Smutek z neotěhotnění
Půl roku se snažíme o druhé dítě a stále nic. Vím kdy mám ovulaci. Minulou jsme se snažili dost. Ms má přijít za 2-3 dny, cítím že přijde-bolest v kříži,prsou ... jsem z toho hotová. Proč to nejde, když první byl omylem na jeden pokus. Nemám vůbec chuť cokoliv dělat. Dítě šlo spát a já jen ležím v posteli a fňukam. Při představě,že máme jit odpoledne ven mi je ještě hůř. Mám úplně chuť rezignovat na veškeré snažení. Máte taky takové dny? Jak se s tím vyporadavate?
- 14.05.2018 14:11:33 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.5.2018 13:37
Když jsme se začali snažit o druhé, hodně mi pomáhala myšlenka, že už jedno dítě máme a vlastně mám splněno. Geny předány, láska předána, těhotenství, porod i pocit být matkou jsem měla odzity. Druhé jsem brala jen jako takový bonus a říkala si, že když nebude, tak nebude, že můžu být vděčná aspoň za to jedno. Některé ženy nemají ani to. No a čtvrtý měsíc se povedlo
-
14.5.2018 12:17Zdravim my se snazime uz dva roky a take se porad nedari nekdy uz ani nemam chut se snazit kdyby to tehotenstvi bylo tak nakazlivy jako treba ryma to by bylo lepsi
-
14.5.2018 12:17
Odpovím ti od konce.... Jak se s tím vypořádávám? No, různě, někdy je lépe, někdy hůř, záleží asi i na fázi cyklu.
ALE..... snažíte se teprve půl roku, což je zcela normální doba, šance na otěhotnění u zdravé mladé ženy jsou v jednom cyklu docela nízké, navíc ne každý cyklus musí být ovulační atd. My se snažíme už 3,5 roku, prošla jsem si za tu dobu 2 ZT a jedním raným potratem, navíc nejsem nejmladší a tak mám čím dál častěji také chuť už rezignovat. Ale moje vnitřní já se toho třetího dítěte nějak nechce vzdát, i když původně jsme se s manželem dohodli, že to nebudeme nijak hrotit, jen když nám to "příroda dovolí", že se budeme snažit max. cca rok. Dnes slavím zrovna narozeniny a znovu si říkám, že jsme možná prostě už stará. Že to tak být mělo a měli jsme s manželem mít jen dvě zdravé děti.... -
14.5.2018 21:17S přítelem si dítě moc přejeme, dle lékařů jsme oba v pořádku, dva roky a stále nic. Na tvém místě bych byla ráda za jedno dítě a věř že tím stresováním, že to půl roku nejde si ubližuješ nejvíce.
