jak Ti již napsala Julcinka, strachu se nezbavíš. Ano, je fajn myslet pozitivně, ale když za sebou máš jednu blbou zkušenost, nelze se tvářit, že o nic nejde. Myslím, že to tak má spousta holek, co si tímto prošly. Moje první těhu skončilo potratem na přelomu 9.-10.tt, tedy spontánním, ale od začátku špinění, krvácení. Když jsem otěhotněla podruhé, komplikace se opakovaly, a když jsem v sedmém týdnu běžela na pohotovost, dr. mi přímo řekl, že embryo sice žije, ale hematom zase jako prase a nebude mi nic namlouvat - prostě 50:50. No, tak jsem trnula celý první trimestr, přesně jak již zde zaznělo, při každé návštěvě WC. Sice jsem tentokrát již byla doma PN, ale do toho ještě na dálku slušná psychická masáž z práce, kde mi moje těhu dali pěkně vyžrat... Ale to je ještě další lahůdka. Utroš asi pomůže, ale rozhodně není samospasitelný. Když to má blbě dopadnout, dopadne to tak nezávisle na tom, jestli ho bereš či nikoliv. Každopádně neházej flintu do žita - ačkoliv to růžově u mě nevypadalo, uklidňovala jsem se tím, že spousta mých známých si rovněž prošlo potratem, a pak se jim v dalším kole zadařilo úspěšně dítě donosit. Mně se to povedlo také. Teď mám již 1,5 letou dcerku. Sice jsem teď znovu po revizi (tentokrát zamlklé těhu), ale díky dcerce to již beru jinak, ji považuji za o to větší zázrak a stejně doufám, že sourozence jí i tak jednou dopřejeme. Opatruj se, moc držím palce, ať to dobře dopadne! Ono člověk nemá vyhráno, dokud neporodí živé a zdravé dítko, ale za sebe musím říct, že já byla vděčná za každý další ukončený týden a stejně tak klidnější. Tak hodně štěstí!

  5 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-