Smrt
Ahoj holky,Mám problem, předem upozorňuji ze nechci žádné litování ani kecání na jine věci ale pouze odpovědi na otázku..
chci se zabit,stavy bezmoci,zklamání.. všechno se ve mne prolíná a ja nevím co dal..
Nechápu Se.. proto chci radu,jak bezbolestne spáchat sebevrazdu? Už nechci dal
Související články v encyklopedii
-
Pilulky, náplasti, tělíska, pesary, injekce, ...
Druhy antikoncepce
Způsobů, jak se chránit před početím, není málo. Neplánujete-li rodinu, zjistěte, která antikoncepce je pro vás ta nejvhodnější, a začněte se chránit.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.4.2018 21:19Ten, kdo chce spáchat sebevraždu, tak to udělá a nemluví o tom. Naopak ten, kdo to o tom pořád mluví, to nikdy neudělá. Je to jen volání o pomoc.
-
27.4.2018 21:24Myslim ze ti, kteri maji zkusenosti z bezbolestnym odchodem ze sveta, ti moc neporadi.
A ted vazne. Zamysli se nad sebou, vzchop se, smrt neni reseni. A jsou lidi, co jsou na tom daleko, DALEKO hur nez ty. Tak se nerouhej a vyhledej pomoc psychiatra. -
27.4.2018 22:23S bezbolestnou sebevrazdou ti tu nikdo neporadi.
Navic pokud by ses chtela skutecne zabit, bylo by ti uplne jedno jestli to boli nebo ne.
Ale poradim ti jednu vec... Mas rodimu? Mas lidi na kterych ti zalezi? Zamysli se nad tim, jak jim svou sebevrazdou ublizis. Ano, tobe uz to bude fuk, ale je to sobecky jednani.
Ja se kdysi o sebevrazdu pokusila... Ted uz vim ze to je jenom sobecky jednani cloveka, ktery nechce sve problemy resit... -
27.4.2018 23:24
Musím souhlasit s Francy....můj spolužák tak před čtyřmi lety odešel ze dne na den bez vědomí ostatních. A musím uznat, že se jevil jako ten nejšťastnější člověk na světe, co se stále jen usmíval a přesto sám uvnitř trpěl. Ten den dokonce byl nadšený z toho, když pomáhal svému bráchovi na stavbě a prohlásil, jak se těší na příští práci....tu noc už si jen našel návod na to, jak uvázat smyčku a napsal poslední slova....v momentě, kdy rodina odešla do kostela, opustil tento svět navždy....nebylo mu ani 15 let... a věř mi, i když jsme nebyli velcí kamarádi, jen dobří spolužáci, bolelo to, i celou třídu. A nejhorší byl navíc pohled na jeho rodinu, které ještě farář před zraky všech, řekl, že jejich syna nepochová, jelikož by kvůli důvodu svého odchodu neměl v kostele, co dělat (byl totiž homosexuál....prosím žádné hanění). Některým lidem se může ulevit, ale naopak to přidělá starost svému okolí, rodině, přátelům, i přesto, že si myslíme, že nás nikdo nemá rád a že jsme na vše sami.
Věř mi, že jsem už myšlenek na sebevraždu měla nespočet, ale je to jen z pocitu, že máme velké problémy, jsme na vše sami a že se to nedá nijak řešit... věř mi, že dá.
Trápila jsem se kvůli rodině, že mi přijde, že jako jediná dcera nemám žádnou podporu, nemám pochopení a že mě berou doma jako kluka. Ten pocit mívám stále, ale naučila jsem se s tím žít, a čím jsem starší tím, už se dokážu za své problémy postavit. Měla jsem deprese z toho, že nemám kluka, že jsem panna. Trápilo mě nízké sebevědomí, žádná sebeláska, deprese z mnoha množství učení a blížící se maturity. A přesto že jsem o tom mluvila kamarádkami, i o tom že se chci zabít, tak to na věci nic nepomohlo...
Kamarádka mi poradila, ať zkusím jít k terapeutce, ať se jí svěřím a věřila tomu, že mi pomůže (to spíš ona byla ta, kdo měl přemýšlet o smrti - problémy doma, extra depky, hulení, řezaní, alkohol, ale už je to dávno za ní). A věř mi, opravdu mi pomohlo si promluvit s nestranným člověkem. Už jsem tam přestala chodit a ano, stále mám ještě jisté problémy - žádná sebeláska, nízké sebevědomí, stále panna, stále žádný přítel, špatný pocit ze své rodiny, i přesto že se navzájem moc milujeme. Všechno se mi to srovnalo v hlavě a tak nějako jsem se se sebou smířila, to jaká jsem, to že to potřebuje čas, to že když nejsem spokojená se sebou, že je potřeba někde nastolit změnu, překonala jsem i strach z toho jít s klukem jen na jedno blbé kafe a našla jsem tak nějakou víru, která mi pomohla a tu by měl správně nalézt každý. Mě třeba pomohla návštěva jednoho křesťanského tábora, i přesto že nejsem extra velký křesťan, ale jak řekla má terapeutka... že je vždy potřeba najít něco, co nás odkloní od špatných myšlenek, najít i třeba nějakou víru - v sebe samu, v Boha, ve vesmír, cokoliv tě napadne, je potřeba najít něco, co tě udělá šťastnou a to je to hlavně, co ti pomůže. Ta cesta třeba chvíli potrvá a bude to bolet, ale věř mi, že z vlastní zkušenosti mohu říct, že to stojí za to...nevzdávej to...a budu moc ráda, pokud sis tu mou slohovku přečetla celou
. Vyhledat pomoc není nic špatného, také jsem se bála a nakonec mi to pomohlo 
-
27.4.2018 21:27Touto zpravou hledas pomoc a my ti ji tady uplne nemuzeme poskytnout. Takze pokud mas.pocit, ze jedinym resenim je sebevrazda, tak to rekni svym blizkym nebo jdi k doktorovi, klidne si pozadej o pobyt a s psychiatri zacni hledat cestu k sobe.
-
27.4.2018 21:30Predstav si, ze jsi smrtelne nemocna a mas posledni mesic na to, uzit si zivot. Kam by ses vydala? CO by jsi chtela zazit..? Komu bys rekla od srdce sve? CO by jsi na svete zmenila? Kam by ses podivala..? Na svete je spousta mist, spousta cest, jak pred zklamanim utec.t.. Za smrti uz ale nic neni. Teda krom rodiny, pratel apod kterym - ac se ti to muze zdat nemozne - tim neskutecne ublizis. Kdezto, kdyz se misto toho vzchopis, postavis se na nohy a zmizis treba do sveta, zmenis se. Tve postoje k zivotu ke vsemu... Pokd se necitis dobre tam kde jsi, kde zijes, kde pracujes, kde chodis do skoly.. ja nevim.. zmen to. Je to tezke, ale myslim ze lehci nez se zabit a nic uz nikdyk nepoznat... SPousta lidi miva chvilky kdy je na dne, vic se rozhlidni kolem sebe, komunikuj s okolim, spousta lidi je dneska hrozne zabednenych, uzira se jen vlastnima problemama, ale pritom by meli resit hlavne ty globalni.....
-
28.4.2018 7:49
Ty si asi vsechno predstavujes moc idealne. Zivot takovy, jaky si jo vysnis a kdyz ne, tak radsi nezit. Ale to by jsi potrebovala bezbolestne, ze? Lide, kteri na tomto svete trpi, ale vazne hodne, premysleji nad smrti jako vysvobozenim a to jestli to bude bolet nebo ne, je vazne v tu chvili nezajima. A rozhodne, to nebudou psat do poradny. Radeji se tamysli, jak udelat svuj zivot kvalitnejsi a bojuj. Nebud zbabelec!
-
27.4.2018 21:55
Má dcera je vážně nemocná, je jí 4.5 let. Loni jsme byli měsíc a půl v Motole. Ztrácela se mi v náruči, ikdyz má omezení a léky furt je veselá a raduje se ze života. Co vidí, co ostatní, ne. Nevím, každopádně hledat psychiatra a psychologa není ostuda. Také jsem musela hledat a brát prášky. Měla jsem pocit, že mě už nic dobrého nečeká v životě ... Najednou se to zlomilo, vysadila jsem prášky, což Teda nebyl dobrý nápad, nastoupily abstinenční příznaky. Ale funguju, vidím do budoucna a vím, že vše má smysl. Přeji ti, aby se stalo to samé tobě. Zkus taky zajít do kostela ikdyz třeba nejsi křesťan, i tohle mi pomohlo.. Jak se říká, věř a víra tvá tě uzdraví!!
-
27.4.2018 22:54
Koukni na film Veronika se rozhodla zemřít. Třeba ti to něco dá do života...
-
28.4.2018 15:36
Ak nevieš, ako ďalej, začni odznova
Myslíš, že iní ľudia nezažívajú sklamanie či pocit bezmocnosti? Treba sa len otriasť a ísť ďalej, nič viac, nič menej... Vieš koľko mladých ľudí (do 40 rokov) denne zomrie a nie preto, že by chceli? Len u nás na SK bolo za posledné obdobie mrazivo veľa takých prípadov, jedného policajta napríklad v jeho vlastnej bytovke zhodil niekto zo schodov... Jeho žena vybehla z bytu za ním, umrel jej v náručí... Doma malé bábätko... Ženská, nebuď blbá a postav sa svojim problémom... Vždy je pre čo žiť.
