Přítel nechce k porodu
Dobrý den,dnes mi partner sdělil ze nechce byt u porodu.Mám ho přemlouvat? je to nás první porod a hodně mě mrzí že mi nebude na sále oporou 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.9.2014 17:26Já nevím,.. třeba já zrovna dvakrát nadšená z toho, že ten můj k porodu CHCE jít, nejsem... Byla bych radši, kdyby jít nechtěl, ale nebudu mu to zakazovat...
Přece jen je to naše vymodlené miminko...
Navíc vím jedno jasně.. Já asi nebudu schopná kdyžtak doktorům říct, že nechci to či ono, což on bude všechno vědět (jako, že bych nechtěla střihat hráz, pokud to fakt nebude hodně nutné) Takže na tohle dohlídne... Takže jsem se smířila s tím, že k porodu jít chce... Kdyby nechtěl, nevadilo by mi to...
Navíc jsou známy i případy, kdy se chlap nedokázal vyrovnat s tím, že partnerce způsobil takovou bolest a už se nezmůže na to, aby s ní v budoucnu někdy spal... Natož, aby někdy toužil po druhém miminku... To si taky uvědomte děvčata... -
28.9.2014 18:11Určitě ho nenuť. Chápu, že tam chceš mít někoho, kdo tě podpoří, ale v tomhle případě to není to pravé. On sám se zná nejlíp, nejspíš dobře ví, proč tam nechce být. Uvědom si, že pro chlapa je strašné trauma, když jeho milovaná trpí a on jí nemůže pomoci. Chceš pak v šestinedělí řešit kromě vlastní únavy a novorozeného dítěte ještě chlapa v těžké depresi? Nebude lepší, když přijde po porodu s kytkou a bude se těšit z vašeho děťátka než aby si jeho příchod na svět pro samé nervy ani neužil? Zvaž, jestli pro tebe nebude přínosnější si k porodu přizvat dulu. Ta je vyškolená, pomůže ti daleko víc než manžel a před nepříjemnými doktory tě ochrání úplně stejně jako on
Hodně z nich navíc dělá aromaterapii, masáže... Do ničeho ti nebude kecat, všechno bude podle tebe... Já u svého dalšího porodu na 100% dulu mít budu U toho prvního byl manžel, sice mi pomáhal jak mohl, ale třeba absolvovat před ním klystýr bylo vážně...pitomý...
-
28.9.2014 17:12Sice k tématu, ale trošku odbočím.. Já sem ráda, že doba pokročila a tatínci můžou být u porodu.. Já sem to s manželem řešila už několikrát. Zezačátku byl na vážkách, ale teď je přesvědčenej, že to zvládne.. Vysvětlila jsem mu důvody, proč já chci aby tam byl a on to prostě pochopil.. A co, že bude stát vedle mě a já budu trpět.. Není tam od toho, aby mě viděl trpět, ale aby mi byl útěchou.. Ten komu budu mačkat ruku, ten kterej vždycky uslyší moje prosby a bude se snažit je zařídit, rodička nemá síly se hádat s personálem pokud něco není ok.. Nebo možná sem to řekla moc drsně, ale věřím, že moje prosby budou líp vyřešeny pokud u toho budu mít manžela.. On mi pomůže ze stolu do sprchy, on mi namasíruje záda, on mi utře pot, bude mi opakovat ja dýchat.. Chlapi co maj problém s krví nemusí koukat nikam jinam než na hlavu rodičky.. Nebo se jít ven vydýchat.. Která z vás by šla dobrovolně do toho velkýho a bolestivýho neznáma, kdyby věděla, že to jde i jinak? Dnešní chlapi nejsou ani baby.. sou to srábci co myslí jen na sebe.. Možná si říkáte, že jsem krutá.. Ale je to prostě můj názor
-
28.9.2014 18:38
Děti nemám a těhotná taky nejsem, ale...
Vždycky dřív jsem říkala, že nechápu, jak někdo může chtít muže u porodu. Jsem taková, že chci být pořád načančaná, líbit se, nedat najevo slzy, slabost... Takže jsem tvrdila, že jestli budu jednou rodit, tak můj muž u toho nebude.
Pak jsem jednou dostala střevní chřipku + podráždění žaludeční sliznice. Šílené bolesti, nonstop celou noc a celý den zvracení, křeče v žaludku, ve střevech, z toho slabost, motání hlavy, únava, a co pět minut buzení a zvracení... Byla jsem tak šťastná, že u toho se mnou byl můj muž, že mi pomohl dobelhat se na záchod, umýt po zvracení pusu a zase uložit. Bylo mi úplně jedno, že jsem rozcuchaná, smrdím a jsem ubrečená. Prostě jsem ho potřebovala. Takže tě chápu, že nechceš být u něčeho, co je náročné jak psychicky, tak fyzicky, sama. Nutit ale nikoho nemůžeš. Netlač na pilu a počkej, třeba k tomu dojde sám, že tam vlastně s tebou rád bude.
Jinak příběh z okolí - naše příbuzná byla těhotná, její muž k porodu nechtěl. Jeho švagr mu ale jeden večer povyprávěl, jak když on byl u porodu, jaký to byl nepopsatelný zážitek vidět první vteřinky malé na světě, a tím dotyčného tak ovlivnil, že v červnu s manželkou odrodili krásnou dceru Možná, že kdyby to slyšel z chlapské strany, rozleželo by se mu to -
28.9.2014 19:32Nemá to smysl, pokud by šel z donucení, oporou by Ti stejně nebyl. Navíc zřejmě ví, proč tam nechce, mohlo by to mít neblahé důsledky pro Vaše další soužití - někteří chlapi to zkrátka neustojí. Musím říct, že já sama si v tomto nejsem úplně jistá, zda tam manžela chci - on s tím problém nemá, ale porod mi přijde natolik intimní věc, že bych tam nejraději byla úplně sama. Důvod manželovy přízomnosti je z mého pohledu spíš pragmatický - co jsem slyšela, tak chování lékařského personálu je o dost jiné, když tam je někdo "příčetný". Takže bych místo manžela vzala třeba nějakou dobrou spolehlivou kamarádku.
-
28.9.2014 16:53Manžel taky řekl, že v žádném případě nepůjde. Nechávala jsem tomu volný průběh, sem tam jsem někde nechala ležet letáček o tom, v čem je to pro ženu dobré a co naopak musí muž podstoupit a řekla jsem mu, že já bych ho tam ráda měla. Problém byla jeho babička, která si z něj neustále utahovala, že tam uvidí krev a že se tam složí apod. Nakonec šel na první dobu porodní, na druhou jsem ho ani nechtěla. A říkal teda, že nikdy víc. Ale myslím si, že půjde zase. Svěřil se mojí mamce, že pro něj bylo nejhorší to, že mi nemohl pomoct. Ale přitom bylo fajn, že to se mnou vydržel. Takž radím netlačit, nenalíhat, nebo se zabejčí
-
28.9.2014 19:45Já bych ho určitě nenutila, třeba si to ještě rozmyslí sám. Já u porodu chlapa měla 2x a potřetí kamarádku. Musím říct, že jsem byla moc ráda,že tam nejsem sama, odkázaná jen na pomoc sestřček a asistentek...a tím nechci říct,že by nebyly příjemné, jen tam prostě nemají jen jednu rodičku a bylo super mít u sebe někoho,kdo pomáhá a je tam pořád
Když mu poprvé dali syna do náručí, tekly mu slzy dojetí po tvářích Do třetice jsem ho tam nechtěla já,protože tou dobou už bydlel jinde a čekal miminko s milenkou. Jít chtěl,ale já už ho tam nechtěla. Pak mi byla oporou kamarádka a jsem za to moc ráda. Takže pokud víš,že nechceš jít sama, tak se určitě najde někdo,kdo Ti tam oporou bude a nemusí to být vždy tatínek. Třeba si to rozmyslí sám,ale rozkazem bych to nedala. -
28.9.2014 20:04
Bohužel i ten můj nechce a nedonutím ho, tak jsem se zeptala , jestli by tam semnou nechtěla jít moje mamka, mám velký strach
-
28.9.2014 20:42
Nepřemlouvat, nenutit. Když se na to necítí, stejnak by ti oporou nebyl a personál by měl možná víc práce s ním než s tebou a mimčem
Já tam manžela původně nechtěla, on sám nevěděl, jestli to zmákne (porod viděl krátce předtím v TV a málem běžel vrhnout). Nakonec to zkusil a vydržel až do konce a já byla ráda, že ho tam mám. Takže ještě existuje takovej kompromis, že tam chlapa naženeš na začátek s tím, že může kdykoliv zmizet A uvidíš, třeba zůstane -
28.9.2014 20:48Já osobně zastávám názor, že by se do toho chlap měl rozhodnout sám a svobodně. Manžel chtěl být jen na první dobu porodní, ale poslali ho domů, takže tak tak doběhl na mohutný závěr, kdy už byla vidět hlavička
Je fakt, že mi jeho přítomnost pomohla, ale neměla jsem štěstí na porodní asistentku. Nechtěla bys tam třeba maminku nebo kamarádku, sestru. Já bych respektovala přání partnera, ale řekla bych mu, že ti přítomnost někoho blizkého pomůže. -
28.9.2014 20:58
Rozhodně s ním prober pro a proti pro vás oba. Můj manžel jít chtěl a já byla jen ráda. I když zprvu přemýšlel, tak se rozhodl, že chce jít. Jendou je táta, tak chce pomoct a vidět miminko hned po narození.
Když byl u početí, tak má být i u porodu. Já bych do toho sama nešla, radši bych vzala aspoň kámošku, ale sama ne. Podpora je potřeba a já jsem názoru, že tam chlap má být.
Nikdy jsem neřešila, jak budu vypadat, atd. Bože tak budu zpocená, uhekaná, no a co? To jako mám denně vsxtávat dřív než on a honem se běžet namalovat a umýt, abych náhodou nevypadala blbě?
Manžel měl až slzy v očích, když nám vyšla holčička - čekali jsme překvápko a z vážení ji nesl za mnou. Nádhera a těšíme se oba v budoucnu na další porod -
28.9.2014 21:40Nepřemlouvala bych. Jen bych se s ním třeba domluvila na první době porodní, kdy o "nic nejde". U nás s tím nebyl problém, v podstatě to bylo dané, že bude u porodu, nebyl nijak proti. Dost se mi tam i hodil, protože bez jeho pomoci, kdy za mě vlastně vyplnil nějaký dotazník na epidurál, bych to nedala, až 14 dní po porodu jsem se dozvěděla, že jsem něco takovýho vyplňovala a podepsala. Nakonec jsem skončila na císaři, ale i tak jsem byla ráda za tu oporu, jakou mi byl. A on mi pak vysekl megapoklonu za to, co jsem si zkusila.
-
28.9.2014 22:23skus ho poprosit, jestli by tam s tebou nebyl aspoň zpočátku, můžeš tam taky tvrdnout celej den a to je asi dobrý mít někoho blízkého po ruce... domluvte se, že jakmile to přestane zvládat nebo až půjde na věc, tak že prostě odejde nebo počká venku... ale myslím že zavést do porodnice a nějakou dobu tam s tebou být může, ne?
-
29.9.2014 8:41
ahoj ja som rodila pred 6tyzdnami, manzel bol pri mne pocas prvej doby porodnej, aj pocas samotneho porodu, zo zaciatku sa mu velmi nepozdavalo, nechcel ma vidiet trpiet... ale ked som mu povedala, ze ja by som ho tam predsa len chcela, tak nakoniec suhlasil. V porodnici, kde som rodila ja, je mozne aby bol partner s tebou pocas celej doby len vtedy, ked mas nadstandarnu porodnu salu..... pretoze ak nie, tak zeny cakaju na samotny porod na tzv. "vzdycharni" (hrozne slovo), a tam s tebou byt partner nemoze, ale ked uz je zena pripravena na porod prevezu ju na porodnu salu, kde uz partner moze byt. Pre mna osobne bolo dolezitejsie, ze bol partner pri mne pocas tej cakacej doby, cize prvej doby porodnej. Pocas samotneho porodu, ked uz tlacis, tak to je jedno, ani som ho tam nevnimala, na to uz nie je cas... uz len tlacis, takze mozes povedat partnerovi, ze nemusi byt pri porode, ale nech je s tebou aspon pocas tej "cakacej" doby a potom pojde na chodbu a uvidis, mozno si to vtedy rozmysli
. Prajem vsetko dobre -
29.9.2014 11:53Určitě bys ho neměla nutit. Ono to sice třeba v televizi vypadá hezky, když chlap drží ženskou za ruku a za pár minut se jim narodí krásný miminko, ale skutečnost je jiná... Nedávno jsem někde četla nějaký názor psychologa, který dokonce říkal, že z toho může mít chlap velké trauma a dokonce třeba i ztratí o ženu zájem, protože jí přestane vnímat, jako partnerku a uvidí v ní už jen matku... Je to vyvolané tím, že má zafixováno chránit matku svého dítěte, ale u porodu bude cítit strašnou beznaděj, že jí nemůže nijak pomoci. Navíc si může částečně dávat za vinu, že jí bolest "zapříčinil". Od přijetí do porodnice většinou trvá několik hodin, než se dostaneš na sál a celou dobu bude přihlížet tvým bolestem. Ne každý pak snese pohled na krev, když tě "nastříhnouů a rodíš. A když se vyskytne nějaký problém, je to ještě horší. Pokud to nezvládneš sama před přijetím, budou tě muset oholit a samozřejmě dají klystýr a během porodu se běžně stává, že při tlačení unikne i moč nebo stolice
Není to tedy místo pro slabší povahy... Slyšela jsem, že je daleko lepší mít u sebe třaba mámu nebo kamarádku, která má už porod za sebou, lépe pochopí, co se s tebou děje Na tvém místě bych tomu nechala volný průběh, je možné, že si to ještě rozmyslí a když ne, nenuť ho Pokud tam opravdu někoho potřebuješ, domluv se třaba s kamarádkou nebo s někým z rodiny. Můžeš mu také navrhnout, že s tebou do porodnice pojede, ale na sál s tebou nepůjde a počká si, až bude miminko na světě -
29.9.2014 12:18
Nenuť ho, ale pokus se mu vysvětlit, že by bylo lepší kdyby nějaká kontrola nad doktory byla. Sděl mu, že budeš tak vyčerpaná, že je potřeba hlídat zda děťátko správě omyjí, ošetří a zda u tebe nic nezanedbají. Zda nepoužijí kleště nebo, že ti nebudou skákat na břicho.
Stejně stojí za hlavou a jen podporu pro tebe. Krev atd. nevidí.
