Problematické těhotenství - psychika na bodu mrazu
Ahoj holky, moc se omlouvám, jestli to sem nepatří, ale já už se musím někomu svěřit. 
Momentálně jsem v půlce 5. měsíce a už prostě nemůžu. Od začátku (4tt) mě, kromě běžných těhotenských neduhů, provází i krvácení, špinění, postupně se přidalo tvrdnutí břicha (i 20x ua den!), naléhání miminka hlavičkou na čípek a já nevím, co ještě. Už jsem ležela nějakou dobu i v nemocnici Z 5 měsíců jsem proležela 4 a vypadá to, že v následujících týdnech/měsících se na tom vůbec nic nezmění. Zároveň se mnou bylo/je v rodině víc těhotných a všechny prožívají krásné a bezproblémové těhotenství - jen já ne. Já se tak těšila, že až budu mít bříško budu se jím moci chlubit, že budu nakupovat hadříky, nábytek, kočárek a pomůcky pro miminko. A realita? Celé dny ležím, mám strach si pomalu dojít na toaletu, Doma mám udřeného chlapa, na kterého to všechno spadlo ze dne na den, připadám si ošklivá a neschopná donosit miminko. Pořád brečím a utápím se v depresích, že nemůžu ani na ten blbej nákup nebo mu něco dobrého upéct/uvařit. Na "miminkovský" server, kam jsem chodila, jsem už nějakou dobu nepáchla, protože se prostě nemůžu koukat na to, jak maminky ve 12tt mají pomalu pokoupenou celou výbavičku, když já si to nemůžu dovolit, protože pomalu nevím, jestli malé vůbec donosím. Je to hrozný pocit. Tak moc bych chtěla být spokojená těhule, která si to užívá každým douškem. Místo toho se ze sebevědomé a docela pohledné holky stává naprostá troska, která už neví kudy kam. Zažila jste některá podobnou situaci? Dokázaly jste nějak z takové depky vybruslit? Já už zkusila převést myšlenky jinam četbou a různými ručními pracemi, ale sotva jsem se z toho nějak vyhrabala, tak vždycky zase přišla nějaká jobovka. Tak já už nevím, co dělat
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.1.2015 16:59
Ahoj, moje prvni tehotenstvi bylo taky hodne narocne. hned od zacatku jsem jen lezela kvuli krvaceni a spineni, bala jsem se kazde kontroly, zda je vse ok,.. nejhorsi byly vsemozne myslenky, kterym se nedalo ubranit, kdyz je clovek doma porad sam. po praci doma skakal manzel.. zkratka vim, o cem mluvis. no a na konci 6.mesice jsme bohuzel o miminko prisli.
ale chci te povzbudit. po 3mesicich jsem hned otehotnela (kdyby ne, tak se asi zblaznim). a ted uplne vse v pohode. zadne krvaceni, spineni, bolesti bricha, tvrdnuti bricha..nic! obcas vetry a zacpa, ale jinak parada. ale toto obdobi u tebe muze klidne nastat jeste v prubehu soucasneho tehotenstvi, neni vsem dnum konec, zase bude dobre. -
14.1.2015 15:50vím že je to težky ja měla prvni těhotenství taky problémové krváceni a tak ...pořad jen ležet nic nedelat taky mi bylo děsně..ale pak se to zpravilo.ke konci to bylo fajn ..nakupy stihneš neboj ..každa to máme jiné jina trpí cele těhu a druha aýž do konce neví že je těhotná..nejsí špatná jen ted ti to příjde že nemužeš to co ostatní.neměla jsem to stejny jak ty ale podobné a přežila jsem a ted se hrnu hrdě do dalšího těhu..takže pevný nervičky hlavne odpočívej a jak říkam všechno se stihne neboj
-
14.1.2015 21:07
Úplně chápu, co cítíš. Měla jsem to stejné. Od začátku jsem špinila,krvácela,permanentně mě bolelo břicho. Po prvním screeningu špatné výsledky na downův syndrom, tři týdny šíleného strachu. Sotva jsem zjistila, že je dítě ok, skončila jsem v nemocnici kvůli krvácení ( vcestná placenta). Od 20. do 30. týdne jsem jen ležela ( střídavě doma a v nemocnici). Psychicky to bylo šílené, vždycky jsem byla aktivní, samostatná, najednou lazar, který potřebuje pomoc druhých. Nápor na manželství byl děsný. Ani jsem se nechtěla těšit. Měla jsem depky, do toho někdy nešetrný přístup doktorů ( např. mi řekli, že mi monitor neudělají, že jsem jen potrat...). Všude kolem mě těhotné ženské lezly na Everest a běhaly maratony. Dodnes, když vidím těhotnou, tak si říkám, co tudělá, proč neleží, jde od doktora? Neunosila jsem žádné těhotenské oblečení, stalo se, že jsem jednou nevyšla měsíc z bytu ( jen k doktorovi), kdo nezažil, nepochopí...výbavu jsem kupovala na betu, popřípadě manžel. Dodnes mě to mrzí. Každopádně jsem to přežila a dítě taky, dcera se narodila v termínu a teď nám vše vynahrazuje mírou vrchovatou. Držím palce, jde to přežít a jde na to zapomenout
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.