Překážky v (možná) vznikajícím vztahu

Ahoj, potřebovala bych od vás, jakožto zkušených žen, radu. Jde o mně a můj potenciální vztah s jedním klukem.
V květnu mi bude 17 a ještě nikdy jsem neměla kluka a to mi docela začínalo lézt na mozek. Tak moc, že lidi kolem mě mi chtěli pomoct a též mi hledali kluka, který by mohl být ten pravý. (Může to znít divně, ale je to proto, že jsem extrémně asociální, nesnáším seznamovaní a docela se vyhýbám kontaktu s lidma, nikam nechodím, věčně sedím doma a... hniju.)
Na konci listopadu minulého roku mě kamarádka seznámila s klukem. Problém je, že přes facebook. A ani ona sama se s ním nikdy nepotkala naživo. Ale znají se dlouho, volají si, skypují atd. Takže tím se vylučuje, že by šlo o fake. Navíc sama jsem párkrát byla "fakem", takže vím,jak to chodí a že on na 100% vypadá tak, jak na fotkách, které posílá.
Od té doby si spolu píšeme každý den. A to fakt hodně, vlastně by se dalo říct, že jsme se stali docela dobrými kamarády. Rozumíme si, máme společné zájmy, posloucháme stejné kapely... Párkrát jsme si i volali.
A teď k tomu problému (resp. problémech).
1. Je o 7 let starší než já a co je možná ještě horší, bydlí na druhém konci republiky. Takhle... ten věk asi ani není překážkou, protože na sobě cítím, že bych s vrstevníkem nikdy chodit nemohla. Ale kilometry, které nás dělí, jsou až nebetyčnou překážkou. Ještě ke všemu mi bude teprve 17 a moji rodiče jsou v tomhle, zdá se, docela striktní. Takže by za mnou musel většinu času jezdit on a navíc si ani nejsem jistá, jestli by naši povolili, aby u nás spal, museli bychom přespávat v hotelu. Je pravda, že moji rodiče ví, jak mi samota škodí, sami od sebe mi chtějí koupit postel pro dva a chtějí, ať si někoho najdu. Ale obávám se, že tenhle kluk asi není podle jejich představ hlavně věkem a tou dálkou. Myslíte, že to s ním mám zkusit? Ať už jenom kamarádství nebo něco víc...
2. Domluvili jsme si už dvě schůzky. Obě v Brně. Na té první máme v plánu kino, kavárnu a jenom tak se potulovat městem a užívat si sami sebe. Ta bude v únoru. Druhá bude v dubnu a to půjdeme na koncert jedné z kapel, která se nám líbí. A tak by mě zajímalo, jak to říct našim, hlavně mámě. Můj dosavadní styl života byl poněkud... strohý. Žila jsem jenom v v mém pokoji, nechodila ven s kamarádkami a tak je máma zvyklá, že nikdy nikam dobrovolně nechodím a teď bych měla jet do města, kde jsem nikdy předtím nebyla... Asi uznáte, že to na ni nemůžu takhle vybalit jako na vás. Co jí mám říct? A mám na ty schůzky vůbec jít? Je fakt hodný, jde vidět, že si žen váží a že to se mnou myslí dobře, ale... co když ne?
Omlouvám se za slohovku, ale věřte, byla jsem ještě docela stručná
Děkuju moc za rady.
Pokud jsem napsala něco nesrozumitelně, zeptejte se, ráda chybějící informace doplním.